Probouzí mě kapitolská hymna. Otvírám oči a zvedám oči k obloze, kde zrovna mizí emblém kapitolu. Jako první se objevuje Brutus, dále moderátorská splátkyně ze 4.kraje, bývalí vítěz z 8.kraje, ten z devátého co se mě pokoušel zabít, Jeff z jedenáctky a nakonec...To ne...Haymitch. Ne, ne, ne, ne, ne, ne. To nemůže být pravda. Přes rty,se mi dere výkřik, ze kterého vzniká jen zalknutí. Slzy mi tečou proudem a já naposledy zahlédnu jeho oči než jeho fotka zmizí. Ten šedý pronikavý pohked, který jsem tak milovala. Rty, které v mé přítomnosti byli stočené do jemného úsměvu. Sarkasmus, který ho neopouštěl ani v nejhorších chvílích. Jeho silné paže, které mě chránili před vším zlem. Jeho konejšivá slova a slova útěchy, vždy, když jsem se vzbudila z noční můry. Všechno je pryč. Všechno.

Zbyli mi jen vzpomínky. Nic víc, nic míň.

Haymitch Abernathy. Má životní láska. Je mrtvý.

Chci křičet. Ječet na všechny kdo nás sem nahnali. Ječet na jeho vraha. Zabít ho. Pomalu a dlouze ho zabíjet. "Effie...Je mi to líto."Zašeptá Finnick vedle mě a sevře mi rameno.

Vydere ze mě bolestný ston.

Haymitchi...

Já vím, že je krátká, ale tahle kapitola by stála za prd kdybych jí natahovala. Dneska můžete určitě čekat ještě jednu:)