Minerva se probudila ještě za tmy a prudce se posadila na posteli. Divoce oddechovala a třeštila oči do šera ložnice. Události posledních dnů na ni dolehly mnohem více, než si připouštěla v bdělém stavu, a tak se k ní vrátily v podobě nehezkého snu. Její mysl si znovu přehrávala noční můry, které sužovaly jednoho z jejích studentů a které zhlédla v myslánce. Byla dospělá a měla leccos za sebou, přesto byla v naprostém šoku. Nechápala proto, jak může Harry zůstávat tak vyrovnaný a tím spíš, jak může zůstávat v klidu Albus. Albus... složila hlavu do dlaní. Opravdu předchozího večera projevila svou slabost a plakala mu na rameni. Ani se nepamatovala, kdy se jí to stalo naposledy.

Vypotácela se z postele a měla pocit, že ji v noci podupalo stádo kentaurů. Došla do koupelny, svlékla si noční košili a pustila na sebe horkou sprchu. Postupně se dokázala uvolnit, proud vody z ní smýval všechny starosti. Na malou chvíli slastně zavřela oči.

„Minervo?" uslyšela za sebou Albusův hlas. Prudce se otočila skrývajíc rukama svou nahotu. Úlevně vydechla, když místo bradavického ředitele spatřila stříbrného fénixe, jeho Patrona.

„Omlouvám se za tak časné vyrušení, drahá Minervo. Prosím, dostavte se ještě před snídaní do mé kanceláře na poradu vedoucích kolejí. Jedná se o neodkladnou záležitost," předal fénix vzkaz a rozplynul se.

Minerva si povzdechla a zastavila vodu. Místo pro měkký nahřátý ručník se však natáhla pro hůlku a několika šikovnými kouzly se osušila, pročesala si vlasy a stáhla je do pevného drdolu, jenž pro ni byl zcela typický. Nakonec si jednoduchým Acciem přivolala z ložnice prádlo, jednoduché černé šaty, boty na nízkém podpatku s komplikovaným šněrováním a smaragdový plášť se stříbrnou sponou ve tvaru skotského bodláku. Naposledy zkontrolovala v zrcadle svůj zjev a poté se vydala dlouhými kroky na cestu skrz hrad.

V polovině cesty se div nesrazila s Filiusem Kratiknotem. Ten spěchal, co mu síly stačily, a stejně jako jeho kolegyně nekoukal doleva ani doprava. Pouze se na sebe rozpačitě usmáli a pokračovali bok po boku.

„Netušíte, Filiusi, o jakou záležitost se jedná?" zeptala se Minerva s upřímným zájmem. Nerada chodila na jakékoli setkání nepřipravená.

„Merlin-žel, ani v nejmenším," zapištěl Filius v odpověď. „Ředitelův patron mě vytáhl z postele," dodal rozpačitě, jakoby se snad jednalo o něco nemravného.

„Mě zase ze sprchy," dodala Minerva s úsměvem. Toto ráno bylo neskonale absurdní.

Jakmile došli k chrliči, dal Filius Minervě galantně přednost.

„Citrónové žužu," řekla Minerva heslo a protočila nespokojeně oči. Tato hesla byla tak nedůstojná. Člověk by za chrličem čekal ložnici prvního ročníku a ne ředitelnu. Chrlič odhalil schodiště a oba po něm vyjeli nahoru. Dveře ředitelny byly otevřené a uvnitř s ředitelem seděla profesorka Prýtová a usrkávala z šálku čaj.

„Dobré ráno!" zašveholil Albus vesele a jeho lišácký pohled prozrazoval, že se náramně baví pohledem na ospalé kolegy.

„I vám," odpověděli Minerva a Filius téměř unisono.

„Dobré ráno, Pomono," otočila se Minerva na svou dlouholetou kolegyni a kamarádku a hned si přisedla vedle ní.

