Ahoj všichni!❤
Chtěla bych se na začátek moc omlouvit za to, že nevycházely kapitoly, ale bohužel mi do toho leze učení a taky ta horší věc a to málo inspirace. :(
No doufám, že to nějak budu zvládat a asi budou kapitoly tohohle příběhu vycházet jednou za týden a to konkrétně v úterý jako je tomu dnes. :)

Děkuji za pochopení
a přeji hezké čtení!❤❤❤

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Ron

,,Přijdeme určitě hned zítra Hermiono a pomůžeme ti." ujišťoval jsem Hermionu, když jsme od ní s Katelyn odcházeli.

,,Ještě jednou vám moc děkuji." poděkovala mi a já jí objal.

,,Nikdy tě nenechám na holičkách, to přece víš, ne?" řekl jsem a cítil, jak se ke mně pevněji přitiskla.

,,Bojím se...moc se bojím." řekla a vzlykla mi do ramene. Pohladil jsem ji konejšivě po zádech.

,,Hermiono, to nemůžu vidět, nebreč prosím. My ho všichni zachráníme a s Ronem se můžeme podívat i po něčem v Hartfordu." promluvila Katelyn a položila jí ruku na rameno. Věděl jsem, že k tomu něco Katelyn řekne. Když viděla, že jsou druzí nešťastní, bylo jí to hrozně líto.

,,Vy bydlíte v Hartfordu?" zeptala se náhle překvapeně Hermiona a odstoupila ode mě.

,,Ano, bydlíme. Nezmínil jsem se?" otázal jsem se. Zavrtěla hlavou a zadívala se na nás zamyšleně.

,,Rone...říkal jsi, že když byla válka, tak si se přemístil na bezpečné místo těsně předtím než tě zasáhla smrtící kletba." zamyslela se a já kývl. Zamračila se. Došlo mi, že jí něco nesedí. ,,Jak ses mohl ale přemístit až do Ameriky do Hartfordu?" zeptala se. ,,Ty jsi někdy na tom místě byl? Musel si být, protože mě jinak nenapadá, jak by ses ocitl právě tam." promnula si zamyšleně bradu a já si v duchu oddechl, že neuvažovala nad něčím vážnějším.

,,Ach tak. No, v Hartfordu bydlela jedna z mých tet a byl jsem u ní jednou celé léto na prázdninách, když mi bylo sedm. Strávil jsem tam jedny z nejhezčích prázdnin, jaké jsem kdy měl. Když na mě letěla ta kletba a já se chystal přemístit, z nějakého neznámého důvodu jsem si vzpomněl právě na tyhle prázdniny, kdy jsem byl malé dítě a neměl žádné starosti. Tak jsem si vybavil ten dům, v kterém bydlela má teta a najednou jsem tam prostě stál. Nenapadlo mě, že bych se vrátil. Rozhodl jsem se usadit v Hartfordu. Sehnal jsem si práci, za vydělané peníze jsem si pořídil domek a pak si našel tu nejúžasnější holku pod sluncem." dovyprávěl jsem a chytil Katelyn kolem pasu.

,,Aha, tak to potom chápu. Mně to jen nějak nesedělo, tak jsem se optala." vysvětlila.

,,Jasně, to chápu. Už asi ale opravdu půjdeme, Hermiono. Stavíme se zítra, tak ahoj." rozloučili jsme se a rychle se přemístili. Jakmile jsme byli doma, podívali jsme se na sebe s Katelyn a mlčeli. Po chvíli ale Katelyn promluvila:

,,To bylo hrozné. Viděl si jí? Ona je chudák z toho celá zničená. Jestli něco nenajdeme, tak to bude konec." řekla a složila se do křesla.

,,Já vím. Říkal jsem, že jí to ničí. A Harryho to zničí taky, až se to dozví." řekl jsem a ona ke mně polekaně zvedla hlavu.

,,U Merlina Harry! Já na něj úplně zapomněla! Ten zešílí Rone, víš o tom, že?" řekla a složila hlavu do dlaní. Přisedl jsem si k ní a ovinul jí ruku kolem ramen.

,,Vím to. Bude se trápit a myslím si, že ho to akorát přesvědčí o tom, že se má za Hermionou vrátit." řekl jsem posmutněle. Nejvíc jsem se bál ale toho, že tahle celá vzniklá situace dopadne hrozivě. Při představě, že Ala nezachráníme, Hermiona se z toho ještě víc zhroutí a Harry k tomu všemu bude jako nelidská stvůra jen přihlížet, byla nad míru děsivá.

