Nová super dlouhá kapitola! snad se bude líbit :) Stane se spousta důležitých věcí , srdíčka ♥

Konečně poslední hodina. Mám ji s Roxi a musím ji donutit, aby se mnou mluvila. Ve třídě jsou prázdné dvě lavice vedle sebe. Super!

Sednu si a čekám na ni. Když vejde a zjistí, že jinde není volno, zamračí se a chce odejít, ale to už za ní stojí kouč.

„Kampak, Stanfordová?"

Vyšpulí nespokojeně pusu. „Do lavice, trenére," zadrmolí.

Sedne si vedle mě a já ji hodím na lavici lísteček. Po hodině v umývárně. Zamračí se, ale kývne na mě.

„Takže lenoši! Mám za úkol vám oznámit, že několik z vás ve středu pojedou na setkání přespolního běhu... Greenbergu, nehlas se, dobrovolníky neberu!"

Vyprskla jsme a Roxi taky. Podívali jsme se na sebe.

„Takže vám přečtu seznam, kdo jede. McCall, Mahealani (Denny), Boyd, Merensová, Filarch, Lahey, Stilinsky - i když ho minule předplazilo batole... Doyleová..."

„Cože?" vykřikla jsem. Kriste jen to ne!

„Tak hele já jet taky nechci, bude to sakra malej autobus!" vykřikl.

Roxi se ušklíbla. „Nechtěla bych." Vraždila jsme ji pohledem.

„Další je... Meridylová, Seamur, Anos, Jedno z těch dvojčat co já vím, jak se jmenujou! A Stanfordová!"

Podívala jsem se na ní a začala jsem se nehorázně smát. Ten pohled stál za všechny prachy!

„Ale já..." koktala.

„Ticho!" zařval trenér a zapískal na píšťalku. Do konce hodiny jsem o výletě přemýšlela.

•••••••

„Co jsi po mě chtěla?" zeptá se Roxi, když vejde do umývárny.

„Odpuštění? Nechat mě to vysvětlit?"

„Co když tě nechci poslouchat?"

„To bys nekývla a nepřišla," řeknu potichu a podívám se na ní. Povzdychne si a sedne si vedle mě na lavičku. „Jsem jedno velký ucho."

Nervózně se tu rozhlédnu. „Dobře. Nemůžu ti říct vše, ale slibuju, že jen pravdu a nic víc."

„Já chci slyšet vše!"

„Pokud ti vše řeknu, mohla bys zemřít." Dívám se na ni naléhavým pohledem. Nemůžu ji ohrozit.

Zvedne obočí a začne se zvedat. „Lhát můžeš někomu jinému," řekne uraženě.

„Počkej!" Vyjeknu vyplašeně. „Roxi já ti nelžu! Prosím!"

Zastaví se ve dveřích a podívá se na mě.

Poklepu na místo vedle sebe a ona si sedne. „Ale chci vědět vše! Snad víš, že mě věřit můžeš. Nikdy jsem tě nezradila," řekne dotčeně.

„Já vím, nejde o to, že bych ti nevěřila. Bojím se o tebe," vrhnu se na ní a pevně ji sevřu v náručí, ale jen tak pevně abych ji neublížila.

A pak začnu vyprávět. Úplně vše a nic nevynechávám.

Když domluvím, podívám se na hodiny, mluvila jsem přes hodinu. Roxi se na mě dívá zvláštním pohledem, něco mezi strachem, panikou a nedůvěryhodností.

„Nevěříš mi, že?" ptám se jí.

„Ani ne. Vše do sebe zapadá, ale vlkodlaci a Guardien? Emily..." zarazím jí.

„Můžu se ti ukázat. Pod podmínkou, že mi budeš věřit a neutečeš," nabídnu jí. Vypadá nerozhodně, ale nakonec přikývne.

Stoupnu si a otočím se k ní zády. „Připravená?" zeptám se. „Ano," řekne trošku rozechvělým hlasem.

