Okolo čtvrté hodiny odpolední to ve společenských místnostech napříč kolejemi hučelo jako v úlech. Děvčata se chystala odejít na plánovanou přednášku a chlapci si je dobírali. Ginny Weasleyová byla naštvaná, protože na přednášku nemohla jít pro své mládí a její nejlepší kamarádka Hermiona zrovna nepřekypovala ochotou jí poté všechno vyprávět.

Ron a Harry si zalezli do ložnice a vytáhli každý svou knihu od Hermiony. Rozhodli se ukrátit si čas a navíc se na přednášku připravit, aby nebyli před staršími spolužáky za úplné hlupáky. Ron tak alespoň mohl přijít na jiné myšlenky. Přestože byli předchozí noci v nemocnici ujištěni, že jejich otec bude zcela v pořádku, byli všichni zrzaví sourozenci stále nesví. Jenom pozvolna se jim vracela jejich obvyklá veselá nálada.

Přednáška pro dívky probíhala ve velmi poklidném a důstojném duchu. Minerva zavčasu požádala o pomoc Poppy Pomfreyovou, vedoucí školní ošetřovny, která byla z tohoto tématu přednášky nadšená. Na Minervin nechápavý pohled hned reagovala pohotovým vysvětlením. Sdělila své přítelkyni, že za ní chodí řada dívek a na spoustu intimních věcí ptá, ale ještě častěji dívky přijdou až ve chvíli, kdy mají problém, nebo se něco nepovede. Pokud jim ale vše někdo vysvětlí dopředu, řada trapných a nepříjemných situací se nestane. Minerva se poněkud začervenala, protože ji nikdy nenapadlo podívat se na celou věc z pohledu dívek, které mají řadu otázek a matky příliš daleko. A jsou zkrátka věci, které po sově nepošlete.

Poppy také rovnou navrhla, aby se vždy na začátku prvního ročníku svolaly dívenky a byly jim vysvětleny všechny okolnosti ženské periody. Ani o té nejsou z domova dívky dostatečně poučeny a mnohdy se zbytečně vyděsí, nebo si připadají trapně, když s tím mají přijít na ošetřovnu. A jistě si připadají podobně trapně, pokud se rozhodnou nejdříve svěřit kamarádkám. Hromadná přednáška trapnost odstraní a dívkám to jenom prospěje.

Jak přednáška pokračovala, tvářila se Minerva nadmíru spokojeně. Poppy vysvětlovala dívkám důkladně a citlivě vše, co je zajímalo a dívky pozorně poslouchaly. Minerva si neodpustila poučení ohledně intimních kontaktů na místech, kde by mohl být pár přistižen a nenápadně podsunula děvčatům představu, kterak je při milování může nachytat profesor Snape. Všechny dívky do jedné se otřásly a Minerva měla jistotu, že si dívky dají opravdu záležet na diskrétnosti. Právě probíraly antikoncepční prostředky, když se k Minervě naklonila Pomona a tiše jí zašeptala do ucha:

„Tolik možností, to za nás nebylo, že?"

„Nebylo, ale i tak jsme to zvládly," ušklíbla se Minerva v odpověď a pozorně poslouchala Poppyin výklad. O řadě nových možností neměla ani ponětí. Však také neměla důvod tyto novinky sledovat.

„Děvčata, hlavně se nebojte na cokoli zeptat a s čímkoli přijít za mnou na ošetřovnu, nebo za kteroukoli vaší profesorkou. Hlavu vám rozhodně neutrhneme a nevyhodíme vás. Ani se vám nebudeme smát," dokončovala svoje poučení a významně se podívala na obě profesorky po svém boku, které kývly na souhlas a usmály se.

„Chcete se na něco zeptat teď?" přelétla Minerva očima všechny dívky. „Nebojte se. Pokud vás něco zajímá, sem s tím. Určitě žádná otázka nezní jenom v jedné hlavě."

„Opravdu musí být to poprvé bolestivé?" špitla sotva slyšitelně Susan Bonesová z Mrzimoru.

