Cesta přez moře byla dlouhá. Několik nocí sem proplakal ale jak sem byl moc hlasitý dostal sem klackem nebo něčím co bylo po ruce. Byl jsem tak špinavý, vlasy sem měl do všech stran a pod očima kruhy. Vylodili mě a pár jiných lidí v klecích a vezli nás do nedalekého zámku. Tohle musí být bohatá země. Z lidí co tu jsou jako otroci sem nejmladší.

Dnes mi můj otec oznámil že dnešem si budu moci vybrat cokoli co bude na našich trzích. Na naše každoroční trhy se sjíždí tisíce lidí s všelijakými cennostmi a věcmi na prodej. Jenže se tu neprodávají jen věci ale i lidé.
Uvidíme jak se to dnes ukáže.

Byli jsme na nějakém náměstíčku. Všechny klece byly umístěny. Bylo tu dost lidí. Na krk se nám všem dalo něco jako opasek a k němu řetěz. Lidé chodili okolo a pozorovali nás. Moc sem se bál.

Má rodina a vojáci postupovali ke zbraním a cennostem, ale já se od nich odpojil a šel si vybrat sám. Procházel jsem uličkami se stánky. Nevěděl jsem co si z těch krámů mam vybrat. Lampa co odhání komáry, nebo zářící meč? K čemu. Lidé mi nabízeli svítící houby zvláštní nápoje či zbraně ale vše jsem odmítal. Asi se vrátím zpět do hradu. Trhy trvají ještě 3 dny.

Někdo mě při předvádění pořádně nezavřel klec. Děkuji ti bože. Pomalu sem otevřel a pak začal utíkat všimli si mě a rozběhli se za mnou. Prodíral sem se davy. ,,Zastavte ho!'' Slyšel sem za sebou. Pak sem do někoho omylem vrazil a spadnul.

Procházel jsem se když v tom do mě někdo vrazil. Strhl jsem pohled na něj pohled. Byl to nějaký buranský otrhanec.
,, co si to vůbec dovoluješ? " řekl jsem a chytl ho za něco co dříve připomínalo tričko.

Lidi okolo nás se rozstoupili. ,,J..já omlouvám se.'' Koktal sem. Pak sem uviděl lidi co mě chtějí prodat. Stáli za námi a poklonili se.

Doběhli za ním nějací muži.
,, Odteď jsi mým sluhou. "
Řekl jsem nahlas. Těm mužům jsem hodil měšec zlaťáků jako psům.
Šli jsme ještě něco zařídit. Zavřeli ho znovu do klece a já zavolal na královské vojáky aby ho vzali.

Vojáci s klecí na mě počkaly na smluveném místě. Šel jsem ještě něco koupit. Koupil jsem vodítko, obojek, misku a pelech. Doufám že si můj sluha nemyslel že bude spát v posteli. Uchechtl jsem se. Nevím co ale něco se mi na něm líbilo. Pousmál jsem se a nakupoval dále.

Zděsil sem se. Zase mě zavřeli do klece. Někam mě odnesli. Sluha? Já nic neumím. Přitáhnul sem si nohy k bradě. Co se mnou bude? Kdo je ten muž? Vypadal jako šlechtic a to nevjestí nic dobrého.

Přišel jsem zpět k vojákům.
,, vedli jste si dobře. Na chvíli máte pauzu. "
Řekl jsem a vojáci s radostí odkráčel k jednomu stánku opodál.
Došel jsem ke kleci a klekl si.
,, nemám v plánu ti ublížit. Jen musíš poslouchat. Kapišto?"
Promluvil jsem k tomu drobnému stvoření.

Co jinýho mi zbývá. Když řeknu ne může se stát něco horšího. Kývnul sem a prohlížel si ho. Také si mě prohlížel. Někdy přemýšlím nad tím jestli by nebylo lepší zůstat u strýce.

