Effie

Když nastoupím do vlaku, hned se odeberu do "společenské" místnosti. Jelikož jsem tu sama, nebráním se a pouštím si televizi. Hrozně mi to připomíná ty časy, kdy jsme tu byli všichni. Můj tým. Pamatuji si, když jsem se stala redaktorkou 12.kraje a absolutně jsem je nesnášela. Jsem, vlastně byla, tím člověkem, který řešil všelijaké maličkosti. Myslela jsem, že zešílím, když Katniss bodla nožem do Mahagonového stolu a tím pádem málem ublížila Haymitchovi. V tu dobu mi byl úplně někde. Nesnášela jsem ho za všechno, za to, jak pil, jak se choval a taky jak měl odpor k pomoci Katniss a Peetovi tehdy ve hrách. Naštěstí si to rozmyslel. Když vyhráli, nestali se slavní jen oni, ale i já a i dokonce Haymitch. Prahla jsem být slavná a později jsem si uvědomila, že nejde o slávu, ale o tu lásku, co jsme všichni k sobě měli. Můj tým, moje rodina, moje všechno. Zbytek cesty jsem si četla knížku, co tu byla i za doby, co jsme tu byli. Nic moc se nezměnilo a docela nezvyk být tu teď sama. Až mě z toho mrazí.

Po několikati hodinové cestě už vidím krajinu Kapitolu. Za těch nekolik dní se tu taky moc nezměnilo. Krásný výhled na spokojené lidi, co žijou v míru.

Vystupuji z vlaku a rovnou mířím do svého bytu. Vůbec nevím, co mám s ním dělat. Nebudu tu žít a už se tu necítím jako doma. Pronajala bych ho někomu? Třeba Octavii? Nezní to jako špatný plán. Proto si vyndávám, ehm, můj mobilní telefon, který jsem si i po příjezdu do 12.kraje vypla a nechala v kufru. Když si všimnu kolik zameškaných hovorů tu mám a to včetně zpráv, udělá se mi špatně. Všechno z mé práce, kde jsem si dala volno, abych mohla jet do 12. .Jestliže teď budu žít s Haymitchem a sem budu jezdit zřídka, nebo možná vůbec, měla bych asi podat výpověď a žít z peněz, co dostanu za nájem.
Vytáčím Octavii číslo, několikrát to zapípá a když už to konečně přijme, začínám na ni chrlit. "Ahoj, Octavie." řeknu s radostným tónem. "Effie? Jsi to ty? Co tu děláš? Proč si mi nedala vědět?" jsem zaskočena tolika otázkami a proto hned začínám mluvit. "Hele, v klidu. Prosimtě, jsem na cestě do bytu a potřebuju s tebou akutně mluvit. Mám pro tebe nabídku, snad by si ji přijala, do hodiny ať jsi u mě."
"Jjj-jjo, dobře Effie, budu se těšit.."

