Rozhodla jsem to psát, nebo aspoň se pokusím, v Effiiným a Haymitchovím pohledu.

Effie

Dnešní den není ničím zajímavý. Uklízeli jsme dům, nebo aspoň jsme se o to pokusili a jsem s výsledkem spokojená, takže ano, uklizeno tu je. Jak jsem na to zvyklá. Ale Haymitch nechce, aby jsme šli do jeho pokoje. Nevím proč. Nebo možná ano?

Dnes venku není moc hezké počasí na to, aby jsme se šli projít. Jsme? Co to žvatlám? Už mi t z toho hrabe. Mezitím, co si Haymitch čte, já si pletu ponožky z bavln, co jsem tu náhodou našla při úklidu. Krásně nám hřeje ohýnek v krbu, který přichystal Haymitch, takže jsem s křeslem přisunutá k němu a ohřívám se. Když dodělám poslední nedokonalost na ponožce, položím klubíčko s ponožkami na stůl a patrně kouknu, co dělá Haymitch. Leží pár metrů ode mě na gauči a čte si. Panuje ticho. Jen praskající plamínky ruší ticho. Podzim se blíží. Choulím se do klubíčka a zavírám oči, neusínám, jen odpočívám.

Po nějaké době mám na něco chuť. Posadím se a podívám se směrem k oknu.

"Jdu si udělat kakao, chceš taky?" přerušuji už dlouhé ticho.

"Asi ne, ale asi bych si dal čaj."

Po jeho odpovědi se zvedám a mířím do kuchyně. Po dlouhém pátrání po kakau jsem ho konečně našla.

"Aaa-a snad to bude dobrý." řeknu něco mezi zoufalstvím a smíchem.

Nalévám si mléko do hrnce a chvíli dám na plotnu. Mezitím, co se ohřívá, zapínám konvici na čaj. Jaký to chtěl ten čaj?

"Jaký jsi to chtěl čaj?"

"Je tam jen jeden.. "

Aaaaha, takže černý čaj. Nalévám do hrnečku vodu a jelikož vidím, jak se mi začíná pálit mléko, tak beru nohy na ramena a beru rychle za ucha a táhnu mimo rozplálenou plotnu. Já husa hloupá. "Auuuu" Zasičím bolestí a dávám ruku pod studenou vodu. Mezitím si dolívám mléko do již připraveného hrnečku s kakaem. Ruku vyndám ze studené vody, už to tolik nebolí, beru hrnečky a mířím zpět do obývacího pokoje. Podávám Haymitchovi čaj a já si sedám, i s kakaem, zpět do křesla. Jediné, co slyším, jak si dává do čaje Whiskey. Otočím se a jen na něj tupě zírám, nic neříkám, jen koukám. Pohledné mi do očí, ale rychle je ode mě zase odrthne. Jsem v koncích. Otočím se zpět hlavou bez mrknutí oka ke krbu a usrkuji kakao. Proč je takové ticho? Ne, že bych neměla ráda, ale co je moc, to je moc. Proto se zvedám z křesla a pouštím tam nějakou pomalu písničku. Ohlédnu se za sebe a vidím, jak si mě Haymitch nepatrným očkem prohlíží. Otáčím se celá a jdunk němu.

"Pojď, dej mi ruku." nastavuji mu ruku s úsměvem a bez pomyšlení, že mě před chvílí nasral s tou Whiskey.

"Proč? Já neumím tančit."

"Protože se strašně nudím a nevím, co dělat? Tak tě to naučím."

"Tojo, koukni se na moje nohy a na tvoje. Tak 10x jiná rozdílná velikost."

"No, to je fakt, takže jestli mi šlápneš na nohu, tak tě vlastnoručně uškrtím. Takže to nemění nic na tom, že si nemůžeš jít se mnou zatančit."

"Hhhhh, super."

"Dej mi ruku na bok a druhou mi dej na ruku. NA BOK, HAYMITCHI!!" okřiknu se, když cítím jeho ruku na mém pozadí.

"Takhle?"

Nevydržím to a musím se smát. Vlastně jsme oba dostali záchvat smíchu.

"Dobrý, už dobrý." chci se uklidnit ze smíchu, který už je mimochodem lepší, ale nejde to. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. "Dobře, tak od znova."

"Když já půjdu do zadu, ty půjdeš dopředu, chápeš?"

"A co je k tomu k nepochopení?"

"Já ani nevím." směju se, že se směje i on

"Máš krásný úsměv."

Kouknu se mu do očí a na rytmus písně se pohybujeme.

"Děkuju." Nevydržím to, tak se ho pouštím a ovinu svoje paže kolem něj. Udělá to samé. Pokládám si hlavu na jeho hruď a zavírám oči. Už se jen houpeme na místě.

"Nemáš za co. To bych měl spíš děkovat já tobě."

"Mám tě ráda Haymitchi."

"I já tebe, ty klaune bez make-upu."

"Ty mi až tak lichotíš, jo?"

"Si piš." začne mě popichovat do boku, ječím jak malá a snažím se dostat z jeho uvěznění, ale nejdete to. Konečně přestal, osopím se na něj. "Co to jako bylo?"

"Jsem tě polechtal."

"Jo ahaaa, tak polechtal.. "

"Trinket-ová, neserte mě, kruci."

"Abernathy, nebuďte sprostý!"

Kouknu na něj. "Proč se hezká konverzace zkazí něčím takovým?"

"Protože se rádi škárlíme?"

"Co se rádo škárlívá, to se rádo mívá."

Chytil mě za obě ruce. Koukáme si přímo do očí. Jsme si tak blízko k polibku, ale někdo zaklepe na dveře. Leknutím sebou škubnu.

"P-promiň.. Jdu otevřít."

"Neomlouvej se... " naznačí grimasu úsměvu.

Co. To. Sakra. Bylo? Jsme jen kamarádi, nebo ikdyž?

Otevírám dveře a stojí tam Peeta s Katniss a mají s sebou košík.