Konečně ses dočkala! Užij si kapitolu :)

Ráno jsem odešla domů, abych si vzala věci na ten přespolní běh. Problém byl, že se špatně hojila ta rána na zádech. Hojila se pomalu jako u normálního člověka.

Což není můj hlavní problém. Můj hlavní problém je, že od té doby, co mě Deucalion znovu kousnul se, nemůžu proměnit. V nic. Ani ve vlkodlaka ani v Guardiena, pořád v sobě cítím vlkodlaka, ale nemůžu ho dostat ven.

Teď ležím Roxi na klíně a jedeme na kongres přespolního běhu. To že ležím Roxi na klíně, znamená, že se na mě naštval Isaac. Scott mu díky Bohu vysvětlil, že bude lepší, aby po tom co se stalo, byl u Boyda, který hypnotizoval Ethana. Dost ho dostalo, že je Derek mrtvý, nás všechny to dostalo.

„Hej Scotty," luská Stiles před očima Scottovi, které má zavřené. Ani on se nehojí... Taky se nemůže proměnit?

Sedadla jsme si zabrali hned před nimi, chtěla jsem vědět, co se u nich děje. A tak nějak jsme cítila, že chci být blízko u Scotta, byl na tom o něco hůř.

„Scotty, seš tu pořád se mnou?" ptá se Stiles a Scott unaveně otevírá oči a otáčí se na něho.

„Jo, promiň.. Ehm, co je další slovo?" zeptá se. V pondělí píšeme písemku. Opakuji si s nimi, je to super aplikace.

„Anachronismus."

„Něco co existuje mimo naši dobu."

„Normální dobu, ne naši dobu," mrknu na něj. Sedíme tak trochu zvláštně. Roxi je opřená o sklo a já o ní.

„Hezký!" mrkne na mě Stiles. „Okay! Další slovo je ... Inkongruentní."

„Můžeš to použít ve větě?" ptá se Scott zamračeně.

„Jo, jo, to můžu," rozhlédne se Stiles po autobuse. „ Je naprosto inkongruentní, že teď sedíme v autobusu na cestě na nějaké setkání přespolního běhu, po tom co se právě stalo... Inkongruentní."

Uchechtnu se. Scott se maličko předkloní, zamračí a chytí se pevně našeho sedadla. Zamračím se.

„Mimo mísu, směšně, absurdní..." odpoví ztěžka Scott.

„Super, fajn. Další slovo... Darach."

Jako by do Scotta pustili elektřinu. Vykulí oči a dívá se na Stilese pohledem: To si ze mě děláš prdel, bro!

„Je to podstatné jméno," podívá se na Scotta opatrně.

Zamračím se. Je zjevné, že oba ví, co to je Darach, ale já jsem zmatená. Zakloním hlavu a tím se podívám na Roxi. Krčí rameny, že taky neví.

Scott zvedne obočí a otočí se k oknu.

„Někdy o tom musíme mluvit, jasné? A budeme tady trčet asi pět hodin, tak proč ne teď?"

Scott se opře o okno a zavře oči. „Kluci, co je to Darach?" zeptám se, protože oni to možná řešit nechtějí, ale já jsem úplně zmatená.

„Kdy jsi naposled viděla Harrise?" zeptá se mě Stiles.

Už chci odpovědět, že v týdnu, ale to není pravda, neviděla jsem ho celý týden.

„Před dvěma týdny."

Stiles kývne hlavou. „On byl další oběť. Jeho poslední vzkaz je DARACH."

„Je mrtvý?!" zeptám se zděšeně. Stiles přikývne a Roxi za mnou ztuhne.

Podíváme se na Scotta, silně se mračí a tak Stiles rychle začne mluvit o něčem jiném. „Další slovo! Intrasigentní."

„Paličatý, zatvrzelý."

Než Stiles kývne hlavou, autobus najede na díru. Hodí to s námi a jak Scott tak já bolestně zakňučíme. Jako by mi do té rány nalili horký olej. Pevně svírám víčka a dýchám jen mělce, aby se mi kůže nenapínala.

„Kámo, jsi v pořádku?" zeptá se Stiles.