„Má drahá, nemějte zbytečné obavy," začala Poppy jemně, aniž by čekala na reakci profesorek. „První milování je obvykle bolestivé, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. A navíc, pokud je partner ohleduplný, snadno s ním tu bolestivou část překlenete a zbude vám na tu chvíli jenom ta nejkrásnější vzpomínka."

„Proč to tak ale je?" zeptala se Hermiona, které nestačilo přijmout fakt. Musela vždy pochopit i podstatu.

„To by bylo na delší vyprávění, ale ve zkratce nejčastěji proto, že i když je dívka tělesně dospělá, je příliš úzká a poprvé její svaly nereagují tak, jak by měly. Vstup je potom bolestivý, protože tělo dívky klade jistý odpor, i když se dívka poprvé miluje dobrovolně..." začala vysvětlovat Poppy, ale dál se nedostala protože se přímo před ní zjevil Protiva a hned začal nahlas trylkovat:

„My jsme mladé nebelvírky,

máme ještě úzké dírky!

Až budeme sedmačky,

budem prcat za svrčky.

Budeme mít velkou díru

na výrobu nebelvírů!"

Všechny tři dospělé ženy zůstaly jako opařené a stejně tak studentky. Jako první přišly k sobě studentky Zmijozelu a v čele s Pansy Parkinsonovou začaly na nebelvírky dělat dlouhé nosy a chechtat se. Byly rády, že se obětí žertu nestala jejich kolej.

„Zmizni, Protivo!" vyprskla Minerva, když se jí konečně dostalo dechu. Rty měla stažené do uzoučké linky a samým rozčilením se jí spustily hned dva prameny z jinak vždy dokonalého drdolu.

„Ale copak? Pravda není staré nebelvírce po chuti? Jak to ti mudlové říkají? To s tou potrefenou husou?" šveholil Protiva a smál se profesorce do tváře. Jakmile ale Minerva tasila hůlku, zatroubil k ústupu. Byla to zdatná čarodějka a nehodlal čelit žádnému jejímu kouzlu. Otočil se k ní zády, ukázal děvčatům jedno oplzlé gesto a zmizel stejně rychle jako se objevil.

Hned poté Minerva přednášku ukončila s tím, že dívky mohou kdykoli s čímkoli přijít. Poté se všechny studentky rozešly ke svým kolejím a zmijozelky celou cestu dávaly dohromady text básničky, kterou před chvílí vyslechly. Však by se mohla ještě hodit.

***

Za pět minut šest se začali chlapci trousit do učebny Kouzelných formulí. U dveří na ně čekal profesor Kratiknot a každého příchozího si odškrtnul v seznamu na dlouhém svitku pergamenu. Deset minut po šesté byli v učebně všichni, maličký profesor přesto stále nervózně pokukoval po dveřích a v duchu proklínal svého kolegu v domnění, že se rozhodl celou akci nechat na krku jemu.

Veselé brebentění studentů přerušila rána dveřmi. V učebně ihned nastalo špendlíkové ticho, protože pouze jediný člověk uměl prásknout dveřmi takovýmto způsobem. A navíc je právě při svém netopýřím průletu učebnou všechny propaloval vražedným pohledem.

„Moje přítomnost zde mne netěší o nic víc než vás, přejdeme tedy rovnou k věci," začal Severus beze všech ceremonií. „Doufám, že všichni víte základní rozdíly mezi muži a ženami."

„No jasně," zašveholil Fred Weasley pobaveně. „Hlavní rozdíl je mezi nohama!"

„Srážím Nebelvíru deset bodů za vaši zcela nevkusnou poznámku," zpražil ho Severus.

„Proč nevkusnou, pane profesore? Já měl na mysli velikost bot," bránil se Fred nevšímaje si, jak ho George šťouchá loktem, aby byl ticho. „Holky se do našich bot vejdou, ale my ty jejich fakt neobujem."

„Tedy ještě pět dalších bodů za vaši drzost, Weasley!" pokračoval Severus s ledovým klidem. V duchu si mezitím přemítal, že by se Nebelvír mohl během dnešního večera vybodovat na nulu. Hned se mu tato přednáška zdála o něco méně nesnesitelná. ,Jak se na to asi bude tvářit Minerva?' pomyslel si spokojeně a jal se vysvětlovat princip početí.

