Když se ráno probouzím Haymitch už tam není. Možná odešel už v noci, když jsem usnula. Vylézám z postele a jdu do koupelny. Dám si rychlou sprchu a udělám ranní hygienu. Jen v ručníku přejdu zpět do pokoje. Vyndám si z batohu leginy a přiléhavé tričko. Chvilku si sedám na kraj postele a zírám z okna. Za dva týdny je Den Sklizně a za tři týdny budu nejspíš mrtvá. Stejně po mě nikdo nebude truchlit. Kdo by taky truchlil po někom jako jsem já, že? Z očí se mi vykutálí pár neposlušných slz. Ihned je stírám hřbetem ruky. Zvedám se a jdu do kuchyně. Vcházím do kuchyně a hned mě do nosu udeřuje krásná vůně čerstvého pečiva a smažených vajec. Na jídelním stole je připravená snídaně. Asi pro mě. Najednou vejde dovnitř Haymitch v kabátu a v náruči má naskládané dřevo do krbu.

"To jsi udělal pro mě?"zeptám se.

"Uhm...jo. Chtěl jsem tě aspoň trošku rozveselit."pousměje se a odnáší dřevo ke krbu. Sedám si ke stolu a beru si jednu housku z košíku položené naproti mě. Haymitch si pochvilce přisedá. Kouká na mě jak jím.

"Proč na mě koukáš, když jím?"Zamračím se..

"Nikdy jsem si nevšiml, že jseš tak krásná."zašeptá. Nejspíš mu to uklouzlo.

Zakuckám se houskou."Prosím?"

"Řekl jsem, že jsi krásná."

"To není pravda."zašeptám.

"Proč?"

"Protože nejsem kapitolsky krásná."sklopím pohled na housku.

"Jenomže tahle krása je o moc krásnější. Effie ty seš krásná pořád. I když možná né tak jak by to chtěl Kapitol, ale tahle přirozená krása je o moc lepší nemyslíš?"

Pokrčím rameny.

Dojím snídani a umyju po sobě nádobí. Když se otáčím od dřezu narazím do Haymitchovi hrudi. Vzhlédnu k němu. Kdybych měla své podpatky byli bychom poměrně stejně vysocí, ale teď si připadám malinká no možná to bude tím, že jsem. Haymitch vezme můj obličej do svých velkých dlaní a přitiskne své rty na mé. Nachvilku jako by mě něco přikovalo k zemi. A až pochvilce mi vybřiše začnou létat motýlci. Ovinu si svoje paže kolem jeho krku a začnu pohybovat se rty. Haymitch si mě za boky přitáhne těsněji k němu a začne mi oplácet polibky. Najednou vtrhne někdo do kuchyně.

"Doufám, že jsi připravený Haymitchi začínáme s tréninkem!"řekne Katniss."Oh, neřekl jsi nám, že budeš mít návštěvu."Dodá.

Odtrhneme se od sebe, ale přesto zůstávám v Haymitchově objetí.

"Effie?!"zděsí se Peeta.

"Ahoj."řeknu s rozpačitým úsměvem.

"Vy dva?! Zrovna vy dva jste poslední koho bych tipovala, že se dají dohromady."řekne Katniss a měří si nás s pozvednutým obočím.

"No ale to nic nemění na tom, že jdeme běhat."ukončí Peeta.

"Počkejte venku. Zachvilku jsme tam."vyžene je Haymitch.

Oba odejdou čekat ven.

"Takže my jsme oficiálně pár?"zeptám se.

"A ty to chceš?"koukne na mě.

"Ano."usměji se.

"Tak jsme tedy oficiálně pár. Teď musíme jít zlepšovat kondici."Pousměje se.

"Ale před Hrami se trénovat nesmí."

"Profíci to taky dělají."pokrčí rameny.

To je fakt. Stejně na to nikdo nepřijde. A aspoň budu mít šanci přežít alespoň první den.