Vysoký muž stál na balkoně, kde shlížel na hustý les, který obklopoval chrám. Tři hadi byli obmotáni kolem jeho krku a rukou. „Všechno se zhoršilo od té doby co tu nejsi... Lovec si už vzal více tvých přátel... Neskončilo to"
Muž praštil rukou o zábranu a otočil se směrem ke vchodu do chrámu. Černé vlasy, dlouhé až na zem, se za ním pomalu táhly a chytaly do sebe prach a špínu. Rukama s velmi dlouhými a neupravenými drápy se opřel o sloup. „Při smyslech už mne drží jen vzpomínky na tebe... Šílím..." řekl si pro sebe muž a pohladil hada na svém krku. „Má drahá, všechny vás pomstím!"
___________________________________________

  Ascot poukázal na šípy vystřílené do zadní strany terče. Celé obecenstvo se překvapeně nadechlo. „Kam tím míříte?“ zeptal se pořadatel nezaujatě. „Úkolem bylo trefit se do terče ze předu do barevných kruhů. Toto nesplňuje podmínky zkoušky.“ Aria sklopila pohled do země po tom, co uslyšela pořadatele. Věděla, že ať už se bude bard snažit jak bude chtít, stejně to nepomůže. Nesplnila hlavní podmínku. „Posíláte dobrodruhy do Yanoru. Do nejnebezpečnějšího lesa co existuje. Kdykoliv na vás může vyběhnout medvěd a v tu chvíli nejde o body, ale o život. A co my víme, tak lučištník už se jen tak neubrání na blízko. Hlavní pro ně je, zneškodnit nebezpečí ještě před tím, než se cokoliv začne dít. A co je hlavní pro zneškodnění? Trefit se. Ať už do hlavy nebo zezadu-“ „Ascote nezhoršuj to.“ Aria se zahanbeně dívala do země ale to barda nezastavilo v mluvení. „Nemělo by spíš být podmínkou zkoušky ukázat co ve vás je normálně než si nahnat body nějakým nesmyslným střílením? V divočině to takhle nepůjde“ Ascot si poté odkašlal a otočil se zády k pořadateli. „Popřemýšlejte nad tím. Možná i budoucí dobrodruzi Vám za to poděkují“ bard poté odešel zpět do publika, které bylo celou dobu zticha. Aria svraštila obočí „co to mělo být za výstup. Tohle už nikdo nezachrání“ plácla se do čela a snažila se zadržet slzy v očích. Chtěla odejít. Nejlépe se chtěla jít zahrabat a zůstat pod zemí už snad navěky.

