Doufám, že si kapitolu užiješ ♥ Písničku si pusťte na začátku, krásně se mi u ní psalo :)

Když jsem se ráno probudila, Isaac mě stále pevně svíral v náručí i přesto, že spal. V noci jsem se musela otočit, protože jsem spala obličejem na Isaacově nahé hrudi, která se pravidelně zvedá. Je mi nádherně teplo, ne moc, prostě akorát a já se cítím úžasně.

Neměla bych se tak cítit, měla bych se odtáhnout, měla bych mu říct, aby šel pryč. Ale já to nedokážu. To, co jsem řekla, že vše bylo moc rychle, je pravda. Myslela jsem to naprosto vážně, ale teď cítím, že k němu NĚCO cítím. Nemůžu uvěřit, že jsme tak rychle spolu začali chodit. Nemohli jsme si užít začátek chození. Nervozitu, když se na tebe podívá, trapné první rande, strach, že se mu na rande nebudu líbit, že si nebudeme mít o čem povídat. Vše jsme přeskočili.

Isaac se zavrtí a trošku zamručí, ruce má sepnuté za mými zády. Jenže ho napadlo, že se otočí... Jako pírko mě otočí taky, jenže spí na kraji postele, takže když se otočí, spadnu na zem.

Hlasitě zakleju. Isaac se na mě nervózně dívá z postele. „Promiň," omluví se mi, ale vidím na něm, že se musí držet, aby nevybuchl smíchy. Nervozita z jeho očí úplně zmizela.

Mračím se a chci mu něco hnusného odseknout, ale nedokážu to a rozesměju se. Isaac se ke mně přidá. Když se dosmějeme, uvědomím si, že potřebuju čůrat, a to fakt hodně. Vyskočím na nohy a jdu do koupelny. Rovnou si tam vyčistím i zuby a vracím se do pokoje. Isaac se převlékl a v tichosti, jde do koupelny. Převléknu se a bezradně si sednu na postel. Co budu dělat?

Sedím na posteli, myšlenky mi létají v hlavě rychlostí blesku. Složím si hlavu do dlaní a vydechnu. Nejradši bych si ty myšlenky z hlavy vyrvala a spálila... Nehty si zaryju do kůže. Bolest je příjemným rozptýlením.

Nadskočím, když mé ruce překryjí teplé dlaně, ruce mi dá pryč a já vzhlédnu. Mračí se, v očích má bolest. Podívám se na prsty, mám je maličko od krve, což znamená, že jsem je zaryla do kůže na obličeji.

Aniž by Isaac něco řekl, zvedl se a šel do koupelny. Vrátí se s mokrým ručníkem. Poklekne si přede mě a jemně mi rány čistí ručníkem s ledovou vodou. Dívám se mu do očí, to s jakou něhou mi rány čistí. Jemu na mně opravdu záleží.

„Musíme si promluvit," řekne tiše.

Přikývnu. „Ano, taky jsem to chtěla říct." Nemám ponětí, jak bych měla pokračovat.

Naštěstí se slova ujme on. „To co jsem řekl včera v noci, jsem myslel smrtelně vážně. Ty jsi možná skončila se mnou, ale já s tebou ne. Vůbec nevím, co se stalo a chci tě poprosit, abys mi to vysvětlila. Proč jsi to řekla, proč ses chtěla rozejít? Co se děje?"

Oči mám upřené na svoje nohy. „Bylo toho na mě moc. Přemýšlela jsem o nás o našem vztahu. Během pár dnů jsme si řekli, že se milujeme, ale myslím, že to byla lež, protože jsme neměli možnost se poznat, být na rande, cítit se trapně když se na sebe podíváme, prostě jako bychom nebyli zamilovaní, ale rovnou se milovali. Je to nemožné. Nejde to. Lituju, že to bylo tak rychlé, hrozně moc..." šeptala jsme po celou dobu, ale on mi perfektně rozuměl.

„Ne u obou to tak nebylo...,"přizná se zdráhavě Isaac a já se na něj konečně podívám.

„Co tím myslíš?" zamračím se.

„Už měsíce jsem tě sledoval. Věděl jsem o tobě hodně. Zamiloval jsem se do tebe půl roku před tím, než jsme se potkali. To, že do tebe vrazila Erika, bylo domluvené, chtěl jsem, aby sis mě všimla a chtěl jsem se tě zeptat na tu modřinu, co jsi měla přes celý obličej. Miloval jsem tě půl roku před naším setkáním." Ty oči. Jiskřily mu vyrušením, že mi to konečně mohl říct. S nadějí a trochou strachu se na mě dívá.

