Doma jsem si začala číst v obýváku, ale vyrušil mě rámus z venku. Podívala jsem se ven a viděla nad střechami domů důvěrně známý kouř. Slepičí padouch.

Pustila jsem Likka z batohu a řekla:

''Likku, šupiny!''

Proměna proběhla o dost lépe než moje první a já jsem vyskočila z okna na ulici. Pomocí stuhy a lampy jsem se dostala na protější budovu, abych měla lepší přehled kde je Slepičák.

Zděsila jsem se. Byl v té ulici kde byl Lukáš.