Severus Snape se s trhnutím probudil a ihned stál vedle postele s napřaženou hůlkou. Vzbudilo ho lupnutí typické pro přemístění. Neverbálně zakouzlil Lumos a úlevně si vydechl, když před sebou spatřil domácího skřítka.

„Co tu chceš?" zavrčel protivně směrem k malému stvoření, jež se choulilo před ním.

„Rubby se moc omlouvá za probuzení pane Snapee. Paní Bellatrix si žádá vaši okamžitou přítomnost na Malfoy Manor," vysoukal ze sebe skřítek zdvořile.

„To nemůže počkat do rána..." zabublal si Severus pro sebe.

„Paní řekla, že pan Snape má přijít ihned," potichu odpověděl skřítek.

„Nejsem hluchý!" střelil po něm Severus ostrým pohledem a skřítek se stočil do klubíčka v očekávání rány, jakou by za svou drzost schytal v domě svého pána.

„Teď zmiz. Já tam přijdu," houkl na skřítka a začal se převlékat z pyžama do hábitu. Švihl hůlkou. Stříbrná laň vyrazila ze sklepních pokojů za Albusem Brumbálem, aby ho informovala, že profesor lektvarů byl povolán a neví, kdy se vrátí.

***

Mezitím v nebelvírské věži sebou začal jistý černovlasý mladík házet v posteli. Zmítal jím zlý sen. Několikrát vykřikl.

„Harry!" zakřičel Ron Weasley, jeho nejlepší kamarád. Harry Potter sebou však nadále házel a nijak na jeho výzvu nereagoval. Celá chlapecká ložnice pátého ročníku už byla vzhůru. Chlapci si zděšeně protírali oči a sahali po svých hůlkách.

„Neville, skoč pro McGonagallovou! Tohle sami nezvládnem," křikl Ron a jmenovaný spolužák se hned rozeběhl ven. Ron dál třásl s Harrym a volal jeho jméno.

Ve chvíli, kdy do ložnice vběhla udýchaná ředitelka Nebelvíru, se Harry s křikem probudil a zmateně tápal kolem sebe. Jako první nahmátl hůlku a hned potom brýle.

„Co se tu děje?" zeptala se ostře Minerva. Pátravě si prohlížela černovlasého chlapce v propoceném tričku, který trhaně dýchal a měl oči navrch hlavy.

„Viděl jsem ho!" vyhrkl Harry. „Voldemorta! Viděl jsem Voldemorta!"

„Pojďte se mnou, pane Pottere. Musíme k řediteli," zavelela Minerva a otočila se pro případ, že by se chlapec chtěl přiobléknout.

„Paní profesorko, není to zbytečný humbuk? Šli jsme pro vás, protože jsme si nebyli jistí, jestli se Harry probudí. Nereagoval na nás. Ale už je vzhůru, co když to byla jenom noční můra?" vychrlil ze sebe Ron, když viděl zmatek v Harryho očích.

„Pane Pottere," otočila se Minerva k Harrymu, „jak ten sen vypadal?"

„No, nevím, jak bych to popsal. Dost živě..." soukal ze sebe Harry.

„Pamatujete si ho celý?" zeptala se a její pohled byl čím dál tím více ustaraný. Harry na chvíli zavřel oči a hlavou mu prolétly jednotlivé scény.

„Ano. A až moc přesně," zamumlal.

„Pak to nemusela být noční můra, ale mohlo to být něco více. Neměli bychom to podcenit. Pojďte se mnou!" zavelela rázně a podala chlapci ruku. Trpělivě počkala, až mu Ron přehodí přes ramena hábit a jemně mu stiskla paži.

„Pane Pottere, už je to v pořádku. Musíme ale zjistit, zda ten sen něco znamená a případně co. Snad můžeme něčemu zabránit," podívala se na něj mírně.

„Tak to nevím..." zabublal Harry a sklopil zrak.

„Hlavu vzhůru a už pojďte," vytáhla ho na chodbu a rázným krokem zamířila k ředitelně.

