Hermiona

,,Paní Weasleyová, pane Weasley. Pojďte dál." přivítala jsem manžele Weasleyovi jakmile jsem otevřela dveře svého bytu. Bylo asi 3.15 a oni přišli kvůli svému synovi. Všem nám bylo úplně jedno, kolik je hodin.

,,Dobré brzké ráno, Hermiono. Díky, že jsi dala vědět, že je zde." poděkoval mi pan Weasley.

,,Za to mi přece nemusíte vůbec děkovat pane Weasley, byla to pro mě samozřejmost." řekla jsem velice tiše. Ron a Al totiž spali a já nechtěla ani jednoho z nich probudit.

,,Kde je, ať mu můžu vynadat?" zeptala se paní Weasleyová a já jí rychle chytla za ruku a řekla:

,,Paní Weasleyová, nemějte to Ronovi za zlé. Pověděl mi, proč nenapsal. Chtěl vám napsat nesčetněkrát, bohužel neměl čas a ani nevěděl, jak by se k tomu všemu měl vyjádřit." Paní Weasleyová mi položila svou ruku na tvář se slovy:

,,Jsi až moc hodná, Hermiono. Ale to bys nebyla ty. Máš zlaté srdce. Až tvůj syn vyroste, měl by být pyšný na to, že má takovou maminku."

,,Doufám, že to bude stejně s jeho tatínkem." řekla jsem. Moc jsem si přála, aby měl rád i Harryho. Věděla jsem, že tu s námi není, ale jeho syn by měl vědět, co jeho otec dokázal a jaký byl. Koneckonců, nechtěla jsem být jako všechny ostatní ovdovělé matky, které svým dětem nevypráví o otci. Chtěla jsem, aby to Al všechno věděl a aby se díval na svého otce tak jako já, a ne jako všichni ostatní.

Flashback - 6. ročník

,,Jsi v pořádku, Harry?" zeptala se dívka svého nejlepšího kamaráda, který byl už od začátku roku přešlý. Právě teď seděl na schodech a měl svěšenou hlavu.

,,V pořádku? Jasně, že jo! Vyvolený je vždy v pořádku! Nebo snad ne?" prohodil ironicky, zvedl se a přešel k zábradlí. Po jeho slovech sebou hnědovláska trochu trhla. Nebylo jí příjemné, jak s ní kamarád mluvil. Přiblížila se k němu a vzala ho za ruku.

,,Nejlepší přátelé si mají říkat všechno. Já myslela, že mi můžeš důvěřovat." řekla a pak se odmlčela.

,,Za koho mě považuješ?" zeptal se najednou. Hermiona nakrčila čelo. Jeho otázka jí zaskočila.

,,Upřímně...jsi můj nejlepší přítel. Člověk, kterému mohu důvěřovat a nebát se, že by mi nepomohl. Jsi čestný, odvážný, laskavý a jeden z těch nejlepších lidí, které znám. Koukám se na tebe trochu jinak než ostatní." řekla nakonec a její kamarád se mírně pousmál.

,,Jak to myslíš, že se na mě koukáš jinak než ostatní?" zeptal se a stisk jeho ruky zesílil. Hermiona se zachvěla.

,,Jsi chlapec, který přežil. Možná, jsi vyvolený, ale já tě tak neberu. Jsou jiné, důležitější věci. Neberu tě prostě tak, jak tě berou ostatní." řekla po chvíli a otočila se čelem k němu.

,,Hermiono, to je přesně to, co bych chtěl od každého slyšet. Od nikoho jiného jsem to zatím neslyšel. Proto si tě tak moc vážím, proto jsi moje nejlepší kamarádka, proto jsi jedna z nejdůležitějších lidí, které znám a proto tě tak moc...." Tady se odmlčel a Hermiona mu pohlédla do očí.

,,Co jsi chtěl říct? Rád? Proto mě máš tak moc rád?" doplnila ho a dále mu tázavě hleděla do očí. Harry jí bez varování políbil. Hermiona byla chvíli zaražená, ale poté, co se od sebe odtáhli, padla Harrymu do objetí a Harry dokončil to, co předtím začal.

,,Ne, Hermiono. Proto tě tak moc miluji."

End of flashback

,,To víš, že to s jeho tatínkem bude stejně." vytrhla mě z přemýšlení paní Weasleyová.

,,No dobrá. Pojďte do obývacího pokoje, ale potichu. Nesmíme je vzbudit. Oba dva spí." varovala jsem je a po špičkách jsme se doplížili do obývacího pokoje. Ron spokojeně spal na pohovce pod dekou, kterou jsem přes něj přehodila.

