Nikdy jsem nebral svátky a podobné věci vážně a to včetně Silvestra. Ale dnes jsem chtěl udělat něco, co buď změní můj život, nebo se propadnu hluboko do země hanbou.

,,Sebastiane! Jdu se projít do zahrady!'' zavolal jsem na mojeho komorníka. Od jisté doby se moje chování vůči němu hodně změnilo. Nevím, zda si toho všiml a doufám, že ne. Je to nepřípustné a podle některých nechutné, ale srdci neporučíte. Zamiloval jsem se do mého démona, do mého sluhy.... Do muže.

Nečekal jsem na odezvu. Můžu si dělat, co chci. Šel jsem ven a procházel se noční krajinou. Dnes je silvestr a já měl v plánu Sebastianovi říct, co k němu cítím. A jestli mě pošle někam... Tak se půjdu zabít. Nebo jen zahrabat. Vlastně budu jen depkařit.

Nezůstal jsem jen v zahradě, šel jsem do města. Bylo to tam hezky vyzdobené a někteří lidé už poustěli ohňostroje. Magoři, vždyť ještě není ani osm večer, pomyslel jsem si a šel dál. Venku bylo dost chladno, a tak jsem moc dlouho nevydržel chodit. Šel jsem zpátky do sídla a rovnou si to zamířil do jídelny.

,,Sebastiane!'' zavolal jsem na svého sluhu.

,,Ano, bocchan?'' objevil se z mnou a já leknutím nadskočil. Zakážu mu se takhle pohybovat, pomyslel jsem si.

,,Je už jídlo hotové?'' zeptal jsem se. Původně jsem mu chtěl říct něco jiného, ale já nemám odvahu. Bojím se odmítnutí.

,,Ano, pane,'' řekl a usmál se. Ach, ten jeho úsměv, úplně jsem mu propadl. Proč jsou démoni tak krásní? Ehm... Až na výjimky. Třeba ten slizoun Faustus.

Po večeři jsem zmizel v pokoji a přemýšlel. Srdce jsem měl v krku jen při pomyšlení na to. Sebastian nikdy neprojevil žádný cit a už vůbec ne vůči mě.

,,Mám mu to říct nebo ne?'' řekl jsem sám sobě.

,,Říct komu co, pane?'' Aaa, cože. Jak se sem dostal? Prudce jsem se otočil. Sebastian se opíral o futra a měl na tváři hravý úšklebek. On něco tuší, určitě. Jsem v háji.

,,N-nic! A kdo ti dal povolení vstoupit?'' odsekl jsem. Cítil jsem jak se mi hrne krev do tváři. Odvrátil jsem pohled a kousl se do rtu.

,,Červenáte se. Nemáte horečku?'' podotkl pobaveně. Přiváděl mě k šílenství.

,,Zalez!'' sykl jsem. Slyšel jsem jak se uchechtl a pak odešel. Má ze mě legraci? Bastard!

Osaměl jsem. Bylo už pozdě večer a já nechtěl jít spát. Navíc dnes se spát chodí pozdě nebo nejlépe vůbec. Sebastian měl sice kecy, že už je pozdě a měl bych si po náročném dni odpočinout, ale já na to měl svůj názor. A hádat se se mnou fakt nechce.

* * *

Zbývalo pár minut do výbuchu toho šílenství. Seděl jsem na střeše mého sídla a pozoroval temnou oblohu, která se za chvíli rozjasní.

Zaregistroval jsem vedle sebe pohyb. Otočil jsem se na stranu a spatřil Sebastiana. Posadil se vedle mě a díval se na černé nebe.

,,Je tady hezký výhled, že?'' řekl jsem tiše. On se na mě otočil a kývl. ,,Jak jsi věděl, kde jsem?''

,,Kontrakt,'' odpověděl jednoduše. Ty jsi blb, Cieli. ,,Proč jste zrovna tady? Nastydnete, bocchan,'' řekl starostlivě a sundal si sako. Dal mi ho a zabalil mě do něj. Vonělo krásně. Po něm. Nevím, proč jsem to udělal, ale přitiskl jsem se k němu. Překvapilo mě, když kolem mě ovinul paži a přitáhl si mě blíž. ,,Bocchan?''

,,Hmm,'' zamručel jsem.

,,Je tu něco, co vás trápí? Víte, díky kontraktu mohu vycítit i vaše pocity, nemá cenu něco skrývat,'' řekl klidně a zahleděl se mi do očí. To mě dost znervóznělo. On to ví! Sakra! Bude znechucený, protože muž a muž... A zrovna on, který má takový zástup ženských.

Dívali jsme se jeden druhému do očí. Pomalu jsme se k sobě přibližovali. Hrubnul mi dech. Srdce se rozbušilo. Ještě kousek. Malý kousek.

Najednou před námi vybuchl první ohňostroj. Oba jsme mu věnovali pozornosta a rychle se odtáhli. On... on mě chtěl políbit? Byl jsem paralyzovaný a moc jsem nevnímal ten hluk okolo. Že... že by mě taky... On? Blbost. Vždyť nemá emoce.

Všude kolem zářilo tolik barev. Bylo to nádherné, opravdu se mi to líbilo. Uchváceně jsem to sledoval. Cítil jsem na sobě Sebastianův pohled. Otočil jsem se na něho. Tváře jsem měl v jednom ohni. Proč musí být tak přitažlivý? Vítr si pohrával s jeho vlasy a v jeho rudých očích se lesky světélka.

Už jsem to nevydržel a naklonil se k němu. Políbil jsem ho lehce na rty a rychle se odtáhl. Dobře, že je tma, aspoň nevidí můj rudý obličej. Věděl jsem, že se usmívá. Ale jestli z toho, že jsem trapný, tak to nevím. Snad ne.

,,Bocchan, nemá cenu zapírat,'' zašeptal mi u ucha a následně si přivlastnil moje rty a spojil je v jedny. Nebránil jsem se. Musel jsem uznat, že Sebastian fantasticky líbá. Lépe než Alois bez debaty.

Přitáhl si mě do objetí a já se mu posadil na klín. Byla to vášnivá hra jazyků, kdy jsem zcela jistě prohrával. Nevím, co si o nás budou ostatní myslet a upřímně je mi to fuk. Teď jsem upřímně šťastný a spokojený. Miluju ho a vždycky budu. Když už mám brzy zemřít, tak ať ten život za něco stojí.

Museli jsme se nadechnout. Spojovalo nás už jen tenké vlákno slin. Červenal jsem se, byl jsem v rozpacích.

,,Sebastiane, miluju tě. Tak se mě neopovažuj naštvat!'' zavrčel jsem s úsměvem a políbil ho na tvář.

,,To je ale začátek roku,'' usmál se a objal mě. ,,A možná bychom měli jít dovnitř, nechci abyste mi onemocněl.''

👨❤👨

Taaak ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!!! *rozhodila konfety.* Říkala jsem, že to bude krátké. Užijte si poslední chvíle roku 2018❤ a já se jdu věnovat rodině.