Zhluboka se nadechnu a proměním se, drápy se mi prodlužují, obličej se mění, tesáky rostou a oči získávají bílou barvu, zkouším ji změnit na zlatou, aby se mě nelekla. Překvapivě to jde, jsem přece vlkodlak.

Pomaličku se otáčím k Roxi, sedí jako přibitá a prohlíží si mě. Oči má vytřeštěné, proto se nehýbu a čekám na její reakci. Pomaličku se zvedne, jako by měla strach, že na ní zaútočím.

„Můžu jít blíž? Ovládáš se?" ptá se mě opatrně a hodně potichu.

Otevřu pusu a ona poprvé zahlédne mé tesáky. „Můžeš dělat, co chceš, já jsme naprosto v klidu, neboj se mě." Trošku ji vyděsil ten vrčivý hlas.

Přišla blíž a vzala mě za ruku, aby si prohlédla drápy, pomaličku prsty natahuju, tak aby se nevyděsila. Když si pořádně prohlédne drápy, dívá se mi do obličeje, skenuje ho, jako by hledala rysy, které máme stejné.

„Říkala jsi, že Guardien má bílé oči," řekne a já vycítím, že už se mě nebojí.

„Chceš je vidět?" ušklíbnu se a ona s úsměvem kývne.

Proměním se na Guardiena jen na chvíli, aby toho na ní nebylo tolik. Když se na mě vynadívá, změním se zpět do lidské podoby.

„Už mi věříš?" zeptám se jí.

„Proč si mi to neřekla dřív?"

„Bála jsme se, že by tě moje alfy našli." Chvíli se na ni dívám. „Odpuštěno?"

„Odpuštěno," zašklebí se na mě a jdeme spolu domů.

••••••••

„Tákže... zítra jedem na výlet," ušklíbne se na mě Roxi. Jak moc mi chyběla nejlepší kamarádka!

„Nedokážu si představit strávit šest hodin v malém autobusu s trenérem," zašklebím se.

„To bude sranda! Zvlášť když tam bude Stilinski, jo a slyšela jsem, že Greenberg jede taky! A Jared!" smála se Roxi.

„Kdo je Jared?"

„Ten co vždycky zvrací v autobuse."

„No to bude výlet," směju se.

„Bude v poho, jen nevím, kým budu sedět v autobuse," zamyslí se nahlas Roxi a podívá se po třídě.

„Přece se mnou!"

„Ale jede Isaac...," přeruším jí.

„No a? Nemusíme spolu všude sedět, navíc není třeba, abychom pořád chodili spolu za ručičku jako děti v mateřské školce!" zasyčím rozčileně.

Roxi zvedne ruce, abych se uklidnila. „Hou, hou kovbojko, klid! První hádka, co?" zašklebí se.

„Moc se netlem!" vyjedu po ní, ale ona se jen směje. Nakonec se k ní přidám.

„Emily!" křikne po mě někdo ze dveří. Stojí tam Stiles a podle tlukotu srdce se něco stalo.

„Sakra!" zakleju a vyskočím za ním. Roxi mě následuje.

„Potřebuju s tebou mluvit o samotě." Významně se podívá na Roxi.

„Stilesi všechno jsme jí řekla, povídej!" vyzvu ho netrpělivě.

„Ty jsi... Cože?" vyjekne.

Chytnu ho za límec trička. „Vysyp to! Stalo se někomu něco?!" zavrčím. Doslova, trochu se lekne. Pustím ho.

„No jo ježíš! Isaac se přestěhoval ke Scottovi. Derek ho vyhodil z bytu," řekne šeptem a já se na něj mračím.

„Proč?" ptám se totožně zmateně. Roxi nechápe vůbec nic.

„To nevím, ale Emily..." Přijde trochu blíž a chce něco dodat, ale v ten moment ho někdo ode mě odtáhne dál.

Je to naprosto nasraný Isaac. Roxi vypískne „Musíme pryč!" Zmateně se podívám na Isaaca. Mění se! Tady na chodbě!