  „Ten bard má pravdu!“ vykřikla Lenne a k ní se poté přidali i Cade a Mirabel. Snažili se povzbudit zbytek publika, což jim i vyšlo. Pomalu ale postupně se arénou rozléhaly hlasy davu, který vyžadoval pokračování zkoušky, protože přece jen Ascot řekl něco, co si myslí většina diváků už dlouhou dobu. Aria se překvapeně rozhlédla po publiku a usmála se. Jen znovu ti starší, kteří už si něco málo zažili, byli proti, stejně jako pořadatel. „Ta radši ať už nic nezkouší! Pro nás to bude jen pohroma!“ vykřikl stařec a za jeho poznámku se mu na obličeji rozprsklo shnilé rajče. Chvíli to vypadalo, že se všichni v publiku poperou kvůli odlišným názorům. Pořadatel ale mávl rukou na pokyn, aby se všichni posadili zpět na svá místa a ztichli. Situace se mu opravdu nelíbila. Aria nebyla první, komu se podařilo nastřílet šípy do špatné strany terčů. Neviděl důvod, proč by měl upravovat pravidla speciálně pro ni. Vůči předešlým lučištníkům, kteří neprošli napoprvé zkouškou by to bylo nefér. Nespokojený se zvedl ze svého křesla a prohlásil „nevidím důvod, proč by Aria měla být tou jednou výjimkou!“ „Tak změň pravidla pro všechny ty dědku ples-“ „L-Lenne!“ Cade zakryl Lenne pusu a snažil se ji zklidnit. Ale Lenne se stále snažila prosadit svůj názor. „Zmlkni hybride!“ zakřičel pořadatel a vrátil se ke svému proslovu. „Ano, naším úkolem je zjistit, zda se dobrodruzi dokáží pohybovat po Yanoru bez problémů. K tomu je zkouška určena. Nemůžeme tam poslat každého, kdo si dupne, protože se mu nelíbí výsledky zkoušky. Jsem proti tomu, aby Aria Falone pokračovala do poslední disciplíny. Neprokázala se ve střelbě poslepu.“ pořadatel se usadil zpět do svého křesla. Lenne se zahryzla Cadeovi do ruky tak silně, až ji s bolestivým výkřikem pustil. „Tak ale tuhle disciplínu taky vytvořil úplnej magor!“ servalí dívka se zvedla a procházela mezi dalšími sledujícími. „Řekněte mi důvod, proč by někdo byl v Yanoru poslepu. Stále nechápu pointu této části. Proč má zavázané oči? Byl jste někdy v tom lese? Neexistuje žádná situace, kdy byste musel být slepý v boji! Není náhodou potřeba v tuto chvíli ukázat také orientaci v nebezpečí a k tomu přesnost? Těžko byste posílal slepého-“ „přestaň se předvádět hybride! Nám se uleví, když to prokleté dítě zůstane před zábranami lesa!“ starší dáma se zvedla ze svého místa a začala kritizovat chování Lenne. „Zmlkni ježibabo! Na tvoje pověry tu není nikdo zvědavej!“ Lenne si poté odkašlala a počkala až se dáma usadí zpět na své místo. Vyděšená stařena tak raději učinila. „Kde jsem to skončila?“ „Právě tady jsi skončila. Uvědom si hybride, s kým mluvíš! Zapomínáš, že tvůj druh nemá taková práva aby si tu vyskakoval na nás lidi! Okamžitě se posaď a přijmi ten fakt, že pokračování zkoušky nebude!“ pořadatel se znovu zvedl ze svého místa a opřel se o zábranu.

  V tu samou chvíli se ale postavili i všichni hybridi a začali pokřikovat různé nadávky na pořadatele. „Nech jí mluvit! Vždyť má pravdu!“ „Proč jí berete práva!?“ „Co kdybys slezl dolů ty šašku a řekl to do očí i nám!?“ „Neberte si náš druh do huby!“ všichni hybridi se začali sápat po pořadateli, který se nyní chtěl schovat za zábranu. „Lidský červi! Samozřejmě že si zase vyskakujete!“ zakřičel býčí hybrid a hned se po něm vrhli dva lidé, kterým se urážka opravdu nezalíbila. Kameny, svačiny, dokonce i boty začaly lítat mezi všemi, protože se znovu strhla rvačka. Tentokrát už pořádná. Lidé se nyní pustili do hybridů, kteří se snažili strhnout pořadatele k sobě a vyřídit si to s ním pomocí pěstí. „Hajzleee!“ Lenne ve své servalí podobě skočila po pořadateli a poškrábala ho. „L-Lenne fuj je t-to!“ zakřičel Cade a skočil k nim. Mirabel se prodírala naštvaným davem někam dál, kde by tohle nemusela snášet. Aria se jen plácla znovu do čela a začala se vzdalovat od středu arény někam do stinného místa, kde na ni nebude tak moc vidět. Taková ostuda to pro ni byla. „Nejdříve dobrodruzi s důchodcema, teď hybridi s lidma... To je den!“ Aria si zakryla obličej rukama a čekala, až ten cirkus skončí. Znovu se ale dav začal rozdělovat na dva tábory, kdy už ani tak nešlo o Ariu, ale spíše o hybridy a jejich prosazování názorů. „TAK DOST SAKRA!“ zakřičela Mirabel a svou holí praštila do země, čímž vyvolala silný otřes. Všichni znovu ztichli a pustili jeden druhého. „Zaprvé, pořadatel je blbeček za ty jeho výroky vůči hybridům! Zadruhé, teď jste to spíše vy všichni, kdo kazíte tu zkoušku! Je vám lépe po těch urážkách aspoň!? A jako poslední, proč se to teď řeší!? Jsme tu kvůli té zkoušce a ne kvůli tomu, abyste tu na sebe všichni pořvávali a rvali se mezi sebou! Tak se všichni sakra zklidněte, sedněte si na zadek a počkejte, jak to teď dopadne. Díky za pozornost a klid už!“  Mirabel si sedla zpět na své místo a tiše doufala, že se nestane nic dalšího. Všichni se naštěstí shodli, že toho nechají a raději si sedli zpět na místa. Domlácený pořadatel se vyškrábal na svou zábranu a zadýchaně vyřkl slova, jež všechny uklidnila. I starší obecenstvo, které už se raději taky nehlásilo o slovo. „J-Jako omluvu pro Ariu z-za tento cirkus tedy n-navrhuji, ž-že bude m-moci pokračovat v-v-ve zkoušce! T-T-Tímto dnem i m-měním p-pravidla d-druhé d-disciplíny zkoušek l-lučistníků.  P-Prosím už mne n-n-nemlaťte. A Vy už neškrábejte!“ podíval se s hrůzou v očích na servala, který jen posměšně vycenil zuby.