„Nemám tušení, proč tu jsme," zašeptala Pomona a mrkla na Minervu. Znala ji natolik, že její otázku cítila už ve chvíli, kdy Minerva vešla do dveří. Posadil se i profesor Kratiknot. Vyskočil na židli v rohu a začal nervózně pohupovat nohama ve vzduchu. Čekali už pouze na ředitele Zmijozelu.

„Kde jenom ten Severus může být?" položil Albus nahlas otázku, která se zdála být spíše řečnická. Přešel ke krbu, vhodil do něj špetku Letaxu a pronesl: „Soukromé pokoje Severuse Snapea." Plameny se změnily na smaragdové a ředitel do nich zavolal: „Severusi!" Poté bylo slyšet rozmrzelé bručení a ředitelův hlas. Lektvarista se podle všeho teprve probudil a stříbrný fénix mu předával zprávu. Za pár minut již krbem prošel Severus a z očí mu sršely blesky. Skutečně neměl rád překvapení a doslova nenáviděl, pokud musel s někým komunikovat ještě před tím, než si vypil ranní kávu. Zamručel cosi na pozdrav a usadil se vedle Minervy. Ředitel všem nabídl šálek čaje, přijal jej pouze Filius.

„Řediteli, rád bych věděl, proč jsem byl násilně vytržen z postele," zavrčel Severus a na Albuse se upřely čtyři páry očí.

„Jistě, drazí kolegové, máte právo vědět, proč tu jsme," začal Albus zcela formálně, ale jiskřičky v očích prozrazovaly jeho pobavení nad celou situací. „Předmětem naší ranní schůzky je toto," pronesl tajemně a mávl hůlkou. Zpoza jeho stolu pomalu vypluly černé krajkové kalhotky pasující na velmi štíhlé dámské pozadí. Všichni čtyři profesoři vyjeveně zírali jeden na druhého, pohledy se ovšem zastavily u Minervy, která zde byla tou štíhlejší ženou.

„No snad si nem..." začala nasupeně na svou obhajobu.

„Ale jistěže ne!" zvolal Albus pobaveně a Minerva ho přesto, nebo právě proto, sjela nepřátelským pohledem.

„To jste mě budil jenom kvůli..." hledal Severus vhodná slova pro své rozhořčení.

„Prakticky ano," začal Albus a jakmile viděl, že se jeho kolegové nadechují k protestům, rychle pokračoval, „Situace je vážná. Toto prádlo mi před asi hodinou přinesl Hagrid." Severus zaťal prsty do područek křesla a chystal se vstát a odejít. Albus však překotně vysvětloval dál: „Našel je během obchůzky v Zapovězeném lese. Jistě si uvědomujete, že to nemůžeme nechat bez povšimnutí. Je zde důvodné podezření, že si někteří z našich studentů dopřávají dostaveníčko v lese, což je krajně nezodpovědné a nebezpečné." Filius jen mlčky kmital pohledem po ostatních a komíhal nožkama ve vzduchu, Minerva se otřásla a Severus všem ukázal svůj nejlepší ,budu zvracet' pohled.

„To se mi nezdá příliš pravděpodobné," zmohla se na reakci jako jediná Pomona, mrzimorka s romantickou duší.

„Takže předpokládáte, že patří některé profesorce?" podíval se na ni Brumbál na oko přísně.

„Albusi, jak můžete...?" obořila se na něj Minerva.

„Jak jsem již naznačil, předpokládám, že majitelkou může být některá z našich studentek. Je tedy na místě, abyste si se studenty promluvili ohledně bezpečnosti."

„Všichni jsme jim nejmíň tisíckrát řekli, že do lesa nesmějí!" zavrčel Severus.

„Jistě, ale v této souvislosti jsme s nimi nikdy nemluvili," odporoval mu Albus a zamrkal na Minervu, které okamžitě svitlo.

„Albusi, už jsem vám řekla, že s přednáškou o intimních záležitostech nesouhlasím."

„Jistěže, pamatuji se," zatrylkoval ředitel a posunul si na nose brýle. „Ale ve světle nových událostí se již neptám na názor kohokoli z vás. Se studenty promluvíte," přejel své kolegy přísným pohledem nadřízeného, v duchu se ale královsky bavil.