Zakleju a drapnu ho za ruku. Hlasem Gardiena na něj zavrčím. „Pojď se mnou!" Až teď si všimnu, že tu je Scott. Chytneme ho za ruce a táhneme do dívčích umýváren. Nikdo tam totiž nechodí.

Stiles a Roxi za námi poslušně klusají. Počkat ještě někdo! Otočím se a oddechnu si jen Allison a Lydia.

Vhodíme ho do umývárny. Ostatní se za námi přitlačí a zavřou dveře. Slyším že Roxi je dost nervózní.

Isaac je změnění a dívá se na Stilese. Před ním stojí Scott a já.

„Isaacu okamžitě se uklidni a proměň se zpět," přikážu mu.

„Málem tě políbil," zavrčí a Roxi se skrčí.

„Klid Roxi, ten ti neublíží," řeknu klidným hlasem a cítím, že je malinko klidnější.

Isaac pořád skenuje Stilese. Změním se na Guardiena a zařvu. „Isaacu!"

Konečně se změní zpět na člověka a zamrká na mě. Já ale zůstávám jako Guardien. „Co to do tebe vjelo?"

„Chtěl tě políbit," řekne naštvaně.

„Ne to nechtěl!" zavrčím a dělám k němu opatrně krůčky. On ustupuje. „Příště buď té lásky a ujisti se, co se ve skutečnosti děje, než zasáhneš!"

Změním se a chci odejít. Jenže on mě chytí za ruku. „Jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě. Jenže já na něj nemám náladu.

„Najednou se staráš! Ale včera ti to bylo putna!" vyjedu po něm. „Pojď Roxi!" vyzvu ji a ona ke mně přiskočí, má ze mě malinko strach. Jdeme do třídy.

Hned co se uklidním, se mě Roxi ptá, co se včera vlastně stalo. Máme dějepis, což znamená volnou hodinu. S povzdechem jí vše vypravuji.

•••••••••••••

„Scotte, ale já nemám náladu!" zavrčím.

„Emily, on si to opravdu vyčítá!"

Zavrčím. „Tak jo!"

„Okay, budeme na hřišti, napíšu ti sms, abys přišla," usměje se na mě a odběhne.

On by byl dobrá alfa, ne Deucalion. Usměju se, je tak starostlivý!

Pomaličku si to šinu k hřišti, když se za mnou ozvou dvě srdce.

Otočím se. Jsou to dvojčata s extra zmučeným výrazem. „Nařídil nám, tě chytit," vypraví ze sebe Ethan. „Promiň!" křikl Aiden.

Na nic nečekám a běžím pryč. Za mnou se ozve řev. Otočím se a uvidím ty dva, jak jsou spolu spojeni.

„No ku*vaa!" zakleju a zrychlím. (Pardón :D)

Vtrhnu na hřiště. Stojí tam kluci, naštěstí. „Hej! Pomoc!!" zaječím a oni se na mě otočí. Je tam s nimi i Boyd. Isaac mi o něm hodně vyprávěl.

Když uvidí dvojčata, běžíc za mnou změní se a snaží se je zadržet, ale nemá to cenu. Dostanu pořádnou ránu do hlavy.

Spadnu a hlava se mi neuvěřitelně motá. „Emily!" zařve Isaac a běží ke mně, ale dvojčata si mě přehodí před obrovské rameno a už si to ženou do lesa.

„Isaacu!" zakřičím zpět. Zrychluje, ale jeho pět skoků je jako jeden od dvojčat nemá cenu, aby se vůbec snažil. Za chvíli už ho nevidím.

Dvojčata zastaví a postaví mě na zem. Změní se na dva. „Omlouváme se," zašeptají společně.

„Vám to za vinu nedávám," řeknu pevným hlasem a vstoupím do mě už tak známého skladiště.

Stojí tam pouze Deucalion a před ním je židle. Ethan a Aiden za mnou zavřou dveře, ale nevstoupí. Jsem tam s ním sama.