Scott má zatnuté zuby bolestí a neodpovídá. Otevřu oči a opatrně natočím hlavu jeho směrem. Hodně ho to bolí.

Najednou si vzpomenu, co mi dělal a říkal Isaac. Odsával mi bolest, když mě táta mlátil. Ukázali se mu černé žíly. Že bych to zkusila? Otázkou je povede se mi to? Unesu ještě víc bolest?

„Neměli jsme jezdit! Věděl jsem to. Neměli jsme jezdit," hudruje Stiles.

„Museli jsme." Podívá se na něj Scott. „V množství je bezpečí."

„Jo, no, v množství je i smrt, jasný? Říká se tomu masakr, krvavá lázeň, krveprolití, jatka... ou!"

Scott zasténá bolestí.

„Okay Scotte, řeknu trenérovi, že..."

„Ne, ne... Jsem v pořádku."

„Ale nevypadáš tak! A to nemluvím o ní." Ukáže na mě. Otočím hlavu.

„Já jsem taky v pořádku," zamumlám.

„Vážně?! Mám pocit, že tebe Scotte zasáhli do pasu a ty Emily, jsi se poprala s alfou alf! To není v pořádku!"

„Já to přežiju!" odseknu.

„Fajn. Ale ty Scotte, mi to ukaž." Nakloní se k němu, ale Scott ucukne a nohou kopne do našeho sedadla.

Vyjeknu. Do očí se mi nahrnou slzy.

„Dobrý?" nakloní se ke mně Roxi. Kývnu a snažím se slzy rozmrkat.

Těm dvou je to jedno. Stiles ho přemluvil, aby mu to ukázal. A Scott souhlasil.

„Roxi, pomož mi se zvednout," poprosím ji. Vezme mě pod pažemi a zvedne do sedu. Zasténám bolestí, fakt to bolí.

Rychle se mrknu na břicho, které Scott ukázal. Ale ne! Nic se nezahojilo, jako by mu to udělali právě teď...

„Ty vole..." zamumlá Stiles.

„Já vím, že to vypadá hrozně, ale to jen proto, že to je od Alfy!" namítne Scott a podívá se na mě. „Jak jsi na tom ty?"

„Myslím, že máš jasnou představu," mrknu na něj.

Scott si položil ruce na naše opěradlo a já se rozhodnu zkusit odebrat mu bolest. „Můžu?" zeptám se s očima upřenýma na jeho ruku.

Nepochopil mě. „Můžu tě vzít za ruku?" zeptám se znovu a Scott zamračeně kývne. Pořád mě nepochopil.

„Isaac se dívá!" sykne Roxi. Má pravdu, mračí se na nás jako kakabus.

Chytím Scotta a soustředím se na to, že si přeji, aby ho to tolik nebolelo. Nemůžu se dívat na někoho, jak trpí. Dívám se na naše ruce, chvíli se nic neděje, ale potom uvidím žerné žíly, které mi pulsují na ruce. Hned jak to Scott uvidí, mi ruku vytrhne.

„Co to děláš, Emily!" vyjekne Scott.

„Chtěla jsem ti odebrat bolest, Isaac to jednou dělal mě," vysvětluji zmateně. „Já jsem ti ublížila? Co se stalo?"

„Nemůžeš mi odebírat bolest, vždyť jsi taky zraněná! Ublížilo by ti to," mračí se na mě.

„Jen jsem chtěla pomoc," zamumlám.

„Nic neviděl, mluvil s Boydem," pošeptá mi Roxi do ucha a já se podívám na druhou stranu. Má pravdu. Isaac se baví s Boydem.

„Moment..." zeptá se Stiles zamračeně. „Jak je možné, že vy se nehojíte, ale Boyd a Isaac jsou v pořádku?"

Scott si znovu opře hlavu o okénko a Stilesovi s Roxi to dojde. Není to jen škrábnutí.

„Nemůžu uvěřit, že je mrtvý. Nemůžu uvěřit, že je Derek mrtvý..."

••••••••••••••

„Je to tu," zasmála se Roxi a pomohla mi, se posadit. Koukla jsme na trenéra.

