Moc moc děkuju za komentáře v minulé kapitole! Doufám, že i tady se dozvím vaše pocity, protože se toho moc stalo! P.S. NENÍ TO POSLEDNÍ KAPITOLA. PŘEDPOSLEDNÍ MOŽNÁ :D Love you all Adele :*

Melissa se šerifem na nás nevěřícně zírají. My s Argentem se na sebe díváme s porážkou v očích. Oba víme, že to je pravda. Jakoby mezi námi probíhala neverbální komunikace. Je nám jasné, že se Scottovi nepodaří mě vysvobodit, protože tím že mě mučí, naznačuje jak moc je zoufalá. Je naživu možná nechá, najde si jiné oběti, ale kolik Guardienů na světě existuje?

„Tohle nemůžeš myslet vážně!" zavrčí šerif.

„Vy máte ještě šanci. Jennifer má něco s Derekem. Aspoň to jsem pochopila se Stilesova vyprávění. Nebude se snažit vás zabít, Scott by byl zničený a Derek by se k ní nepřidal. Ale já jsem Guardien. Kolik Guardienů za svůj život ještě potká?"

„Oni nás zachrání," řekne pevně Melissa.

Je mi jasné, že jim to nedokážu vysvětlit, proto se podívám na Argenta a on pochopí. Kývne hlavou. Když už nic jiného, budu jim muset lhát. Jsem si jistá, že Argent ten pohled poznal, divila bych se kdyby ne. Určitě se s ním musel už setkat. Když budu muset, obětuju se.

„Máte pravdu. Jen je toho tolik, že nedokážu jasně uvažovat," zalžu.

Přikývnou, ale myslím, že mi moc nevěří aspoň se tak netváří.

Je chvíli ticho, které přeruší vrčení. Zasténám a už cítím, jak do mě vtéká elektřina. Začnu se zmítat bolestí a pak mě oslní bílé světlo.

„Emily!"

Otočím se za tím hlasem a vidím Scotta, Stilese a Allison v úplně bílé místnosti, jsou mokří, voda z nich přímo teče.

„Kde to jsme, co se to děje?" zeptám se zmateně.

„To je na dlouho, prostě jsme tak trochu museli pozastavit naše srdce, abychom vás našli. Lépe řečeno Nemethon," ujme se slova Scott.

„Jak je možné, že jsi tady taky?" zeptá se Stiles.

Nervózně si skousnu ret. „Jennifer mě mučí elektrickým proudem a já se dokážu na vás napojit."

Scottovi zvláštně blýskne v očích.

„Musíme vyrazit!" rozhodne.

„Ne počkejte....Áh!" vyjeknu. Přiskočí ke mně, zatímco se zmítám na zemi, zavřu oči.

Když je otevřu, jsem znovu v Nemethonu. Zběsile lapám po dechu a prudce se rozkašlu, přetočím se na druhý bok a začnu zvracet černou krev.

Trvá to několik minut, potom se svalím na záda s očima zavřenýma a dechem uklidněným.

„Jsi v pořádku?" zeptá se Melissa. Pouze přikývnu.

„Hledají nás, dělají, co můžou," zamumlám a vyčerpáním okamžitě usínám.

•••••••••••

Probudí mě další dávka elektřiny. Ani neotevřu oči, hned se spojím s ostatními.

Už mě nevidí, jsou v našem světě. Uplynulo až moc času na to, aby nás včas zachránili. Musí dělat vše co je v jejich silách, ale ani to není dost. Za čtyři hodiny začíná krvavý úplněk....

Probudím se znovu na podlaze. Okamžitě vycítím to napětí.

„Co se děje?" zeptám se slabým hlasem. Cítím se hrozně, všechno mě bolí, chce se mi jen spát.

„Já... Já mám...," zavrtí záporně hlavou Melissa na znamení, že to nedokáže doříct. Z očí se jí kutálí slzy.

„Bolí tě něco?" zeptám se tím unaveným hlasem.

„Emily, zastavilo se ti nejspíš srdce. Nedýchala jsi, ale ten proud tě oživil. Fungoval jako defibrilátor," odpoví mi Argent.

Kývnu hlavou, jakože rozumím. Rychle převedu téma na něco jiného. „Viděla jsem je. Znovu. Dělají, co mohou, ale už mají hrozně málo času. Jennifer ví, že ví kde Nemethon je."

Aniž bych stihla říct cokoliv jiného, znovu usínám...

••••••••

Tentokrát mě probudí, zvláštní otřesy. V životě jsem nezažila zemětřesení, ale jsme si jistá, že je tohle identické. Otevřu oči a uvědomím si, že strop se rozpadá na naplní vzduch spoustou prachu.

