17.kapitola - Nové tetování?
Doufám, že se líbí :)
Isaac se neukázal dva dny. Nevím proč, ale začala jsme víc věřit Scottovi a Stilesovi než Derekovi a Peterovi. Samozřejmě to bylo kvůli mé přeměně. Scott mě uklidňoval a Peter na mě chtěl dělat experimenty. Vím, že Scott vše říká Derekovi a ten Peterovi, ale cítím se líp.
Za ty dna dny jsme se neproměnila, ale nemám k tomu daleko, protože jsem tak moc nervózní, že se nekontroluju....
„Kde může být?" naléhala jsme na Scotta, když jsme šli ze školy.
Zastavil se a já automaticky s ním. Že si koušu nervozitou nehty, jsem si uvědomila, až když mě Scott dal ruku pryč a chytil mě za ramena. „Určitě je v pořádku. Je to vlkodlak, který se o sebe dokáže postarat, ano?"
Povzdychla jsme si. „Ano. Jen kdybych na to nemusela pořád myslet," mumlala jsme si pod vousy.
„Tak pojď se mnou Stilesem v šest do tetovacího studia!" rozzářil se Scott.
Zvedla jsem obočí. „Kamže?"
„Tetovací studium!" vykřikl nadšeně. „Chci si nechat udělat tetování a tebe to aspoň rozptýlí!"
„Tak jo," souhlasila jsem nadšeně, protože přesně to jsem potřebovala. Pořádné rozptýlení.
Doma jsem to hned šla říct Natalie. „Natalie? Dnes jdu s klukama do tetovacího studia!" usmála jsem se. Natalie otevřela pusu a pustila hrníček s kávou na zem, kde se rozbil na několik kusů.
„Cože?" zalapala po dechu a pak se vzpamatovala. „Chci říct, jasně ... ehm samozřejmě. Jen tak okrajově, ty se chceš.... Ehm nechat tetovat?"
„Ne!" vyprskla jsem smíchy. „Scott se nechá tetovat a já tam jdu jen jako psychická podpora," dořekla jsem a pak jsme šli posbírat střepy.
V šest už jsem stála před domem a za minutu dojet Stiles. Otevřela jsem dveře, křikla jsem „Ahoj!" a namačkala se dozadu.
Ten chlapík, co měl Scotta tetovat vypadal trochu nebezpečně, ale přitom byl boží.
„Brej den!" pozdravil nás.
„Brej den!" pozdravili jsme najednou. Scott se sedl do tetovacího křesla a chlap si zatím připravoval stroj. Ani nevím, co chce Scott mít vytetované...
Podal chlapovi papír se dvěma čárama, kde horní byla tlustší než ta dolní.
„Děkuju, že jsi mi to namaloval," ušklíbl se tatér a já vyprskla smíchy, Scott se jen zazubil.
„Hej, Scotte!" křikl na něj Stiles, co se hrabal v letácích. „Nechceš zkusit něco takového?" Otočil sešit, abychom ho viděli. Bylo tak něco mezi vlkodlakem a kanimou. Podruhé jsem vyprskla smíchy, když se na něj Scott podíval pohledem : Are-you-kidding-me?!
„Moc brzo?" zašklebil se zklamaně a znovu začal listovat katalogem. „Jsi si jistý, chlape? Jsou taky fakt luxusní věci. Třeba pudl!" vyvalil oči.
„Já nezměním svůj názor kvůli pudlovi," zasmál se Scott.
„Proč dva pruhy?" mračil se na ně Stiles, jako by jim dával za vinu, že to nejsou dva pudlové.
„Taky by mě to zajímalo," přidala jsem se.
„Prostě se mi líbí," usmíval se pořád Scott.
„Mě se líbí tohle srdce s křídlama!" křikla jsem.
„Však není problém to natetovat," mrkl na mě tatér a já se začervenala, zatímco Stiles se klepal zadržovaným smíchem. Bouchla jsem do boku.
„Myslím, že každé tetování něco znamená," řekl Scott s rukou připravenou na stolku.
„To je pravda," přidal se tatér. „Třeba srdce s křidlami znamená, že nejste zadaní a ze zoufalství si vezmete toho, co je po ruce a to já jsem vždy," znovu na mě mrkl a já musela vypadat jako rajče.
„Nechtělas ty zásnuby nahrát?" zeptal se mě Stiles šeptem a já ho znovu bouchla.
„Nevadí vám jehly?" zeptal se tatér Scotta. Ten jen zakroutil hlavou. Tatér se přiblížil k jeho ruce a začal tetovat.
„Ježiš!" zaklel Scott.
„Jehla!" vyjekl Stiles a omdlel. Spadl přímo na mě a já se bouchla hlavou do stolu.
Musela jsem ho dotáhnout za záchody a tam na něj stříkat studenou vodu. Než jsem ho probudila, Scott měl obvázanou ruku a šli jsme k autu.
Těžce jsme dosedli.
„Sakra! Fakt to bolí!" řekl Scott a začal si to rozvazovat.
„Ne Scotte, ne!! Dost!" Kroutil se Stiles na sedadle a zavíral oči.
Scott odhodil obvaz a už jsme viděli jen světlé čáry, která se zahojily.
„Zahojilo se to!" zalapal po dechu Scott.
„Díky Bohu! Nesnášel jsem to!" oddechl si Stiles.
Scott ho zabíjel pohledem a já brečela smíchy.
„Tohle není vtipné!" procedil skrz zatnuté zuby Scott.
„Mohl jsi to čekat nebo se zeptat Dereka!" usmála jsem se.
„Tak za ním jedeme teď!" rozhodl Scott a Stiles bez řečí vyjel.
„Kde je vlastně Isaac?" zeptal se Stiles. Znovu jsem se přestala ovládat, když jsem si znovu začala dělat starosti.
„Emily!" pokáral mě Scott. Podívala jsem se na sebe ve zpětném zrcátku, oči mi žhnuly zlatou barvou.
„Mluvte o něčem jiném!" zavrčela jsem, když jsme zastavili na semaforu. Podívala jsem se z okna a okamžitě jsme se proměnila zpět.
„Scotte nekoukej se...." Pozdě, podíval se a aba dva se zasekli. „Doprava." Dořekla jsem.
Byla tam Allison s Lydií. Allison i Scott se snažili schovat a oba panikařili. Scott sjel úplně dolů na sedadlo.
„Stilesi jeď!" přikázal mu v rychlosti.
„Nemůžu je červená!" protestoval Stiles.
„Co kdybyste si promluvili?" navrhl Stiles.
„Ne!" zaprotestovala jsem. Moc dobře jsem věděla, že rozchod by se měl nechat odeznít...
„Ano, ne!" křikývl Scott ke mně a pak se podíval na Stilese.
„Prostě si jen popovídáme!" rozhodl Stiles a nakláněl se k okýnku ke Scottovi.
„Ne! Stilesi, ne!" bránil se Scott. „Panebože ne!"
„Ahoooj!" protáhl Stiles, když otevřel okýnko. Přesně v tu chvíli se Lydia rozjela i když byla stále červená. Stiles našpulil horní ret a tvářil se dotčeně. „Asi nás nechtějí vidět."
„Ty jsi pako!" ulevila jsem si.
„Jen jsem si chtěl promluvit!" bránil se. Rozsvítila se zelená a Stiles dupl na plyn.
„Co to zase... Ježiši kriste!" zaklela jsem, když Stiles zrychloval, aby dohnal Lydii.
„Co to děláš?" vykukl na Stilese oči Scott. Panikařil víc než já.
„Řídím," řekl ledabyle.
„Jedeme za nimi!" protestoval Scott a kroutil se na sedadle.
„Fajn chceš, abych to otočil?"
„JO!" vykřikla jsme za Scotta. „Ježiši, Stilesi nesleduj je, vypadáš jako Stalker!"
„Prostě nechci, aby to vypadalo, že je sledujeme!" ohradil se Scott.
„A co mám asi dělat?"
„Já nevím! Cokoli!"
Stiles si konečně uvědomil, co dělá a prudce šláp na brzdu. Kluci byli připoutaní, ale já ne. Vyhodilo mě to do předního skla, které jsem rozbila a vypadla na kapotu a dolů.
Ležela jsem před autem a cítila, že jsem si zlomila žebra a ruku. Měnila jsem se. Adrenalin mě změnil. Ležela jsem na břiše a zhluboka dýchala.
Lydia zastavila zrovna ve chvíli, kdy jim do předního skla narazil jelen. Obě začali ječet a vyskočili z auta. Zamilovaní kluci za nimi běželi a mě tam nechali ležet. Getlemani....
„Emily!" zaječela Lydia, když mě uviděla ležet před autem a kolem m bylo rozsypané sklo. „Co se jí stalo?!" křičela na Stilese zatímco ke mně běžela.
„Emily!" klekla si ke mně, ale Scott ji dostal pryč. Vycítil to. Vycítil, že jsme se změnila.
Zvedla jsem se na rukou a prsty zatnuté v pěst jsem uvolnila, takže uviděli moje drápy. Kosti se mi zacelily. Zvedla jsem hlavu a oni mě uviděli proměněnou.
Věděla jsem, co dělám. Ovládala jsem se, ale nevím proč.
„Emily, pojď se mnou." Podal mi ruku Scott. Nevzala jsme ji v domnění, že bych mu mohla ublížit. Vstala jsem a dýchla jsem pusou, kterou jsem musela mít pootevřenou kvůli tesákům.
„Já se ovládám, Scotte," podívala jsme se na něj. „Vím, co dělám."
„Tak se změň zpět," vyzval mě jemně Scott.
„Já nemůžu. Poslouchej," vyzvala jsme ho naléhavě.
Zaposlouchal se a pochopil. „Volá tě tvoje alfa."
„Všechny moje alfy. Volají mě a já nemůžu vzdorovat, co mám dělat?" panikařila jsem.
„Proti volání alfy, nemůžeš vzdorovat, i kdybys chtěla, musíš jít!"
„Doufám, že mě nerozsápou. Kdyby ano, řekněte Isaacovi, že ho miluju." Usmála jsem se a šla za voláním alfy. Přitahovalo mě to jako magnet a zároveň odpuzovalo...
Ahoj!
Takže, jsem doma a máte tu novou kapitolu! Jak jste se měli ve škole? :P
Já na tom adapťáku byla jako voják. Byl to výcvik neohrožených :D Ale bavilo mě to. Slaňovala jsem i když se bojím stát i v jednou metru :D Jenže učitel mě vyzval a to si zrovna já nenechám líbit. Prostě výzvu přijmu skoro vždy :D Bylo to úžasný! Jestli budete moct, běžte!
Uvidíme, jak budu stíhat ty kapitolky a snad se vám líbila!
Máme tu 2.2K :OOOOOO OMG!! Moc moc moc děkuju!! 234 kouzelných vote !!!! A 303 komentářů!! Miluju vás :******** Adél :3 :)
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro