„Harry, musíme vlézt dovnitř!" zařvala Hermiona a Harry se na ní jen vyděšeně díval.

„Nechci se tě nějak dotknout, Hermiono, ale jsi si zcela jistá, že je dobrý nápad tam jít?" řekl obezřetně a držel se od Hermiony dál, zřejmě aby měl jistotu, že ho ničím nemůže praštit.

„Jsem si naprosto jistá!" odsekla rozhodně Hermiona a úzkostlivě se dívala na místo, kde zmizel Ron a pes.

„Kruci, Hermiono, vždyť ty máš být ta chytrá! Na co tě máme? Já mám porušovat školní řády, Ron nemá mít sebemenší tušení, co je to školní řád a ty máš být ta, která by právě teď měla říct: Harroušku drahoušku, jsem si jistá, že není dobrý nápad snažit se projít kolem té vraždící vrby, vlézt do nějaké díry a jít hledat psa, kterého ti půl roku předpovídá Trellawneyová a který je shodou okolností na chlup podobný smrtonošovi. A dovol mi podotknout, že smrtonoš není nikdy moc dobré znamení."

„Harry!" vypískla Hermiona, ale Harry ji přerušil. Vlasy měl rozcuchané a v zelených očích se mu zračila nechuť a obavy.

„Proč prostě nedojdeme za Brumbálem? Byla by to příjemná změna něco vyřešit takhle. Vážně, Hermiono, kousek od nás je největší kouzelník všech dob a místo toho, aby jsme mu řekli, že se nám tady  pes snaží sežrat kamaráda, my se tam raději vydáme sami. Co asi teď Brumbál dělá? Poslouchá kázání Snapea, že nikdy v životě neviděl horského trolla tak tuhého jako jsem já. Jsem si jistý, že by byl Brumbál rád, kdybychom mu dali záminku zmizet," Harry máchal rukama a Hermiona se ho snažila přerušit, ale Harry ji nevnímal.

„Harry, musíme tam jít!" řekla rozhodně Hermiona a Harry si povzdychl. Otočil se k vrbě a znechuceně si ji prohlížel, když se ozval Ronův výkřik.

„Harry, co ti sakra tak trvá?!"

„Kruci, Ronalde, jestli ti ten pes nesežral alespoň nohu tak si mě nepřej! Tam dojdu a dorazím tě!" odpověděl mu Harry a vyšel k vrbě, „a řekni  Voldemortovi, že umím být sakra nepříjemný!"

„Jak se tam dostaneme?" zeptala se nervózně Hermiona a Harry si povzdechl.

„Máme dvě možnosti. Buď na tu vrbu skočíme a chytíme se jejích větví, necháme sebou mávat, budeme křičet a mudlové podle nás vymyslí ten kolotoč- Centrifuga se jmenuje a nebo vytáhneme úkol od Snapea a ukážeme ho té vrbě a ona si raději vytrhne kořeny a sama se uřízne motorovou pilou a-"

„Harry!"

„No dobře, to není ta druhá možnost," odsekl Harry a znuděně se podíval někam za sebe, „nebo tam pošleme Křivonožku a ta se dotkne jednoho suka a vrba sebou přestane cukat. Já bych volil tu první možnost a nebo toho Snapea-"

„Kde by se tu vzala Křivonožka?!" vyjela na Harryho Hermiona, když  kolem ní prošel zrzavý kocour a zamířil k vrbě, jakoby snad Harrymu rozuměl, „j-jak se sem dostal?"

„Hermiono před dvěma lety měl profesor Quirell dvě hlavy a ty ses nikoho neptala, kde sehnal náhradního Voldyho, ale že tu běhá zrzavá kočka, která ví, jak zastavit vraždící strom, to tě zajímá," odsekl ji Harry a Hermiona jen přikývla.

„Jdeme!" rozkázal a rozhodně táhla Harryho k vrbě, která teď stála klidně a vypadala jako úplně obyčejný mírumilovný strom.

„Je to malé, zasypané a dlouho nepoužívané, to vypadá jako tunel Blanka!" prohlásil Harry, když se skláněl nad úzkou chodbičkou u vrby.

„Tunel Blanka je mudlovský tunel, tohle je určitě jen nějaká stará cesta." A v tom Harry stoupl na okraj a s křikem se propadl dovnitř.

„Zopakuj to, Hermiono!"