„Jste všichni v pořádku?" zeptá se pan Argent.

Přitakáme. Už se snažím zeptat, jak se z toho dostaneme, když se otevřou dveře a po schodech sem vběhne Isaac a Allison. Allison se vrhne na svého otce a Issac běží ke mně, ale přímo mezi nás dopadne velký kus kamene ze stropu. Zvíří se spousta prachu.

„Nejdřív pomoz jim!" unaveně vykřiknu, stojí mě to hodně sil. Isaac neví, co má udělat, ale můj důrazný pohled ho donutí se otočit a pomoc rozvázat rodiče.

Když jsou všichni volní, chtějí jít pomoc mě, ale země se znovu silně otřese a schody vedle kterých ležím, se sesunou přímo na mě. Prudce mě zasáhnou do břicha, takže částečně ležím pod sutinami.

„Emily!!" zakřičí Isaac do rachotu, jak se vše rozpadá.

Jsou nuceni si vlézt pod kus ulomeného stropu, aby na ně nepadali další kusy.

Cítím rozlámaná žebra, při každém nadechnutí. V noze mi při nepatrném pohybu prudce škube bolestí. A já se bojím. Řekla bych, že je bouřka a to silná. Bouřek jsem se vždy bála, a teď tu ležím, pod sutinami, nad mou hlavou řádí bouřka a já mám hrozný strach zemřít, ale zároveň si přeji ať už se to stane a já mám klid, ať už konečně můžu být svobodná.

Chvílemi nevnímám, vše je ponořeno do prachu a já se v něm občas ztratím. Omdlévám. Vždy jen na chvíli, a hned se probouzím.

Potom ucítím to strašlivou sílu, příval energie, který ze mě vysává život. Krvavý měsíc vychází a bere moje schopnosti, které mě udržují při životě.

Isaac to cítí, nebo mě pouze vidí a zakřičí mé jméno, všichni si to rázem uvědomí. Podívám se jejich směrem a vidím tam Stilese, ani jsem nepostřehla, že přišel. Musel ten strop pod, kterým jsou schovaní podepřít basebalovou pálkou, jinak by na ně spadl a zavalil je.

Kolem mě se v mžiku rozvlní prach. Stojí přede mnou Jennifer. Její podoba probleskuje mezi zjizvenou tváří a normální tváří ženy. Popadne mě, cuknutím mě dostane ze sutin. Z nohy mi vystřelí hrozná bolest, až zakřičím.

Během okamžiku jsem pryč a unavená Jennifer mě pouští na zem, zaúpím bolestí.

Krvavý měsíc, ze mě pomalu vysává život a já znovu omdlévám, aniž bych věděla, kde to jsem.

••••••••

Probouzím se se zvláštním pocitem, jakoby do mě někdo vléval energii, jen trošku, ale přesto.

Otevřu oči. Vidím před sebou hrozný obraz. Scott leží na zemi nejspíš po nárazu do palet, co jsou za ním, ztratil vědomí. Deucalion leží na zemi u hlavy má kaluž krve a dívá se na mě. Opravdu se dívá! Prohlíží si mě, jakoby mě viděl poprvé v životě, což je vlastně pravda, on mě vidí! Přede mnou stojí Jennifer a nenávistně se dívá ne Dereka a drží ho pod krkem vysoko nad zemí. V rohu jsou přivázaní rodiče se Stilesem, Allison a Isaacem.

Isaac je vedle a má kolem sebe nějaký černý kruh. Myslím, že díky tomu se nemůže proměnit.

Derekovi zmodrají oči. „Tvých patnáct minut vypršelo."

Silou ji vyhodí pryč a ona přistane vedle mě. V tu samou chvíli se probudí Scott a všichni si všimnou, že jsem vzhůru. Jennifer je chytrá a jedná rychle. Do vzduchu vyhodí prášek, který kolem nás vytvoří dokonalý kruh, jako okolo Isaaca.

Scott, který se k nám rozběhl, zabrzdí těsně u kruhu a bezradně se na mě podívá.

Jennifer zaměří pohled na Dereka. „Jak jsem řekla, ty nebo rodiče. Ty sis zřejmě vybral, z toho soudím, že ti jejich život," kývne hlavou k přivázané skupince, „..je ukradený. A co její?" ukáže na mě.

Chytne mě za tričko a vytáhne mě do stoje, vykřiknu bolestí, když mi v noze bolestně zaškube a do plic se mi zařízne bolest ještě horší.

Chytne mi hlavu do rukou, aby mi mohla zlomit vaz.

