Věnování : Kajusis (Změnila sis jméno, nebo mi to nic neukazuje tak mě neštvi :D)

Prosím, přečtěte si vzkaz na konci, ve vlastním zájmu. Užij si kapitolu!

První den školy jsem se musela donutit vstát a dojít tam. Jediné, co mě dokázala zvednout náladu, bylo, že jsem se v sobotu neproměnila a nemusela bát, že ublížím Natalie, který se vrátila ráno, kdy se mi zdálo a mě a Scottovi. To jsem ovšem nikomu neřekla. Nebrali vážně ani to, co mi řekl Deucalion, tak proč tohle? Isaac to na lehkou váhu nebere a za to jsem ráda.

„Hele, taky jsi slyšela, že by k nám měl někdo nastoupit? Myslím tím někdo nový. Myslím, že mi to říkala Jane..." přemýšlela nahlas Lydia, když jsme jeli domů.

„Lydie, já neznám ani čtvrtku školy, takže jestli někdo přijde, ani to nepostřehnu," mrkla jsem na ní.

Lydia nesouhlasně mlaskla, ale jeli jsme dál. Pořád jsem musela myslet na ty Deucalinova slova. Prostě mi to nedává smysl, ale NĚCO to znamenalo. Nevím, kde beru tu jistotu, ale určitě.... Strážce ( anglicky Guardian, nezní to líp?)

„AU!" zakřičela jsem a chytla jsem se za pravé předloktí, místo kde mě kousl Deucalion.

„Emily!" křikla Lydia a málem nabourala do pouliční lampy, když stavěla auto ke krajnici. Prudce jsem otevřela dveře a vypadla na kolena do trávy. Pevně jsem si držela nadloktí a měla co dělat, abych bolestí neslzela.

Slyšela jsem, jak Lydia bouchla dveřmi a rychlými kroky se ke mně blížila. „Emily, co se..." zarazila se a vyděšeně se mi podívala na rukou, kterou jsem si svírala.

Rychle jsem se podívala taky a zjistila jsem, že mi znovu začala krvácet. Ne prudce, jen trošku, ale pekelně to pálilo a tím, že jsem ji druhou rukou držela, jsem si tu krev rozmatlala po ruce.

„Co to má sakra znamenat?" vyjekla jsem a dívala se na kousnutí, ze kterého kapaly kapičky krve.

„Emily..." začala Lydia, ale já na ní výhružně namířila ukazováček.

„Nikomu ani slovo," zavrčela jsem na ní bolestí. Už se nadechovala, že něco řekne, ale já ji přerušila. „Nic to není. Není to důležité a je to moje věc. Nikomu nic neříkej."

Nejdřív se na mě mračila, ale pak kývla. Ztěžka jsem se zvedla a sedla si do auta, Lydia mě prkenně následovala a byla tak roztřesená, že ji auto třikrát chcíplo.

Jako první jsem doma šla do koupelny a krev smyla. S ulehčením jsme zjistila, že kousnutí jen narůžovělé. Oddechla jsme si. Otevřela jsem dveře a srazila se s Lydií, které mi chňapla po ruce a dívala se na jemně růžovou kůži.

„Vidíš? Nic to nebylo," uklidnila jsme jí, když mu pustila ruku a vypadala klidněji.

Jenže já jsem klidná nebyla. Když jsem zavřela dveře od pokoje, opřela jsem se o ně a ztěžka vydechla. Sjela jsem dolů a pořád dokola si prohlížela jizvu a taky jsem přemýšlela o Isaacovi, kterého jsem ve škole nepotkala a byla jsem nervózní a zmatená.

Když jsme se ráno probudila o půl hodiny dřív na bolest na předloktí, měla jsem špatnou náladu. Prostě jsem chtěla odpovědi, které mi nikdo nemohl dát a já se cítila... prostě zvláštně. Přála jsem si víc, než cokoliv na světě, abych dostala odpovědi, protože mě to tížilo i ve snech.

Umyla jsem se, oblékla a nasnídala. Křikla jsem na Lydii, že půjdu pěšky a vzali si boty. Nevím, jestli jsem si nějak pomohla, protože jsem na jednu stranu uvítala, že můžu jít pěšky, ale trvalo to tak dlouho, že jsem měla víc času přemýšlet o Deucalionovi. Do školy jsem přišla mrzutá a trošku naštvaná.

Znovu mi začalo krvácet to kousnutí a čím víc, jsem o tom přemýšlela a lámala si hlavu, co to znamená, že až neústupná bolest donutila na to nemyslet.

Druhý den byl ještě oddechový protože, jsme se neučili a jen opakovali, či nadepisovali sešity. Naštěstí jsem neměla moc času myslet na kousnutí, ale jen co skončila škola, měla jsem dost času, nechat si krvácet ruku.

Ovšem to, že jsem neviděla Isaaca mě znepokojilo. Ptala jsem se Scotta, a ten mi řekl, že s ním byl ve třídě. Byla jsem zmatená, vypadalo to, že se mi vyhýbá, ale když jsme se svěřila Stilesovi, řekl, že je to blbost. Už jsem tak zmatená, že nevím, co si mám myslet, navíc mě tak bolí ruka, že se nemůžu soustředit.

Nasedla jsem k Lydii a jeli jsme domů. Znovu jsme si musela jít umýt ruku a svetřík zaprat, aby pustil z vnitřní strany krev. Znepokojeně jsme se dívala na ruku, která byla trošku růžovější než včera.

Vešla jsem do pokoje a snažila se přemýšlet o Isaacovi, aby mě ruka nebolela. Když jsem se otočila, nadskočila jsem a bouchla se hlavou do dveří.

„Sakra Isaacu!" zaklela jsme a třela si bolavé místo. Isaac seděl na mojí posteli a pobaveně mě pozoroval.

