„Normálně nás vyhodil," procedil skrze zuby Harry a naštvaně šel cestou vedoucí od Hagridovi hájenky.

„Vyhazoval nás hodinu, Harry," připomněla mu Hermiona a šla kousek za ním, „myslím, že Hagrida dost naštvalo, že tě musel hledat pod tím neviditelným pláštěm."

„Já nemůžu za to, že mě neviděl!" vykřikl Harry a naštvaně kolem sebe rozhodil rukama.

„To ten plášť, že?" řekla ironicky Hermiona a Harry jen naprázdno polkl.

„Prašivko!" vyjekl Ron a praštil něco co se divoce kroutilo v jeho kapse.

„Rone, neměl bys tu krysu tak mlátit! Uděláš z ní placku," napomenula ho Hermiona, ale Ron se pouze zašklebil.

„Odkdy se ji zrovna ty zastáváš?" vyprskl Ron a divoce kolem sebe mával rukama, „na Vánoce jsi ji koupila pastičku na myši! Prý že to bude její nový pelíšek! Pche!"

„Rone! Tohle jsme si snad už vyřešili!" vykřikla Hermiona a Harry si sedl se založenýma rukama na zem. Střídavě pozoroval hadajícího se Rona a Hermionu a přemýšlel, která kletba by byla dostačující, aby konečně zmlkli.

„Já nemůžu za to, že jsi dostal z úkolu déčko!" vykřiklovala v tu chvíli Hermiona a Ron byl naštvaný do takové míry, že poskakoval na místě jako kohout vyčkávající na východ slunce.

„Harry! Řekni ji něco!" zařval Ron a Harry sklopil hlavu. Naštvaně v ruce mačkal hůlku až cítil, jak pomaloučku praská. Okamžitě stisk uvolnil a postavil se vedle Hermiony. Chvíli jen tak bez hnutí stál a poslouchal ticho, které konečně nastalo.

„Mohli byste se konečně uklidnit!" zařval Harry po chvíli a střídavě se díval na Rona a Hermionu, „pořad po sobě řvete! Panebože, Hermiona řve na Rona, který chce otrávit Křivonožku, protože ta chce zabít Prašivku. To sakra kočky dělají, že chtěj zabít krysu Ronalde!" Harry zavřel oči a snažil se uklidnit, když Hermiona vypískla.

„Myslím, že máme problém!" vyhrkla a ruce si dala před ústa. Harry nadskočil a hůlku opět svíral v ruce, „jsme u vrby mlátičky!"

„Myslím, že to není náš největší problém," přidal se Ron a Hermiona si založila ruce v bok.

„Samozřejmě, jaký má pán Wízlánek problém? Oh, zajisté bude horší než ten můj, že ano. Vždyť to za náma, co máchá větvema je vraždící strom, ne veřejná klimatizace Ronalde!"

„Tak se podívej za sebe ty chytrá!" zaječel Ron a Harry nadzvedl obočí.

„Jasně, já se otočím a ty si vymyslíš něco dalšího, no to určitě!" vyjela Hermiona a Harry se postavil.

„Možná máme větší problém, Hermiono, než ten strom," řekl pomalu Harry a ukázal za sebe, kde stál vetší černý pes.

,,Jasně, Harry, vždycky stojíš na jeho straně! Nikdy se mě nezastaneš! Víte co? Jenom díky mně se vám daří nepropadnou ze všeho!" Hermiona se tvářila jakoby se ji chtělo brečet a zároveň chtěla vrazit jemu nebo Ronovi a to u holek nikdy není dobrá kombinace.

"Hermiono, podívej se na to logicky-"

„Přesně, Hermelínku, sýreču náš, prostě ten pes, co vypadá jako smrtonoš, je horší. Mrzí mě to, ale mám pravdu a pokud ti to nebude vadit, půjdu si lehnout a budu si užívat svého legendárního vítězství-"

„Nedám vám opsat úkoly," vyjekla Hermiona a Ron i Harry zbledli.

„Hermiono, ten pejsáček, to byl jenom takový vtipeček, chápeš zábava," vyjekl Harry a kopl do Rona, aby dělal, že se taky směje.

„Jasně, že ta vrba mlátička je o dost horší. Je tak strašně hrozná až je vážně strašná, vážně Hermiono, strašně se jí bojím," vyhrkl Ron a Harry mu horlivě přikyvoval.

„To maličké štěňátko, co vypadá jako smrtonoš, je vlastně tak roztomilé!" doplnil Harry a otíral si z čela kapičky potu, které naznačovaly jeho šok z toho, co Hermiona řekla.

"Dívej, jdu si ho pohladit!" vykřikl Ron a zamířil k té černé obludě, která cenila zuby.

Ron měl ruku kousek od toho psa, když se mu Prašivka pohnula v kapse a pes po něm skočil. Ozvalo se trhání látky a křik.

"Rone!" vyjekli sborově Hermiona a Harry a rozběhli se za psem, který až neuvěřitelně rychle táhnul pryč Rona.

"Nic se neděje Hermiono, je roztomilý, jen si tak hrajeme!" vyjel Ron a pak se rozhostilo ticho, které přerušil Ronův výkřik.

"Harry, umírám!"