„Máme je tedy v rámci kolejí poučit o...?" soukal ze sebe Filius Kratiknot a nervózně sebou šil. Stejná otázka sužovala i jeho kolegy a jejich zděšení bylo přinejmenším srovnatelné. Jedině snad dobrosrdečná mrzimorka nevedla vnitřní boj. Nevadilo jí probírat se svými studentkami jejich vztahy a měla poměrně slušný přehled o tom, jak jsou studenti v její vlastní koleji i v těch ostatních spárováni.

„To je jedna možnost," připustil Albus a podrobně sledoval reakce ostatních. Teď už byla poněkud nesvá i Pomona.

„Nebo si je prostě rozdělíte na chlapce a děvčata. Minerva a Pomona se ujmou dívek a vy, Filiusi, spolu se Severusem promluvíte s chlapci," nastínil ředitel další možnost, to už ale začal hlasitě protestovat Severus.

„To nemyslíte vážně, řediteli! Ještě není prvního dubna! Tohle je směšné! Já odmítám!"

„Tady se nejedná o prosbu, Severusi," odvětil mu ředitel klidně. „Mohl bych vědět, co vás tak pobouřilo?"

„Ale jistě!" vyprskl Severus. „Mě je úplně jedno, že se ta sebranka chodí muchlovat do Zapovězeného lesa! Nesmějí tam chodit a pokud ten zákaz porušují, zaslouží si všechno, co je tam potká. A vůbec, co třetí možnost?" otočil se k řediteli sarkasticky.

„Jaká třetí možnost?" zeptala se Minerva s jistou nadějí. Z plánu ředitele byla nadšená stejně málo, jako její kolega v černém.

„No ta, že ty kalhotky vůbec nemusejí být nikoho z hradu. Co Prasinky? A co fakt, že se někteří kouzelníci umějí přemístit?" odpověděl Severus a veškerá jízlivost byla směřována k řediteli.

„I nad touto možností jsem se zamyslel. Nicméně nehodlám cokoli ponechat náhodě. Navíc vzhledem k panu Potterovi a jeho vizím by bylo vhodné, abychom studentům přeci jenom mnohé osvětlili. Řekněme alespoň studentům starším patnácti let. Takže tedy, jak jste se rozhodli? Bez ohledu na pohlaví poučíte své koleje a nebo se rozdělíte?" zatvářil se Albus zcela vážně a tón jeho hlasu nepřipouštěl odpor. Severus pohledem hledal pomoc u Minervy, ta se však nezmohla na slovo. „Můžete si pochopitelně zvolit i jiné operativní dvojice," dodal Albus a začal se culit, protože si všiml výměny pohledů mezi Severusem a Minervou a upřímně se bavil představou, jak právě oni dva vedou takovou přednášku pro všechny studenty. Celá tato šaškárna by nebyla nezbytná, on sám mohl při snídani nebo večeři pronést krátký a odlehčený proslov na téma, že existují mnohem vhodnější a romantičtější místa na intimní schůzku, než je právě Zapovězený les, ale proč si nedopřát trochu zábavy. Nevýslovně se těšil, až se pod zastíracím kouzlem této přednášky zúčastní.

„Já myslím, že bychom měli zvolit citlivý přístup a rozdělit se na muže a ženy. A stejně tak rozdělit i studenty. Pokud je necháme pohromadě, mohlo by se to rychle zvrtnout," vyslovila se po chvíli Pomona a Minerva s Filiusem přikývli.

„Asi jste chtěla říci zvrhnout..." začal Severus a chystal si další várku protestů, nedostal však možnost.

„Tak tedy platí. Ještě při snídani ohlásím, že studenty nad patnáct let bez ohledu na kolejní příslušnost čeká zítra odpoledne přednáška ze sexuální výchovy. Dívky od 16:30 s Minervou a Pomonou v učebně Přeměňování a chlapci od 18:00 s Filiusem a Severusem v učebně Kouzelných formulí," shrnul celý plán Albus a čtveřice profesorů se tvářila jako nezbední studenti, které čeká večer s Filchem a hadrem na podlahu.