„Ne!" zaječí Isaac.

„Stačí mi místo nich zabít ji, a budu mít tolik moci, že mě nikdo neporazí!"

Derek se na ní zděšeně podívá. „Jennifer nedělej to, je to ještě dítě!"

Jennifer si odfrkne. „Podívej se na ní, umírá nám tu před očima. To já ji držela při krvavém měsíci naživu, jinak by už dávno byla mrtvá! Stejně je to můj úděl tak jako její!"

„O čem to mluvíš?" zeptá se Argent a já se snažím nevnímat tu bolest po celém těle, ten strach, že mě má v pozici, kdy stačí aby mě jen trošku vyvrátila hlavu a já už nikdy nepolíbím Isaaca...

„Copak jste si všichni mysleli, že se Guardien zjeví jen tak? Vždy vše na planetě má důvod. Ona zde je proto, aby mě dodala sílu!"

Zavrtím se a ona zesílí svůj stisk a zakloní mi hlavu víc dozadu. Melissa vyjekne zděšením.

Znechuceně si odfrknu. „Já vím, jaký úděl tady mám udělat a tvoje moc to není!"

„A kdo tě teď drží v rukou a má v moci tě zabít jedním pohybem?" zeptá se napůl pobaveně napůl vítězoslavně.

Scott se na Jennifer podívá a poté dá ruce před sebe. Jennifer sleduje každý jeho pohyb. Nerozumím tomu, co dělá, vždyť mu to ublíží!

Jenže on ruce položí na štít, jako by to byla zeď, kterou se pokusí zbourat.Všichni na to nevěřícně zírají až na Jennifer.

„Tohle už jsi zkoušel předtím Scotte. Nepamatuji si, že by to mělo velký účinek," řekne pobaveně a pevněji mi chytne hlavu a nakloní ji ještě více dozadu, už to je dost nepříjemné. V zoufalství chytím její ruce do svých a pokouším se je zastavit, ale ona zvědavě pozoruje Scotta.

Scott se ještě více opře do štítu, celé jeho tělo září modrou barvou. Očí mu zezlátly, svaly se mu napínají, při tak velkém úsilí a já si uvědomím, že se musím změnit na Guardiena.

Všechno do sebe zapadne. Vždy když mu bylo zle, nebo cítil bolest, proměnila jsem se na Guardinena jelikož jsem věděla, že potřebuje pomoc. To já jsem ten kousek skládačky, který z něho udělá to, co Jennifer nechce. Já to musím dokázat.

Přesto, že Guardien už týdny se mnou nespolupracuje, teď jakoby vycítil, že potřebuji jeho pomoc, ale hlavně Scott ji potřebuje, se ve mně probudí. Oči se mi rozzáří bílou barvou a zdá se jako by bílá barva šla z celého mého těla. Nevím, co cítí Jennifer, ale urychleně mě pouští, jako bych ji spálila.

Scott už potřebuje jen kousek, aby bariéru zničil. Z úst se mi jako pára v zimě vynoří bílá kulička, celá z pulzující mlhy. Je bílá a přesto v sobě má tolik barev. Dopluje až ke Scottovi a zmizí v jeho hrudi, snad šla přímo do srdce.

Všichni to sledují s obdivem a nedokážou uvěřit tomu, co vidí, ale přijde jim to krásné a vzácné. Scottovi oči se změní na rudou. Konečně pochopím, co se z něho mělo stát.

Štít praskne a mě i s Jennifer to odhodí kousek dozadu. Skončím za ní, protože jsem byla blíže Scottovi než ona. Ležím zády k nim, ale slyším její hlas.

„Jak jsi to udělal?" zeptá se vyděšeně.

„Já jsem teď Alfa," řekne Scott a já uslyším obdivné nadechnutí.

Jennifer se skokem přesune ke mně a moje téměř bezvládné tělo zvedne do vzduchu. Sotva dýchám.

„Jestli ji nepustíš, tak tě zabiju a je mi jedno co se mi stane s barvou očí," pohrozí ji Scott.

Jennifer zaváhá a Deucalion se zvedne. „S mojí barvou už to nic neudělá!" Vydá se k nám, ale zoufalá Jennifer si myslí, že ještě dokáže z mého života přežít.

Chytne mi hlavu do rukou a prudce škubne. Rozevřu oči a bezděčně překvapeně vyjeknu.

Pustí mě na zem. Zdá se mi, jakoby moje tělo dělalo až moc hluku, když bezvládně dopadalo na zem.

„Ne!" slyším několik lidí najednou. A poslední co vidím je Deucalion, který vráží své drápy Jennifer do krku...

<