24. - Teď si zachráním život já
Hermiona
Hned po tom, co jsem přišla na řešení našeho problému, jsme s Harrym společně vykouzlili patrony a požádali všechny, co nám pomáhali, aby se dostavili k Weasleyovým. Pozvali jsme i Minervu McGonagallovou, která nám koneckonců taky pomáhala. Měli jsme radost z toho, že jsme našli řešení, ale byli jsme si vědomi toho, že to bude velice těžké. Avšak v nás přetrvávala menší úleva, protože při nás stálo spoustu lidí, kteří byli ochotni nám pomoct.
Postupně se dostavili všichni do domu Weasleyových a usadili se v obývacím pokoji. Očekávali dobré zprávy a doufali, že se nepřihodily žádné další komplikace.
,,Mohla byste nám vysvětlit slečno Grangerová, proč jste si nás všechny pozvala?" ozvala se mírně nervózně profesorka McGonagallová, když zavládlo na malou chvilku ticho a nikdo nebyl s to ze sebe vydat první hlásku.
,,No, víte...Známe řešení, jak zničit ten kus duše." začal Harry místo mě a já si všimla, jak se většina kouzelníků překvapeně zadívala a věnovali nám mírný úsměv.
,,Opravdu?! To je fantastické!" vykřikla šťastně Ginny s úsměvem od ucha k uchu.
,,Jak zní to řešení?" zajímal se pan Weasley.
,,Jde o relikvie smrti. Napadlo mě to, když jsme se s Harrym bavili o tom, že když to přežil on, tak to musí přežít i Al. V tu chvíli mi to došlo. Jediným způsobem je najít všechny tři předměty, které tvoří dohromady relikvie smrti." vysvětlila jsem.
,,To je geniální! Všechno by se tím mohlo vyřešit!" prohlásil nadšeně Ron a objal Katelyn kolem ramen.
,,Háček je ale v jedné věci. Kde se nachází relikvie smrti?" mnul si nad tím zamyšleně bradu Kingsley.
,,Já o jedné vím. Můj neviditelný plášť, který jsem zdědil po otci se nachází u mě. Po celou tu dobu ho mám." řekl Harry rychle a já se usmála.
,,To je dobře. Já totiž vím, kde je bezová hůlka." přidala jsem se a všichni na mě překvapeně pohlédli.
,,Vážně? A kde je?" zeptala se dychtivě paní Weasleyová.
,,Taky jí mám u sebe. Když válka skončila, hůlka mi zůstala. Já jsem Voldemorta zabila a tak jsem si jí od něj vzala. Uvažovala jsem nad tím, že jí zlomím, aby už nenapáchala další škody nebo nevzbudila touhu v ostatních lidech vlastnit ji. Nakonec jsem se rozhodla si ji nechat a někam úkryt. Stala se ze mě po nějaké době ministryně a od od té doby hůlka přebývá v mé kanceláři...v trezoru." zakončila jsem a všichni na mě s údivem zírali.
,,To je tedy plášť, bezová hůlka...Ale co kámen vzkříšení?" ozvala se z otázkou Katelyn. Harry se nervózně poškrábal na zátylku a pak promluvil:
,,Já ho měl naposledy u sebe. Šel jsem do Zapovězeného lesa se Zlatonkou, kterou mi Brumbál odkázal. Byla na ní napsána čtyři slova: Otevírám se na konci...Pochopil jsem, že se mi otevře až v ten moment, kdy budu připraven zemřít. V té Zlatonce byl ukryt právě kámen vzkříšení a tak jsem měl možnost vidět naposledy před smrtí své blízké, kteří už tu nejsou. Těsně před tím, než jsem se rozhodl odejít za Voldemortem, jsem kámen upustil na zem." dopověděl Harry s provinilostí.
,,Harry, třeba tam ještě někde je." ozvala jsem se a Harry na mě nevěřícně pohlédl.
,,Hermiono, je to Zapovězený les a na tom místě, kde jsem kámen upustil, by ho bylo těžké najít stejně jako jehlu v kupce sena. Navíc, pokud tam stále leží, tak už tam bude dva roky. Netvrď mi, že by ho za tu dobu třeba kentauři nezadupali do země." argumentoval Harry, ale já společně s ostatními neztrácela víru.
,,Ne, Harry. Jinou možnost nemáme. Já pro Ala udělám cokoliv a tak tam budu klidně v tom Zapovězeném lese lézt po všech čtyřech, jen abych ho našla." oponovala jsem mu odhodlaně.
,,Netvrdím, že pro Albuse nebudu s to udělat maximum, ale tohle dost komplikuje situaci, Hermiono." bránil se Harry a Ginny se zvedla ze svého místa.
,,Já do toho jdu. Já se tam taky klidně budu plazit a najdeme ten zpropadený kámen." rozhodla se Ginny a všichni přikyvovali, že souhlasí. Všichni až na Deana. Už od začátku se choval divně. Dnes neřekl jediné slůvko.
,,Děkujeme, že stojíte při nás. Jak jistě víte, Al nebude jediný, kdo bude bojovat o přežití. I my budeme opět v nebezpečí. Nás může každou vteřinu navštívit partička Smrtijedů a bude hotovo. Zase na druhou stranu, přežili jsme válku, tak proč bychom nepřežili tohle, no ne?" pronesla jsem a Dean se rychle zvedl.
