Když se probouzím ráno pohyb už mi neomezuje žádná hadička či jehla, kterou bych v sobě měla zavedenou.

Otevřou se dveře a já se začínám bát, že mě sledují. Ve dveřích stojí vysoký muž tmavé pleti.

"Dobré ráno slečno Trinket-ová. Jsem Bogs poručík místní ochranky. Až se převlečete zavedu vás do vaší ubikace."

Všimnu si šedivého oblečení na kraji postele u mých nohou.

Jen kývnu.

Odejde, aby mi dopřál soukromý. Převleču se z bílé nemocniční košile do šedivého oblečení. Je z nepříjemné látky a hlavně je mi o číslo větší. Doslova to na mě visí. I boty mi jsou o něco větší a jsou špatně prošlápnuté.

Jdu ke dveřím a otvírám je. Bogs za nimi stojí v pozoru. Kývne na mě a naznačuje mi ať ho následuji. Procházíme chodbami, odhaduji, nemocnice, protože se tady vyskytuji mnoho doktorů. Dokonce zahlésnu Katnissinu mladší sestru Prim jak pomáhá nějakému muži.

Nastupujeme do kovové klece, kterou sjíždíme několik pater dolů. Když vystupujeme všímám si množství lidí, které se tu jakoby najednou objevilo. Od dětí až po dospělé. Ohromená velikostí třinácky, klopýtám za Bogsem.

"To je vaše ubikace. Pošlu jsem pak někoho, aby vám ukázal jak se dostat do jídelny, na velitelství a jak to funguje s každodenním rozvrhem."

Otvírá dveře a mě se naskýtá pohled na místonst asi tak šest krát šest metrů s postelí, skříňkou, malým stolkem a židlý a koupelničkou.

Vcházím dovnitř a Bogs zavře dveře. Nelíbí se mi tu. Je tu moc málo prostoru. Asi z toho budu mít klaustrofobii. Jak mi teď chybí kapitolský přepich.

"A to, že tě nahnali do Her a mučili, na to už si zapoměla co?!"Prsknu sama k sobě.

Sedám si na tvrdou postel a čekám.