Když přišli do ředitelny, Albus Brumbál seděl za svým stolem, jako kdyby je čekal. Starostlivě se podíval na zmateného studenta i zneklidněnou profesorku.

„Harry, chlapče, jsi v pořádku?"

„Měl jsem sen s Voldemortem, pane profesore," vysoukal ze sebe Harry zmučeně, zatímco ho Minerva usadila do křesla. „Snažil jsem se probudit, ale nešlo to." Minerva mu konejšivě položila ruku na rameno, on ji ale hned decentně setřásl.

„Mohl bys nám povědět, co se v tom snu odehrálo? Mohlo by to být důležité," podíval se na něj ředitel s vážným výrazem.

„Mno, zkusím to..." Harry si promnul spánky a snažil se vybavit si vše co nejpřesněji. „Nejdřív jsem viděl profesora Snapea. Byl s Bellatrix Lestrangeovou v nějaké ložnici." Harry usilovně vzpomínal a Minerva se tázavě podívala na Albuse.

„Neměli bychom zavolat Severuse? Třeba nám to objasní."

„To bylo jistě vhodné, ale bohužel, je to asi půl hodiny na zpět, kdy mě jeho patron informoval, že byl povolán," odpověděl Albus zamyšleně. ,Možná to souvisí,' pomyslel si.

„Pan profesor držel v ruce nějaký svazek s rostlinami a něco si nad ním mumlal. Moc jsem mu nerozuměl, ale myslím, že jsem zachytil vlčí mák, tolije a šťovík. Zřejmě šlo o ty rostliny, rozeznával, co jsou zač. Pak se stáhly mraky a celý obraz zmizel," dokončil Harry a nervózně si poposedl.

„Říkal jste, pane Pottere, že jste viděl Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit," podívala se na něj Minerva přísně.

„To je pravda, to bylo hned pak," ohradil se Harry a hned pokračoval. „Pak jsem viděl Voldemorta. Klečel na dlažbě na jednom koleni a pod ním ležela žena. Nepoznal jsem ji hned, ale pak mi došlo, že je to zase Lestrangeová. Svíjela se, jako by byla pod Cruciatem a asi i křičela, ale nic jsem neslyšel. Neviděl jsem přesně, co Voldemort dělá, byl ke mně zády a ji jsem viděl jen od pasu nahoru. Pak sehnul hlavu mezi její kolena..."

„Dost!" vykřikla Minerva. „Více toho slyšet nepotřebujeme," dodala a zděšeně se na chlapce podívala.

„Já jsem ani nic dál neviděl. Nevím, co jí dělal, ale nejspíš si to zasloužila," sklopil hlavu chlapec.

„Pane Pottere!" Minerva ho změřila přísným pohledem. Ten chlapec opravdu nic netuší. Ona měla jasno, ale na klidu jí to rozhodně nepřidalo. Vážně toho musel být ten chlapec svědkem?

„Obávám se, drahá Minervo, že jsem také zmatený, stejně jako tady Harry. Zřejmě jste tuto situaci pochopila, mohla byste nás uvést do obrazu?" zadíval se na ní ředitel pátravě. Minervě zahořely tváře.

„Myslím, že to není vhodné..." začala váhavě Minerva a zadívala se na chlapce. „Pane Pottere, viděl jste po tomhle ještě něco?" dodala s neskrývanými obavami v hlase.

„Hm, jo. Třetí kousek. Zase tam byla Lestrangeová, ale tentokrát seděla s nějakou ženou u čaje. Myslím, že ta druhá mohla být matka Draca Malfoye. Tentokrát jsem slyšel, co si povídaly," začal Harry líčit poslední část svého snu. Usilovně se snažil vybavit si přesná slova. „Ta druhá žena se zamyšleně dívala na Lestrangeovou a ptala se jí, jestli je to to, co opravdu chce. Lestrangeová měla ten svůj šílený úsměv a říkala, že má Voldemort hadí jazyk. Ta druhá žena na ni koukala dost nechápavě a Lestrangeová dodala, že hadí jazyk nemusí být jenom slyšet, že ho lze i cítit, a že ji celkem lituje, jestli o tom nemá Lucius ani ponětí..." Harryho vyprávění přerušil hlasitý povzdech profesorky.

