Hermiona

Bylo hezké ráno a u Weasleyových bylo jako vždy veselo. Já a paní Weasleyová jsme společně připravovali snídani a čekali, až na ni přijde Harry a George. Pan Weasley odešel už dávno do práce a Al seděl na židli u stolu a zaujatě nás pozoroval při práci.

,,Dobré ráno." pozdravil nás s milým úsměvem na tváři George, který právě vešel do kuchyně.

,,Ahoj Georgi, jak jsi se vyspal?" oplatila jsem mu vřelý úsměv.

,,Vcelku dobře, Hermiono. Ahoj!" zakřičel poslední slovo na Ala takovým hlasem, aby ho to rozesmálo a paní Weasleyová nadskočila u plotny leknutím.

,,Tedy Georgi, tohle už mi nedělej!" zakřičela naštvaně paní Weasleyová, čemuž se ten malý rošťák zasmál ještě víc.

,,Mami, koukni na to, jak je ten prcek šťastný, že je tu taková sranda." prohodil jako kdyby jí vůbec neposlouchal.

,,Sranda teprve bude, až ti zatrhnu tropení takového randálu a dalších těch tvých prkotin!" řekla paní Weasleyová rozhodně.

,,Ale mami, už mi je dvacet dva. Jsem už dlouho dospělý a ty mi nemůžeš říkat, co mám dělat." chtěl se George pobavit a já jen tomu mlčky přihlížela.

,,To, že jsi dospělý, neznamená, že už nejsem tvá matka a...." pak se paní Weasleyová zasekla, mávla nad tím rukou a pustila se zpět do přípravy snídaně. Potlačila jsem zasmání a pokračovala taky.

,,Dobré ráno, Harry." slyšela jsem říct George po chvíli a hned jsem se ohlédla. Harry stál před schody a koukal na Ala. Věděla jsem, že je tohle pro něj asi dost silné.

,,To je poklad, co? Takový malý roztomilý rošťák může být opravdu jen tvůj a Hermiony." ozval se George a opět se zářivě usmál.

,,Běž tam drahoušku, vypadá to, že tě Harry potřebuje." pošeptala mi paní Weasleyová a popostrčila mě směrem ke stolu.

,,V pořádku Harry?" otázala jsem se ho, přešla k němu a položila mu ruku starostlivě na rameno.

,,Jo, všechno je dobrý...já jen..." odmlčel se Harry a George se už už zvedal ze židle.

,,Vidím to tak, že půjdu. Tohle bude dost zajímavý i bez toho, abych vás tady poslouchal." řekl rychle a odkráčel rychlým krokem ke schodům.

,,Pojď si na to sednout." vybídla jsem Harryho po tom, co George odešel. Harry se posadil hned vedle Ala, z kterého nemohl absolutně spustit oči. Stoupla jsem si za něj a položila mu své ruce na ramena. ,,Co se děje?" zeptala jsem se a Harry se zhluboka nadechl.

,,Je to poklad, Hermiono. A to je ten problém. Jak můžu vědět, že budu dobrým tátou pro tak úžasné dítě?" Vyrazil mi tím dech. On o tom stále pochyboval?

,,Harry, co to pro Merlina povídáš?! Budeš perfektní táta! Já v tebe věřím." objala jsem ho zezadu. Pochopila jsem, že v tomhle nemá tak silné sebevědomí, ale já v něj věřila. Byla jsem si jistá, že to zvládne.

,,Tak začnu hned." promluvil náhle a rozhodl se vstát. Pustila jsem ho ze svého objetí a on si na zemi kleknul k Alově židli. Bedlivě jsem sledovala, co se bude dít.

,,Ahoj, Ale." pozdravil ho Harry a on zareagoval na své jméno.

,,Ahoj." odpověděl mu a mile se na něj usmál. Přišlo mi to hrozně roztomilé.

,,Co si takhle něco přečíst, Albusi? Nějakou knížku..." zkusil to Harry a stalo se přesně to, co jsem čekala. Al se rozzářil štěstím a radostně se zasmál.

,,Ano plosím! Plosím, plosím, plosím!!!" křičel a Harry se zasmál. Popadl Ala do náruče, posadil si ho za krk a vyrazil s ním do obývacího pokoje, přičemž se dětský smích rozléhal po celém domě. Přesně takhle jsem si vždy představovala žít.

,,Vypadá to, že se Harry už vžil do role otce." objevila se za mnou paní Weasleyová.

