Pokračování na přání ke kapitole
4, Bačkůrky

Odvedl ho do jejich ložnice a nechal ho se posadit doprostřed postele.

,,Zavři oči," pokynul mu, a Harry tak učinil bez nejmenšího protestu.

Zmijozel se odebral k sobě do pracovny, která byla hned za rohem, a donesl z ní tenounký plovoucí plát - myslánku.

Vybral z ní několik vzpomínek na příjemné okamžiky strávené se svým partnerem a nechal je pomocí několika zaklínadel a mávnutí hůlkou poletovat ve vzduchu kolem Harryho.

Zapálil v místnosti svícny, které místnost o to více zútulnily.

,,Teď," slova pronikla prostorem a Nebelvír opět vykonal příkaz - nebyl ale vysloven příkrým hlasem, jak by se mohlo zdát, ale měkkým tónem. ,,Můžeš otevřít oči," dodal záhy muž a počkal, až se Harry rozkouká, aby mohl zaujmout místo po jeho boku.

Mladíkovi spadla čelist a v očích se mu zaleskly slzy.

,,Myslíš, že by se tohle všechno stalo, kdyby jsi se mnou nebyl ty?" zeptal se ho pán domu a stočil na něj svůj pohled.

,,Miluju tě, Harry."

Oslovený ale nebyl schopen slova - měl vedle sebe muže, jenž ho bezmezně miloval, a právě mu připomněl ty nejkrásnější okamžiky jeho života. Viděl tu vzpomínky na jejich první rande, návštěvu u Weasleyových, kde honili společně slepici, ale i žádost o ruku, kterou Lucius zrealizoval asi před půl rokem.

,,Já- taky tě miluju," otočil se na něj Nebelvír, a jakmile spatřil ty jiskřivě šedé oči a na rtech úsměv, musel ho odměnit alespoň polibkem.

Věděl, že jeho srdce patří jen a jen jemu a že jen u něj je v bezpečí.