  Čarodějka, bard, zlodějka a rytíř si s radostí plácli po těchto slovech a čekali až se znovu objeví Aria. „Taková potupa... Tohle se určitě zapíše do historie dobrodruhů...“ bělovláska vyšla zahanbeně ze stínu. Vytřeštila oči, když viděla tu spoušť v aréně. „Tak teda rychle. Ať už to mám za sebou...“ vzdechla Aria a připravila si luk. „I-Iluze prosím!“ tleskl pořadatel a čarodějové znovu vytvořili lesní prostředí a terče proměnili na stíny připomínající lidské bytosti. „Mix obou disciplín... Mrštnost, orientace a zneškodnění pohyblivého cíle. Disciplína končí po poražení všech nepřátel nebo když Aria nebude mít dostatek sil a bude si přát vynucený konec“ „Tak jdeme na to...“ zamumlama si Aria pro sebe a čekala na start.
„TEĎ! Ženská sakra au!“ vykřikl pořadatel, který se snažil setřást z ruky servala, který se mu do ní zakousl.

Aria ihned zapomněla na události, které se před chvílí děly a rozhlížela se po lese. Chvíli trvalo, než se její instinkty dostavily. Stále byla lehce rozrušená, ale snažila se, aby jí tyto emoce nezabraňovaly v pokračování. První se potřebovala dostat do bezpečí, proto vyšplhala na blízký strom se silnými větvemi, odkud mohla pozorovat okolí. Když spatřila první stínovou postavu, nebyl problém ji zneškodnit. Pousmála se nad tímto malým úspěchem ale věděla, že takhle jednoduché to celou dobu nebude. Když se druhá postava objevila přímo pod ní, Aria vytáhla svou stříbrnou dýku, seskočila na postavu a podřízla jí. Stín v jejích rukách se poté rozplynul. „Většinou jich je deset. Pokud to tak je i teď, osm zbývá.“ Aria si během souboje mluvila pro sebe.

Šla pomalu lesní iluzí, dávala pozor na to, kam šlape. Nejhorší na této disciplíně bylo, že iluze stinných postav dokázaly těžce ublížit. Stačila jim jedná dobrá rána a Aria už mohla ukončit poslední disciplínu a ukázat tím, že celý ten povyk v publiku byl zbytečný a ona by tím jen prokázala svou neschopnost. Zvuk prasklé větvičky ji vytrhl z myšlenek a rychle se otočila za zvukem. Nikde nikdo.  Ale přítomnost stínu cítit byla. Jen byl moc dobře skrytý. Podívala se nad sebe. Stín seděl na větvi a pozoroval ji. Poté seskočil, stejně jako to udělala Aria na předešlý stín. Zareagovala hned a vrhla dýku po padajícím stínu. Stín se rozplynul též a dýka se zabodla do země. Aria dýku vzala a očistila ji svou roztrhnou košilí.