,,U Merlina." zašeptala paní Weasleyová. Nejspíš jí vyvedlo z míry, že po dvou dlouhých letech vidí svého syna. Najednou se rozezněl zvonek. V duchu jsem zanadávala a doufala, že to malého Albuse nevzbudí. Už to bylo potřetí, co dnes někdo zazvonil. Ron, Weasleyovi a teď by to měla být má nejlepší kamarádka se svým přítelem. Šla jsem otevřít a skutečně. Ginny s Deanem mě pozdravili a já s nimi šla do obýváku. Bylo to zvláštní, vidět, jak se všichni po Ronově příjezdu rozradostnili. Nechali jsme Rona spát a já nabídla všem přítomným čaj a kávu. Poseděli jsme a popovídali si. Byli jsme sice trochu nevyspalí, ale to bylo jaksi všem jedno. Po nějaké chvíli Weasleyovi odešli s tím, že mám Ronovi vyřídit, aby se u nich stavil. Ginny a Dean už chtěli jít také, když jsem je zarazila:

,,Nechcete tu těch pár hodin přespat? Můžete do pokoje pro hosty a já se půjdu taky na tu chvíli ještě prospat." navrhla jsem. Ginny se podívala na Deana a ten jen přikývl.

,,No tak dobrá, přespíme tu." přijala mou nabídku Ginny. Za chvíli jsme už všichni spokojeně usínali ve svých postelích.

* * *

,,Ale kdopak se nám to vzbudil? Dobré ráno, broučku." řekla jsem, když se na mě zadíval pár zelených očí. Radostně jsem se na něj usmála a Al mi úsměv oplatil. Začal ke mně natahovat své ručky a já ho popadla do náruče. ,,To přece zvládneš už sám, ty nezbedo." pokárala jsem ho na oko a postavila ho na zem. Ani jsem nestihla zaregistrovat to, že rychle odběhl ze svého pokoje. Tohle dítě je až moc hyperaktivní a učenlivé! Hyperaktivitu má zřejmě po svém otci a učenlivost po mě. Vyšla jsem z pokoje a šla toho malého rošťáka najít. Byl v obývacím pokoji a prohlížel si spícího Rona. Zřejmě ho zaujal. ,,Ale." oslovila jsem ho.

,,Kto to je?" zeptal se Al a ukázal na muže, který tvrdě spal.

,,To je strejda Ron." informovala jsem svého syna a ten se zamračil.

,,Ne ne! Je stlejda Dean, ne stlejda Lon!" zapištěl a já přiložila svůj ukazováček ke rtům, protože se Ron na pohovce nespokojeně zavrtěl.

,,Psst! Ano, máš strejdu Deana, ale tohle je strejda Ron. Můžeš mít dva strejdy." ukázala jsem na prstech zmiňované číslo, aby mě pochopil. Ani nevíte, jak je těžké popisovat malému dítěti, kterému je rok a osm měsíců, že může mít víc strýčků než jednoho. Byla ale zase pravda, že by Al na svůj věk velice inteligentní a učenlivé dítě. Taky po kom tu inteligenci asi zdědil?

,,No dobže, mami." odpověděl mi na to jen a pak udělal něco, co bych si nikdy nemyslela, že udělá. Vylezl na pohovku a posadil se na Rona, který se okamžitě probudil.

,,Albusi! To nemůžeš strýčkovi Ronovi dě..." To jsem ale nedořekla, protože mě Ron gestem ruky zastavil.

,,Klid. Snad zvládnu malé dítě." řekl a já si pomyslela, že jestli dokáže zpacifikovat mého neposedného syna, tak bude první, komu se to kdy z mých blízkých podařilo. Jediná já jsem si toho rošťáka dokázala usměrnit. ,,Ahoj Ale. Já jsem tvůj strýček...strýček Ron." řekl Ron, když se posadil.

,,Ahoj. Maminka žíkala." řekl a podal Ronovi ruku. Ten překvapeně natáhl tu svou. Asi ho zaskočilo, že Al ví, že se při seznamování ruka podává. Al se posadil Ronovi do klína a řekl:,,Umíš číšt?"

,,No ano, umím číst." odpověděl Ron. Al se nadšeně zvedl z pohovky a doběhl pro svou oblíbenou knihu.

,,Čti plosím, stlejdo Lone! Já lád čtení!" vypískl opět a posadil se zpět k Ronovi. Ron se na mě otočil a prohodil pobaveně:

,,Nejste vy dva náhodou příbuzní?" Tomu jsem se zasmála. Ano, Al zdědil po mně spoustu vlastností. Zdědil hlavně zálibu v knihách. Byl jimi doslova fascinován. Měl ale i spoustu vlastností po svém otci. Třeba to, že byl pěkný uličník. To zdědil určitě po něm. Potom, co Ron začal číst, jsem se vydala do kuchyně připravit snídani. Byla jsem ráda, že si s ním Al rozumí. Znamenalo to, že má dalšího strýčka a to mě potěšilo. Lámalo mi srdce to, že nemá tatínka. To bylo něco, co mě ubíjelo každičký den.

Ehm... názory? :D
Dejte mi vědět svůj názor! :)
Ať už hlasem nebo komentářem!!! ;)
Děkuji!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