Crucio

                                                                - Z pohledu Hermiony -

        Probudila jsem se pozdě. Naštěstí byla neděle, takže to nevadilo. Zapomněla jsem na včerejšek, takže když jsem přišla na snídani, nechápala jsem, proč se mnou Ron nebaví.

        ,, Jak jste se vyspali?'' Zeptalo se moje já.

        ,, Já dobře...'' Odpověděl Harry.

        ,, Jak myslíš!'' Pověděl mi naštvaně Ron.

        ,, Co je?'' Zeptala jsem se, protože jsem si ještě nevzpomněla na ten včerejšek.

        ,, Aha! Naše Hermiona zapomněla! Není to náhodou trochu divný! Tak já ti to připomenu...'' Celý sál utichl. Draco seděl u zmijozelského stolu a povídal si Gremem a Goylem, ale když všichni stichli, podíval se k nám. Ron si nevšímal toho, že ho všichni pozorují. Musel říct, co se večer stalo!

        ,, Líbala si milostivého prince zmijozelské koleje Mafloye!'' V místnosti bylo hromové ticho. Mrzimor a Havraspár si začali potichu něco špitat, kdežto Nebelvír a Zmijozel na mě zírali jako kdybych se zbláznila. Draco měl sklopenou hlavu.

        ,, Víš ty co Rone? Dej mi už pokoj! Nevím, proč se pleteš do toho, koho líbám a koho ne! Není to snad moje věc?!!¨'' Zařvala jsem na něj a stoupla si. On se ze židle taky zvedl.

        ,, Je to i moje věc! Ty to nevíš, ale už je čas na to abych to řekl! Miluju tě Hermiono!'' S otevřenou pusou jsem na něho zírala jako všichni ostatní. Bylo stále ticho. Nikdo neřekl ani ň a nikdo se ani nepohnul, až na Draca. Ten si v mžiku, kdy to Ron řekl stoupl.

                                                                - Z pohledu Draca -

        To jsem nechtěl! Weasley ji taky miluje! Co mám dělat? Poprat se o Hermionu? Klidně to udělám! Ale napřed se ona musí taky rozhodnout. Co když bude chtít Weasleyho? Potom jsem se o ní pral zbytečně. 

        To hromové tichi přerušila jen jedna osoba a to Pansy!

        ,, Takže náš Wealsey a Malfoy se teď budou prát o mudlovskou šmejdku? Jak roztomilé...'' Uchechtla se a podívala na mě. ,, Kdopak asi vyhraje? Pihatý zrzoun, který neumí použít ani hůlku nebo náš statečný zmijozelský princ, který nám teď zmněknul?'' Dělala, že přemýšlí. ,, Typla bych, že ani jeden. Navíc, proč se tady prát o tu ... děvku?'' Nevydržel jsem ty její naražky. Vytáhl jsem hůlku a nebyl jsem sám. Weasley taky, ale nemířil na ni nýbrž na mě!

        Rychle jsem svoji ruku přesměroval a mířil na Weasleyho.

        ,, Ty ji nedostaneš! Chceš ji jenom využít!'' Zařval Ron.

        ,, Fakt? Tak to máš smůlu pihoune, protože já se Hermiony nevzdám!''

        ,, Bombarda!'' Zařval Weasley. Tak on na mě skouší takový kouzla? 

        ,,Locomotor mortis!'' Jeho kouzlo mě nezasáhlo díky bohu, ale vyhodilo mě to do vzduchu. Moje kouzlo ho také nezasáhlo. Okamžitě jsem vstal a odrazil další jeho nával kouzel:

        ,, Reducto! Incendio! Imperio!'' Všechna kouzla jsem odrazil až na jedno! Imperio! On na mě opravdu použil kletbu, která se nepromíjí? Naštěstí ho neuměl pužít, tak jsem byl volný!

        ,, Dost!'' Zařvala Hermiona a stoupla si mezi nás, ale bohužel ve špatném okamžiku! Chvilku předtím než si tam stoupla jsem řekl něco, co jsem neměl!

        ,, Crucio!'' Zasáhlo ji to a ona se svíjela v křečích na zemi. Rychle jsem to odvolal. Potter a Weasley ji pomáhali vstát. Co jsem to udělal?Začala se mi třást ruka. Všichni se na mě vyděšeně dívali. Utekl jsem! Nemohl jsem tam takhle stát před Hermionou!