„Jen chci vědět, že jsi v pořádku. Dnes jsem tě nemohl najít ve škole."

Zamračila jsem se. „Já jsem tě taky hledala po všech čertech."

„To ani neříkej, protože bych ti to vzhledem k Beacon Hills věřím," ušklíbl se a seskočil z postele, aby mě mohl obejmout. Skočila jsem mu do náruče, až jsme spadli do měkkých polštářů. Obkročmo jsem na něm seděla a políbila ho. Chytil mě za boky a otočil nás, takže byl nahoře on. Hrál s mým jazykem bitvu, jako by mu na tom závisel život. Dech nám ztěžknul a Isaac mi vsunul ruce pod tričko a začal mi ho sundávat. Nadzvedla jsem se a nechala ho sundat mi tričko, zatímco jsem mu sundávala tričko taky. Chytla jsem ho za ty hebké vlasy, když se to stalo.

Bylo to jako emoce. Jako emoce, která se nedá popsat. Něco mezi zuřivostí a radostí, jako když jste naštvaní a jdete si ven zaběhat. Jste udýchaní, ale cítíte, jak z vás vše opadá. Ztuhla jsem a zkoumala tu emoci. Pak jsem ucítila, jak se mi zvětšují zuby. Isaac se udýchaný odtáhl a s rozevřenýma očima překvapením se na mě díval.

„Emily!" vydechl. Dívala jsme se na něj, ale viděla jsem každou maličkost. Jako by se mi zlepšil zrak, slyšela jsem, jak se Lydia dívá na televizi snad Mtv? Slyšela jsem taky, jak Natalie krájí maso na večeři, cítila jsem Isaacovu vůni. Dřevo a sprchový gel.

Podívala jsme se na ruce a zjistila, že mám drápy. Vyděsila jsme se a nějak se dostala zpod Isaaca. Během vteřiny jsme stála před zrcadlem a dívala se na sebe.

„Emily?" ozval se opatrně a se zvednutýma rukama před sebou jako by se vzdával. Dívala jsme se na něj a straně moc se bála, že mu ublížím.

„Běž pryč," zavrčela jsem. Doslova zavrčela.

Zavrtěl hlavou. „Nikam nejdu."

„Co děje?" zeptala jsem, i když jsem to věděla.

„Změnila ses. Jsi vlkodlak..." skočila jsem mu do řeči.

„Já vím, ale proč teď?" zeptala jsem se vyděšeně. Ztuhla jsme a Isaac se mnou. Po schodech ke mně šla Lydie.

„Emily?" křikla na mě.

Dívala jsem se na dveře a panikařila. Isaac to poznal. „Neublížíš jí," řekl klidně.

Lydie otevřela dveře a ztuhla na místě, když mě uviděla. „Běž!" zavrčela jsem.

Aniž by se na ni Isaac podíval, kývl a ona vycouvala ze dveří. Došla do kuchyně a řekla Natalie, ať tam nechodí, že se necítím dobře a chci se vyspat.

„Emily, změň se zpátky," řekl klidně Isaac. „Zavři oči a soustřeď se," radil mi.

Něco se ve mně pralo a já byla nedůvěřivá. Isaac zavřel oči, a když je otevřel, zlaté mu zářily. A já mu uvěřila.

Zavřela jsme oči a myslela na vše možné, ale pořád jsem byla změněná. Na mysl mi okamžitě vyskočilo to slovo. Guardian (Je to lepší :D)

A začal jsem se měnit zpět do lidské podoby. Když jsem se kompletně proměnila, cítila jsem to, protože to bylo jako pocity. Prostě ten pocit zmizel... Jenže mě to strašně vyčerpalo. Spadla jsme na podlahu. Isaac mě vzal do náruče a dal do postele.

Políbil mě. „Proč jsem byla tak klidná?" zeptala jsme se.

„To bych taky rád věděl. Musíme zjistit, co to všechno znamená...."

Ahoooj :D

Tak jo první den ve škole? WTF?! Chci na základku :D Učitel je super a spolužáci taky vypadají slibně, ale to učení -_- 3 krát do týdne mám do čtyř -_- Omg... No, nic....

JO! Máme třídní zvíře :D Leguána :D Ale to jsem odbočila :D

Jak jste si mohli přečíst a pochopit mezi řádky, škola bude na hovno, mám debilní rozvrh jak něco a varovali nás, že to bude hodně těžký -_- Danke, to mě nenapadlo... Takže z toho vyplívá, že kapitoly se budu snažit dávat, ale nevím, jak to bude... Zítra jedu na Adapťák, Kde budeme slaňovat a já, zrovna já, si rozbiju držku i na rovný cestě -_- :'D To nechcete :D plus to je nějakej divnej chlap, co je blázen. Příklad půjdeme na procházku (v noci) nebo budeme se muset naučit, jaké to je v těžké životní situaci. OMG to bude kravina :D To vám ještě napíšu až přijedu. Údajně se všichni vrací jako po válce, a ve válce se umírá, takže snad bude další kapitola :D (Vysvětlete mi, co má za smysl jít na čtyři hodiny do školy a jet až o půl druhý a přijet v pátek v devět večer?! F*ck Logic :D) Máme ve třídě holku, co mluví jen anglicky, protože je z Thajska :D Je super, ale nevím, kdo jí bude překládat. Já to chci aspoň zkusit, ale mám strach, že si bude myslet , že mluvím čínsky :D No nic, to s těma kapitola nevím :/ a dám vám vědět Děkujuuuu že jste vydrželi moje žvásty :D :******** Love you all :* Adél

P.S. málem tu kapitola nebyla, protože mi sem nešla dát... WTF Wattpad?!