Ahoj moje lásky, srdíčka, miláčci, vlkodlačata,... Jsem zpět (To mi to trvalo :/) a v poslední době nejsem s kapitolami vůbec spokojená, jelikož v hlavě mám super nápady, ale nějak mi to ruce nepíšou. Možná to je z toho důvodu, že je toho na mě hodně, no. Asi si budu muset udělat o prázdninách týdenní pauzu nebo měsíční :D Tak či tak aspoň něco jsem zplodila a připravte se na častější měnění pohledů než obvykle, tato kapitola a možná pár příštích to vyžaduje. POMALU, ALE JISTĚ SE BLÍŽÍME KE KONCI, NO SPOILERS, ALE ASI VŠICHNI VÍTE, CO TO ZNAMENÁ PRO EMILY :o

Love you all Adele :*

Pohled Emily

Po probuzení jsem si zašla na nákup. Nic tady nebylo, takže jsem si udělala menší zásoby. Teď sedím na kuchyňské židli, kterou jsem si dala na terasu a snídám. Zahrada je nádherná. Upravená a barevná, dlouho jsem tam pěknou zahradu neviděla, okolo je světle dřevený plot. Za plotem se rozléhá les. Je to nádhera, pořád myslím na to, jak jsem šťastná, že mi maminka nechala tenhle dům.

Dnes jsem ještě nekrvácela, napadlo mě, že už to třeba bude dobré. Přece jenom, nebylo to tak hrozné...

Začal mi zvonit mobil. Volala mi Stiles, nejdřív jsem mu to nechtěla vzít, určitě to po něm chtěl Isaac nebo Scott. Jenže mě potom napadlo, že se něco mohlo stát.

„Ano?"

„Emily! Díky Bohu! Jsi v pořádku?"

Povzdechnu si. „Jsem v pohodě. A ty?"

„Paráda. Hádej co? Další byli zabiti... Allison a Isaac našli klíč k vyřešení toho, po kom ten vrah jde a dvojčata se asi přidají na naší stranu, jo a Derek možná vyhlásil alfám válku."

„No... asi vám moje nepřítomnost svědčí," zhodnotím tu děsnou situaci.

„Jo taky si říkám. Musíme s tebou mluvit..."

Skočím mu do řeči. „Já se s vámi o tomhle nebudu bavit, nechci, abyste se dozvěděli, kde jsem. Jsem v pohodě."

„Emily, ale my potřebujeme tvojí pomoc..." řekl Stiles zaskočeně.

Podívám se na jizvičku na prstu od říznutí. „Nezlob se, ale nemůžu."

Aniž bych čekala, co mi odpoví, hovor pokládám.

„Nemůžu se ani proměnit," řeknu do ticha.

••••••••

Pohled Isaaca

„Řekla, že nám NEMŮŽE pomoc. Takže naše lest zabrala," ohodnotil to Stiles objektivně.

„Takže si opravdu myslíte, že je v bytě své matky?" zeptám se.

„Je tam určitě," přisvědčí Lydia. „Stilesi mohl bys zjistit, kde je?"

„Už jsem něco zjišťoval a je tu malý háček. Do počítače se zapisují pouze žijící osoby, a jelikož její mamka je mrtvá její spis byl vytištěn a smazán z počítače, bude nám trvat roky, než najdeme její spis a tím pádem jaký byt koupila. Emily to bohužel ještě ve svém spise nemá a to kvůli tomu, že to tam nezapsali."

„Můžeme ji vystopovat?"zeptá se Scott.

„Myslím, že už to není možné, pachová stopa za noc zmizela."

Frustrovaně bouchnu pěstí do zdi. „To nemůžeme vůbec nic udělat?!"

Jsem vzteklý, frustrovaný a naštvaný. Co se s ní děje? Chtějí ji zabít a já o ní, ani nevím! Je to jako uzel na mém žaludku, který se svazuje pevněji a pevněji. Musím ji najít.

