Snad se ti bude kapitola líbit :*

„Měli byste s tím něco udělat!" vyhrkl Scott.

„Tím chceš říct, že já... a Emily... Ehm..." červenal Stiles.

„Ne!" vyjekla jsme a postavila jsem se, takže ze mě spadla deka a bolestivě jsem se chytila za bok, takže jsem si musela znovu sednout. „ Já s tebou spát nebudu, Stilesi. Chápu, že o nás máte strach, ale myslím, že pokud mě někdo nebo něco napadne, budu bojovat. Kašlu na jeho pravidla. On fér nehraje, tak proč já? Navíc, nebojím se," dořekla jsem a byla to pravda. Nebudu se podřizovat někomu, kdo chladnokrevně zabíjí.

„No já jsem k smrti vyděšený!" zaječel Stiles pisklavým hlasem. „Potřebuju sex! Potřebuju hned teď sex! Jestli se někdo najde, neváhám a skočím s ním do postele, protože nechci zemřít jako panic, jasný?!"

Musela jsem v prázdném hrníčku skrýt smích, protože v polovině jeho proslovu do pokoje přišla Natalie. Teď stála na prahu mého pokoje, ruku měla na klice a otevřenou pusu.

Stiles se bleskově otočil, zamumlal „Brý den," a schoval se do klubíčka v křesle.

„Ano?" zeptala jsme se s těžko potlačovaným úsměvem Natalie.

„Jen jsem se chtěla zeptat, jestli tu budete na večeři," zeptala se do místnosti. „Bude Pizza."

Všichni souhlasili a tak Natalie s podezřelým pohledem na Stilesovi odešla.

Když sešla ze schodů, neudržela jsem se a dostala záchvat smíchu. Smála jsem se, že mi tekly slzy, ale já se pořád smála. Kéž by takových chvil bylo víc.

Když jsem pak večer ležela v posteli s Isaacem, přemýšlela jsem o všem možném a nemožném.

„Emily, jsi si jistá, že bychom...?"

Přerušila jsem ho. „Isaacu, ne."

„Aspoň mi řekni, proč ne. Nechci, aby se ti něco stalo."

Zvedla jsem se na lokty a dívala se mi do očí. „Koukni, já jsem o panenství vždy chtěla přijít, v nějaké krásné situaci a za krásných podmínek. Zadruhé spolu ještě nejsme tak dlouho, abychom spolu spali... Já prostě taková nejsem, okay? Já prostě chci počkat. Kvůli tomu, že se tu prohání zabiják pann, neznamená, že mě uděláš při první příležitosti," vychrlila jsme ze sebe a pak si uvědomila, co jsme řekla. Lokty jsem si přitáhla k tělu a obličej si zabořila do matrace.

„No, dobře..." řekl Isaac nervózně. „Jen jsem to zkusil."

Zvedla jsem hlavu a zašklebila se. „Jasnej mužskej, myslí jen na jedno." A znovu jsme zabořila hlavu do matrace.

Než jsem se nadála, Isaac mě převrátil na záda, chytil mi ruce za hlavou a obkročmo si na mě sedl.

„Isaacu!" zavrčela jsem hravě. Věděla jsem, že by to neudělal, když nechci. Ale hrát si můžeme ne? Naoko jsme se snažila z jeho sevření dostat. Provokovala jsme ho.

„My mužský myslíme jen na vás ženský," řekl a začal mě líbat na krku, až mi naběhla husí kůže.

„A jak moc oblečený ty ženský jsou?" zeptala jsme se přerývaně.

Isaac se přesunul rty k mému uchu. „Málo," šeptl mi do ucha a pak mě jemně kousl.

Zavrtěla jsme se pod ním. Ani on to nevydržel a vrhnul se mi na rty. Nejdřív mě jen jemně líbal, ale pak přidal a byl to boj jazyků. A on vyhrával, ale já ho nechala....