„Pane profesore, máme to tedy chápat tak, že každý z nás je nejrychlejší spermií svého otce?" zeptal se Seamus, jakmile Severus dokončil myšlenku.

„Mám obavu, pane Finnigane, že vy jste naopak tou nejpomalejší!" ušklíbl se škodolibě Severus.

„Jo, jasně, v tom případě ale Malfoy měl uschnout na prostěradle," zašeptal Ron potichu svým bratrům a Harrymu. Všichni tři vyprskli smíchy a nebohý Seamus si myslel, že se smějí jemu.

„Tak dál!" zahřměl Severus. „Nemám zájem strávit tu s vámi víc času, něž je nezbytně nutné. Chci vás upozornit, že pokud někoho z vás přistihnu ve škole či na pozemcích, bude to vaši kolej stát padesát bodů za každého, bez rozdílu kolejní příslušnosti," dodal a významným pohledem počastoval své hady.

„Zároveň dodávám, že pokud se nám tu objeví těhotná studentka, bude mít pachatel až do konce svého studia každý večer školní trest a to se mnou. Nehledě k tomu, že pochopitelně převezme plnou zodpovědnost," vyhrožoval dál a cítil se spokojeně.

„Máte nějaké otázky k tématu?" zeptal se poté a doufal, že nikdo s ničím nepřijde. Jedna ruka ale vylétla vzhůru. „Ano, Longbottome?"

„Jak funguje ta ženská perioda, o které jste mluvil?" zeptal se Neville téměř neslyšně a byla v něm opravdu malá dušička. Tady byl lektvarista poněkud na tenkém ledě a hodil pohledem po svém kolegovi, který se po celou dobu krčil za svým stolem a tvářil se, že neexistuje. Nyní jenom bezradně pokrčil rameny a nechal Severuse, aby se s tím popasoval sám.

„Hm, tedy, představte si to asi jako cyklus vlkodlaka. Taky se to řídí podle měsíční fáze, ale místo přeměny na jednu noc ženy asi tak týden krvácejí," pokusil se to shrnout a v duchu si nadával, že se lépe nepřipravil na tupé dotazy.

„A to neumřou?" zeptal se přihlouple Vincent Crabbe a Severus jenom zoufale protočil oči, zatímco Ron s Harrym vyprskli smíchy. Oni si o ženské periodě přečetli v knize od Hermiony a nyní se cítili nad věcí. Než si je ale mohl Severus vychutnat, objevil se v učebně Protiva a začal směrem k němu pokřikovat: „Profesore, profesore, proč jim neřeknete něco užitečnýho? Třeba proč čarodějka při menstruaci kouzlí dvěma hůlkama naráz? He?" nečekal na odpověď a rovnou přešel do hysterické fistule, „No protože prostě proto!"

„Protivo zmiz, než se ti něco stane," soptil Severus, ale strašidlo mu nevěnovalo ani pramalou pozornost.

„A nebo proč Merlin vymyslel vaginální mykózu? Aby ženský pochopily, co to je žít s podrážděnou p..."

„Nezkoušej to doříct!" vpadl mu do výkladu Severus míře na něj hůlkou. „Silencio!" vyslal na něj kletbu, ale Protiva si jeho pohybu všiml a včas uhnul. Začal zběsile poletovat po třídě z rohu do rohu a u toho si prozpěvoval:

„Studentská halenka ta je tuze tenká!

Na ní se vyspala poctivost ztratila nejedna panenka.

Nejedna panenka, nejeden mládenec,

který tu panenku, studentskou frajerku, připravil o věnec.

Nežel, holka, nežel, že jsem s tebou ležel.

Já ležel na seně, vožralej jak štěně, já o tom nevěděl.

Dalas přes mě nohu, já za to nemohu.

Dalas přes mě vobě, už jsme byli v sobě, já za to nemohu!

Studente Vonásku, vyser se na lásku,

ženský to jsou svině, drž se onanie a svýho vocásku!"

To už ho ale Severus konečně trefil přesně mířeným Petrificus totalus. Protiva s žuchnutím dopadl na zem, protože při poutací kletbě se neudržel ve vzduchu.