„Přece jenom ten povyk tady k něčemu byl.“ Mirabel se pyšně usmála a dál sledovala průběh finální disciplíny. „Ale možná to bylo trochu moc. Nesnesu takovou pozornost.“ Lenne si opřela nohy o sedadlo před ní. Protesty člověka v tom samém sedadle ignorovala a dívala se po aréně. Aria si vedla lépe než u terčů. Ale určitě to bylo tím že od posledního skákače nepotkala další stíny. Marně hledala po okolí, snažila se soustředit na okolní zvuky, ale výsledek žádný. Naštěstí ji netlačil čas. Luk měla připravený, myslela si, že jí nic nepřekvapí. Ale opravdu si to jen myslela. Nejméně pět stínu se konečně vynořilo ze země. „A sakra.“ Aria vystřelila šíp po jednom stínu ale neúspěšně. Stín se rychle vyhnul výstřelu a vrhl se s jinou stinnou postavou po Arie, která znovu vytáhla svou dýku. Oběma útokům se vyhnula bez potíží, ale s tím ztratila přehled v terénu a o ostatních nepřátelích. Se silnou ranou do zad padla k zemi a v bolestech se schoulila do klubíčka. Čekala, že to bude bolet, ale ne až tak moc. S pokusem o to se zvednout jí přišla další rána do hlavy. Padla k zemi a celý svět se jí zatemnil. Lidem v publiku se zatajil dech. Kovář a jeho manželka tomu nechtěli věřit. Ani její přátelé.

„To snad ne. Jestli se do deseti vteřin nezvedne, je konec. To jsme tu pak opravdu vyvolali povyk jen tak.“ Bard si zakryl oči aby neviděl, jak souboj dopadne. Aria se stále nezvedala a stíny se shlukovaly kolem ní. „Ario...“ Rytíř vše nervózně sledoval a nebýt jeho brnění, kousal by si ze stresu nehty. „Bohužel to vypadá, že zkouškou neprojde ani po tak nevhodné události.“ Všichni se podívali na pořadatele, který už se chystal vyhlásit konec disciplíny. Natáhl ruku aby s ní ukázal znamení konce.

Pár vojáků jí nemůže při ochraně lesa zastavit. Teď se musí zvednout.

Dva stíny okamžitě padly. Aria stála. V jejích normálně smaragdových očích se mihl záblesk zlaté. Jakoby to nebyla ona. Bojovala úplně jinak. Luk a šípy zahodila a vrhla se po jiných stínech pouze s dýkou. Nikdy jí tato zbraň nevyhovovala a snažila se ji používat co nejméně. Teď pro ni byla nejlepší volbou. Prudkými pohyby se vyhýbala a dostávala se snáze ke stínům, kterých se rychle zbavila. Nepřekvapily jí ani stíny, které se zjevily za ní. I když se některým stínům podařilo udeřit Ariu, nepomohlo to. Tu bolest ignorovala.

Zlodějka si oddechla. „Teda... Nevím jestli je tohle fér aby používala luk a šípy minimálně, ale... Hlavní je, že se vzpamatovala.“ Bard s rytířem přikývli ale čarodějce se něco nelíbilo. „Nejde o to, jestli je to fér nebo ne. Tohle není ona.“

A měla pravdu. Aria už neviděla tu zkoušku. Někdo v ní viděl válku.

_____________________________

DĚKUJEME BEYONCÉ ZA TO, ŽE SE MI PODAŘILO DOPSAT DALŠÍ KAPITOLU PO TOLIKA MĚSÍCÍCH.

Má výmluva na neaktivitu? Moc her ve slevě. Furt teda pochybuju, že tenhle výmysl mého znuděného mozku někdo vůbec čte. Kromě lidí z intru, které k tomu ještě dokopávám, ať mám alespoň nějakou odezvu xd.

A v příštím díle se dozvíte, jak připravit výborný sendvič. To se do dějové linky totiž velmi hodí.

Budu ráda za každou odezvu na tento příběh, moc mi tím pomůžete ve zlepšení se.

Mizím! 🏃‍♀️💨