Bylo to vášnivé, bylo to sexy, ale Isaac věděl kde je hranice, to z toho dělalo hru svůdnosti.

Nakonec jsem na něm usnula a byla jsem spokojená, jako nikdy.

••••••••••••••••••

První hodinu jsme měli tělocvik a já jsem stála před šatnou. Nervózně jsem si okusovala nehty.

„Emily?" Chytil mě někdo za ruku a nehty mi z pusy vytáhl. Trhla jsme sebou a podívala se na Isaaca.

„Co se děje?" zeptala jsme se ho kousavě.

„Na to bych se spíš měl ptát já."

„Okay! Nevím, co se na tělocviku stane. Minule jsem se málem proměnila, chci tím říct, že jsem to téměř cítila. Dvojčata tam budou taky!" dodala jsem šeptem, jako bych se bála, že mě uslyší.

„Vědí, že jsi vlkodlak!" Nadzvedl obočí a díval se na mě.

„Jenže nechci, aby věděli, že jsem Guardian!" sykla jsem. „Tohle by vědět neměli a já jim to říct nehodlám."

Isaac se nadechoval, že mi na to něco řekne, ale přerušil ho kouč. „Pane Lahey, jsem rád, že jste zpět, nejsem ale rád, že jdete pozdě! Takže pojďte okamžitě do šatny!" zaječel a bouchl dveřmi.

„Klid," řekl jedině, mrkl na mě a odešel.

„Úžasné, prostě skvělé!" zamumlala jsme si pod vousy.

Znovu mě někdo chytil za ruce. Cukla jsem sebou. Dvojčata mě odvlekla do kumbálu. Trhla jsem rukama směrem dolů a klekla jsem si, na patě jsem se otočila a bouchla je přímo mezi nohy. Proklouzla jsem mezi nimi a snažila se utéct. Otevřela jsem dveře, ale než jsem stačila vyběhnout, chytil mě Ethan za krk a hodil se mnou o protější zeď zatímco Aiden přibouchl dveře.

„Dávej si pozor," zavrčel Ethan a chytil mě pod krkem. „Deucalion by si s tebou chtěl promluvit o tom útěku."

Vytasila jsem drápy a sekla ho do obličeje. „Myslíte si, že mě můžete ovládnout? Tohle není váš život ale můj! Nejste moje alfy!"

„Ale ano jsme!" zavrčely najednou a přikrčili se, aby po mě skočili, když se otevřely dveře a tam stál kouč.

Rychlostí blesku jsme se všichni tři proměnili, takže si ničeho nevšiml. „Chápu, že máte sexuální hrátky, ale byl bych rád, kdybyste si to nechali na doma."

Aniž bych se na ně podívala, prošla mezi nimi a oba ramenem trefila do ramen. Venku stál Isaac se Scottem a mračili se na dvojčata.

Isaac aniž by spustil oči z dvojčat, po mě sáhl a přitáhl si mě k sobě. Podíval se mi na krk. Měla jsem tak jeden škrábanec, cítila jsem ho.

„Nic mi není," odstrčila jsem ho.

„Tak jo vy lenoši, MAKEJTE NA HŘIŠTĚ!" zařval kouč a zapískal na píšťalku.

Přešli jsme na start. Já byla vedle Isaaca, kolem nás se postavila dvojčata. Kouč zapískal a já s Isaacem jsme chtěli vyrazit, ale chytil nás Scott. „Co se děje?"

„Teď tam není učitel, můžeme si vyříkat účty!" vytrhl se ze Scottova sevření Isaac a vlkodlačí rychlostí utekl. My tam stáli, jako tvrdé Y. Pak jsme se po sobě podívali.

„Musíme ho chytit," naléhala jsem. Scott přikývl a vyběhli jsme. Jelikož Scott má lepší čich, vedl mě. Sešli jsme z cesty, běželi jsme jako smyslu zbavení. Uviděla jsem, jak ho drží za ruku a snaží se mu nejspíš utrhnout. Zrychlila jsme a skočila na Ethana a Scott na Aidena.