„Co myslíš tím, že jsi mě sledoval?"

„Kam jsi šla ty, tam jsem šel já. Věděl jsem o tom, že ti otec něco dělá. Chtěl jsem něco udělat, ale nemohl jsem, protože jsem se nedokázal ovládat a musela bys vidět, jak jsem proměněný a tvůj otec také... Ubíjelo mě to, ale když jsem byl u vás, neudržel jsem se."

Zaskočená... to je to slovo, které popisuje můj emoční stav právě teď. On o mně to všechno věděl...

„Já-já nevím, co mám říct. Nevím ani co cítím... Prostě já...," hlas mi selhal. Dívám se na něj a nevím co říct.

„Nemusíš nic říkat, ale udělej to, co udělat chceš. Pokud mě chceš vyhodit, tak to udělej..."

A já se mu vrhnu okolo krku. Potřebuju cítit, jak mě pevně drží, prostě to potřebuju cítit. Přesně to on udělá. Pevně mě obejme, až to skoro bolí. Prostě vycítil, že to potřebuju. Držím se ho tak pevně, že bych mu klidně mohla něco zlomit, jenže já ho nemůžu pustit, nemůžu.

Chytne mě pod koleny a lehne si se mnou do postele, ani na chviličku nepovolil stisk a já taky ne. Tulíme se k sobě a nemluvíme. Není to potřeba, naše ruce tisknoucí se k sobě, vypovídají o všem.

„Mrzí mě to," mumlám mu do hrudi. „Nechtěla jsem se s tebou rozejít, jen... Přišlo mi, že se milovat nemůžeme. Že se to vylučuje... Omlouvám se." To, že jsem přitom poslouchala jeho tlukoucí srdce, mi neuvěřitelně pomáhalo.

„Nemá cenu se tím už zabývat. Co se stalo, stalo se. Zajímá mě, co si myslíš teď," mluví mi do vlasů a to mě neuvěřitelně rozptyluje.

„Myslím, že bychom měli jít na rande."

Isaac se zasměje. „Rande?"

„Jo. Rande jsme nikdy neměli," pousměju se.

„Ale já na tom rande můžu přeskočit pár bodů?" zeptá se laškovně.

„Cože? Jaké body?" Podívám se na něj.

„Body randění. Chytit za ruce, za ramena, pusa atd."

„Kde jsi na to přišel?" zašklebím se.

Pokrčí rameny. „Důležité je, že ty nudné body můžu přeskočit!" usměje se spokojeně.

„Tak to teda ne!" zavrtím hlavou a vstanu. „To by nešlo, když první rande, tak se vším všudy." Laškovně mu pošlu vzdušnou pusu a on frustrovaně zavrčí. Ladně seskočí s postele.

Zasekne se mi dech v hrdle.

„Pokud to dobře chápu, tak mi tímto říkáš, že nechceš, abych se tě dotýkal, líbal tě, nebo na tebe cokoliv zkoušel?" Blíží se ke mně jako tygr na svou kořist, couvám dozadu, ale brzo narazím na stěnu.

„A-ano," řeknu nepřesvědčivě. Ví, jak se cítím. To bodnutí v podbříšku, srdce divoce tluče a i když říkám ne, nemyslím to vážně a on to ví.

Pobaveně zvedne jedno obočí. „Takže si nepřeješ, abych se tě dotknul? Hned teď?" Pořád se přibližuje... Nohy mám lehčí, moc mě nedrží... skenuji ho pohledem, blíží se tak ladně, zaútočí. Mozek říká, že mám jedinou šanci utéct. Jenže já si ráda hraju...

„Chceš si hrát? Znáš mě. Není to se mnou jednoduché..." hlesnu hrubším hlasem.

Isaac vzrušeně vydechne. Očí má plné chtíče, oblízne si rty. „Chytím si tě."

„Vážně?" zeptám se hravě. Isaacovi vystřelí jeden kotek úst nahoru, přikrčí se, aby ke mně přiskočil, ale já jsem rychlejší. Skočím na zem a udělám kotrmelec přes rameno. Jedním kolenem klečím na zemi a druhou nohu mám chodidlem na zemi, abych se případně mohla odrazit od země.

„Říkala jsem ti to," pousměju se a pohledem ho vyzívám, ať to zkusí znovu.

Zavrčí a vrhne se po mně. Vyskočím doprava na nohy a narovnám se. Leží na zemi. Okamžitě se vyšvihne na nohy. Stojím tam se založenýma rukama a pobaveně ho pozoruju.