„Jarede, zase nevolnost z cestování? Pokaždé... Jak ses do toho autobusu vůbec dostal?!" Jared jen mručel a vypadalo to, že hodí hned teď šavli.

„Podívej se na mě. NE NEDÍVEJ SE NE MĚ! Dívej se ven. Pořád se tam dívej a nic jiného nemysli," snažil se ho nejspíš uklidnit.

„McCall, ty snad taky ne?!" zavolá ztrápeně směrem k nám. Scott má obličej stáhnutý v bolestné grimase a hlavu opřenou o okénko.

Otevře oči a ztěžka zavolá: „Ne, trenére, jsem v pořádku!"

Hned na to bolestně zasténá, bolest ho zmáhá. Stiles se na něj zamračeně dívá.

„Hele, Scotte znovu krvácíš." Ukáže na Scotta Stiles.

Roxi se v tu samou chvíli podívala na své ruce, které měla na mých zádech. Také byli od krve, už otevírala pusu, že něco řekne, ale zavrtěla hlavou. On je na tom hůř.

„Neříkej mi, že to jen déle trvá, než se to zahojí, jasné? Protože jsme si docela jistej, že stálé krvácení znamená, že se to nehojí vůbec. Emily už aspoň..." podíval se vedle mě.

Roxi se snažila skrýt ruku od mé krve. Stiles se na mě naléhavě podíval. „Výborně!" řekne sarkasticky.

„Poslouchá," kývl Scott na Ethana.

„Udělá něco?" zeptá se Stiles.

„Ne před tolika lidmi to by jim Deucalion neodpustil," ozvu se s očima upřenýma na Ethana.

„A co ty dvě tikající bomby sedící vedle něho?" ukáže na Isaaca a Boyda.

„Ne, nic neudělají. Ne tady," řekne pevně Scott.

„Jsi si jistý?" zeptám se ho.

„Ale co když ano? Zastavíš je?" Otočí se na Scotta Stiles

Scott sohlasně přikývne. „Když budu muset tak ano. Boyd mě snad poslechne a Isaac by mohl poslechnou Emily."

„Jsem vám k službám."

Chvíli byl klid, dokud autobus prudce nezabrzdil. Ničeho jsme se nedržela a tak jsme spadla z Roxina klína na sem pod sedačky.

„Kurva!" zaklela jsem jak bolestí, tak nešikovností.

Ani nevím, jak jsem seděla zpátky na sedadle.

Napnula jsme sluch co se to děje. „Pár kilometrů před námi dostal smyk traktor," hlásí Isaac Boydovi. „Mohli bychom to setkání prošvihnout," řekl nadějně.

Jenže Boyd ho neposlouchá. Dívá se Ethana.

„Scotte!" vyjeknu, taky si toho všiml. Boyd se proměnil a chystá se zaútočit na Ethana.

„Co...co... Scotte? Kam jdeš?!" ptá se Stiles.

„Boyd! Něco udělá."

„Dobře, co...? Jak to víš?" Scott se přes něj snaží dostat do uličky a já se zvedám taky. Přece ho v tom nenechám.

„Podívej se na jeho ruce a oči," poradím mu a sama je hypnotizuju. Nesmí se nic stát!

„Co blbneš Emily?" ptá se Scott, když mě vidí se zvedat.

„Nenechám tě v tom. Já uklidním Isaaca, kdyby to na něj náhodou přišlo a ty Boyda."

Přikývne a sune se až k nim. Musí se opírat o sedačky, aby tam vůbec došel. Já se snažím držet, protože Nechci, aby Isaac vyšiloval.

Scott chňapne po Boydově ruce s vytaženými drápy. Já stojím za ním, ale jsem připravena.

„Nech mě!" Boyd se přímo klepe nenávistí. Zuby má zatnuté a vypadá to, že by teď nejradši skočil i na Scotta.

Naopak Isaac je naprosto v pořádku. Hlídá Boyda a pozore jak mě tak Scotta.

„Máš plán?" zeptá se Scott a Boyd se jen otočí na Ethana. Zlost v něm vře. Stoupnu si do jeho zorného pole.

