Užij si prázdninovou kapitolu :D

Když jsme se probudila uklidnilo mě, že je tu se mnou Isaac, protože jsem celou noc měla noční můry o příšerách, co se mě snaží přivést k životu. Peterova slova, na mě silně zapůsobila. Ostatní byli také překvapení, ale já byla doslova zaskočená.

Chtěla jsem se Isaacovi opatrně vykroutit, ale ještě víc mě zmáčkl.

„Ještě miláčku musíme vyrobit trpaslíky," zamumlal mi rozespale do vlasů.

Hrklo ve mně. „Isaacu, jaký trpaslíky?"

„Přece děti. Naše malý paterčata," zamumlal.

Ztuhla jsem. „Tak to si hochu najdi nějakou pravou," prskla jsem. Paterčata? Zbláznil se sakra?!

„Ty jsi nejpravější."

„Jestli se okamžitě neprobudíš, tak dostaneš po hlavě paličkou," řekla jsem vyrovnaným hlasem a bouchla ho pořádnou ranou do ramene. Isaac sebou škubl a mnul si rameno. Zamračil se na mě: „To bolelo."

Usmála jsem se. „Tak to splnilo svůj účel."

„Proč?" zeptal se šokovaně, zatímco jsem vylézala z postele a šla do koupelny.

Otočila jsem se mezi otevřenýma dveřma. „Ze spaní jsi po mě chtěl paterčata..."

Když jsem to řekla, ozval se za mnou výbuch smíchu. Poplašen jsem se otočila a zírala na Lydii, která se opírala o stěnu a smála se, až jí tekly slzy.

„Tak to hodně štěstí," vyprskla. Nejdřív jsem jí vraždila pohledem ale pak jsem vybuchla z ní a Isaac ze mně.

Když jsme se dosmáli, šla jsem se umýt a pak šel Isaac. Nasnídali jsme se a já už od té doby, co přišel na snídani viděla, že něco chce říct.

„Emily, v sobotu bude úplněk a v úterý se jde do školy," řekl opatrně a sledoval mě jako ostříž.

„Co? To tak rychle uběhlo?" překvapeně jsem se na něj podívala. Pak mi došlo, CO to vlastně řekl. „Úplněk?" vykulila jsme na něj oči.

Kývl. „Budu taky samozřejmě s tebou, neboj se." Kývla jsem a už jsem se o tom nechtěla bavit. Isaac pochopil.

Domyla jsem nádobí, když jsem uslyšela zvonit mobil. Vyběhla jsem do pokoje. Byl to Scott.

„Ano, Scotte?" Zvedla jsem to.

„Emily! Jak se cítíš?"

„Je mi skvěle, kouslo mě pět alf, v sobotu se nejspíš pokusím všechny zabít včetně nové rodiny, co mě adoptovala a své kamarády. A ty se máš dobře?" řekla jsem vyrovnaným hlasem.

Scott se zasmál hrubým hlasem. „No, sarkasmus ti očividně nechybí." Přísahám, že se ušklíbl.

„Jo, skvěle," zamumlala jsem.

„Nevolám proto, abys mi řekla seznam lidí, které nemáš ráda a brousíš si na sobotu drápy... Volám, protože jsem tu s doktorem Deatonem. Máme takové tušení ohledně tebe a přeměny..." zarazila jsem ho.

„Počkej, chci aby to slyšel Isaac," řekla jsem a chystala se na něj zavolat, ale on mě slyšel vlkodlačím sluchem a přišel. Chtěla jsem to dát na hlasitý odposlech, ale on ho uslyší tak jako tak.

„Můžeš," pobídla jsem Scotta.

„Jelikož ses dlouho hojila a navíc jsi byla mrtvá, myslíme si, že ... no, že ti bude trvat, než se staneš vlkodlakem. Je to jen domněnka, ale měla bys to vědět."

„Takže, je možné, že se budu déle hojit a možná se poprvé ani nepřeměním?" zeptala jsem se, abych si byla jistá, že mu rozumím.

„Ano," přisvědčil.

„Dobře, díky Scotte." Zavěsila jsem.

Chytala jsme se toho, že v sobotu možná budu normální a usmála se na Isaaca, ale ten se mračil. Úsměv se mi okamžitě smazal z tváře. „Copak?" zeptala jsem se ho.

Podíval se na mě. „Jen se mi to nelíbí... Je to všechno zvláštní."

„Vlkodlaci někdy byli normální?" zasmála jsem se.

Isaac se jen zasmál a už jsme to neřešili.

•••••••••••••••••••

V noci jsem měla znovu noční můru. Stáli kolem mě alfy a říkali jedno slovo pořád dokola.

„Strážce," říkali jedním dechem a ukazovali na mě. „Strážce. Strážce..." Ani nemrkali jen a pouze opakovali to jedno slovo.