„Takže si chceš hrát?" zeptá se mě nejsvůdnějším hlasem, znejistím a hlasitě polknu, přešlápnu si. Všiml si toho a potutelně se usměje. Čekám, že se na mě vrhne, ale on si místo toho, chytne lem trička a přetáhne si ho před hlavu. Hodí ho od sebe.

Ztěžka vydechnu. Jeho břicho, lehce vypracované... Mám hroznou chuť se ho dotknout, políbit jeho nahou hruď... Isaac využije toho, že se na něj dívám, skočí po mně, uzavře mi ruce do ocelového sevření. Jsem mu hrozně blízko, jeho nahé hrudi...

Jde dopředu a já musím couvat, díváme se vzájemně do očí. Oba máme těžký dech a oba máme v očích to samé vzrušení.

Nohama narazím na postel a Isaac mě maličko postrčí, takže dopadneme na postel. Jednu ruku mi pustí a rychlostí blesku ji chytí do druhé ruky. Jednou rukou drží obě moje a druhou se podpírá, aby se na mě mohl dívat. Je silně nepravděpodobné, že by mě zalehl.

Náš dech se mísí. Dýchám pusou a on taky, najednou jsme zadýchaní. Díváme se do očí.

„Říkal jsem ti to," vrátí mi, co jsem mu řekla.

„Kdybych chtěla, nedostal bys mě." Hrála jsme si s ním, cítím, co to s ním dělá.

„Jenže já jsem tě dostal," přejel mi rty po ušním boltci, zachvěla jsem se.

Zapřu se a vyšvihnu se nad něj. Ruce mi nepouští, sedím na něm, ale on mi drží ruce. Trošku se zavrtím v bocích.

Cítím, že se mu to líbí a vidím ten jeho pohled... Nakloním se blíže k jeho hlavě. „Já ovládám tebe," šeptnu mu do ucha a vezmu mu lalůček do zubů. Zasténá.

Nevydrží to a převalí mě znovu pod sebe. Oba jsme rozžhavení. Tentokrát se on otře rozkrokem o ten můj, nahlas zasténám.

Chci se ho dotknout, ale on moje ruce pořád drží, tiskne mi je do měkkých přikrývek. Na nic nečeká a vrhne se mi na rty. Jeho jazyk mi přejede po rtu a zároveň se otře o můj rozkrok, zasténám, využije toho a strčí mi jazyk do pusy. Naše jazyky bojují proti sobě, dokud se nepotřebujeme nadechnout.

Odtrhneme se od sebe, ale jen proto, aby mi Isaac pustil ruce a svléknul mi tričko, odhodil ho, Bůh ví kam a znovu se mi vrhnul na rty, ruce mi nedrží, takže mu můžu jezdit po těle.

Rukou, kterou se nepodpírá, mi jezdí po boku až k noze, tu mi chytne a přitiskne si ji k boku. Pochopím a nohy mu obtočím okolo pasu, a přitáhnu si ho blíž.

Intenzita polibků stoupá, myslím, že jsem připravená... Isaac mi pomalu jede rukou k rozkroku. Přes rifle mě hladí. Vzdychám, prohýbám se do luku. Jsem neuvěřitelně vzrušená a on taky.

Když už si rozepíná pásek, slyšíme zavrčení motoru a kouče, jak křičí do megafonu.

„Rozhýbejte tys voje zadky, odjíždíme!"

„To si snad dělá ..." zavrčí Isaac. Chce pokračovat, ale já ho odstrčím.

„Běž si dát ledovou sprchu a já taky."

„Jedině když půjdeš se mnou," mrkne na mě.

„Fajn, ale pohni tou chlupatou prdelí!" zašklebím se a on se nádherně usměje.

„Jupííí," zaječí a vlétne do koupelny.

Připomněl mi animovaný film, jak postava někam běží a vlají za ní ruce. Rozesměju se na celé kolo. Jak jsme se mu mohla vyhýbat? Sundám si rifle a jdu za ním...

•••••••••••••••••

Ahoj miláčci ♥

Doufám, že se vám oddychová kapitola líbila, chcete takových kapitol víc? :) Co si myslíte o Isaacovi a jeho přiznání? 

Děkuju moc za všechno co pro mě děláte! Což mi připomíná, že budu psát nový příběh :) V hlavní roli Harry Styles :* Sice ho neznám, ale okay :D Přiští týden by měla být první kapitola :)

Taky jsem byla zatagovaná, takže dnes sem dám další kapitolu, ale bude to TAG na mě :D Asi až odpoledne, ale abyste to věděli.

 Znovu moc děkuji :* Adél ♥