Hermiona

Kingsley Pastorek se mnou mířil k mé kanceláři na ministerstvu kouzel. Když jsme byli konečně v ní a já zabouchla za námi dveře, musela jsem se ozvat:

,,Popravdě mě dost zneklidňuje vaše chování, pane Pastorku. Řekněte mi prosím konečně, oč jde." Pastorek se na mě podíval stejně nervózně jako jsem se dívala já na něj.

,,Poprosil bych vás, aby jste se na to radši posadila. Nevím, jak to vezmete." promluvil tiše.

,,Chtěla bych vás informovat o tom, že tímhle projevem jste vůbec neupokojil mou nervozitu." řekla jsem hned poté, co jsem se tedy posadila do křesla. Udělal to samé a pak se na mě s otázkou v očích zadíval.

,,Jste v pořádku, slečno? Víte, jste poněkud rozrušená a neřekl bych, že je to jen kvůli téhle věci." optal se. Vzpomněla jsem si na Frederica. Zachvěla jsem se, když se mi vybavilo to, co se před chvílí stalo.

,,Jsem rozrušená, to máte pravdu. A pokud čekáte, že vám povím proč, tak vás zklamu, protože bych si to ráda nechala pro sebe." sdělila jsem věcně.

,,To jsem rozhodně nechtěl, jen jsem si dělal starosti." hájil se Pastorek. Pak bylo ticho. Ticho, které protínalo jen tikání hodin v kanceláři, mé hluboké nádechy a výdechy a taky neuvěřitelně silný a rychlý tlukot mého srdce.

,,Řekněte mi prosím už, o co jde." naléhala jsem pod dalšími a dalšími přívaly nervozity.

,,Slečno Grangerová, chci vás upozornit jen na jedno. Pro mě bude velice těké vám to sdělit a pro vás ještě těší to unést." opáčil nervózně.

,,Opravdu mi nepomáháte." vydechla jsem zaraženě. Mou mysl právě ovládaly teorie o tom, co mi asi tak může chtít. Ať to bylo cokoliv, už teď jsem i od něj měla potvrzené, že to bude pro mě těžké.

,,Tak já pomalu začnu...Jedná se o jednoho kouzelníka vám blízkého." začal a já v tu ránu byla na nohou.

,,Co se stalo? Něco s Ginny nebo Ronem?!...Nebo s Albusem?!" vyjekla jsem a on mi gestem ruky naznačil, abych si sedla zpět. Přiložila jsem si ruce k hrudi. Jestli to půjde takhle dál, tak skončím v nemocnici sv. Munga se zástavou srdce.

,,Nebojte se, nic takového se nestalo. Všichni jsou v naprostém pořádku." ujistil mě. Lehce jsem se uklidnila. Aspoň, že se nic takového nestalo.

,,Moc mě napínáte a já pak blouzním. Chtěla bych vás upozornit na to, že můj dobrý psychický stav, který jsem měla několik let zpět, šel už dávno jak se říká do kytek. Jsem poslední tři roky, vlastně od počátku války ve stresu. Už nejsem ta klidná Hermiona Grangerová, jaká jsem bývala." upozornila jsem Kingsleyho Pastorka.

,,S tímhle jste mě zaskočila. Já mám totiž strach, jak na to zareagujete." řekl tiše.

,,Nechcete mi to už konečně prostě říct?" zeptala jsem se trochu rázněji než jsem chtěla. ,,Omlouvám se za to, že jsem nepříjemná, ale jak říkám, klid můj život opustil a nahradila ji nervozita." objasnila jsem teď už o něco mírněji.

,,Slečno Grangerová...Harry Potter nezemřel v Zapovězeném lese." vychrlil ze sebe najednou rychle.

,,Co to říkáte?" vyhrkla jsem.

,,Pravdu. Harry Potter vlastně nikdy nezemřel...on...žije." Chvíli jsem se na něj koukala a pak se zvedla a přešla k němu blíž. Prohlížela jsem si ho a pak promluvila:

,,Pane Pastorku, s kým jste se viděl předtím než jste za mnou šel?" Má otázka ho zřejmě zaskočila a bylo vidět, že nechápe mé chování.

,,Proč se na to ptáte?" nechápal.

,,Mám takové podezření, že na vás někdo použil kletbu Imperius...nebo jste něco pil? Nebo hůř...jste vy vůbec Kingsley Pastorek? Nepoužíváte náhodou mnoholičný lektvar?" vychrlila jsem ze sebe různé teorie, načež Pastorek vstal, chytl mě za ramena a pomalu ke mně promlouval:

,,Poslouchejte mě teď velice dobře. Jsem Kingsley Pastorek, nic jsem nepil a pod kletbou Imperius rozhodně nejsem."

,,Tak proč mi lžete?!" vykřikla jsem a oči se mi začaly zalévat slanými slzami.

,,Nikdy jsem vám nelhal. Proč bych měl tu potřebu vás zrovna tímhle trápit? O těchto věcech se nežertuje, slečno." řekl a já se mu vytrhla.

