Téma pro mě jak vyšité a opět Snarry ❤
Enjoy!
Lucc❤

Jeden Nebelvírský žák se nacházel ve druhém poschodí a nepozorované stál u zdi skryt pod neviditelným pláštěm a vypadalo to, jako kdyby se momentálně před někým schovával.
O pár minut později kolem nepozorovaně procházel Severus Snape a Harry zadržel dech. Muž jeho snů byl takový kousek od něho a on nemohl nic, než sledovat jeho mizící stopy na plánku.
Oddechl si, až když zašel za roh a bokem se opřel o zeď...teda, myslel si, že to je zeď.
,,Kruci!" Vykřikne Harry, ale jeho výkřik utlumí pád brnění.
,,Co se tady děje?" Ozve se najednou za jeho zády a Harry opět naprosto ztuhne, jenže tentokrát z důvodu, že bude mít velký problém.
,,Ehm nic, já..já zrovna šel do věže a to brnění najednou spadlo." Vyhrkl Harry první věc, která ho napadla, ale Severus věděl svoje. Věděl celou dobu, že lže. Jelikož ho znal, jako nikoho jiného, tak si pouze povzdechl a s mírným úsměvem mu gestem těla naznačil, aby odešel.
Harry chtěl s díky odejít, ale..nemohl se hnout.
Jediné, kam se mohl pohybovat bylo směrem k Severusovi.
Ještě horší bylo, že když udělal krok dopředu, dozadu se už vrátit nemohl.
Jenže už bylo pozdě.
Harry stál div ne tělo na tělo u Severuse.
,,Harry, co to má znamenat? Teď není žádný čas na vtípky." Odsekl Severus a chtěl od Harryho odstoupit. Jenže ani jemu to nešlo.
Chvílí se snažili od sebe dostat, strkali do sebe, odtlačovali se od sebe i nohama, ale ani to nezabralo.
V ten moment, se od stropu ozval škaredý smích a když pohlédli nad sebe, hned jim došlo, proč se od sebe nemohou hnout.
Jmelí.
Jak si ho ani jeden nemohl všimnout sakra?
,,Potter musí Snapovi pusu dát, jinak bude pod jmelím navždy stát." Zarecitoval Protiva a létal jim nad hlavami.
,,Ráno se tady s vámi nejspíš potkám, tak se zatím mějte!" Zachechtal se zas a stále opakoval básničku dokola.
Mezi Harrym a Sevem nastala trapná chvíle ticha.
,,Emm..Severusi, Já vím, že to mezi námi ještě není zrovna nejlepší jo, ale já bych se dneska docela rád vyspal hele.." Řekne naprosto rudý Harry.
,,Ehm..to..to máš pravdu Harry..nerad bych tady stál až do rána, ne li déle.." Odpoví mu Severus a hlavu sklopí do strany, aby Harry neviděl, jak je z toho nervózní.
Oba dva se vzájemně přitahovali, ale ani jeden to o tom druhým nevěděl.
,,Tak..jedna pusa by nic nemusela udělat." Řekne Harry a pozvedne hlavu, aby viděl jeho reakci.
,,To..to máš pravdu." Vyhrkne Severus, rychle se k Harrymu skloní a dá mu rychlou pusu.
V ten moment, co to Severus udělal, se zastavil celý svět, Harry měl v mžiku ruku na rtech a snažil se vzpamatovat z toho, co se právě stalo.
Snape se už otáčel k odchodu, naprosto mimo z toho, k čemu se právě odhodlal, když se ozvalo tiché..
,,Severusi.." V mžiku se otočil, aby zjistil, co se stalo, ale stěží udržel rovnováhu, když na něho Harry skočil, omotal mu nohy kolem pasu a zmocnil se jeho rtů.
Úplně se mu z toho zamotala hlava.
Nemohl uvěřit tomu, co se právě dělo.
Ruce mu dal pod zadek, aby mu nespadl a polibky mu s chutí oplácel.
,,Harry.." vydechne Severus a polibky přesune na jeho krk..
,,Severusi..." vzdechne Harry a společně zamíří do Snapovýck komnat....
***
,,Aaach, tady to v noci muselo jiskřit.." ozve se Brumbál a pohlédne na to nejkrásnější jmelí, jaké kdy viděl.
Tak nádherně rozkvetlé bylo.
,,Tady moji drazí žáci, vznikla pravá láska, nemám pravdu, Harry, Severusi?" Otočí se s jiskřičkama v očích na dva nově příchozí a ti v mžiku zrudnou a snaží se se dívat na vše okolo, jen ne na Brumbála.
On prostě ví vše. Povzdechnou si oba dva a bez dalších slov spolu zamíří za udivených pohledů většiny žáků na snídani.
Než oba usedli k jídlu se na sebe naposledy podívali a usmáli se na sebe tak šťastně, že jen slepý by si toho nevšiml.
Jedno jmelí a jak dokáže změnit život...

Tak snad se líbilo!
A zase zítra, ahoj ^^
Lucc❤