Pokyne mi rukou. „Posaď se."

„Ne děkuji, radši postojím," odseknu. „Co chceš?"

„Dnes večer na nás chce Derek zaútočit. Tak jako Scott, včera zjistili, kde bydlíme a ne není to tady. Chtějí nás zničit. Jsem si jistý, že se jim to nepodaří, jelikož nás chtěli překvapit, což se jim už teď nedaří. Přesto by bylo úžasné, kdybychom měli jedno eso v rukávu, co říkáš?"

Zvednu obočí. Ten je dobře vypatlanej. „Co s tím asi mám dělat já? Oh! Počkej, ty si myslíš, že budu bojovat s tebou?" Začnu se nehorázně smát.

„Nebudeš mít na výběr," zvedne jeden koutek úst.

Zavrtím hlavou. „S tebou už nikdy nebudu a výhružky na mě neplatí." Otočím se, abych odešla, ale stojí tam Ennis s Kali. Na nic nečekají a chytí mě za ruce, násilím mě donutí kleknout si na kolena.

„Víš, já se tě neptal," řekne Deucalion a z náprsní kapsy košile vytáhne injekční stříkačku. Vystřídá se s Kali, drží mě a Kali nasadí jehlu. Jednou rukou mě chytí za čelo a hlavu mi zvrátí dozadu.

Cuknu sebou a snažím se vysvobodit, ale je to předem prohraný boj.

Ucítím, jak mi do tepny na krku vnikne jehla a pak mi tu studenou látku nechává kolovat tělem.

Okamžitě se mi zatmí před očima. Pustí mě a já spadnu na zem. Motá se mi hlava, ale jinak mi zle není. Na chvíli zavřu oči, aby se mi hlava přestala točit. Někdo mě vzal za ruku, myslela jsme si, že mi chtějí změřit puls aby zjistili, jestli ještě žiju,ale ucítím hroznou bolest. Otevřu oči.

Deualion mě kousl! „Teď už odporovat nebudeš!" směje se a mě pohltí tma.

••••••••••••

Ležím na zaprášené zemi a slyším hlasy. Rozlepím oči a postavím se. Nic mě nebolí, je mi fajn.

„Výborně! Právě včas," pozdraví mě Deucalion. Stojí tu všichni.

„Co jsi mi to udělal?!" zavrčím na něj.

„Znovu jsem se stal tvojí alfou. Ta látka, kterou jsme ti dali, byl můj jed, který ovšem byl mnohokrát znásoben. Znovu musíš dělat co ti řeknu."

Nevím, co na to říct. „ Ty hajzle!"

„Oh tohle si nechej na jindy, za pár sekund budeme mít návštěvu. Zůstaň zde," poručí mi a odejde na ... eskalátor? Kde to jsme?

Pořádně se rozhlédnu, nějaký starý obchodní dům, řekla bych.

Raději jsem se zaposlouchala, aby mi nic neuteklo.

„Nepřišel jsi sám," řekne Deucalion.

„Jo, Tohle je Isaac," řekne mě tak známý hlas. Scott!

„Ne!" hlesnu zničeně.

„Nemluvím o Isaacovi," řekne trošku naštvaně Deucalion. Ne! Kdo další?!

Uslyším tři další srdce. „Ty jsi věděl, že tohle udělám? Dereku, ne. Když to uděláš někomu se něco stane."

Ať je tohle jenom sen, prosím v duchu.

„Jestli někdo zemře..." říká zničeně Scott.

„Tak to bude on. Jen on," řekne Derek. Už se musel změnit.

„Jen já? Jak by si slepý muž úplně sám našel cestu na toto místo?" Sakra!!

Slyším, jak k nim přicházejí alfy. Všechny jsou připraveny bojovat.

Podle Derekova tepu vycítím, že už se chystá zaútočit, ale Deucalion ho přeruší.

„Ještě nám zbývá poslední člen mé smečky," pronese Deucalion.

