Věnováno keitsukishima2709 ❤️❤️

👓▪😼

Nebylo to přímo tak, že jsem ho nenášel. I když to tak mohlo vypadat. Nenávist v tom nebyla. Spíš závist. Závist, že je tak dobrý. Hrál úžasně. Byl na jiné úrovni než já. A já měl až do nedávna za to, že nemůžu být lepší. Mé a jeho bloky byly rozdílné. Ale od tréninkového kempu se něco změnilo. Já. Začal jsem pociťovat touhu, že chci být lepší. Že chci něco dokázat. Ne dělat jenom nějaké bloky.

Je to jenom klub. Řekl jsem. Ale už to nebyl jen klub. Byli pro mě vším. I když to tak nevypadalo. A volejbal mě pohltil. Tak jak o tom mluvil Bokuto-san. Pocitu, když jsem zablokoval Ushijimu se nevyrovnalo nic. A za to, že jsem našel sám sebe může jenom on!

O víkendu nás čeká soustředění. Tentokrát přijede Nekoma za námi a budeme u nás ve škole. Nechci se s ním potkat a zároveň už se nemůžu dočkat až ho uvidím. Zabalil jsem si tašku. Rozloučil se s rodinou a šel na vlak. Samozřejmě před školou už čekal náš královský pár. Jak jinak. Hinata musel být všude první a Kageyama, aby nebyl pozadu ho musel dohnat. Jako děti. Urážel jsem je a dělal si srandu z jejich vztahu. Ale ve skutečnosti jsem jim jejich toxicky netoxický vztah záviděl. Vlastně bych se ani nedivil, kdyby byli spolu. A přál bych jim to. I když pravda, ve formě sarkastických poznámek.

Seděl jsem u zdi a nahrával si míč. Moji spoluhráči se rozcvičovali a někteří už trénovali. Já si šetřil síly. Zanedlouho dorazili kluci z Nekomy. A já ho po dlouhé době opět viděl. Černé vlasy v tak zvláštním účesu, žluté oči a ten letmý úsměv na jeho rtech. Ani není možné, aby měl takhle žluté oči. Tolik mě přitahoval. S tímto faktem jsem se smířil už dávno.

Vstal jsem a šel se přidat k ostatním. Jeho pohled jsem na sobě úplně cítil. Naskočila mi husina. Trénink začal ve formě rozcvičování. Podání, smeče a příjem. Nekoma dělala to samé. A pak došlo na cvičný zápas. I když jsem jím byl okouzlený, nemohl jsem se nechat vyvést z míry. Spolu s Azumanem jsme blokovali jejich eso. Několikrát se mi to povedlo, ale jejich nahrávač mě stále dokázal zmást.

Kuroo šel smečovat. Byl jsem odhodlaný ho zastavit. I když jsem vůbec nedokázal odhadnout, co udělá. Jako střední blokař znal taktiky a nebylo lehké ho zastavit. Samozřejmě. Nepovedlo se mi to. Myslím, že by mi něco řekl, kdyby tu nebyli ostatní. A tak mi jenom věnoval svůj úsměv. Takový ten provokativní, za který jsem měl chuť mu trefit. Byl jsem trochu naštvaný, protože jsem ho opravdu chtěl bloknout.

Míč letěl vzduchem. Rozběhl jsem se k síti s úmyslem míč strčit k nim. Vyskočil jsem a dotkl se míče. Avšak neskončil u nich. Zvedl jsem pohled. Setkal jsem se s tím ostrým kočičím pohledem jejich kapitána. Zamračil jsem se a použil sílu. Marně. Byl silnější. Míč spadl nám na polovinu. Nishinoya ho nestihl vykrýt. Nekoma opět vyhrála.

Dobrovolně jsem zůstal na úklid tělocvičny. Potřeboval jsem chvíli ticho a klid na srovnání sebe samého.

,,Kei.“

Klid mi dopřán asi nebude.

Otočil jsem se. Upřímně jsem se i trochu lekl. Srdce se mi rozbušilo. Koukal na mě tím pohledem. Jakoby do mě chtěl vypálit díru.