„Ještě si to s tebou vyřídím!" sykl směrem k němu Severus a poté se otočil na řehtající se studenty. „A s vámi také, jestli tu nebude okamžitě klid!" zahromoval a nastalo hrobové ticho, přestože chlapcům stále cukaly koutky.

„Má teď někdo ještě chuť se na něco zeptat?" položil otázku tak, aby odradil zejména nebelvíry, to by ale nebyli oni, aby nesebrali všechnu odvahu a nezeptali se.

„Jak to Protiva myslel s tím připravením o věnec?" zajímalo Seamuse, který byl, coby nejpomalejší spermie, přesvědčený, že hlouběji už dnes nemůže klesnout.

„To je pouze jiný výraz pro defloraci," odpověděl Severus ledově a pokud by jeho pohled mohl skutečně probodávat, byl by ze Seamuse zbyl cedník na nudle.

„A to je zatraceně co?" vyhrkl Ron víc nahlas, než měl v plánu. Než se Severus nadechl pro nějakou peprnou urážku, odpověděl mu s úsměvem Fred:

„Brácha! To je když ji poprvý ohneš."

„Weasley!" zahromoval Severus, „Vy budete ohýbat tak akorát svůj hřbet. Dvacet bodů odebírám Nebelvíru a máte týden školního trestu. Denně v osm večer u pana Filche!"

„Platí to ale od zítra, že ano? Víte, dnes je..." zkoušel ho Fred nenápadně upozornit, že se koná porada řádu.

„Ano od zítra. A ještě jednu stupidní otázku a prodloužíte si to na dva týdny," usadil ho Severus a promnul si kořen nosu. Během posledních dvaceti minut ho pekelně rozbolela hlava a to musel ještě na onu schůzi. Vzápětí všechny propustil s tím, že míra jeho trpělivosti s jejich tupostí právě vypršela a všechny dotazy, které jejich bezmozky vyplodí mají směřovat na ošetřovnu. ,Poppy to zvládne,' ujisti sám sebe v duchu poté, co za ním zavlál jeho plášť. Ve dveřích se ještě otočil směrem ke spoutanému strašidlu a obdaroval ho svědivou kletbou.

Protiva se ale netrápil dlouho. Hned, jakmile Snape zmizel z dohledu, přiskočila k němu Weasleyovic dvojčata a pohotovým „Finite!" jeho utrpení ukončila. Na oplátku si vyžádala nadiktování oné skvělé písně a rovnou Protivu zpovídala, jestli zná i nějaké další.

Harry hned z přednášky chvátal do ředitelny. Měl v úmyslu poprosit ředitele, aby ho nechal odcestovat krbem na poradu dříve. Chtěl totiž vše o dnešním zážitku říct v klidu Siriusovi, který si jinak příliš zábavy neužil. Kupodivu mu ředitel vyhověl a o pár minut později už Harry vypadl z krbu na Grimmauldově náměstí.

***

„Harry, u Merlina, co tu děláš tak brzy?" zeptal se Sirius překvapeně, „Stalo se něco?"

„Ahoj, Siriusi! Stalo a nebudeš tomu věřit!" zvolal Harry zvesela, zatímco se s kmotrem objímal.

„Tak povídej," vyzval ho Sirius a postavil vodu na čaj.

„Představ si, že nás Snape dneska poučoval o ... mno... o tamtom," začal Harry a trochu zčervenal.

„O sexu?! Ne? A kdo předtím poučil Srabuse?" zalapal Sirius po dechu a hned poté se svalil na zem v záchvatu smíchu. „Jestli... čerpal ze... svých... zkušeností, tak... kouzelníci... vymřou!" soukal ze sebe a dál se svíjel na podlaze.

„Mno, to není všechno," řekl Harry a sedl si ke stolu. Sirius se s námahou zvedl, otíral si oči od slz a nakonec zalil čaj. Usadil se naproti Harrymu a chlapec mu překotně líčil celou akci. Domem číslo 12 se rozléhal smích a necelá hodina, která zbývala do porady jim utekla velice rychle. Jejich zábavu přerušila až profesorka McGonagallová, která přišla krbem jako první. Po ní už následovali další a další a kuchyň se velmi rychle naplnila brebentícími lidmi, kteří se navzájem vítali. Jako poslední dorazil Severus, kterého musel ředitel Brumbál popohnat patronem.

