Chvilku po tom co se vzpamatuju z nedostatku kyslíku se ozve dělo. Napočítám jedenáct. Doufám, že mezi nimi není Haymitch. Po kolenou se dostanu kousek do lesa a opřu se o kmen nějakého stromu. Sundám si batoh ze zad a kouknu se co v něm je. Začnu vytahovat věco roztřesenýma rukama. Jakási plachta, pár zápalek, pytlík sušeného masa a ovoce, slabý drátek na pasti, kapesní nožík a nádoba na vodu. Jak jsem řekla lepší než nic. Vrátím věci zpět do batohu a hlavu si opřu o kmen stromu. Začne mě studit mokré oblečení. Není dobré ho mít na sobě, měla bych si ho usušit než zapadne slunce. Zvednu se a vycházím ze stínů lesa. Vysvléknu se do spodního prádla a oblečení rozprostřu na trávu kam bude svítit slunce nejdéle. Naberu z řeky vodu do své lahve a rovnou se napiju. Dnes bych mohla zůstat tady. Mám tu vodu a přítmí lesa, kde se budu moct v noci ukrýt. Sedám si na břeh a chodidla si strčím do vody. Kde je teď asi Haymitch? Tedy pokud je naživu. Určitě je. Haymitch se o sebe umí postarat. Což se o mě moc říct nedá. Ale zatím jsem přežila no ne? I když za Finnickovi pomoci, ale i tak. Kdyby nechtěl abych žila tak by mě zabil. Tohle mu nikdy nebudu moct splatit.

A co budu teď dělat? Vytáhnu nohy z vody a kolena si přitáhnu až k bradě. Položím si hlavu na kolena a začnu vytrhávat stébélka trávy. Sedím tam takhke strašně dlouho docela mě překvapuje, že mě ještě nenašel žádný splátce. Pomalu mi začíná být zima na obnažené tělo. Skontroluji jestli už mám suché, alespoň některé věci. Suchou mám pouze bundu. No nic. Vezmu si bundu a zabalím se do ní. Slunce pomalu zapadá. Se sluncem odcházejí i teplé paprsky, které mě ohřívali a sušili mé oblečení. Obleču si tedy oblečení. U kalhot jsou vlhké už jen lemy nohavic a tričko už je suché. Okolí se pomalu začíná propadat do tmavých stínů noci. Beru si svůj batoh a zacházím kousek do lesa. Sedám si za tlustý kmen o který se opřu. Batoh si přitáhnu až k hrudi. Zavírám oči. Třeba se mi podaří i usnout.

                                  **

Probudí mě hlasitý smích. Otvírám oči. Nalevo ode mě vidím mihotavé světlo pochodní a slyším smích profesionálních splátců.

"Né nezabíjejte mě!"Směje se někdo. To by mohla být Cashmera.

"Prý umím rozpoznávat byliny."Doléhá ke mě mužský smích. To je nejspíš Brutus. Světlo se začne přibližovat ke mě. To ne...Zvednu se a vydám se potichu pryč. Schovávám se za stromy a snažím se dostat pryč. Něco mi křupne pod nohou. Sakra!

"Někdo tam je!"zavolá Cashmera. Rozeběhnu se pryč. Slyším za sebou dusot nohou.

"To je ta moderátorka dvanáctky!"Zaburácí Brutus.

"Počkejte!"ozve se nový hlas.

To ne...