Pokračování
Moc děkuji za podporu

Za týden se konalo soudní přelíčení Luciusova případu. Harry na něm byl samozřejmě přítomen, a i kdyby se mu jeho přítele nepodařilo dostat z vězení, byl rád za možnost ho alespoň spatřit.

Doufal, že ho neuvidí s velkým množstvím modřin či jiných zranění.

Konečně vešel do sálu a usedl vedle ostatních přítomných. Zanedlouho se uprostřed objevil Zmijozel.

,,Zahajuji přelíčení případu Luciuse Malfoye," zavelel soudce a všichni zpozorněli.

Muž vypadal unaveně a i vrásek mu přibylo, ale co ztratilo své kouzlo, byly jeho vlasy a oči a rty, které se i tak zkroutily v jemné úsměvu, když spatřil v davu svého přítele.

Harry též neodolal úsměvu, ale jinak byl neuvěřitelně nervózní, protože důkazy, které jeho tým našel, nebyly tak velké, aby muže dokázaly zprostit viny.

Po zbytek času už se oba soustředili na soud, občas o sebe zavaděje pohledem.

Po dvou hodinách bylo jasno - Nebelvírova mise byla úspěšná... tedy skoro - asi jako podíl červené části ve vodním melounu.

Zmijozel musel ve vězení strávit ještě tři měsíce tak, že tam bude celkem jeden rok, a zbylé čtyři roky trestu si bude moci vykonávat pouze v domácím vězení.

Nebyla to tedy úplná výhra, ale oba muži věděli, že i tak se to dá počítat jako úspěch, protože nebude hnít v Azkabanu pět let, ale pouze jeden rok.