„Celé město je v nebezpečí. Ona se ukáže, a pak ji zkusíme přesvědčit, aby přišla na ten koncert, co pořádá škola. Tam bychom s ní, mohli promluvit, co vy na to?" zeptá se Stiles.

Scott přikývne a podívá se na mě. „ Teď musíme vyřešit, jak zastavit ty vraždy učitelů... Možná bys měl jít za Allison."

Vybavil se mi zdrcený obličej Allison, když se dozvěděla, že její otec celou dobu věděl, kdo budou oběti a nic nikomu neřekl. Chápu ji, ale Emily je pro mě zrovna teď mnohem důležitější.

Přikývnu. „Najdu ji a dám vám vědět."

Pohled Emily

Ne, ne, ne, ne znovu!

Držím si kapesník u nosu, ze kterého mi teče černá krev. A znovu mi zazvoní mobil.

„Zrovna v ten správný čas!" zamumlám do kapesníku, co si držím před pusou a sunu se do obýváku, kde telefon mám položený. Zase Stiles.

Zvednu to. „Stilesi, teď není vhodná chvíle," zahuhňám do mobilu.

„E-mily, co se děje?" zeptá se obezřetně.

„Blbej signál?"

„Jo, jasně... no nic. Hele nechceš jít dnes večer na ten koncert, co pořádá škola?"

„Ne," odpovím s poker facem.

„Okay, zeptal jsem se. Musíš tam jít. Bude tam ředitel a tvůj třídní. Je to školní akce, na které musí všichni být, jinak je to dost velký problém a jelikož jsi teď pár dnů nebyla ve škole, měla bys sebrat ten svůj chlupatej vlkodlačí zadek a doklusat do školy, v pět se tam potkáme."

Kidding me?

„Fajn," zavrčím a rovnou zavěsím. Podívám se na hodiny. Výborně už jsou čtyři, tak to abych se sebou něco udělala.

Krev mi téct přestala, tak se lehce nalíčím a vezmu si rifle a košili, abych vypadala civilizovaně. Aspoň trošku.

Mobil a klíče si strčím do kapsy od kalhot a kapesníky taky. Za pár minut jsem u školy a vidím tam nervózního Stilese a celou smečku někoho vyhlížet.

Když přijdu, pohledy všech se upřou na mě... AHA...

„Fajn jsem tady, jdeme dovnitř?" zeptám se se založenýma rukama na hrudi.

„Emily, stalo se pár věcí, co bys měla vědět," řekne mi opatrně Scott.

„Ano?"

„Už víme, kdo jsou další oběti. Teď to jsou učitelé a ti další... no ehm..." podívá se po ostatních.

„Nejsou to vlkodlaci, že ne?" zeptám se vyděšeně.

„Ne," uklidní mě Scott.

„Bylo tam napsáno Guardiens," hlesne Allison. „Poslední jsou ochránci."

Srdce se mi zastavilo a hned na to se rozběhlo dvakrát tolik než normálně. Zatočila se mi hlava. Rozvážně jsem přikývla. Je to zvláštní, měla bych se bát, ale jsem jen překvapená. Nic víc. Snad kvúli tomu, že mě mnohem víc vadí, že se Isaac ke mně chová tak odtažitě, pořád k němu kloužu pohledem.

„A já jsem taťkovi řekl o vlkodlacích, ale nevěřil mi," prohodil jen tak Stiles.

S pozvednutým obočím se na něj podívám. Ten kluk se mi snad zdá.

„Asi jsem to měl říct až potom," prohodí s našpulenou pusou.

„Tak jdeme na ten koncert," rozhodnu.

„Počkej Emily," zastaví mě Isaacův hlas. Celý večer ještě nepromluvil , srdce se mi rozběhne rychlostí blesku. „Bojíme se o tebe, jsi v nebezpečí."

„Jsem v pohodě," uklidním ho podrážděná, že použil množný čas.

„Pak co to máš u nosu?" zeptá se Stiles zkoumajíc můj nos.

