Ahoj všichni! Dnes to bude z Ronova pohledu! :)

Bavte se! ;) ❤

Ron

Rozhodl jsem se, že udělám to, co mi poradila Katelyn. Musím si s ním promluvit. Rozloučil jsem se proto druhý den s Katelyn s tím, že si jdu s ním promluvit a že budu zpět do večeře. Bydlel v malém bytě na kraji města. Byl to podle něj ideální domov. Když jsem se objevil před dveřmi jeho bytu, zazvonil jsem.

,,Ahoj, můžu dál?" zeptal jsem se, když vystrčil hlavu ze dveří.

,,Jistě." odpověděl a pustil mě dovnitř. Jeho dům byl v chaotickém stavu. Všude se válelo oblečení a jeho další osobní věci. Co mě ale zarazilo nejvíc, bylo to, co stálo na konferenčním stolku v obývacím pokoji. Stála zde láhev ohnivé whisky, sklenice, střepy a fotky. Musel jsem se ho okamžitě zeptat:

,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to má znamenat?" Ve světě byl znám jako jeden z nejmocnějších čarodějů, který padl ve válce. Jen já a Katelyn jsme věděli, že není mrtvý. Když jsem ho ale viděl tady takhle stát pohublého, s kruhy pod očima a bledého jako stěnu, pomyslel jsem si, že k tomu nemá daleko.

,,Co to má znamenat? Tohle! To je to, co tady to okolo má všechno znamenat!" hodil na zem fotky ze stolu. Sehnul jsem se pro ně. Byla na nich Hermiona. Byly to tři fotky. Na první se Hermiona smála a byla to fotka ze svatby Billa a Fleur, na druhé byla vyfocená, když si četla a na poslední byl zachycen moment, kdy na Křikově večírku požádal Harry Hermionu o tanec. ,,Ta je má nejoblíbenější." ozval se náhle jeho hlas a já zvedl hlavu. Vypadal zoufale.

,,Proč vypadáš takhle? Proč se najednou z toho všeho hroutíš, když si to takhle sám chtěl?" zeptal jsem se. O co mu vlastně šlo?

,,Jsou to už dva roky. Dva roky, co jsem jí neviděl. Chci jí chránit...jsem pro ni nebezpečný." řekl a já mu to potvrdil v trochu jiném smyslu:

,,To máš pravdu, jsi pro ni nebezpečný, dřív nebo později se z tebe zhroutí. Už se to i několikrát stalo." Podíval se na mě vylekaně a překvapeně zároveň.

,,Cože? Ty jsi ji viděl?" vyptával se okamžitě.

,,Jo, viděl jsem se i s rodiči. Ti mi řekli, že se sesypávala z toho všeho dřív skoro pořád. S Hermionou jsem dokonce stál u jednoho pomníku, který byl vystavěn jako upomínka na mrtvého čaroděje Harryho Pottera. Zajímavé, ne?" prohodil jsem ironicky na konci a on zalapal po dechu.

,,To to všichni vzali takhle?" zeptal se hloupě.

,,No ne asi! Jsi jeden z nejmocnějších kouzelníků vůbec, který dopomohl ke zničení Voldemorta! Prober se už, že tě mají všichni za hrdinu, který před dvěma roky padl! A kdo to nese nejhůř je Hermiona. Po těch dvou letech jsem čekal, že jí budeš chybět...ale takhle?! Bylo to, jako kdybys byl po smrti teprve týden. Chybíš jí neskutečně moc, že málokdy se zatvářila při mé návštěvě opravdu šťastně." objasnil jsem a on si projel rukou ve vlasech.

,,Je pořád tak krásná, jak si ji pamatuji?" zeptal se a já se na něj nevěřícně podíval. Jako kdyby mě vůbec neposlouchal.

,,Harry, probuď se! Povídám ti tady o tom, jak je z toho Hermiona nešťastná a ty se zeptáš na takovou hloupost, která v téhle chvíli není vůbec podstatná?!" zeptal jsem se naštvaně.

,,Ne, já tě vnímal jen...Já jen nevím, co na to říct." řekl a dopadl zoufale na pohovku.

,,Jestli to chceš vědět, tak je možná ještě krásnější než ve škole. Vadí mi ale, že to ničí ty slzy a ten zármutek, za který můžeš ale jenom ty." řekl jsem a on se zahanbeně na mě díval.

,,Rone, já ti vysvětloval, jak to celé proběhlo a proč jsem to udělal." začal po chvíli.

,,Neuškodí ti připomenout mi to." popostrčil jsem ho. Zhluboka se nadechl a začal vyprávět:

,,Když jsem šel do toho lesa, tak jsem zjistil, že byl v té zlatonce ukryt Kámen vzkříšení. Krátce předtím než jsem se oddal Voldemortovi mi taky došlo, že to já jsem člověk, kterému patří bezová hůlka. Srovnal jsem si to všechno a došlo mi, že vlastním všechny věci, které tvoří relikvie smrti a tím pádem nemohu zemřít."

,,To je důvod, proč tady se mnou teď sedíš. Ano, zůstal si naživu, ale co tě vedlo k tomu opustit Hermionu si mi pořádně snad nikdy neřekl. Jen to, že ji chceš chránit." odvětil jsem.