Ale pak mnou někdo zatřásl a já se probudila. Dívala jsme se do Isaacovi ustarané tváře. „Kdo je to Strážce?" zeptal se mě.

Se zvednutým obočím jsem se vymrštila do sedu. „Jak...?"

„Pořád jsi to opakovala. Pořád jsi říkala Strážce..."

Zavřela jsem oči a snažila si vzpomenout, kde jsem jen to slovo slyšela. Okamžitě mi naskočil Deucalion.

„To mi řekl Deucalion!" vyhrkla jsem a otevřela oči zároveň.

Isaac se nejdřív tvářil šokovaně a pak se znovu mračil. „Proč ti to říkal?"

„Já...nemůžu si vzpomenout..." těkala jsem očima po pokoji a srdce mi silně tlouklo, když jsem si uvědomila, že to bylo důležité. Hodně důležité...

„Uklidni se," vzal mě jemně Isaac za ramena. Reagovala jsme na jeho stisk, byla jsem mnohem klidnější. Pak mě objal a já se uklidnila úplně.

„Zavři oči," říkal tichým podmanivým hlasem. „A vzpomeň si, co ti říkal..."

Poslechla jsem ho. Snažila jsme si přesně vybavit situaci. Pak mě ta slova vylétla z pusy dřív, než jsem je stihla zastavit, slyšela jsme je Deucalinovým hlasem smíchaným s mým vlastním.

„Každý král potřebuje válečníky, tak jako alfa potřebuje bety. Ovšem pravá alfa potřebuje také Strážce. Tak jako Artuš potřeboval Merlina..."

Isaac si mě odtáhl na vzdálenost paží. „Musíme zavolat Derekovi, Peterovi nebo Scottovi."

I když byla jedna v noci, zavolali jsme Derekovi. „Ano?" zeptal se otráveným a unaveným hlasem.

„Co je to Strážce?"zeptal se Isaac bez obalu.

„Isaacu, běž si lehnout..." zavěsil to rozladěný Derek. S Isaacem jsme si vyměnily překvapené pohledy.

Pak vytočil Petera, ten to radši nezvedl vůbec a pak i Scotta, který to zvedl. „Halo?" zeptal se a vsadila bych se, že spal dřív, než Isaac promluvil.

„Nezavěšuj a poslouchej!" vyhrkl Isaac, abych se nesetkali se stejnou reakcí jako minule. „Deucalion řekl Emily něco o nějakém Strážci, kdo to je?"

„Isaacu, chápu, že o ní máš strach, ale zrovna tímhle bych si starosti nedělal... Deucalion není úplně normální a nejspíš nás chtěl jenom vyděsit... Nelam si a tím hlavu a běž spát..." zavěsil.

Isaac se zachmuřeně díval na mobil a pak na mě.

„Možná má pravdu," šeptla jsem.

„Já nevím," ošil se Isaac.

„Třeba jen chtěl, abych ve vás vyvolala paniku..."

Isaac se na mě chvíli díval. „Víš, proč se Derek stěhoval?"

Zavrtěla jsem zmateně hlavou.

„Protože na dveřích našel značku alf. Chtějí ho, i když nevím proč. Scott se to taky dozvěděl a moc se mu to nelíbilo... Ale o to nejde... Myslím, že na jednu stranu by nás tak mohl svést na druhou stranu, ale taky je možné, že prostě řekl pravdu, a je tu něco víc."

„Vždycky tu je něco víc, Isaacu." Pohladila jsme ho po ruce. Úplně jsme nepochopila, co se mi snažila říct, ale měla jsem silné tušení, že se něco stane. Možná za to mohl úplněk, který už dnes má být, ale pokud ne, nechci nic brát na lehkou váhu.

„Musíme držet při sobě," řekl Isaac.

„Sto procentně," přitakal jsem a znovu jsme si šli lehnout.

Tentokrát se mi zdál sen, že Scott je alfa a já po jeho boku...

Ahoj medvídci! :)

WTF? :D ještě jednou: Ahoj vlkodlaci! :D

Takže musím vám jen říct, že končí prázdniny (jako by jste to nevěděli... :D) a já na škole nejspíš nebudu mít čas tak často, jako o prázdninách přidávat kapitolky... Jdu na Gympl a chci se hodně učit, abych mohla jet do Anglie! Je to můj životní sen, a když se budu dobře učit možná mě vyberou :3

Z čehoš vyplívá, že na příběh asi nebudu mít tolik času... Budu se snažit dát každý týden kapitolu... Slibuju, ale nevím jak to se mnou bude...

Dožívejte prázdniny :D a nashle v hrobě :D Miluju vás za 1.7K!!!! Omg Love you!!! :* Adél :)