„Paní profesorko, evidentně víte něco, co my ne," zadíval se na ni Brumbál přísněji. „Myslím, že byste nám to měla objasnit."

„Myslím, že na to není vhodná chvíle," zaúpěla a snažila se zachovat si alespoň zbytek své důstojnosti.

„Souhlasím. Hned zítra večer, vlastně už dnes, svolám schůzi Řádu. Musíme zjistit, zda se tyto události skutečně staly, nebo zda by se mohly stát a také..." odmlčel se na malou chvíli, které využil Harry, aby se zeptal:

„Jak to myslíte, staly? Lestrangeová je přeci v Azkabanu, nebo ne?"

„Měla by být v Azkabanu, ale během prázdnin spolu s dalšími utekla, Harry," povzdechl si ředitel a promnul si kořen nosu.

„Proč o tom ještě nepsal Denní věštec? Vždyť je nebezpečná a ti další uprchlíci určitě taky!" vyjekl Harry zhrozeně. Hlavně, že vloni psali o každém jeho pohybu během turnaje, a hned několikrát, a takhle závažnou informaci nedají vědět...

„Tak to by mne také zajímalo, pane Pottere," povzdechla si Minerva.

„Ministr Popletal zřejmě nechce vyvolat paniku," odpověděl jim oběma Brumbál. „I když s jeho rozhodnutím nesouhlasím, nebylo by moudré jej nerespektovat. Alespoň prozatím. Nyní to bude vědět pouze Řád a zvlášť tebe, Harry, poprosím, abys, kromě slečny Grangerové a pana Weasleyho, o tomhle nikomu neříkal."

„Jistě, pane," přikývl Harry, přestože se mu to příčilo.

„Ale, Albusi," nadechla se Minerva k protestu.

„Drahá Minervo, bude vhodné, když své úvahy sdělíte všem, abychom o tom mohli diskutovat. Ponechte si je, prosím, až na schůzi, stejně jako vysvětlení Harryho snu, které nám prozatím dlužíte."

„To snad..." pokusila se o odpor.

„Minervo, jistě si uvědomujete důležitost každé informace, kterou můžeme o Voldemortovi získat." Poté se Brumbál otočil k Harrymu: „Chlapče, běž si ještě lehnout. Pověz svým kamarádům, že po večeři máte všichni tři přijít sem do ředitelny. Odsud se spolu se mnou přesunete na Grimmauldovo náměstí."

„Albusi, jste si jistý, že je opravdu nezbytné, probírat toto téma před panem Potterem? O jeho přátelích ani nemluvím," šlehla po něm Minerva varovným pohledem.

„Byl jsem dost starý, abych si poradil s baziliškem a není to tak dlouho, co jsem viděl a zažil Voldemortův návrat. Já už nejsem dítě," zaúpěl Harry a probodl svoji kolejní ředitelku pohledem. „Co je tak strašné, abych o tom nemohl vědět?"

„Pottere, věřte, že na tohle ještě nejste připravený," povzdechla si Minerva.

„Musím, Merlin-žel, souhlasit s Harrym, Minervo. Koneckonců, byl to jeho sen a ochotně nám ho sdělil. Měl by mít právo mu i porozumět," usmál se Brumbál na Harryho a nevšímal si, jak ho Minerva propalovala očima. „A co se týče jeho přátel..." spiklenecky na Harryho mrknul, „... jsem přesvědčen, že obsah jeho snu budou vědět již ráno při snídani."

Najednou zahučel krb a ze zelených plamenů vystoupil Severus Snape. Oklepal si z ramen kousky popela a přelétl pohledem ředitelnu.

„Ach, Severusi, jdete jako na zavolanou," zašveholil ředitel.