,,Harry si v tomhle moc nevěří a ač o tom nemá ani zdání, tak to zvládá perfektně." obrátila jsem se na ní s úsměvem. Byla to pravda. Zbytečně se v tomhle podceňoval. Už teď se mu to dařilo a já o něm nikdy nebudu pochybovat.

,,Jsem ráda, že jsi po dlouhé době šťastná, Hermiono. Moc ti to takhle sluší." řekla a já jí obdařila úsměvem, který byl napůl veselý, napůl smutný.

,,Děkuji, ale opravdu šťastná budu, až se vše ohledně Albuse vyřeší. Pak už nám nic nebude bránit v tom být normální spokojená rodina." objasnila jsem a paní Weasleyová mi položila ruku na rameno.

,,Ty a Harry jste silní a máte pevnou vůli. Věřím v to, že se budete bránit zuby nehty za svého syna. Uděláte vše proto, aby jste se toho kusu duše v něm zbavili. Vím, že to zvládnete." povzbudila mě a já jí věnovala vděčný pohled. Ano, musíme to zvládnout.

* * *

Odpoledne jsem se stavila na ministerstvu kouzel pro nějaké knihy o černé magii a následně jsme je s Harrym pročítali. Seděli jsme u toho několik hodin a mě přepadl pocit bezmoci.

,,To snad není možné! Ani zmínka o viteálech a jak je zničit! Nebo tedy my víme, jak viteál zničit, ale asi těžko propíchnu svého syna baziliškovým zubem nebo Nebelvírovým mečem!" odhodila jsem vztekle knihu, až se celý stůl otřásl a Harry cuknul leknutím. Odložil taky knihu, ale s mnohem větším klidem než já a propletl si se mnou ruku.

,,Hermiono, my to dokážeme. Zatím je pod naší ochranou a tak se nemůže stát, že by ho unesli Smrtijedi za účelem přivést Voldemorta opět mezi nás. Nic se mu nestane, to ti slibuji. My najdeme řešení, jak to zničit. Mně se taky povedlo to přežít, tak jemu se to povede taky." řekl klidně a já se v tom momentě zamyslela. Zvedla jsem svěšenou hlavu a pustila Harryho ruku.

,,Mně se taky povedlo přežít, tak jemu se to povede taky." opakovala jsem po něm stejná slova a pak mi to všechno došlo. To snad nebylo možné! No ano, všechno mi to došlo! ,,HARRY! NO JISTĚ!" vykřikla jsem a zvedla se. Začala jsem předcházet po místnosti a usilovně si to všechno urovnávala v hlavě.

,,Co je Hermiono? Napadlo tě něco?" otázal se Harry a byl v mžiku na nohou. Slabě jsem se usmála nad tím, že se mi to povedlo.

,,Harry, ty jsi to přežil a měl jsi stejný problém jako Al! Ten kousek duše přežíval v tobě samém! Ach u Merlinových vousů, jak to, že mě to nenapadlo dříve?!" zakroutila jsem hlavou a Harry se to snažil pochopit.

,,No ano...Byli jsme na tom stejně." přisvědčil a jelikož jsem si uvědomila, že to nechápe, tak jsem k němu začala promlouvat:

,,Harry, ty mi nerozumíš! Ty jsi to přežil, protože jsi byl vlastníkem relikvií smrti! Proto tě Voldemort nemohl zabít a proto zničil kus své duše!" objasnila jsem a společně s Harrym jsme se opět posadili. V jeho tváři se objevil výraz, který naznačoval, že mu už začíná vše docházet.

,,Takže to znamená,..."

,,...že musíme najít všechny tři relikvie smrti!" dokončila jsem za něj a on mě opět chytil za ruku.

,,Ty jsi prostě a jednoduše geniální, Hermiono! Nikdy to nepřestanu říkat!" vykřikl Harry radostně. Usmála jsem se, ale pak se můj úsměv vytratil. Věděla jsem zcela jistě, kde se nachází jedna z relikvií...bezová hůlka. Jestli měl Harry stále plášť, to jsem netušila a kde byl kámen vzkříšení nikdo od války nevěděl. Bude to ještě legrace. Kdo ví, jestli se nám podaří je všechny najít. Ale i tak jsem byla moc ráda, že jsme zase o krok dál.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Jako vždy se vás zeptám...Vaše názory? :D
Myslíte si, že společně najdou všechny relikvie smrti? :)

Děkuji moc za hlasování, přečtení a komentáře!!!❤❤❤❤

Vaše Helen ❤