„Nazdar gyn..." snažil se ho urazit pozdravem Sirius, ale Harry mu pohotově ucpal pusu. A dobře udělal, neboť lektvarista měl vskutku vražednou náladu. A profesorka McGonagallová taky nevypadala zrovna pozitivně naložená. Harry usoudil, že i na přednášce pro holky muselo být živo a zadoufal, že z Hermiony večer všechno vytáhne.

Albus se rozhodl pro jistotu rovnou zahájit schůzi. Poslední půlhodinu před ní poslouchal rozhořčenou Minervu, která nadávala na Protivu a prskala u toho jako promočená kočka. Očekával podobnou scénu i od Severuse, ten se ale rozhodl raději využít ticho svých komnat a obnovit své sebeovládání, které mělo dostat v nejbližší době znovu zabrat, protože ho čekalo setkání se dvěma Poberty, bláznivým bystrozorem ve výslužbě a dalšími tvory, kteří se ho snažili připravit o zdravý rozum.

„Přátelé, začneme tím, co vás všechny zajímá nejvíce. Artur Weasley je sice ve vážném stavu, ale máme již nyní jistotu, že se zcela zotaví. Molly je s ním ve dne i v noci a bude nás o každé změně neprodleně informovat," zahájil Brumbál svou řeč a všichni si úlevně vydechli.

„Nyní ale už k tomu méně příjemnému. Harry celý útok viděl a jenom díky tomu jsme Artura našli včas. Stejně jako minule se uvolil, věnoval nám tu nehezkou vzpomínku a nyní si ji všichni prohlédneme. Snad díky tomu dokážeme podobným útokům na nás zabránit," dokončil svůj úvod a pokynul všem k připravené myslánce. Tentokrát se do víru vzpomínky ponořila i Minerva se Severusem.

V myslánce všichni napjatě sledovali celý útok a většina se třásla. Sledovat obrovského hada, který útočí na bezbranného kouzelníka, jejich přítele, bylo pro všechny velice těžké. Jakmile se obraz změnil, nastal zmatek. Nyní sledovali Bellatrix klečící před Voldemortem v naprosto jasné situaci.

„No to snad né! Markýza de Sát!" pronesl Sirius znechuceně. Pro Minervu byl tento výrok poslední kapkou. Před očima se jí zatmělo a poté upadla do mdlob. Severusův příslib brzkého zvracení tak zanikl ve všeobecném zmatku.

Jako první se k profesorce dostala Hermiona a chystala se vyčarovat nosítka, aby mohla svou kolejní ředitelku levitovat, Kingsley Pastorek ji ale odstrčil a vzal Minervu jemně do náruče. Hermiona tedy vyběhla napřed a jakmile vyklouzla z myslánky, přeměnila jednu z židlí na pohodlné kanape. O pár vteřin později se vynořil Kingsley a opatrně složil svůj náklad. Po něm se postupně vrátili všichni ostatní a sbíhali se okolo ležící Minervy.

Panikařící Tonksová se vehementně snažila dostat k Minervě, aby jí pomohla, zakopla však o Moodyho hůl a rozplácla se na zem přímo do cesty Severusovi, který o ni zakopl a málem upadl hned vedle. Hermiona se začala shánět po Životabudiči, aby mohla profesorku vzkřísit, nastalý zmatek ale utnul ředitel svým zatleskáním.

„Já myslím, že Minerva není v ohrožení života a jenom jí prospěje, když si trochu odpočine. Nechejme ji tak. Bylo toho na ni v poslední době opravdu dost," řekl napůl ustaraně a napůl poťouchle.

„Pottere, proč jste nás nevaroval, že ta vize pokračuje?" obořil se na něj Moody. Nejen on měl v hlavě tuto otázku.

„Řekněme, že jsem to nepovažoval za prioritu. Řešil jsem útok na pana Weasleyho. To co dělal Voldemort potom mi bylo fakt celkem jedno," řekl Harry dotčeně a vystrčil bradu jako trucující děcko. Členové řádu si postupně posedali a nastalo rozpačité ticho.