,,Kuroo-san,“ odvětil jsem. I když uvnitř jsem křičel, na povrchu jsem byl stále já.

,,Takového tě neznám. Hrál jsi s takovým zápalem. A tvoje snaha mě zablokovat byla úžasná,“ pousmál se. Proč mi to dělá? Ten jeho úsměv by měli zakázat.

,,Změnil jsem se. Bokuto na mě měl asi nějaký vliv. Co tady děláš? Ostatní jsou už v budově na večeři,“ zeptal jsem se. Odložil jsem míče a šel za ním. I když moje mysl přímo řvala, že to nemám dělat. Že když vstoupím do jeho osobního prostoru, že už mě to nepustí ven.

,,Musel jsem tě vidět,“ řekl s takovým zvláštním tónem.

,,Viděl jsi mě ani ne před deseti minutama,“ utrousil jsem.

,,To mi nestačí. To jsem se musel chovat profesionálně,“ uchechtl se. Udělal krok ke mně. Neucouvl jsem.

,,Profesionálně?“ zopakoval jsem. Dalším krokem překonal tu vzdálenost mezi námi. Než jsem stihl reagovat, jeho ruka mě pevně držela za bok a jeho rty se ocitly na mých. Vytřeštil jsem oči. V břiše jsem měl motýly. Na můj vkus se ale odtáhl moc rychle. Jen letmý polibek. A co se mnou udělal.

,,Šílím z tebe. Tvoje povaha mě odpuzuje a zároveň táhne k tobě jak magnet. A já vím, že jen s tebou dokážu vytvořit dokonalou reakci. Jsi pro mě jako vodík a já jsem tím uhlíkem, který potřebuješ pro vazbu,“ říkal rychle. Jeho ruka zůstávala na mém těle. To teplo proudilo celým mým tělem.

,,Ty a ta tvá chemie,“ řekl jsem tiše. ,,Lichotky ti moc nejdou,“ letmo jsem se pousmál.

Kuroo se zasmál. Oh bože můj. ,,Nejdou co,“ souhlasil. Nervózně si projel vlasy.

,,Kuroo, taky z tebe šílím. Už nějakou dobu. Jen nevím, jestli tohle neskončí špatně,“ řekl jsem mu své obavy. Chytil mě za ruce. Na dlaních mi kreslil uklidňující kroužky. Natiskl se na mě.

,,To nemůžeš vědět, pokud to nezkusíš. Neudělám nic, abych ti ublížil nebo dal pocit nejistoty.“

Přemýšlel jsem. Odvrátil jsem pohled do strany. Ještě jsem vážný vztah neměl. Je normální, že se bojím. Ale jeho slova zněla tak přesvědčivě. Koukl jsem mu do očí. Když mi nezlomí srdce on tak to bude někdo jiný. Lehce jsem se otřel rty o ty jeho.

,,Ale pro zatím bych o tom nikomu neříkal,“ řekl jsem.

,,Fajn. Pomůžu ti uklidit,“ řekl vesele. Doslova odběhl pro síť. Protočil jsem očima a usmál se.

* * *

Vztah s Kurooem bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. On byl dokonalý přítel. Nebyl jsem holka, ale i tak věděl čím mi udělá jen tak radost. Vypadalo to, že mě upřímně miluje. A já bych byl šťastný i kdyby to byla jen přetvářka. Zažíval jsem úžasné chvíle s ním. Pravda, i když mě kolikrát musel nutit.

Měli jsme jeden z mnoha přátelských zápasů s Nekomou. Byl jsem natěšený jako malé dítě. Nadšeně jsem šel přišel do haly, kde jsme měli mít zápas. Někteří tu už byli. Odložil jsem si uvnitř věci a šel se podívat po svém příteli. Ano byli jsme spolu, to ale neznamená, že spolu trávíme hodně času. Přece jen je až z Tokya. Proto jsem rád za každou chvíli s ním.

,,Co-“ byl jsem zatáhnut do tmavé chodby a uvězněn mezi zdí a něčím tělem. Žluté oči ho prozradily. Usmál jsem se a políbil ho.