„Pane řediteli..." začal nejistě Severus. ,Co se tu k čertu děje?'

„Severusi, pan Potter měl sen. Vypadá to, že je nějak napojený na mysl Voldemorta, možná i jeho stoupenců. Řekněte, volal vás dnes opravdu Voldemort?" zeptal se ho Brumbál přímo.

„Ne," odpověděl Severus chladně. „Sháněla se po mně Bellatrix Lestrangeová. Chápete ale, že moje role si vyžaduje..."

„Jistě, Severusi. Ale musím vás informovat, že o vaší dnešní schůzce s madam Lestrangeovou již víme z Harryho snu," přerušil ho Brumbál a Severus se nechápavě podíval na chlapce.

„A k čemu mě tu nyní potřebujete?" zeptal se Severus znechuceně. Neměl ani sebemenší chuť po schůzce se šílenou Smrtijedkou poslouchat výlevy tří nebelvírů.

„Bylo by dobré, pokud tedy Harry bude souhlasit, abyste vyjmul jeho sen jako vzpomínku. Abychom si to všichni mohli důkladně prohlédnout a pokusili se vše vyložit. Neviděl pouze vaši schůzku, ale i Voldemorta," vysvětlil Brumbál tónem, který nepřipouštěl odpor žádné ze zúčastněných stran. Severus neochotně vytasil svou hůlku a namířil ji přímo na Harryho. Než vyřkl formuli, chytila ho Minerva za předloktí. Sykl a střelil po ní pohledem.

„Buďte, prosím, ohleduplný," podívala se na něj prosebně, pustila ho a postavila se za chlapce. Severus se nadechl a ponořil se do chlapcovy mysli. Vyhledal nejčerstvější vzpomínky na sebe a Lestrangeovou a začal je pomalu tahat z hlavy ven. Nejprve jeho schůzka s Lestrangeovou, poté Voldemort a Lestrangeová, ale co to... „Pottere, na co to, u Merlina, myslíte?" zaburácel mu znechuceně v hlavě. Harry se tak vyděsil, že nebyl schopen slova. A tak nakonec Lestrangeová a Narcissa. Severus vystoupil z Harryho mysli a jemná stříbrná vlákna opatrně vložil do myslánky, kterou mezitím připravil ředitel. Harry se třásl a ocenil, když mu Minerva znovu položila ruku na rameno.

„Minervo, doprovoďte, prosím, Harryho zpět na kolej a pak se sem vraťte. My si zatím se Severusem ten sen důkladně prohlédneme," požádal Brumbál Minervu a pokynul Severusovi, aby se sklonil k myslánce. Severus protáhl obličej. Při zběžném pohledu, který tomu věnoval ještě v Harryho hlavě, aby nevytáhl víc, než je nutné, viděl až moc. Poté se i s ředitelem ponořili do vzpomínky a Minerva odvedla Harryho až do společenské místnosti v nebelvírské věži.

Když přišla zpět do ředitelny, Severus i Brumbál už byli ze svého „výletu" zpět. Severus byl bledší, než je u něj obvyklé, a Brumbálovi v očích zářily pobavené jiskřičky. Minerva se zamračila.

„Minervo, velmi se omlouvám, jestli jsem vás svým vyptáváním uvedl do rozpaků," omluvil se jí ředitel a neubránil se pobavenému úsměvu. „Severus mi některé detaily objasnil," dodal a v tutéž chvíli Severus zoufale zavyl. Poprvé v životě měla Minerva dojem, že opravdu rozumí jeho pocitům.

„Ale co ten hadí jazyk?" zeptal se skoro proti své vůli Severus. „Neovládá ho kromě něj i Potter?"

„To je správná otázka," zamyslel se Brumbál. „Minervo, máte i k tomuto co dodat?" otočil se na svou zástupkyni, která se znovu trochu začervenala.

„Je to ještě dítě," hlesla a sklopila oči, když si všimla pobaveného úsměvu ředitele.