,,No, potom, co si Voldemort myslel, že jsem mrtvý, ale nebyl si zcela jist, tam ještě pro jistotu ke mně poslal Narcissu Malfoyovou. Ptala se mě, zda je Draco naživu, ale já nic neřekl ani ji nedal nijak najevo, že žije. Usoudila tedy, že jsem mrtvý. Nechali mě v lese a po chvíli, co odešli jsem věděl, že zde nemůžu zůstat. Nemohl jsem se prozradit a tak jsem se přemístil do Londýna a doufal, že Voldemorta už takhle oslabeného dokážete zničit. A podařilo se. Počkal jsem několik hodin a pak poslal tobě svého patrona se vzkazem. Čekal jsem asi den než jsem se s tebou střetl v Londýně. Vysvětlil si mi, že chceš zůstat zde v Americe, v Hartfordu. Využil jsem situace a odešel s tebou. Ale k jádru věci. Udělal jsem to proto, protože kdybych se prozradil že žiju, tak by ještě všichni dosud nechycení Smrtijedi chtěli pomstít svého pána tím, že mě zabíjí. Šli by nejen po mně, ale i po Hermioně. Já jí nechtěl ohrozit. Mohli by ji unést, zabít jí pro výstrahu. Nesnesl bych, kdybych žil bez ní." řekl a jeho poslední věta mi přišla jako absolutní nesmysl.

,,Co to plácáš? Nesnesl bys, kdybys žil bez ní?! Vždyť bez ní žiješ a to už dva roky!" kladl jsem mu na srdce.

,,Já vím. Ale pořád jsem klidnější, když vím, že je naživu a v bezpečí. Že jsem ji neohrozil." dovysvětlil Harry.

,,Na co vlastně čekáš? Až si konečně uvědomíš, že to bez ní už déle nezvládneš a vrátíš se k ní?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Ne. Čekám na to, až budou všichni Smrtijedi do jednoho pod zámkem, aby byla Hermiona se mnou v bezpečí, protože teď by nebyla." vysvětlil.

,,Je tu ale větší zádrhel Harry, který tě přinutí se na situaci koukat trochu jinak." řekl jsem, jakmile mi už dlouho na mysli ležel ten malý, roztomilý a báječný klučina.

,,Co tím myslíš?" zeptal se nervózně.

,,Jak to myslím? No, možná tak, že Hermiona má syna." řekl jsem a on vypadal jako by se mu zastavil celý svět. Krve by se v něm nedořezalo v ten moment, co se zděsil.

,,Co-cože?!" vykoktal nakonec.

,,Má syna." zopakoval jsem. Ano, já vím, že jsem ho mohl ušetřit ze zástavy srdce, tím že mu řeknu, že je jeho, ale když se trápila Hermiona, tak proč se nemůže chvíli trápit on? Jo, byl jsem možná trochu krutý, ale tohle si Hermiona nezasloužila.

,,Dalo se předpokládat, že si někoho najde za ty roky. A já byl tak naivní." řekl zlomeně.

,,Je tvůj." řekl jsem rychle.

,,Já vím, že je to jen můj problém a že si za to všechno můžu sám..."

,,Harry! Já chtěl říct, že ten syn je tvůj." zastavil jsem ho. Otevřel oči dokořán, že mu málem vypadly a otevřel i nevěřícně pusu.

,,Já...já že mám syna?!" zeptal se rozrušeně.

,,Slyšíš správně. To sis vážně myslel, že když Hermiona tak trpí, že by si byla schopná někoho najít a mít s ním dítě?! Ne, Albus Severus je tvoje dítě." řekl jsem a trochu nevěřícně se podíval na Harryho, že si vážně myslel něco takového.

,,Takové otázky mi teď nepokládej, prosím. Jsem v šoku. Ale my jsme spolu...Merline, ona bojovala a byla těhotná?! A nic mi o tom neřekla?!" řekl nešťastně a nejspíš i vylekaně, protože pokud by se jí ve válce něco vážného stalo, tak mohla přijít o život ona i jejich dítě.

,,Víš, jak znám Hermionu, chtěla tě určitě překvapit až bude po všem. Až skončí válka, tak chtěla stoprocentně založit rodinu, jenže to se jí už nikdy nepodařilo." řekl jsem smutně.

,,Já jsem hlupák! Já jsem u toho nebyl chápeš! Já nebyl u toho, jak se ten drobeček narodil, jak postupně rostl! On vlastně nemá tátu, i když ho mít může! Já rodiče nikdy neměl a nechci, aby na tom byl skoro tak jako já. A chtěl bych to teď všechno vrátit zpět." zanaříkal a já ho chápal. Cítil bych se stejně.

,,To už je teď na tobě, Harry. Zda zůstaneš u toho schovávání, nebo začneš žít se svou rodinou, i když to bude obnášet jistá rizika." řekl jsem mu věcně, rozloučil se s ním a poté odešel pryč z jeho bytu, kde jsem ho zanechal samotného jen s jeho vlastními myšlenkami.

No, vaše názory? ;)
Doufám, že dobré. :D
Díky moc za každé přečtení, hlas či komentář!!!❤❤❤

Vaše Helen ❤