Hermiona

Druhý den jsem se připravovala na prozkoumání Ministerstva kouzel. Bylo zde spoustu knihoven a jako ministryně jsem měla ke všem volný přístup. Když jsem si na ruku navlékala v kuchyni náramek, můj pohled sjel na obálku, která obsahovala pozvánku na ples. Zkousla jsem si spodní ret. Jedna část mého já mi totiž začala našeptávat, že bych na ten ples klidně jít mohla, ale druhá se tomu bránila a křičela ne. Na jednu stranu jsem se, jak říkala Ginny, mohla odreagovat, zatancovat si a užít si. Ale já byla nejistá, protože jsem o Frederica neměla zájem a vsadila bych cokoliv na to, že se bude pokoušet o to, abych se mu poddala. To prostě nepřicházelo v úvahu. Nechtěla jsem se s nikým momentálně zaplést a jediné, co mě vážně zajímalo bylo to, jestli se třeba již zítra díky mému synovi neobjeví Pán zla. Děsilo mě to čím dál tím víc.

Ron

Ještě předtím než jsme se s Katelyn vydali na ministerstvo kouzel za Hermionou, tak jsem se stavil za Harrym. Věděl jsem, že začne šílet, ale nevěděl jsem v jak velké míře. Modlil jsem se, aby se nezachoval jako stvůra a aby se vrátil k Hermioně, která ho teď nejvíc potřebovala a on tam pro ní nebyl. Chtěl jí chránit, což se mu splnilo, ale to, co udělal mělo i zápornou stránku toho všeho a to tu, že ji nechal trpět. Byla v bezpečí, ale trpěla a dle mého názoru by Hermiona radši podstoupila to riziko, že po nich půjdou Smrtijedi, ale bude se svou láskou. Hermiona měla vždy za to, že když má kolem sebe lidi, které miluje, tak jí to dodá sílu a naději a že zvládne i nemožné. Jeden takový člověk jí chyběl a ona se bála, že ztratí dalšího.

Zazvonil jsem na dveře a po chvíli mi Harry otevřel. Pozval mě dovnitř a já se mírně uklidnil. Žádné střepy, žádný alkohol, žádné oblečení...nic. Jediné, co na stole zůstalo, byly fotky.

,,Důvod tvé návštěvy?" zeptal se Harry a já zamrkal.

,,Mám něco důležitého, co ti chci říct." řekl jsem vážně. Zamračil se a přešel ke stolu. Uchopil jednu fotku, pozvedl ji směrem ke mně a zeptal se:

,,Týká se to jí?" Nic jsem na to neřekl, jen posmutněle přikývl. Ztuhl a v jeho očích se mihl strach. Pak ke mně přistoupil, uchopil mě za ramena a začal se mnou lomcovat.

,,Kdo ji ublížil?! Co se jí stalo?! Stalo se něco mému synovi?! Mluv!" řekl a já zavrtěl hlavou.

,,Ne Harry, nic jim nehrozí...tedy zatím." vyhrkl jsem. Krucinál Ronalde, ty umíš člověka brilantně uklidnit, vážně! Zatraceně!

,,Jak zatím?! Rone co se s nimi děje?!" naléhal a já ho chytl povzbudivě za ramena.

,,Poslouchej mě, Harry. Uklidni se. Pokud se neuklidníš, tak nebudu mít prostor říct ti o co jde." uklidňoval jsem ho.

,,Dobře. Posadím se na to." vydechl a posadil se na pohovku. Přisedl jsem si a přemítal v hlavě, jak mu to říct. To sdělení zprávy, že má syna bylo oproti tomuhle úplné nic. No dobře, Rone. Teď nebo nikdy!

,,Harry, víš...když se v Hermioně začal vyvíjet nový život, netušila, co všechno v sobě skrývá." začal jsem a Harry se zatvářil znepokojeně.

,,Co tím chceš říct?" zeptal se pomalu a já se zhluboka nadechl.

,,Jde o to, že v Alovi není jen kus tebe nebo Hermiony. Nikoho nenapadlo, že by se to mohlo stát Harry, takže..."

,,...vůbec ti nerozumím." vložil se do toho a já v hlavě zaklel.

,,Jde o to, že v Alovi sídlí kousek duše...jeho duše...Voldemorta."

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Názory? :)
Doufám, že dobré! :D
Děkuji za všechny hlasy, přečtení a komentáře a budu se na vás těšit příští úterý!!!❤❤❤

Vaše Helen ❤