„Je ta Lestrangeová ale kuna, co?" zatrylkoval Fred, aby trochu odlehčil situaci.

„Zatraceně, proč zrovna kuna?" otočil se k bratrovi nechápavě Ron.

„Protože kuna pije vejce?" opáčil mu Fred a Ronovi zrudly uši. Severus chtěl vystartovat ze své židle, ale zmohl se pouze na výkřik: „Accio kýbl!" a rychle si přikryl ústa. Kbelík letící z předsíně téměř nadzvukovou rychlostí na chodbě sestřelil nicnetušícího Kráturu, prorazil díru do dveří kuchyně a málem urazil hlavu Ronovi, který se jen tak tak stačil uhnout.

„Tohle fixuj, brácha, a třeba z tebe konečně bude i skutečnej brankář a ne jen čtvrtá tyč s obručí!" začal si ho dobírat George, ale zbytek popichování zanikl v hýkavých zvucích, které lektvarista vydával, zatímco dávil obsah svého žaludku.

„Tak to vypadá, že Srabus přece jen dodrží to, co slíbí." prohlásil teatrálně Sirius a silou vůle se držel, aby se nezačal nekontrolovatelně smát. Bradavičtí studenti měli stejný problém se sebekontrolou, jediná Hermiona se přiblížila ke zvracejícímu profesorovi a taktně se ho zeptala, jestli mu nemůže nějak pomoci. Severus jenom zlehka zavrtěl hlavou a evakuoval další část své večeře. Hermiona sebrala veškerou svou nebelvírskou odvahu, stáhla si gumičku z konce copu a svázala s ní lektvaristovy vlasy do kratičkého culíku. Severus by jí možná věnoval vděčný pohled, kdyby toho byl ve svém stavu schopen a kdyby se kuchyní nezačaly ozývat nemístné poznámky.

„Tak tu gumičku může rovnou vyhodit," ušklíbl se Fred znechuceně.

„Srabusi, takhle se češ častěji, líp tak vynikne tvůj jemný nosík," halekal Sirius a nechal plně propuknout svůj záchvat smíchu.

„Hej, lidi, to není vtipný, že je tomu chudákovi zle," zkusila je přeřvat Tonksová, ale způsobila jenom další salvu smíchu.

„Jo, chudák, tos teda trefila, neteřinko," vyvalil ze sebe Sirius a nabíral na další urážku.

„Tak se všichni uklidněte," zvolal Albus tak hlasitě, že probral Minervu z mdlob. Zábava se ubírala nepříjemným směrem a nebyl nikdo, kdo by to plně korigoval, neboť Molly byla nepřítomná a Minerva indisponovaná.

„Severusi, dokážete odejít, abyste se dal do pořádku?" zeptal se ho ředitel, když nastalo ticho. Minerva se rozhodla, že bude moudřejší, když zůstane ležet a nebude se do celé situace vměšovat. Cítila se velmi unavená a žabomyší války mezi dávnými rivaly Severusem a Siriusem byly tím posledním, co chtěla v tuto chvíli řešit.

Severus se namáhavě zvedl ze židle a s kýblem v náruči se vydal do koupelny. Řád začal ze všech stran probírat útok na Artura a nakonec se všichni dohodli, že bude bezpečnější, když se v dohledné době budou na hlídkách střídat dvojice. Nikdo by neměl být ani na chvíli sám, pokud nebude na zcela bezpečném místě, tj. v Bradavicích nebo zde, na hlavním štábu. Tonksová málem radostí poskočila, když jí Brumbál jako stálého parťáka přidělil Remuse. Minerva se poté posadila a rozpačitě se omluvila za svou slabost. Byla ráda, že to všichni elegantně přešli a že jí nikdo nezačal líčit, co všechno prospala.

Albus se chystal ukončit schůzi a vyzvednout Severuse v koupelně, když se o slovo přihlásila Hermiona.

„Přemýšleli jste někdo o těch rostlinách, které jsou vidět v každé vizi?" zeptala se bez okolků a odpovědí jí bylo pouze vrtění několika hlav a sklopené pohledy zbytku osazenstva.

„Přišla jste na něco, slečno Grangerová?" zeptala se Minerva, kterou toto téma okamžitě naplno probralo. Vypadalo totiž celkem neškodně.

