Hermiona

Myslela jsem velice intenzivně na ono místo. Ron se mě bez váhání chytil a v mžiku jsme se ocitli v Godrikově dole.

,,Kde to jsme?" zeptal se Ron.

,,Tohle je Godrikův důl. Zde se narodil Harry." odpověděla jsem posmutněle a vydala se s ním směrem k hřbitovu.

,,Jak tohle místo znáš?" zeptal se Ron, když následoval mé kroky.

,,Poprvé jsem tady byla před více jak dvěma lety. Byl Štědrý den. Byla jsem tu s Harrym." řekla jsem tichým hlasem. ,,Když si od nás odešel, protože tě zmátl ten medailónek...viteál...další stopu jsme s Harrym měli tady a tak jsme se sem vydali." vysvětlila jsem.

,,Kam to jdeme teď?" vyzvídal dál.

,,Na hřbitov." podala jsem mu jednoduchou odpověď. Šli jsme tedy daným směrem a já se při chůzi chytila Rona za ruku. Na hřbitově jsem Rona zavedla k malému hrobu, kde na náhrobním kameni bylo napsáno:

James Potter • Lily Potterová

Klekla jsem si k hrobu a vykouzlila věnec, ve kterém byly zapletené bílé růže. Stoupla jsem si a tiše promluvila:

,,Navštěvuji to zde pravidelně. Tenhle věnec jsem vykouzlila v den, kdy jsem zde byla poprvé s Harrym. Po jeho smrti jsem se zařekla, že sem budu chodit a uctívat tak jejich památku. Když věnec uvadne, vykouzlím nový." vysvětlila jsem a Ron mě dal ruku na rameno.

,,Je to od tebe milé." poznamenal Ron.

,,Neuctívám jen jejich památku." řekla jsem a otočila hlavou doleva. Ron se podíval stejným směrem a já se s ním rozešla doprostřed hřbitova. Zastavila jsem se před velkým náhrobním kamenem. Koukala jsem na ta slova vyrytá do kamene a jako vždy na tomto místě mi začaly stříbrné slzy zdobit tváře. Setřela jsem je a vykouzlila rudou růži. Položila jsem jí k pomníku a odstoupila. Slyšela jsem Rona, jak si potichu čte to, co je na pomníku napsáno:

Harry Potter
* 31. 7. 1980
† 2. 5. 1998

Památka na padlého kouzelníka, který změnil kouzelnický svět. Hrdina, který byl vždy odvážný, silný a spravedlivý.

Pokaždé co jsem to četla jsem brečela...POKAŽDÉ.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě Ron a já jen zakroutila hlavou.

,,Ne Rone, nejsem. Cítím vždy takovou úzkost, když stojím na tomto místě. Ten pocit, že ho nemohu mít u sebe. Ten pocit, že mě opustil já mu jen v duchu vždy řeknu: ,,Kdo je milovaný, nebude zapomenutý. To platí i pro tebe." Ten pocit, že nechal tady svého syna. Napůl potěšující, že po sobě zanechal dítě a napůl ne." promluvila jsem. Rozbrečela jsem se znovu a přešla k Ronovi, aby mi poskytl objetí. K pomníku jsem chodila vždy sama a proto to bylo pro mě psychicky náročnější, když jsem ani neměla nikoho, koho bych objala. Teď jsem zde měla kamaráda, který mě mohl podržet.

,,Je mi to líto." řekl na to jen Ron a ovinul kolem mě paže pevněji.

,,Potřebuji jít domů." zašeptala jsem. Bylo mi hrozně. Potřebovala jsem si lehnout. Najednou jsme se oba dva ocitli před mým bytem. Celá rozrušená jsem si uvědomila, že jsme se přemístili.

,,Splněno." řekl Ron a já se na něj pokusila usmát. Otevřela jsem vchodové dveře a vstoupila co nejrychleji dovnitř. Přešla jsem rychle do koupelny a umyla si obličej studenou vodou. Jednou mě to zničí.

,,Jdu vyzvednout Ala. Potřebuji ho mít u sebe." řekla jsem po chvíli, co jsem se mírně uklidnila. Chtěla jsem odejít, když v tom mě Ron zastavil:

,,Já pro něj dojdu, to je v pohodě." oponoval. ,,Zatím si pusť mikrovlnku a já pro něj skočím." řekl Ron a já se v tu ránu cítila lépe. A to jen proto, že řekl místo televize slovo MIKROVLNKA. Přešla jsem to a nezmohla se na nic jiného než kývnout. O chvíli později se Ron vrátil. Držel spícího Ala v náruči a podal mi ho. ,,Víš, že kdybys cokoliv potřebovala, stačí poslat dopis." řekl a já se na něj s vděkem usmála.

,,Jasně, že to vím. Tak dobrou noc, Rone." mrkla jsem na něj.

,,Dobrou noc." odpověděl a poté jsem já a Albus zůstali v bytě sami. Ostatně jako každý den.

Ron

Na nic jsem nečekal a před Hermioniným bytem jsem se soustředil na jedno místo. Vše kolem mě se zatočilo a já se ocitl před malým červeným domkem. Vzal jsem hůlku a pomocí ní jsem otevřel dveře. Vešel jsem a zamířil do ložnice. Byla tam. Spala a já dostal tak stupidní nápad... překazit její klidný spánek. Vtiskl jsem ji polibek na čelo. Zamžourala očima a podívala se na mě. V tu ránu omotala své paže kolem mého krku a přivítala mě.

,,Co tady děláš? Myslela jsem, že se zdržíš déle u své rodiny." řekla Katelyn a já se smutně usmál.

,,Vyskytl se zde problém Katelyn." vysvětlil jsem příčinu mého příchodu.

,,Jaký problém?" vyzvídala.

,,Vyprávěl jsem ti o Hermioně. Je na dně." objasnil jsem.

,,To kvůli Harrymu?" zeptala se s mírně zvýšeným hlasem a já kývl. ,,Hlavně, že jsem ti to říkala několikrát ať to neděláš! Ne, ty jsi musel opět udělat vše pro své pohodlí." začala na mě teď už křičet a já ji chytl za ruku.

,,Nedělám to pro své pohodlí! Kdyby ano, tak Hermioně takhle nelžu! Jsem nešťastný z toho, jak to nese!" bránil jsem se a ona si jen povzdechla:

,,Chuděrka malá. Ale je tady možnost, jak vše změnit." S očekáváním jsem se na ní podíval a zeptal se:

,,Ano? A jaký?"

,,Jdi za svým přítelíčkem a vyřiď mu, že už takhle lhát nechceš! Snažíte se jí neubližovat, ale děláte úplný opak!" vykřikla Katelyn a já rozhodil rukama.

,,Víš moc dobře, že to nejde! Riskovali bychom tím moc věcí!" bránil jsem se a Katelyn si odfrkla:

,,Jistě! Ale jestli je tvá kamarádka v pořádku nebo ne, to je ti jedno!"

,,Jistě, že mi to není jedno!" bránil jsem se dál, ale nic jiného jsem nestihl říct, protože mě políbila.

,,Tak to změň. Udělej to, prosím." poprosila a já si to uvědomil. Měla pravdu. Ničil jsem tímto způsobem svou kamarádku. Dnes jsem měl možnost vidět, jak moc. Už to víckrát vidět nechci. Takže to změním.

Co si o tom myslíte? :D
Co podle vás tají Ron před Hermionou? Napište mi svůj názor nebo můžete hlasovat! :)
Jinak se omlouvám, že je kapitola kratší, ale prostě to nešlo jinak. :(

Vaše Helen ❤