Po skončení hovoru pokračuji v chůzi, trochu svižnější, takže jsem doma cobydup. Jen musím najít klíče. Ach, tady jsou. Mám tam klíče už i dokonce od Haymitchova domu. Jen se pro sebe usměju, najdu správný klíč a odemykám svůj starý byt. Dveře, které okamžitě od sebe vzdaluji, patrně zaskřípou a padne na mě vůně mého starého domova. Docela mi chyběl. Vůně levandule stále nevyprchala a papíry, které jsem zapomněla, stále ležely na stejném místě, když jsem odjížděla. Jen nad tím mávnu rukou. Ihned si beru mobil do ruky a píšu do práce, že chci výpověď a zítra si přijdu pro výplatu, kterou jsem si vypracovala za posledních pár týdnů.
Měla bych tu trochu poklidit, než přijde Octavie, ale nejdřív si jdu udělat čaj. Jelikož se vaří voda, mám chvíli čas, takže se odeberu do své ložnice a jdu prohledat šatník, kde jsem si nechala několik věcí. Nacházím tu jak šaty, tak i oblečení, které nosím nejraději. A to jsou tepláky. V Kapitolu jsem je vůbec nenosila, ale teď, když už tu žít nebudu, si můžu nosit co chci. Já se opravdu změnila. Vycházím všechno oblečení na postel a poskládám do kufru, moc oblečení tu stejně nemám, takže není problém to dostat do jednoho, sice většího, kufru. Ještě procházím veškeré šaty, beru si s sebou jen některé, které patří do lehčího typu a ostatní dám na trh na prodej. Když už je jakžtakž skříň prázdná, nacházím dole jakousi krabici. Ani si nepamatuji, že bych ji tam někdy dala. Ačkoliv jsem velice zvědavý člověk, tak beru krabici do ruky a kleknu si na zem. Hebká tmavě modrá látka. Okamžitě šaty rozložím a přiložím k hrudi. Šaty mají výrazný výstřih a na hrudi jsou poseté kamínky, lépe řečeno drahokamy. Sukně je dlouhá po půlku lýtek. Je to spíš jednou přehozené "síťovou" pokrývkou a spodek se napojuje na hruď. V zadu nad zadkem mají mašli. Jsou tak nádherné, že si je musím vzít. Nepamatuju si, že bych je sem dávala. Možná mi je tam jednou dala matka, když jsme se ještě nějakým způsobem bavily.
Čaje zaliju vlažnou vodou. Mám už téměř zabalené všechny důležité věci a jen čekám na Octavii. Přejdu k obrovskému oknu, který je veliký od stropu až na podlahu. Mám skvělý výhled na celý Kapitol, všechno je osvícené a jde vidět, že lidé jsou spokojení, já byla tady taky, ale teď je můj domov někde jinde.
Při mém snění mě přeruší cinkání zvonku. S radostí jdu rychle otevřít a bezeslova se vrhám na Ovtavii. "Tak moc jsi mi chyběla." tisknu si ji ještě pevněji, bodejť mi slza neukápne. "Effie, ty mě taky, tak pojď a řekni mi, co se děje." vyprostím se z jejího objetí a jdeme dovnitř. Zavřu dveře a jdeme do kuchyně, kde si sedáme na barovou židličku. Když si dosedne, podám ji čaj. Všimne si krabic, které tu jsou vyskládané. "Tak co se děje?" řekne velice tázacím a udiveným hlasem. "Proč tu jsou ty krabice plné tvých věcí?"
Jak ji to mám říct? Zkoušku si ret, Octavie mi poklepe s rukou. "Stěhuju se." vyhrknu ze sebe, pořád hledím na jedno místo, ale hned se kouknku na Octavii, která mi nechce věřit. "Tak ten byl dobrej Effs.. A teď vyklop to, co mi chceš."
"Myslím to vážně, vidíš tu ty krabice? Stěhuju se. Už tu nebudu bydlet, budu bydlet ve 12." vyslovím rychle. Usrknu si čaje. "Zbláznila ses? A co práce a tvůj byt? A u koho chceš by-.. "
"Helehelehele, klídek." přeruším ji. "V práci jsem dala výpověď, zítra si jdu pro zbytek výplaty a byt.. Ten jsem chtěla pronajmout tobě, vím že chceš jít z toho tvého pryč, tak máš jedinečnou příležitost...jo a budu bydlet u Haymitche. Našli jsme k sobě vzájemnou lásku a jsem spokojená." koukám na její výraz. Snad ani nemrkla okem. "Ehm, nevím, co ti mám na to říct. Klidně si tvůj byt dám do pronájmu a hlavně chci, aby jsi byla šťastná. Šťastná tam, kde tě šťastnou dělají a já vím, že tam šťastná jsi!" mám na krajíčku. "Ale slib mi jedno.. Přijeď se někdy ukázat." "A ty zase tam, moc rádi tě uvidí." usmívám se. "Zítra půjdeš se mnou na trh dát nějaké mé staré šaty a věci. Pak zařídíme tu práci a nakonec ten pronájem toho bytu. Zase zítra pozdě večer odjedu, takže by jsem to měli stihnout...nechceš tu být přes noc?"
"Moc ráda, Effs."

Zbytek večera prokecáme. Zařizujeme několik věcí, co se týká bytu a podobných věcí. K tomu si otevřeme sklenici toho nejlepšího vína. Koukáme na staré fotky a nakonec uléháme do postele. Obě se vejdeme na jednu a ještě si chvíli povídáme. Smějeme se, brečíme. "Opravdu ti přeju, aby jsi byla šťastná Effie, jsme nejlepší kamarádky a vždy tu pro tebe budu."
"Nápodobně. Dobrou." Usměju se a zavírám oči, ještě se přetočím na druhý bok. Já tu holku miluju.