Další rána. Tentokrát do boku. Další kopnutí. Takhle to je už asi dobrou půl hodinu. Už necítím nic jiného než bolest. Dva mírotvorci co mě drželi za paže mě pouští a já se hroutím na zem.
"...Všichni se dostavte na velitelství. Rebelové pronikly do centra..."Slyším hlas z vysílačky jednoho z nich. Doslova utečou z místnosti.
Haymitch Po'V

Někdo mě strhává ke straně. A v tu chvíli se ozve palba.

Bogs mě drží u stěny.

"Haymitchi nedostaneme se tam."

"Já jí tu nenechám. Znovu už ne."Zavrčím. Vykroutím se z jeho sevření. Vím, že už jsme blízko. Někde tu musí být.

"Jdeme!"Zavelí Bogs, když je vzduch čistý. Vykouknu zpoza rohu do dlouhé chodby. Jsou tu troje dveře. Vydávám se k těm na pravé straně. Zatlačím do nich, ale ani se nehnou. Narazím do nich ramenem. Maličko se pohnou. Zopakuji to a dveře se otevřou. Finnick leží na zemi a nehýbe se.

"Mám Finnicka!"Zavolám na ostatní. Dovnitř vběhnou dva vojáci, popadnou ho pod rameny a odnesou z místnosti.

"Tady je Brutus!"Zavolá Gale.

"Haymitchi! Mám jí!"Zavolá na mě Bogs.

Nohy se mi dají automaticky do běhu. Odstrčím ho z cesty a vběhnu do tmavé místnosti. Stejně jako Finnick leží na zemi a nehýbe se. Je celá pomlácená a strašne pohubla. Přistoupím k ní a vezmu jí do náruče. Prudce otevře oči.

"NEŠAHEJ NA MĚ! NEDOTÝKEJ SE MĚ!"Začne vřískat.

"Effie, uklidni se. Klid."Snažím se jí utěšit.

"Nechte mě být..."Zajíkne se a rozpláče se."Já to nevím. Nic nevím. Prosím...Zabijte mě rovnou...Prosím."

Je mi do breku, když vím jak kvůli mě musela trpět. Pevněji jí sevřu v náručí a odcházím z té zatuchlé místnosti. Teď se musíme dostat ke vznášedlu. Dáváme se do lehkého poklusu. Snažím se s Effie moc neházet abych jí ještě víc neublížil.

Když se konečne dostáváme na střechu mám pocit, že zachvilku vypustím duši. Někdo na nás mává od vznášedla ať si pospíšíme. Dávám se do běhu i když mám plíce jako v jednom ohni. Vbíhám do vznášedla a ostatní také. Sedám si na zem s Effie v náručí a opírám se o kovovou stěnu vznášedla. Sundavám si bundu a balím do ní Effie.

Pootevře oči.

"Haymitchi?"Zašeptá.

"Ahoj."Usměju se na ní.

"Budu zvracet."

Sáhnu po jakési krabici a podám ji jí. Vyzvrací se a pak se schoulí do mé náruče. Hladím jí ve vlasech. Začne pochrupovat. Pousměji se pro sebe.

"Miluju tě..."Zašeptám.

Takze asi takhle...stoji to uplne za h*vno, ale co lip uz to nenapisu. Prepisuju to uz po treti protoze jsem s tim furt nebyla spokojena a stale nejsem-,- Ale co snad se vam to bude aspon trosicku libit...