***

Bella se probudila časně, ale zůstala zavrtaná ve vyhřátých peřinách. Nechala zavřené oči a užívala si pocit naprosté spokojenosti. Byla v teple, v bezpečí, daleko od Azkabanu, blízko své rodiny a měla u sebe muže, který pro ni byl stvořený. Cítila to tak, přestože oficiálně párem nebyli a podle všeho se to v dohledné době nemělo změnit. Ale jednou se to určitě změní. Jednou si ji určitě vezme a budou dokonalým párem. Spokojeně se zavrtěla. Dnes by se měl vrátit ze svého pracovního výletu, kde byl předchozího dne, a třeba si na ni najde chvilku, něčím ji překvapí. Z denního snění ji ale vytrhlo puknutí typické pro přemístění domácího skřítka.

„Co tady chceš?" šlehla zlostně po skřítkovi očima, které jako jediné spolu s hustou záplavou rozcuchaných černých vlasů vykukovaly z peřin.

„Rubby prosí pokorně za odpuštění. Rubby nechtěl paní Bellatrix probudit a nahněvat. Rubby však nese něco od Pána zla," pokorně zašeptalo maličké stvoření se sklopenýma ušima a napřáhlo k čarodějce ručičky, ve kterých svíralo malý svazek květin, který připomínal kytici. Bella nadšeně vyskočila z postele a chňapla po květině, v tu chvíli se ale zarazila.

„Až prý paní pochopí, má se k Pánovi zla dostavit," dokončil skřítek vzkaz a pro jistotu rychle, jen s malou úklonou, zmizel.

Bellatrix fascinovaně zírala na kytici a váhala, jestli má plakat hned nebo až za chvíli. Ve svazku napočítala devět totožných rostlin, květy rulíku zlomocného a i několik již zralých bobulí. Nepamatovala si z knihy přesný význam, ale prudký jed nevěstí nikdy nic dobrého. Toužila oddálit plné pochopení vzkazu co možná nejdéle, snad navždy, ale zároveň věděla moc dobře, že pokud nechá Pána zla čekat jeho vztek se nezmírní, naopak se rozzuří ještě více. Roztřeseně vykročila k poličce, vzala do ruky knihu o květomluvě a začala pomalu listovat.

„Rozchodník... Rozmarýna... Rozrazil... Rožec... Rulík zlomocný." vydechla potichu a přečetla význam, „Jsi krásná, ale tvé srdce je zrádné."

Upustila knihu i svazek rostlin na postel a složila hlavu do dlaní. Tušila, že zuří kvůli Narcisse, jak to ale mohl vědět? Jistěže. Malfoyovi vstávali a snídali brzy, Pán zla se určitě vrátil časně ze své cesty a spolu s nimi posnídal. A když už spolu seděli, určitě je oba zkontroloval nitrozpytem. Nyní se potácela ve víru emocí a nemohla se donutit k pohybu.

Dveře její ložnice se prudce rozletěly a dovnitř vtrhla Narcissa s očima navrch hlavy.

„Zuří," řekla místo pozdravu a potom se zadívala na svou sestru a jed na posteli. „Snad se nechceš...?" nedokončila svou zděšenou otázku, protože ji Bella odmítavým gestem umlčela.

„To mi poslal on. Znamená to, že jsem ho zradila. Ráno tě kontroloval, že?" zeptala se Narcissy se slzami v očích.

„Ano," sklopila hlavu Narcissa, „mě i Luciuse a potom začal běsnit. A já jsem nemohla Luciusovi říct, co ho rozběsnilo. Musela jsem mlčet!" vyčetla Belle, ale prudce ji při tom objala. „Neměla jsem na tebe tlačit."

„Já jsem měla mlčet," odporovala jí Bella. „Musím za ním," řekla odhodlaně.