„Jsem si jistá, že se jedná o druh komunikace," prohlásila Hermiona sebevědomě a přelétla očima po nechápavých pohledech. „Myslím tím, že si pomocí těch rostlin sdělují tajné zprávy, kterým mají rozumět jenom oni dva. Tedy Lestrangeová a ..."

„Voldemort," doplnil Harry její odmlku.

„To dává smysl, výborně, slečno," pochválil ji Brumbál a v duchu si spílal, že ho tak prosté řešení nenapadlo.

„A víš i co si říkaj?" zeptal se Harry zvědavě a Hermionu ze všech stran propalovaly zkoumavé pohledy.

„To nevím," přiznala Hermiona sklesle. „Ale možná, že by si mohl vědět rady Sirius."

„Co já mám co společnýho s tím hadím zmetkem?" urazil se Sirius.

„Jistěže nic," rovnala celou situaci Hermiona. „Neurazte se, ale napadlo mě, jestli to nemůže být nějaká tradiční forma komunikace ve vaší rodině. Nesená po generace, třeba i léta zapomenutá."

„O ničem takovým nevím," bránil se Sirius.

„Ale myšlenka to není špatná," hájila svou studentku Minerva. „Možné to je. Siriusi, mohl byste zapátrat v rodinné knihovně, třeba k tomu něco naleznete. Ty rostliny mohou mít nějaký tajný význam, který my neznáme, ale který by mohl kolovat jako tradice."

„Možná," připustil Sirius neochotně. „Tak mi řekněte, které všechny rostliny Harry viděl a já se na to podívám," doplnil a přivolal si pergamen a mudlovskou propisku, kterou si v poslední době velmi oblíbil.

„Střemcha, vlčí mák, tolije, šťovík, větvička višně, stříbrný smrk, borovice..." diktovala pomalu Hermiona a Sirius si poctivě zapisoval svým neúhledným škrabopisem.

„A v tom dnešním měla Lestrangeová nějakou kytku ve vlasech," dodal Ron. „Víte někdo, co to bylo?"

„Já myslím, že to byla kamélie," odpověděla Tonksová.

„A ještě afrikán," doplnila výčet Minerva.

„Afrikán se píše s měkkým i," napomenul Siriuse Harry, který mu koukal přes rameno.

„Hm, máš pravdu. S tvrdým to zvládne každej, ale s měkkým, to je umění!" prohlásil teatrálně Sirius a rovnou hodil tužku Fredovi, aby si tento památný výrok mohl napsat.

„Dejte někdo tomu podvraťákovi náhubek nebo přísahám, že ho na místě utratím!" zahučel ledový hlas od dveří, ve kterých stále zela proražená díra. Nikdo by si nevšiml, že ještě před pár minutami byl lektvarista div ne na umření. Nyní měl svůj obvyklý stupeň bledosti ve tváři, vlasy opět rozpuštěné a častoval dávného nepřítele typicky Snapeovským, vražedným pohledem.

„Oba se uklidněte," neodolal Albus příležitosti, okřiknout oba bývalé studenty naráz. „Řekl bych, že je nejvyšší čas skončit. Úkoly jsou jasné a o příští schůzi budete zavčasu informováni," domluvil ředitel a vše ukončil gestem, kterým běžně odhání otravnou mouchu. Severus mlčky přistoupil k Hermioně a podal jí zpět gumičku, kterou mu půjčila. Tiše poděkoval, Hermiona gumičku vzala do ruky, vlasy si však zpět nesvázala.

Harry si chtěl ještě krátce promluvit se Siriusem, ale Minerva nekompromisně nahnala všechny studenty do krbu.

„Jó, každá sranda musí skončit," rozhodil teatrálně ruce George těsně před tím, než zvolal: „Bradavice – ředitelna." Legrace tím ale neskončila. Jakmile vkročili do chodeb hradu, neudrželi záchvat smíchu. Protiva se rozhodl, že svou pomstu za svědivou kletbu vezme skutečně vážně. Všechny volné plochy zdí i dveří snad v celém hradě byly pokryté piktogramy dámského přirození a pod ním bylo vždy jedno konkrétní jméno. Severus Snape.