,,Vzpomněl jsem si, že si musím ještě něco zařídit. Takže jdu." řekl a já nebyla s to vyčíst ať už z jeho výrazu nebo hlasu jedinou emoci. Ginny na něj nasměřovala svůj udivený pohled, stejně jako všichni ostatní, a on byl pryč z domu Weasleyových dřív než byste stačili říct Famfrpál.
,,Co to mělo zatraceně znamenat?" ozval se s mírně roztřeseným hlasem Ron. Poznala jsem, že se mu hlas třásl vztekem. Nepotřebovala jsem na něj používat nitrozpyt, abych věděla, že Rona dopálilo to, jak se Dean rozhodl odejít během zrovna tak důležité věci.
,,Nevím, co to mělo znamenat Rone, ale musím to jít zjistit. Moc se omlouvám, že odcházím při tak důležité schůzi, ale musím zjistit, co se stalo." omluvila se Ginny a odešla směrem ke dveřím.
Ginny
Co ho to popadlo?! Musím okamžitě zjistit, co se děje. Dorazila jsem až do našeho bytu. Dean seděl na pohovce a koukal před sebe. Opravdu mě tím svým projevem dopálil.
,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat?!" vyjela jsem na něj a on se s až moc velkým klidem na mě podíval.
,,Končím, Ginny." odpověděl jednoduše a já párkrát zamrkala.
,,Co jsi to řekl?" zeptala jsem se tiše, ale zároveň nasupeně.
,,Chci s tím skoncovat, chápeš to?! Jsem rád, že jsem přežil tu zatracenou válku a rozhodně si nenechám znovu ohrozit život! Už jsem si myslel, že zbytek svého života prožiji bez jakýchkoliv dalších nástrah a taky se to tak snažím zachovat." seznámil mě s tím velice rychle. Nemohla jsem tomu absolutně uvěřit.
,,Já bych tě teď nejraději neznala. To jsi takový zbabělec a sobec v jednom?! Opravdu v tom Hermionu a Harryho necháš?! Toho malýho v tom necháš?!" křičela jsem na něj.
,,Neříkej mi, že jsi s to obětovat se pro ně?" zeptal se tak posměšně, až se mi z jeho chování dělalo špatně.
,,Jsem. A víš proč? Protože je mám ráda. Pokládám je za svou rodinu a já je v tom nenechám." vzdorovala jsem mu.
,,Tak to tě asi zklamu, ale já do toho nejdu. Nenechám si vzít život, když se mi ho podařilo během války zachránit." prohlásil opět s tím svým ledovým klidem. Nepoznávala jsem ho a to byl ten moment, kdy mi ruply nervy. Odešla jsem do pokoje a vyhrabala ze skříně Deanovu velkou tašku. Vrátila jsem se do obývacího pokoje, hodila mu jí a řekla:
,,Teď si zachráním život já, co říkáš? Zbal si svoje věci!"
,,Co blbneš?" zeptal se udiveně.
,,Co blbnu?! Tak já ti něco povím. Nenechám si zničit život tím, že ho budu dál trávit s někým tak nesoucitným! Už nějakou dobu to mezi námi není nejrůžovější a chováš se jinak a tohle byla poslední věc, která mi to potvrdila. Vůbec tě nepoznávám, Deane! Dřív by ses pro ostatní rozdal a teď?! Sbal se a až se za pár hodin vrátím, ty a tvoje věci tu už dávno nebudete. Doufám, že si rozumíme." odvětila jsem nasupeně. Při posledních slovech mi stekla slza po tváři. Nevěděla jsem ani jestli vztekem nebo spíš zklamáním. Nevěřila bych, že se někdy takhle zachová. Otočila jsem se a mířila si to z bytu. Musela jsem si promluvit s Hermionou.
Hermiona
Bylo už po menší schůzce a opět k nám dorazila Ginny. Vypadala trochu rozklepaně a hrozně zklamaně, ale nebrečela.
,,Ahoj Ginny. Tak co Dean?" optala jsem se své kamarádky a ta si jen s žuchnutím sedla na židli.
,,Rozešla jsem se s ním." hlesla jen a pak se pokusila o úsměv.
,,Ginny, to je mi moc líto." řekla jsem smutně a pohladila kamarádku po rameni.
,,Je mi vlastně na jednu stranu fajn. Až teď si uvědomuji s jakým blbcem jsem celou tu dobu chodila. Už to mezi námi nějakou dobu skřípalo, ale když mi teď vysvětlil, že se nehodlá té situace s Alem účastnit, protože se bojí o svůj život, tak to byla opravdu ta poslední věc, co mě utvrdila v tom s ním už nadále nebýt." vychrlila ze sebe Ginny. Začínalo to všechno houstnout. Mrzelo mě, že to mezi Ginny a Deanem nakonec celé nevyšlo. Ginny mě ale pak přesvědčovala stále o tom, že se jí vlastně hrozně ulevilo a je z toho jen trochu rozklepaná.
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Tak co říkáte na Deana a jeho chování? ;) A co celkově vlastně na to říkáte? :D :D :D
Děkuji moc za hlasování, přečtení a komentáře!!!❤❤❤❤
Vaše Helen ❤
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro