Užij si kapitolku :*

Podívala jsem se na ostatní, Scott byl před ostatníma a chránil je vlastním tělem. Pomalu jsem se zvedla. Zjistila jsem, že mám celé tělo lehčí a jako by pevnější a jistější ve všech pohybech.

„Nemusíte se mě bát," řekl jsem jim. Vlastní hlas mě překvapil. Byl jemnější a zněl jako jarní déšť, byl jemný jako motýlí křídla a zvučný jako zpěv ptáků. Byl nádherný.

„Emily, co to znamená? Můžeš se proměnit zpět?" zeptal se Scott, pořád chráníc ostatní.

Zvonivě jsem se zasmála a pak se proměnila. Tělo jsem měla normální a hlas tak též.

„Zlomila jsem to!" zajásala jsem, ale v zápětí jsem zvážněla. „Co udělají s Isaacem?"

Scott jako by mě nevnímal, pořád všechny držel za sebou a mě si prohlížel.

„Emily, co to bylo?"

„Guardian. Nevím, co to znamená, ale tohle slovo mě pronásleduje všude, kam se hnu."

„Tak to nechápu. Guardian? Co to je?" zeptal se Stiles.

Pokrčila jsem rameny. „To nevím. Ale je to jedno! Oni zabíjí Isaaca!"

„Jak to víš, vždyť... Moment začni od začátku, ano?"

Kývla jsem. „Deucalion mi dal úkol, abych tě přivedla, Scotte. Nevím, proč, ale pokud to neudělám, zabijí Isaaca. Já nevím, co mám dělat."

„Emily," ošíval se Scott. „Isaac... on je..."

„Co?!" vyjekla jsem ve smrtelném zděšení.

„Je v nemocnici. Včera večer ho přivezli. Mamka se o něj postarala."

„Jak to myslíš, postarala?" zeptala jsme se přiškrceným hlasem a musela se chytit umyvadla, abych se neskácela k zemi. Před očima jsem měla mrtvého Isaaca napůl zakrytého bílým prostěradlem.

„Není mrtvý! Jen se nehojí, ale i normální člověk by tohle přežil. On jako vlkodlak přežiju určitě!" uklidňoval mě Scott.

„Já jen... mám strach."

„Já vím, ale bude v pořádku, ano? Jdeme do třídy, co ty na to?" zeptal se mě a nabízel mi ruku, přijala jsme ji a nechala se vytáhnout ze záchodu na chodbu a pak do třídy. Sedla jsem před Stilese, Lydia si sedla vedle něj a na Allison zbylo jediné místo. Před Scottem, když jsem viděla její rozpaky, chtěla jsem si stoupnout a nabídnout jí moje místo, ale Stiles mě zarazil do židle. „Nepleť se do toho," šklebil se na mě a Scottovi ukázal palec nahoru.

Převrátila jsem oči. A pak začali všem pípat mobily, rychle jsem po něm chňapla a čekala, že tam bude zpráva od Isaaca, ale byl tam citát z nějaké knihy. (Nepřeložím to do češtiny a nemůžu to najít :D takže si to musíte představit :D)

Vešla do třídy nová učitelka. Měla boty na podpatku, sukni, co jí obtahovala hubené nohy a halenku, která zvýraznila barvu kůže. Tmavé vlasy měla stažené do polodrdolu. Byla hezká.

Zarecitovala celý citát, představila se jako Jennifer Blake a pak se postavila čelem k třídě. Opřela se o katedru. „Tohle je poslední věta z první knihy, kterou budeme číst. A zároveň je to poslední sms, která vám přišla v hodině. Vypněte si prosím mobily."

Nerada, ale musela jsem. Vypnula jsem ho a nervózně čekala, až skončí hodina, abych zjistila, jestli nenapsal Isaac.

Asi v polovině hodiny, přišel nějaký muž a zašeptal něco učitelce.

„Pane McCalle?" naznačila mu prstem, aby přišel blíž. A pak ho vyvedla ze třídy. Zaposlouchala jsem se. Mamka ho potřebovala v nemocnici. Zlapala jsem po dechu a otočila se dozadu.

„Stilesi!" sykla jsem. „Melissa si volá Scotta do nemocnice! Musí jít o Isaaca!"

Stiles se zamračil. „To není jisté..."

„Kdy si naposled brala Scotta do nemocnice?!"

„Nikdy," hlesl Stles.

„Musím..." nedořekla jsem.

„Slečno Doyleová, opisování ve své třídě nestrpím," řekla klidně ale varovně Blakeová.

„Omlouvám se," řekla jsem.

Přemýšlela jsem, že se vymluvím z hodiny, když jsem zaslechla zbytek rozhovoru mezi Stilesem a Lydií.

„Zvířata se chovají jinak. Divně. Jako by měli strach... Něco přichází. Něco špatného," říkal Stiles.

„Byl to jen pes a jelen. Pravidlo tří... Jednou, podruhé,..." V tu chvíli do skla něco narazilo. Nechalo to za sebou krvavou stopu. Učitelka přešla k oknu. Všude byly vrány a letěli k nám. K oknům. Jedna za druhou narážely do skla. Všichni jsme na to hleděli s otevřenou pusou. Do té doby než jedna z nich narazila do skla a prorazila ho, všechny začaly nalétat do skla a to se všude tříštilo.

Na mě si dvě sedly a začali mě klovat do ramene. Cítila jsem, jak mi teče krev.

Povytáhla jsem drápy a zapíchla je do nich. Pak jsem přiskočila k Allison a chránila ji vlastním tělem, Stiles chránil Lydii. Vrány se mi zařezávali drápy do masa na zádech. Lhala bych, kdybych si hrála na hrdinu a říkala, že to nebolelo, protože to bolelo strašně. Ale nevydala jsem ani hlásku.

Do nějaké době, která mi přišla jako nekonečno, bylo ticho. Opatrně jsem zvedla hlavu, ale ruce jsem pořád měla obmotané, okolo Allison. Pustila jsem ji teprve, když jsem si byla jistá, že nikde nic není.

Po rukou a zádech mi tekla horká krev, ale já se to snažila nevnímat, stejně se to už hojí.

„Jsi v pořádku?" zeptala jsem se Allison.

Kývla a zeptala se mě. Kývla jsem také a pak jsme se zvedli. Kolem byli všichni poškrábaní, všude byla pírka a mrtvá těla vran. A všude byla krev.

Stiles šel zavolat policii. Všichni byli otřesení. „Allison, musím jít. Isaacovi a mám strach, že i Scottovi, se mohlo něco stát!"

„Budou tě hledat!" sykla Allison.

„Stiles něco vymyslí!"

Nenápadně jsem vyšla ze třídy a pak jsem běžela, směr nemocnice.

•••••••••••••••••••

Narazila jsem do někoho, když jsem prudce zahýbala do jedné z chodeb v nemocnici. Byl to Scott.

„Isaac!" vydechla jsem.

„Já vím!" přikývl a vyrazili jsme.

Stačilo, abychom zabočili do první uličky a tam byl doktor, co vezl vozíček do výtahu. Poznala jsem ten pach, byl to Ennis.

To už mačkal tlačítko. Já se proměnila a zavrčela jsem, Scott se mnou. Rozběhla jsem se směrem do výtahu, protože se už zavíraly dveře. Skočila jsem na Ennise, ale on mě odhodil na stěnu, kde byl Isaac. Scott už ale Ennise porazil k zemi. Já rychle nahmatala Isaacovi tep. Byl v bezvědomí, ale srdce mu tlouklo.

Scott ležel v rohu. Zavrčela jsem a skočila na Ennise. „Co jsi mu udělal!"

Zachechtal se a shodil mě jako pírko na stěnu. Vyplivla jsem krev. Scott mu zatím znovu skočil na záda, ale on ho hodil na stěnu a pak ho vyhodil do stropu na světla. Scott se sesypal dolů a nezvedl se.

Já jsem se dorazila, ale Ennis byl na mě překvapený. Zavrčel hlasem alfy. Donutil mě se proměnit na člověka a pak mě chytil pod krkem a přirazil mě na stěnu. Vytáhl mě nahoru, takže jsem nohy měla nad zemí. Vytáhl drápy a zarazil mi je do krku. Zaskučela jsem bolestí a trhaně se nadechovala. Teplá krev mi stékala po krku dolů. Zasáhl tepnu? Zahojí se mi to dost rychle?

Otevřely se dveře, zrovna když říkal. „Mě musíš poslouchat! Já jsem alfa!"

Pak se bolestí prohnul v zádech a pustil mě. Byl to Derek, drápy měl hluboko v jeho zádech.

„Tak jako já!" řekl Derek a odhodil ho do chodby. Já si držela krk a nerada si přiznala, že hodně krvácím. Scott ke mně přiskočil. A podíval se mi na to. „Zahojí se to," řekl rychle. A já lapajíc po dechu jsem přikývla.

Derek se na nás otočil. „Neměli byste být ve škole?" povytáhl obočí a já se zachechtala.

„Tam nás napadly vrány!" zaskřehotala jsem.

„Cože?!" zeptali se Derek se Scottem současně. Mávla jsem nad tím rukou.

„Co s Isaacem?" zeptala jsem se.

„Vezmeme ho ke mně domů, vím co s ním!" dodal, když viděl jak se tvářím, kývla jsem.

Cestou jsem jim vyprávěla, co se stalo na hodině. Museli jsme běžet. Vše jsem jim dořekla, když jsme byli u Derekova domu. Krev přestala téct, ale rána se hojila pomalu, krk je asi slabina.

Scottovi zazvonil mobil a Derek vykopl dveře.

„Máme problém ve škole!" řekl Stiles.

„Jo, vím o tom, Emily nám vše řekla. Nepočká to?"

„No, víš je tu policie a docela je zajímá, co se stalo s Emily."

„Sakra!" zaklela jsem. „Dej mi ho," vyzvala jsem Scotta, který hned uposlechl a šel za Derekem.

„To jsem já. Nemůžeš šerifovi něco říct? Něco co mě očistí?" prosila jsem.

„A co asi?"

„Melissa!" napadlo mě, „Řekni, že mi volala Melissa! Domluvím to s ní, okay?"

„Fajn! A kde je Scott?" vyptával se Stiles.

„Je u Isaaca jsme s Derekem v jeho domě," vysvětlila jsme stručně.

„V Derekově domě?" zeptal se nevěřícným hlasem, jako bych mu řekla, že jsme na Atlantidě...

„Jo vysvětlíme ti to pak," típla jsem to a okamžitě vytočila Melissu. Vše jsem ji v rychlosti řekla a pak zavěsila a šla za klukama.

„Jste hodní, že se mi snažíte pomoc, ale tohle je moje smečka a moje starost. Běžte domů, oba dva. Emily ty vypadáš špatně. Jsi celá bílá a zase krvácíš!" ukázala na mě. Ano, byla jsem malátná, ale Isaac byl přednější.

„Buďte znovu teenageři."

Šel za Isaacem a v ruce měl nějaké byliny.

„Víš Dereku. Chtěl jsem tě o něco poprosit..." začal Scott a mě to hned došlo, když se držel za paži.

„Ježíš!" ulevila jsem si a musela se posadit.

„Emily?" zeptal se Derek starostlivě.

„Jsem v pořádku. Jen se mi motá hlava," řekla jsem klidně a pak se podívala na prsty, co jsem si tiskla ke krku. „A taky krvácím," zasténala jsem.

„Ukaž mi to," přišel ke mně. Sundal mi z krku ruku a podíval se na to. „Bude to v pořádku, ale seď ano?" Přikývla jsem.

Pak jsem asi usnula nebo ztratila vědomí. Probudila mě rána, když někdo přibouchl dveře. Lekla jsme se, vyskočila na nohy, zamotala se mi hlava a těsně před tím, než jsem dopadla na zem mě chytily pevné Derekovi paže.

„Já ho jednou zastřelím," zaklel, když mě stavěl na nohy a díval se někam za mě. Stál tam Stiles.

„Už dobrý," řekla jsme a znovu dopadla do křesla.

Šel za Scottem, který byl připravený.

Derek si znovu sedl. „Vidím to, jsou to dva pruhy, že?"

Znovu jsem usnula. Probudil mě Scottův křik. Derek mu ohněm tetoval ty pruhy.

Jako ve snu jsem se proměnila na Guardiena a šla ke Scottovi.

Nikdo nesmí ublížit mé smečce. Nikdo nesmí ublížit mé smečce. Nikdo nesmí....

Tahle věta mi pořád zněla v uších. Věděla jsem, že za tohle já bojuji. Za svojí smečku. Nemůžu poslouchat, jak křičí.

„Emily!" křikl Derek, ale já šla dál až ke Scottovi.

Chytila jsem ho za druhou ruku a on se na mě podíval.

„Siunte enchuea. Siunte enchuea..." říkala jsem. Černé žíly bolesti se z jeho ruky začaly vlévat do té mé. Bylo to nesnesitelné, ale já musela...

Když Derek přestal, Scotta jsem pustila a změnila se zpět. „Já mám svojí smečku. Siunte enchuea."

Pak jsem znovu usnula, vyčerpáním.

Ahoj lásky!

 Takže jen v rychlosti, nemám čas dnes jsem se 5 HODIN UČILA CHEMII!!!!! Hrůza. Musím se jít umýt a pak rychle chrupkat jinak zítra budu vypadat jako zombie.... moc se omlouvám, ale je toho fakt hodně. Dnes jsem se od 11 učila do 19... fakt mazec... No nic snad se vám bude tahle divná kapitola líbit.

Pusu Já :D :)