Rychle si tam sáhnu, černá krev. „Řasenka, trošku jsme s ní dnes bojovala."

„U nosu?" zeptá se Lydia skepticky.

Stojím zady k nim a vyndávám si kapesník. „Jo, nevím, kde se tam vzala, hned ji setřu." Hned co je krev pryč se na ně otočím s falešným úsměvem. „ Jdeme ne?"

„Jistě," přisvědčí Allison zaskočeně. „Jen tu počkám na taťku, chce přijít taky."

„A já na Aidena, má mě tu vyzvednout," omluví se Lydia.

Přikývnu a jdeme s klukama do hudební třídy.

„Jak přesně ses pokusit šerifovi vysvětlil, že Beacon Hills je vlastně živý Halloween?" zeptám se zvědavě Stilese, který zrudne.

„No pamatuješ si na Coru? Měla mu to ukázat, ale omdlela těsně před tím, než se stihla proměnit, takže mi nevěří a myslí si, že si z něho střílím..." řekne sklesle.

„To mě mrzí, Stilesi, my mu to vysvětlíme, neboj," podpořím ho.

„Emily, můžu s tebou mluvit?" podívá se na m Isaac. Přikývnu a Scott se Stilesem vklouznou do síně.

„Děje se něco?" zeptám se, ale Isaac mě chytne za zápěstí a pevně mi ho sevře nad hlavou, přitlačí mě na stěnu a vášnivě mě políbí. Drží mě pevně, snad jako by se bál že mu uteču, což bych už neudělala, ale líbí se mi to.

Vzdychne mi do pusy a skousne mi spodní ret. Čelem se opře o to mé.

„Chci bys věděla, že moje city se nezměnily, jen je těžké si to přiznat v době, kdy tady pobíhá vrah."

Znovu mě začne líbat. Je to vášnivé a vzrušující, chová se jako vlk, kterým se stal. Dravě.

Odtrhneme se od sebe.

Pomalu mě pouští. „Tady se někdo díval na 50 odstínu, co?" poškádlím ho.

Otočí mě čelem k sobě a pevně mě chytí za zadek. „Tak trochu," hlesne mi do ucha. Zavzdychám.

Vejdeme do síně a oba děláme jakože jsme se vůbec nelíbali na chodbě.

Celý koncert je oprus, hrajou sice dobře, ale je to mega nuda. Všimnu si, že mezi vlkodlaky panuje zvláštní nálada.

Dojde mi to během okamžiku, nohou se odrazím od stěny na které jsme polehávala a přejdu ke Scottovi, jelikož Isaac šel něco řešit za Allison. „Vy čekáte na další oběť, že mám pravdu?"

Povzdechne si a podívá se na mě. „Ano, čekáme na další oběť, teď jsou učitelé, a čím víc nás tady bude tím líp!"

„Jenže já vám teď nemůžu moc pomoc!" osočím se.

Scott se zamračí. „Myslel jsem si, že se nemůžeš proměnit jen dočasně..."

„To máš pravdu, už se proměnit můžu, ale vždy to na chvíli přestane fungovat. Co když kvůli mně někdo zemře?"

„To nedovolím," řekl pevně Scott. „Drž se vždy někoho z nás. Jsme smečka, jsme tým, tohle zvládneme společně!"

Nastavil mi ruku, abych ji stiskla, zrovna ve chvíli kdy jsem ji vzala do ruky, jsem si něco uvědomila, krev mi vyprchala z obličeje.

„Co se stalo?"

„Kde je Lydia?" zeptám se přiškrceným hlasem. Hned vyběhnu na chodbu. Volám její jméno jako šílená prohledávám každý stín, každé místečko, moje vlkodlačí smysly, které naštěstí aspoň teď fungují, mě pomáhají hledat. Cítím, že Scott se Stilesem jsou za mnou a hledají taky. Hrozně se bojím, že se jí něco stalo! Mám jí tolik ráda, že si nedokážu představit, co bych dělala, kdyby se jí cokoliv stalo!

Křik, uši trhající křik, který se mi dostane do morku kostí. Ruce si přitisknu na uši a poklesnu v kolenou nad tou silou. Scott se sveze na kolena taky, ale Stiles je v pořádku.

Křik dozní, vyskočím na kolena „To byla Lydia!" vyjeknu směrem ke klukům a běžím směrem, odkud si myslím, že křik šel.

Adrenalin v krvi mě promění na Guardiena už v polovině cesty, Scott se mnou srovná krok ve své vlkodlačí podobě.

Přiběhneme do třídy, Lydia sedí uplakaná a zraněná na židli, ruce má připoutané a u krku má nějaký drát. Vedle nás leží na zemi šerif s nožem zabodnutým vedle ramene a před ním stojí vražedkyně.

Je to naše nová učitelka na angličtinu, Derek se s ní zapletl! A ona nás všechny zradila, krev mi začne vřít a ve stejnou dobu se Scottem zařveme. Scott běží proti ní a já si kleknu k šerifovi, vlkodlačím hlasem se ho zeptám. „Jste v pořádku?"

Překvapeně si mě prohlíží, oči doširoka rozevřené. Opatrně přikývne. Stisknu mu rameno.

Uslyším za zády ránu, učitelka právě Scotta odmrštila až na druhý konec třídy přímo na lavice poskládané na sobě, kvůli úklidu. Scott spadne a vyplivne krev, není schopen se hned zvednout.

Zařvu a vrhnu se na ní. Biju se jako lvice, před očima mám rudo. Ladně se mi vyhýbá, ale vidím, jak si mě překvapeně prohlíží. Hlavně moje oči, podaří se mi jí zasáhnout do tváře, spadne na zem.

„Jsi zrůda!" vykřiknu na ní.

Zasměje se a zvedá se, tvář se jí okamžitě hojí.

„Guardien. Mám to ale štěstí, potkat opravdového padlého anděla. Tři oběti plus anděl?" usměje se. „To bude nádhera!"

Skočím na ní, ale ona použije nějakou moc a odhodí mě na tabuli. Cítila jsem, jak její ruce vibrovaly, na mém břichu a potom jsem jen letěla.

Když otevřu oči je pryč a šerif Stilinski je pryč taky.

„Ne!" vyjeknu. Pak se otočím na Lydii. Celá se klepe, sedí na židli, oči vytřeštěné, dech nepravidelný.

Už jsem se proměnila zpět a jdu k ní, chytnu její obličej do svých rukou.

„Lydie, pššš. Už je dobře jsme tady s tebou. Neboj se, jsme tady..." Drápem odříznu izolepu. Obejme mě kolem krku a pevně mě svírá. Držím jí v náručí a pořád ji opakuji povzbudivá slova, aby se přestala klepat.

„Jsem tady. Jsi v pořádku, už je to za námi. Jsi v bezpečí. Jsi naživu a v bezpečí. Zavolala sis nás sem a my jsme tu teď s tebou. Miluju tě, jsi u mě v bezpečí. Už ti nic neublíží. Nikdo a nic ti neublíží. Mám tě moc ráda, miluju tě, jsi u mě v bezpečí..."

Pořád jí to mumlám do ucha a ona se postupně uklidňuje. Přestane se třást, dech se jí dostane do normálu. Pomalu se s ní zvednu, pořád ji držíc v náručí. Když přijedu ambulance, doktor se ji snaží chytit do náruče. Začne prosit, ať ji nechá být, že chce být u mě.

Podíváme se na sebe s doktorem. Kývne na mě a já s Lydií jdu do auta, odvezou nás do nemocnice.

Melissa ji udělala vyšetření a díky Bohu potvrdila, že je Lydia v pořádku, pouze je v šoku. Na noc si jí ta nechají.

Nemohla jsem ji opustit, když jí tolik záleželo na to, abych s ní jela už do nemocnice. Během chvíle usínám na židli a držím Lydii za ruku.