„Takhle ale ne," usadila ji Narcissa na postel a začala jí upravovat vlasy ještě zacuchané ze spaní. Bella poslušně držela a při tom listovala v knize a hledala omlouvací rostlinu. Když našla to pravé, zakouzlila Orchideous camelii a podala Cissy rudý plný květ velký asi jako dlaň, aby jí ho vpletla do vlasů. Japonská kamélie – Nikdy se nevzdám lásky k tobě!

Jakmile Narcissa skončila, Bellatrix se rychle převlékla a naposledy objala svou mladší sestru. Nemusely si nic říkat. Obě věděly, že vše může dopadnout dobře, ale stejně tak bylo možné, že se vidí naposledy. Bella vyšla ze dveří a se vztyčenou hlavou se vydala na cestu sídlem. Narcissa se usadila na roh její postele a dovolila několika slzám opustit bezpečí řas.

***

Velkou síní v bradavickém hradu to jenom zahučelo, když ředitel žákům oznámil plánovanou přednášku navíc a tím jim zhatil plány na zítřejší odpoledne. O to větší rozruch nastal ve chvíli, kdy jim osvětlil téma přednášky. Dvojčata si pohotově začala sestavovat plán na odlehčení celé akce, přestože se dalo předpokládat, že legrace to bude i bez jejich kousků. Ginny se zatvářila nasupeně, protože jí ještě nebylo 15 a o jedinou podle všeho opravdu zajímavou přednášku z celého školního roku přijde. Hermiona děkovala nebesům, že kluci nemají přednášku s děvčaty pohromadě. Dokázala si celkem živě představit, jak by to celé dopadlo.

„Ty Harry, nevíš, proč nám ředitel neřekl, kdo bude přednášet?" otočil se na svého nejlepšího přítele Ron s plnou pusou topinky.

„No, je to v učebně formulí, tak asi Kratiknot," odpověděl mu s úsměvem Harry.

„Tak to bude o prdu. Co by nám tak asi mohl předat za zkušenosti?" zapochyboval Ron o erudovanosti jejich profesora v oblasti intimního života.

„Lepší než Snape, ne?" zažertoval Harry a Ron se málem udusil dalším soustem.

„To ti povím, kámo," přitakal Harrymu, jakmile popadl dech. Potom se oba chlapci otočili k Hermioně. „Kde že máte přednášku vy, holky?"

„V učebně Přeměňování," odpověděla Hermiona a hned se zarazila. „Nechcete nám to přijít něčím vylepšit, že ne?" udeřila na své kamarády.

„To nás nenapadlo, díky Hermi," otočil se k ní Fred, který vyslechl celou diskuzi.

„Ne, to v plánu nemáme, jenom tipujeme, kdo nás tak bude poučovat, když o tom Brumbál mlčel," ujistil ji Harry. „Vy tedy máte nejspíš McGonagallovou."

„Hm, asi ano," přitakala Hermiona. V tu chvíli přilétly do Velké síně sovy a začaly shazovat poštu. Hermioně přistál na klíně objemný balík. Prohlédla si odesílatele a zasténala: „Kdybych věděla o té přednášce, tohle jsem nemusela shánět." Oba její kamarádi se na sebe zmateně podívali, zatímco Hermiona vybalila z papíru dvě totožné knihy. Každému podala jednu z nich. Chlapcům spadla čelist, když si nahlas přečetli název „Gynekologie a sexuologie – praktický průvodce pro začínající zdravotníky" a tázavě se podívali na Hermionu.

„To abyste mi už nemuseli dávat žádné stupidní otázky," vysvětlila jim s výrazem Snapea, který právě podruhé opakuje čtvrťákům látku prvního ročníku.

Během celého dne se studenti bavili představami, jak celá zítřejší akce nejspíš proběhne. Teoretizovali o tom, kdo jim bude přednášet, co se asi dozví a hlavně spekulovali, proč se ředitel rozhodl takto rozšířit osnovy.