,,Chyběl jsi mi,“ téměř to zasténal. Vyměňovali jsme si vášnivé polibky. Bylo to tak vzrušující. Přesunul se můj krk. Zaklonil jsem hlavu a nechal ho.

,,Ty mně taky. Tetsu, ahh,“ chtěl jsem něco říct, ale z úst mi vyšel pouze sten. ,,Tady je to moc nápadné.“

,,Hm... Fajn,“ řekl najednou a odtrhl se od mého krku. Vzal mě za ruku a táhl na záchody. To nemyslí vážně? Tak je to ještě víc nápadné! Nechal jsem se.

Zapadli jsme do kabinky. Nikdo tu nebyl. A kluci byli všichni v tělocvičně. Moje mysl byla už někde jinde. Potřeboval jsem ho. A bylo mi jedno, kde jsme. Otočil mě k sobě zády. Zapřel jsem se o zeď. Kraťasy mi sjely dolů. Oba jsme hlasitě zasténali. Kuroo byl úžasný a ve všech ohledech gentleman. Ale jak došlo na osmnáct plus věci, změnil se v šelmu, jež jde po své kořisti. A mně to vůbec nevadilo. Ba naopak se mi líbilo.

Kuroo mi natáhl zpátky kraťasy a políbil mě na šíji. Já se ještě trochu chvěl po odeznívajícím orgasmu. Vyšli jsme z kabinky. A oba nás málem trefil šlak. Dveřmi zrovna prošel Hinata, který na nás koukal asi stejně vyděšeně jako my na něj. Dobře jen já. Kuroo vypadal, že bouchne smíchy. Praštil jsem ho.

,,Proč já,“ povzdechl si. Nechápal jsem.

,,Hinato to není-“

,,Já nejsem takovej blb. A vlastně mám z tebe radost. Říkal jsem si, že se ti něco stalo. Už dlouho jsi nějaký moc milý na mě," řekl s tím svým debilním úsměvem. Plácl jsem se do čela. Fakt ho nesnáším. ,,Ale proč si nemůžu jednou v klidu zajít na záchod!“

,,Chibi-chan, s Tsukkim to držíme v tajnosti. Mohly by z toho být pak problémy, protože jsme z jiných týmů,“ začal Kuroo. Konečně taky něco řekl.

,,Nikomu o tom neřeknu,“ ujistil nás s úsměvem. Můžeme ti věřit?

,,Hodný kluk. Za to ti dám lekci blokování,“ usmál se na něho. Protočil jsem očima.

,,Hinato, trénink začíná za deset minut. Takže máme jen chvilku- O bože.“

Kuroo, já i Hinata jsme se otočili na našeho krále. Zčervenal a vypadalo to, že chce propadnout do pekla. Že by nám skřet s králem něco tajili? Ušklíbl jsem se.

,,Ale, takže nejsem v tom sám,“ uchechtl jsem se a drbl do Hinaty loktem.

,,Mělo to být na Hinatu. Ať si pohne. Víš jak dlouho umí strávit na záchodě," bránil se. Ale bylo to příliš očividné. Myslel jsem si, že jsou spolu, ale i tak mě to překvapilo.

S Kurooem jsme kolem nich prošli. Kageyamu poplácal po rameni a Hinatovi pocuchal vlasy. Myslím, že mu i zašeptal něco ve stylu- dobře ty.

,,Jen nám ho nerozbij do zápasu, ano?“ uchechtl jsem se. Nechali jsme je tam o samotě.

Mlčky jsme se vraceli do tělocvičny. Avšak než jsme vešli dovnitř, Kuroo se zastavil a usmál se. Věnoval mi polibek do vlasů.

,,Kei, já se nechci skrývat. Stejně to jednou zjistí i ostatní. A v zápasech tě šetřit nebudu," ušklíbl se. Ale mluvil vážně. Měl pravdu. Když už to ví Hinata, tak podle mě i Kageyama. Ti dva si říkají všechno. Kuroo ke mě natáhl ruku. Kývl jsem. Chytil ho za ni a spolu jsme vešli dovnitř.

👓▪😼

IwaOi next▶

Some awesome picture (ʃƪ＾3＾）
Doufám, že to ten inteligentní wattpad nezablokuje.