„Řekni nám tvůj geniální plán a pak ti nic nebude stát v cestě." Přidala jsme se ke Scottovi a přidřepla si, tak jako on. Dost to zabolelo.

Teď se Boyd soustředil výhradně na nás. Díval se střídavě do očí Scottovi a mě. „Co uděláš?" zeptá se Scott. Pokračuju. „Zabiješ ho? Přímo tady před lidmi, kteří tě znají? A pak co? Co uděláš po tom?"

„To mě nezajímá," řekne v klidu a pak se pokusí vyskočit na nohy a zaútočit. Scott ho pevně drží, Isaac ho obejme kolem pasu a já se dívám, jestli si toho nikdo nevšiml. Naštěstí ne.

Boyd přerývaně dýchal, když k němu Scott promluví. „Ale mě to zajímá."

„Boyde, vážně ho chceš zabít tady? Když tady sedí tví kamarádi? Co když se neovládneš a zabiješ tady všechny? Dokázal bys se sebou pak žít?" ptám se ho opatrně a zabírá to, zamračeně se na mě dívá, přemýšlí o tom.

„Hej, jsi pořád zraněný," kývne Isaac na Scottovo krvavé tričko.

Z nějakého důvodu to uklidnilo Boyda. Zamračil se na Scotta, jelikož mu došlo, že to není sranda.

„Jsem v pohodě," odvětí trošku unaveně Scott. Všimla jsme si, že se mu zapotilo čelo. Tohle už je opravdu zlé. Horší než u mě.

Boyd pořád těkal očima do Scottových očí a na krvavé tričko. Pak se bezděky podíval na mě. Začichal.

„Ty jsi zraněná taky," kývne ke mně hlavou.

„Mě nic není," odvětím, když Isaac rychlostí blesku otočí hlavu na mě.

„Dej mi šanci, Boyde, něco vymyslet. Něco, co nemusí končit něčí smrtí." Scott už téměř prosí.

Boyd se znovu podívá na jeho zranění a na Ethana. „Dobře," hlesl a drápy mu zmizely. Scott se těžce zvedne, tak jako já.

Proplazíme se zpět na naše místa.

„Krize zažehnána?" zeptal se Stiles, který nervozitou žvýkal šňůrku od kapuce. „Dobře, fajn. Protože máme další problém. Ethan se každou chvíli dívá na mobil..." pak jsme vypnula.

S Roxi nám chvíli trvalo se usadit, ale podařilo se. „Jak se cítíš?" zeptá se mě.

„Je mi hrozná zima," přiznám. Úplně se klepu. Roxi se zamračí a dá mi ruku na čelo.

„Úplně hoříš!" Natáhne se pro batoh, který má pod nohama a vyndá mikinu, kterou si obléknu. Pořád mi je zima.

Než se naděju, Stiles píše rychleji než já a to jsem vlkodlak, SMS které posílá Dennimu.

Bylo mi fuk proč, hrozně se mi chtělo spát a byla mi zima. Hrozná zima.

„Ennis. Není mrtvý. Zatím..." řekl Stiles. Jelikož jsme je neposlouchala nevím, proč to říká, ale význam je jasný.

„Kluci?" oslovila je Roxi. „Prosím sáhněte jí na čelo."

Někdo mi položí ruku na čelo. „Úplně hoří... Že by otrava?"

„Já nevím." Pokrčí rameny Roxi. „Říkala mi, že se nemůže proměnit..."

„To je normální. Bolest z tebe dělá člověka." 

„Jsem v pohodě, jen si zdřímnu..." Než kdokoliv stačil cokoliv říct, usnu.

Ahoj, moc se omlouvám, že nebyla minulý týden kapitola, jako obvykle mi do toho vlezla škola. Snsd jsme vám to vynahradila touhle dlouhou kapitolou :)

Měl být delší a trošku jiná, ale je kratší, jelikož zítra psán nebudu moc a v neděli taky ne, takže by vůbec nevyšla :/

Snad se líbila a já jdu spát. Dobrou! :)

SPOILER: V lednu bude 5b serie. Možná jste slyšeli, že Chris nebude jediný Argent, který se do seriálu vrátí. Allison to není :D Ale její děda Gerard, ano. :D