Ethan na mě zařval silou alfy a já se nemohla pohnout. Chtěla jsem skočit k Isaacovi, ale uslyšeli jsme křik. Lekla jsme se, co se komu stalo...

„Další," hlesl Stiles, když jsme přiběhli.

Bylo tam tělo, lidské tělo a v krku mělo zarvaný nějaký provaz. Prořízli mu hrdlo. Byl to mladý kluk, s životem před sebou...

Hypnotizovala jsem to tělo, Isaac mě musel vzít a násilím donést o kus dál.

„Ta dvojčata to nedělají!" řekl Stiles přesvědčeně. „Jsou to oběti!"

„To myslíš vážně? Oběti? Je to moc nerealistické," namítal Isaac.

„Scotte?" zeptali se naráz.

„Já zatím nevím. Zní to divně," vykrucoval se Scott.

„Vážně Scotte? Ty zatím nevíš? Mám ti připomenout, že tvoje oči se mění na žlutou barvu? Rostou ti tesáky. A to že tady ještě stojíš je díky tomu, že se magicky rychle hojíš a jsou pro tebe nemožné lidské oběti?"

„To je dobrý detail."

„Je mi to jedno! Pokud nezabili toho kluka, zabili tu holku, co mě zachránila a ublížili Emily. Za to já zabiju je!" řekl a pustil mě, ale já na to nebyla připravená a spadla jsme na zem.

Zůstala jsme sedět na zemi. Isaac se po pár krocích otočil a přiskočil ke mně. „Emily? Co se ti stalo?"

Oči se mi zaplnily slzami. To tělo... Bylo toho na mě moc. Nemohla jsem takhle dát...

„To tělo," dostala jsme ze sebe. Isaac si mě přitáhl blíž k tělu. Chtěla jsem mu říct, že když na mě Ethan zakřičel, byl v tom také příkaz, abych přišla. Jenže já byla slabá a nemohla jsem vzdorovat...

Po škole jsme se chtě nechtě oddělila od Isaaca a šla za alfami. Bylo to pro mě jako sen. Pořád jsem viděla to tělo, takový zmařený mladý život.

Isaac si myslí, že to jsou alfy. Že to dělají alfy, že je zabíjí. Pocity se mi otočili o sto osmdesát stupňů Zmocnila se mě taková zlost, že jsem se rozběhla a představovala jsme si, jak jim rozdrásám krky.

Zastavila jsem před skladem, odhodila jsem tašku na zem a rázně vkráčela dovnitř.

„Vy zbabělci!" zaječela jsem. „Zabíjíte je? Nevinné mladé lidi? Proč? Proč to děláte, to nemáte žádnou soudnost?" ječela jsme na ně jako smyslu zbavená.

„My je nezabíjíme," odvětil klidně Deucalion. Zlost ve mně přímo vřela.

„Lháři!" zaječela jsem vlkodlačím hlasem.

Kali se na mě chtěla vrhnout, ale Deucalion ji zarazil.

„Myslím, že bys nám měla říct něco jiného," řekl a já se zamračila, o čem to mluví?

„Co prosím?"

„Chci vědět pravdu," řekl klidným hlasem a ušklíbl se. „Guardiane!"

A sakra!

Ahoj zlatíčka, miláčci, vlkodlačata.. :*

Letím se umýt musím si umýt i vlasy, doufám, že se vám kapitola líbila.

P.S. Škola je na ho*no a už chci prázdniny! Nebaví mě to a chci pryč! Učení a mučení pořád dokola! Měla jsem strach že tuhle kapitolu nenapíšu! Děkuju za úžasné komenty miluju vás ♥

P.P.S. Spousta z vás se mě ptala na Fecebook abychom si dopisovali, pokud máte zájem na Facebooku se jmenuji : Adéla Hromádková a mám tam podobnou fotku jako tady na profilu. Love yoouu :* ♥