"Vstávej Effs. Budeme muset jít."Hladí mě po tváři.

Pootevřu oči. Na tváři mu pohrává lehký úsměv a stále mě hladí po tváři.

"Vážně tam musíme? Už jsme přeci trénovali. Dva týdny."

"Za vylepšení dovedností nic nedáš. Bude to velký, velký, velký den."Zvedne se a vyskočí na nohy.

Protočím očima z postele a vyhrabu se neohrabaně z postele. Jdu si dát sprchu. V koupelně už mě čeká připravené oblečení. Jsou to černé elastické kalhoty a přiléhavé tričko stejné barvy.

Vlezu si pod sprchu a snažím se probrat. Omylem sáhnu po špatném tlačítku a zapnu studenou vodu.

"Ááá...To studíí!!!"zaječím.

"O můj bože Effie co se děje?!"vtrhne dovnitř Haymitch. Díky bohu, že jsem si zavřela posuvné dveře.

"To nic jen jsem omylem zapla studeniu vodu."Mačkám tlačítko s teplou vodou.

Haymitch se začne smát a odejde.

"Vážně vtipné..."zamrmlám. Zůstávám ve sprše dýl než je nutné. I s ranní hygienou nijak nepospíchám. Pak na sebe hodím věci a jdu nasnídani. Všichni už čekají jen na mě. Beru si sýrovou housku a čaj. Nasoukám do sebe housku a zapiju to čajem abych se nezadusila.

"Měli by jste jít."řekne Katniss.

Jen přikývnu se stále plnou pusou a už vstávám a mířím k výtahu. Haymitch mě tiše následuje. Nastupujeme do výtahu a já mačkám tlačítko s číslem -4.

Haymitch mě bere za ruku a já propletu naše prsty. Vím, že mu to nahání strach, protože možná zabije někoho ze svých přátel.

Výtah s cinkunitím zastaví a dveře se rozevřou. Všichni už postávají v hloučku a čekají jestli se ještě někdo dostaví. Všímám si Beeteeho, Finnicka, Brutuse, Enobarie a pak jsou tam moderátoři nebo moderátorky. Kapitolané, které možná znám. Které budu možná muset zabít. Stoupáme si ruku v ruce po bok Beeteeho, který nám daruje malé pokývnutí hlavy a nepatrný úsměv. Atala, hlavní trenérka uprostřed kruhu, začíná mluvit.

Když dokončuje svou řeč všichni se rozcházejí až na mě a Haymitche.

"Kam chceš jít?"zeptá se a koukne na mě.

"Kam chceš jít ty?"

Pokrčí rameny. Odvede mě k vázání uzlů a sám odejde k vrhání sekyrou. Možná nechce abych tady někoho zranila, což by bylo dost možné. Jediné co mi jde Je vrhání nožů a ani ne tak bravůrně jak bych si přála. Možná, že když bych v aréně někomu vykecala díru do hlavy tak by se to jako dobrá vlastnost počítat mohlo.

S Haymitchem se scházím pouze na obědě a i tak se mi zdá, že by radši seděl se svými přáteli než se mnou. Po obědě mi zbývají ještě dvě hodiny výcviku a tak jdu k vrhání nožů. Po třetím hodu mi někdo před hodem chytá zápěstí abych nemohla hodit.

"Co to děláš?"zasyčí Haymitch.

"Co myslíš?"oplatím mu jedovatě.

"Proč jim ukazuješ co umíš?!"Kárá mě tiše.

"Pusť mě."Vytrhnu mu svou ruku a položím nůž na stoleček přede mnou."Spokojenej?!"

Otočím se a odcházím k výtahu. Tady nebudu už ani minutu! Co si o sobě vůbec myslí?!

Jedu výtahem do našeho patra a potichu nadávám na Haymitche. Jedná se mnou jako s děckem! A ještě k tomu dělá jako bych za ním dolejzala! Kdo se ho o jeho přítomnost?!
Ty!

Vystupuji z výtahu a jdu do svého pokoje. S třísknutím za sebou zavřu dveře. Možná by jsme spolu neměli být. Přece jen za dva dny si půjdeme po krku a takhle to bude pro všechny lepší. Jak pro mě tak pro něj.