Pro bradavické studenty nikdy neplatila stejná pravidla jako pro ty z běžných škol - žáci čtyř kolejí umí kouzlit, ale naproti tomu neumí zacházet s technologiemi, jež zlehčují život mudlů.

Všichni jsou to ale stále jen děti a dospívající, takže si vymýšlí různé hry a zábavu. Harry s Ronem si ale nikdy nepotrpěli na hru se švihadlem, která táhla na prosluněný dvůr děvčata - zejména ta z mudlovskych rodin, která měla blíže k běžným aktivitám.

Hermiona byla sice raději zabořena v knížkách, ale jakožto dívka mudlovské krve o této hře věděla mnohé, takže se i ona zapojovala.

Jedno slunné odpoledne, když všichni prváci posedali hned po výuce a obědě na nádvoříčko, se dal zlákat skákáním přes švihadlo i Harry s Ronem. Netrvalo dlouho a do skoku se dal i Draco Malfoy, který chtěl tomu úlisnému Nebelvírovi ukázat, že má větší výdrž než on a to i přesto, že Zlatý chlapec hraje famfrpál.

Pro jeho smůlu se ale zrovna v Bradavicích nacházel jeho otec, který ho při pohledu na účast v mudlovské hře spražil tak ledovým pohledem, že Zmijozel se už nikdy neodvážil přiblížit se k tomu lanu ze světa nekouzelníků.

Tehdy měl Harry poprvé možnost vidět zblízka Luciuse Malfoye. Za relativně krátký čas ho měl opět u těla a během několika let znovu, a znovu.

Vždy zpozorněl nad jeho ledovým pohledem, ale o to více ho překvapilo, že když ho dnes ráno míjel na ministerstvu, tak mu věnoval docela jiné oči, docela jinou tvář.

Chcete pokračování?