Mockrát děkuji za komentáře Pokračování

Druhý den ráno našel Harry na svém pracovním stole při příchodu do kanceláře obálku a v ní pozvání na oběd - podepsán Lucius Malfoy.

Nebelvír zvednul v údivu obočí, a přes původní překvapení si řekl, že vlastně proč ne.

Lucius sice nikdy oficiálně nepřešel na světlou stranu, ale v době po válce se před soudem neukázal jako nejloajálnejší smrtijed. Chvíli kličkoval jako hokejka na ledě, ale nakonec byl uznán za nevinného.

Mladý bystrozor ho proto neměl v nelibosti. Když Zmijozela teď po dlouhé době spatřil, tak musel dokonce uznat, že ten chlap zraje jako dobré víno.

Nemaje vůbec na mysli, že by to mohl být jeho otec, pozvání příjímul a přesně na 12 stál před restaurací kousek od ministerstva, o níž se Malfoy senior zmiňoval v dopise.

,,Jsem rád, že jste mé pozvání přijal, pane Pottere," ozvalo se bystrozorovi za zády. Nebelvír se pousmál a stočil svůj zrak k hovořící osobě.

,,To já děkuji za pozvání," odvětil s ladností gentlemana, ač v nitru byl příšerně nervózní.