,,To máte pravdu. O tomhle se nežertuje a proto mi to přijde tak odporné. Víte vy vůbec, jak moc jsem toho člověka milovala a co pro mě znamenal?! Trhá mi srdce na tisíc kousků jediná vzpomínka či zmínka o něm a vy se tím očividně bavíte. A já myslela, že mezi sebou nemáme žádné spory!" vyčetla jsem mu jeho čin a mířila jsem si to ke dveřím od kanceláře. Otevřela jsem je a stoupla si vedle nich.

,,Takže vy mi nevě..."

,,Běžte!" zastavila jsem ho rázným hlasem a slza mi stekla po tváři.

,,Poslední slova slečno než odejdu...Nelžu vám a ani nemám proč. Vždy jsem věřil já vám a myslel jsem, že i vy mně...ale asi jsem se spletl. Poroučím se a doufám, že pochopíte, že jsem vám nechtěl uškodit. Přece jen, pravda se vždy ukáže." pronesl. Nechala jsem ho mluvit celou dobu, protože jsem neměla sílu ho zastavit podruhé. Když byl za prahem mé kanceláře, silou jsem dveře za sebou zabouchla. Jak se v tom někdo vůbec může takhle vyžívat? Co jsem mu kdy udělala? Tenhle člověk mě zklamal a to hodně.

* * *

Na dveře mé kanceláře zaklepala osoba, kterou jsem již očekávala. Byla to Ginny, kterou jsem poprosila, aby mi Ala sem dovedla. Držela ho v náruči a usmívala se od ucha k uchu. Úsměv jí ale zmizel, jakmile mě uviděla.

,,Můj ty Merline, vidíš to? Co se ti to stalo Hermiono?" zeptala se ustaraně. Mé oči byly zarudlé a slzy, které mi stékaly po tvářích zanechávaly za sebou černou stopu od řasenky. Vlasy jsem měla rozcuchané a byla jsem úplně vyřízená.

,,Frederic a Pastorek. Ti dva se mi stali!" řekla jsem mrzutě.

,,Proč? Co se děje?" zeptala se polekaně má kamarádka a posadila se do křesla. Spící Al, který jí seděl na klíně se nespokojeně zavrtěl. Ginny se proto chvíli nehýbala a pak, když si byla jistá, že Ala nevzbudí, mi opět věnovala plnou pozornost.

,,Ten ples, který měl být pro mě odreagováním se zvrhl. Frederic se mi totálně zhnusil." založila jsem si ruce na hrudi.

,,On tě ten zmetek políbil?!" vypěnila Ginny, ale pak se ztišila a pokračovala potichu, aby neprobudila Ala: ,,Políbil tě nebo co se stalo?"

,,Ano políbil, ale na krk." řekla jsem a ona se zamračila.

,,To je ale fakt dost. Zasloužil by pořádnou facku." rozčilovala se Ginny.

,,Taky že jsem mu jí uštědřila." usmála jsem se, když jsem si na to vzpomněla.

,,Zasloužil si to!" řekla pobaveně má kamarádka. ,,Co s Pastorkem?"

,,O tom mi ani nemluv. Naštval mě snad víc než Frederic. Přišel s tím, že je Harry naživu. Chápeš to?! Takhle mi ubližovat?! Opravdu jsem se pobavila!" prohodila jsem sarkasticky a zatínala vztekem pěsti a mně zbělaly klouby.

,,Cože?" vyvalila na mě Ginny oči.

,,Jo, slyšíš dobře, Ginny. A já to už nezvládám. Je mi z toho všeho špatně. Vždyť já nemám chvíli klid." stěžovala jsem si a Ginny se soucitně usmála.

,,Já vím Hermiono, že je toho na tebe moc. Ale pamatuj si, že tu máš přátele, kteří tě vždy podpoří." řekla mi má kamarádka a já se pousmála.

,,Díky." řekla jsem na to jen a ona se zamyslela:

,,To bych do Pastorka nikdy neřekla, že by tohle udělal. Tomu nevěřím. On byl vždycky pro tebe přítel a nemá důvod ti škodit a..."

,,Chceš tím snad říct, že Harry žije? Že mluvil pravdu? Vždyť je to absurdní, Ginny! To, že ho čeká smrt věděl sám Brumbál už od té doby, co se Harrymu na čele začala vyjímat ta jizva. Věděli to pak ke konci všichni...i Harry věděl, že to přijde...jediná já věřila v to, že se tak nestane...a stalo." řekla jsem zlomeně.

,,Ano, věděli to všichni. Co se mělo stát se bohužel stalo." řekla Ginny taky zlomeně a obě dvě jsme si jen dlouhou chvíli oplácely smutné pohledy.

Názory? :D
Já vím, Hermiona a Pastorek jsou teď trochu rozhádaní, ale snad se to dá do kupy. ;) :D

Díky za přečtení, hlasy a komentáře!!!❤❤❤

Vae Helen ❤