„Ne!" vydechne Isaac.

„Pojď k nám!" zavolá na mě alfa hlasem. Proměním se a pomalu vyjdu ze stínu. Stojím tam nahoře na eskalátoru.

„Nebuď přece stydlivá a běž dolů."

Snažím se s tím bojovat, ale jed v těle mi to nedovolí. Sejdu dolů a tam se zadívám na Isaaca, Scotta a Dereka

„Emily!" vyjekne překvapeně Scott.

„Já nemůžu..." chci to vysvětlit, ale zapomněla jsme na tu skvělou Deucalionovu schopnost mučit mě pomocí kousnutí.

Zkřivím tvář v bolestivé grimase a chytím si krvácející ruku. Vyhrnu si rukáv a ukážu ho Derekovi, Scottovi a isaacovi.

Musí si uvědomit, že to je zlé.

Pak se spustí boj. Já jsem nucena bojovat s Isaacem. Nechci a nemůžu, ale nejde tomu odolat vrhnu se na něj.

„Isaacu, bojuj se mnou! Zahojím se!" vykřiknu na něj.

Ať už chce nebo ne, bojovat musí. Jinak bych ho na Deucalionův příkaz zabila. Snažím se ho neseknout, proto si bez řeči za chvíli zvolíme uhýbací metodu. Já sekám on šikovně uhýbá.

A pak je najednou Scott na kolenou. Zaseknu se. Můj pud chránit smečku je silnější než ten jed. Scotta zasáhne Ennis, nemůže se zvednout a já vidím jen a jen Scotta v nebezpečí, běžím na Ennise, ten to nečeká a když na něj skočím pořádně se praští do hlavy o stěnu.

Pak v naprosté zuřivosti běžím po eskalátoru na Deucaliona.

Bitva pode mnou se zastaví. Všichni se vyděšeně dívají na to, jak si to s drápy namířenými na Deucaliona mířím po schodech.

Srazím ho na schody. Dá mi nohy na břicho a prudce mě odhodí. Vylétnu jsme několik metrů vysoko a on skočí za mnou. Narazím do stěny a vytvořím tak skoro půl metrový důlek.

Odplivnu krev. Vyskočím na nohy a uhnu Deucalionovým drápům. Všechny oči nás neustále sledují. Couvnu, až jsem přesně uprostřed, kde všichni stojí.

Deucalion přidává na tempu ale to i já. Pak najednou Isaac vykřikne, Ennis ho srazí k zemi.

„Isaacu!" zaječím a otočím se, abych mu pomohla, ale on se na mě vytřeštěně dívá. „EMILY NE!!"

Ucítím horké nože v zádech. Deucalion mi zarazil drápy do zad a přitáhl si mě blíž. „Nikdy ses neměla rozhodnout pro jinou smečku!"

Pak mě pustí. V tu samou chvíli Ennis málem zabije Isaaca, ale Derek po něm skočí. Ani jeden z nich to nevyváží a přepadnou přes okraj.

„Néé!" zaječím a snažím se vstát, v puse mám krev a špatně se mi dýchá.

Doplazím se ke kraji. Derek tam leží jako mrtvý. Ne, ne ne, ne ,ne!!!

Podívám se okolo sebe a zjistím, že prohráváme.

Scott se pořád dívá na Dereka a já cítím, že už se na boj nezmůžu.

Isaac ho musí odtáhnout pryč. „Musíme okamžitě jít!" zařve a naše smečka se dá na útěk až na mě. Nemůžu se postavit.

Isaac si mě hodí na rameno a běží se mnou pryč.

Cestu nestíhám ani vnímat. Jsme u Scotta. „Isaacu," šeptnu s plnou pusou krve. „Napiš Natalie, že jsme u tebe. Nemůžu ji zklamat."

Pak už moje unavené tělo podlehne.

Sprcha! Postel! Dobrou zlatíčka :-*

P.S. snad se líbila a miluju vás ♥ Adél :)