Byla temná noc, jenže najednou ji probudil ze spánku strašný křik, a tak Haydee vstala z postele a vydala se ven ze své komnaty, vědoma si toho že se něco děje. Protože ten křik byl plný bolesti a nářku. Jenže to ještě nevěděla že když vešla do velkého a hlavního sálu, že jí to vyrazí dech a že ji to co tam uvidí nažene slzy do očí.

Protože její otec ležel na zemi v tratolišti krve. A tak se k němu rozběhla, jenže byl už bez známek života.

,,Otče," řekla třesoucím se hlasem, se slzami v očích. A objímajíce mrtvé tělo se sesunula k zemi.

Po chvíli se rozhlédla kolem sebe a viděla že všichni byli mrtví. I všechny manželky jejího otce, byly mrtvé. Ale nikde neviděla svou matku, jeho nejoblíbenější manželku. Ale nepochybovala o tom že možná taky někde leží mrtvá, i když si z celého srdce přála aby žila.. Stejně tak jako i její sourozenci. 

,,Ale kdo ví jestli i oni nejsou mrtví," řekla si v duchu a pak s pohledem plným bolest znovu pohlédla na svého otce.

,,Kdo mu to mohl udělat. Ach, Alláhu, kdo ho mohl zabít. Kdo.." šeptala tiše, jenže po chvíli ji něco vyrušilo, protože neznámá ruka se dotkla její paže a pak ji někdo odvlékal pryč. A ona křičela a bránila se, jenže bylo ji to marné, protože stejně ji ten dotyčný nepustil.

Ucítila pak jen ránu na hlavě. A pak když se probrala, byla se svou matkou, v kleci. Uvězněná na nějaké lodi.

A pak uviděla tvář muže, který podepisoval dokumenty, které předával muži na lodi a který mu za to tučně zaplatil.

A v tu chvíli ji napadlo že vidí tvář otcova vraha. Tvář, která se ji navždy vryje do paměti, protože na to co tento muž udělal nikdy nezapomene.