Hvízdnul jsem na dva vojáky kteří se ládovali nějakými pochoutkami u toho stánku. Probodl jsem je pohledem a oni přiběhli. Vzali klec a pomalu si to štrádovali mě v patách.

Díval sem se kam to jdeme. Šli jsme přímo do hradu. Snad to není princ! To by znamenalo že sem narazil do vysoce postaveného. Pak jsme vešli dovnitř. Bylo to tu tak velké. Bál sem se. Strašně sem se bál. Vyšli jsme schody a vešli do velkého pokoje. Tam mě položili na zem. Tisknul sem se co nejdál od dvířek.

Položil jsem své věci na zem. Klec jsem odnesl na mnou vybrané místo. Vzal jsem s sebou i pelech. Ten jsem položil ke krbu.
Odemkl jsem klec, ale on se krčil na kraji. Podal jsem ruku a čekal až začne spolupracovat.

K čemu ten pelech? To tu má psa? Natáhnul ke mě ruku. Co po mě právě chce? Trochu sem se po čtyřech přiblížil dvířkům. Jeho ruku sem si prohlížel z blízka.

Byl zvláštní. Mou ruku si prohlížel a pak ji očichal.
,, tady se nemusíš bát. Tady ti nikdo neublíží. Jen když nebudeš poslouchat. " řekl jsem. Pořád nechtěl vylézt.

Podíval sem se na něj. Nevím co chce. Možná si mě pohladit. Hlavu si položil na jeho dlaň. Byla jemná. Vypadal nespokojeně tak sem vylezl z klece. Tam sem si sednul na podlahu.

Pohladil jsem ho po jeho vláskách.
,, potřebuješ umýt. " řekl jsem.
,, půjdeš se mnou? Nemusíš se bát. Cestou ti vysvětlím pravidla.''

Pokýval sem hlavou a postavil se. Šli jsme do dveří, které byli v pokoji. Byla tam velká mísa? Byla taková bílá. Tato místnost byla hodně bílá. Bylo tu jedno okno a krásná výzdoba.

Posadil jsem ho do vany. A pustil teplou vodu.
,, takže pravidlo první. Budeš mě poslouchat ať řeknu cokoli.
Pravidlo druhé. Budeš mě oslovovat Pane.
Pravidlo třetí. Za každé neuposlechnutí tě čeká trest. Ano? Zbytek ti řeknu v pokoji. " domluvil jsem a začal ho umývat.

,,Ano..pane.'' Řekl jsem a nechal se umýt. ,,C..co to je za trest?'' Zeptal jsem se s pohledem na něj. Asi nejvíc se bojím toho že by mě nechal pomalu umírat a pak by mi pomohl a nezemřel bych.

,, to ti neřeknu. Ale nebude to nic při čem by jsi byl zraněný nebo by se ti mohlo něco stát. Ale to neznamená že nebudeš poslouchat. Vím jak mphi trestat. " řekl jsem a začal mu mydlit vlasy.

Všechno špinavé na povrchu zmizelo. Kryl sem si rukama svůj nahý hrudník a čekal až mi opláchne vlasy. Jenže jak mi stekla voda po obličeji tak sem hlavu sklopil a snažil se neúspěšně před vodou obličej skrýt.

Omýval jsem ho ale on vypadal vystrašeně.
,, děje se něco? "
Zeptal jsem se ho.

,,J..jen jsem se dlouho nemyl pane.'' Odpověděl jsem a utíral si oči abych mohl zase vidět.

Podal jsem mu s omluvou ručník. Nevím čím si prošel, ale je mi ho líto. Pohladil jsem ho po tváři a potom jsem se zase vrhl na umývání. Umyl jsem mu záda a ostatní části. Jen dvě místa jsem vynechal, a jemu už asi došlo která.

Skoro celého mě umyl. Rozkrok a zadeček sem si umyl už radši sám. Pak někam šel. Vrátil se a dal mi na malý stolek položil bílou košili, kalhoty a spodní prádlo.