Za povzbuzení :3 Snad se ti bude líbit :)

Výhrůžka kousnutí od alfy postavila všechny do pozoru. Druhý den jsme se všichni sešli, všichni co o tom věděli a zkusili něco vymyslet. K mému překvapení, jich bylo docela dost.

Scott, Stiles, Isaac, pan Argent, Allison, Derek, Peter, Lydia, Melissa a já. Přišla jsem si strašně trapně. Stáli jsme u nás doma, protože Natalie jela za svojí maminkou, která měla zástavu srdce a byla v nemocnici. Už je v pořádku, ale ona u ní chtěla být.

„Tak jo," prolomila jsem trapné ticho, které nastalo, když se všichni usadili. „Tohle je směšný."

„Emily!" zaúpěl Isaac. „Tohle jsme probírali."

Jo, několik hádek na tohle téma by tu bylo. Stejně jsem byla zásadně proti. Ne, že bych se o sebe nebála, jen nechci, aby někdo z nich riskoval.

„Jo probírali, ale copak jsem jediná, která vidí, jak je to nebezpečné?! Já nechci, aby se někomu něco stalo, jen kvůli tomu, že se mě pokoušel zachránit..."

„Fajn!" vybuchl Isaac, který toho měl po těch hádkách dost. „Každý tady je proto, že tě chce chránit, ano? Hojíme se, takže si prosím tě sedni a zmlkni."

„Ne všichni se hojí, Isaacu," zavrčela jsem. On ztuhl, jako by si to neuvědomil a podíval se na pětici lidí, co si nás měřili zvědavýma očima.

„No, já jsem toho přežil docela hodně, takže mi tohle nepřijde zas tak těžký," ozval se Stiles s rukama za hlavou.

„Já lovím celý život vlkodlaky," řekl klidně Chris Argent.

„A mě to naučil. Umím se bránit," řekla pyšně Allison.

„No, já tu jsem hlavně kvůli tomu, že tu bydlím a že jsi moje sestra." Pokrčila rameny Lydia, jakoby nezaujatě, ale všichni viděli, ten ruměnec, co se jí rozlil po tvářích.

„Myslím Emily, že víš, proč tady jsem já." Mrkla na mě Melissa a já se jí zadívala do očí. Několik minut jsme se dívali do očí a mě bylo jasné, že vlkodlaci poznali, jak se mi nervozitou zrychlil puls.

„Sice vím, proč tu jsem, ale nerad pracuju s někým, kdo něco zatlouká." Ozval se Peter s očima upřenýma na mě. Ještě víc jsem znervózněla.

„Emily?" zeptal se zmateně Isaac. Všichni se na mě dívali.

„Nic. Nic to není," řekla jsem.

„No tak! Teď všichni slyšeli, že lžeš, aspoň všichni, co mají dobrý sluch." Peter se podíval po ostatních.

„Emily možná bys..." Chtěla něco namítnout Melissa.

„Ne. Je to v pořádku, nejsme tu kvůli tomu, abyste ze mě lovili, jestli lžu nebo ne ve věcech, co nic neznamenají."

Stejně se nikdo moc důvěřivě netvářil, ale konverzace se obrátila jinam.

„Dobře, jediné, co mě napadlo, jsou hlídky," řekl Derek. „Prostě s ní vždy někdo bude."

„To je dobré, ale pokud je někdo napadne? Co pak?" zeptal se Stiles nedůvěřivě.

„Naučíme Emily, zacházet s nějakými zbraněmi, co by vlkodlaky zpomalilo, kdyby ji napadli." Nabídl se Chris Argent.

„Vždy s ní bude nějaký vlkodlak, takže bude mít větší šanci." Přidal se Peter.

„Nikam nebude chodit sama," řekl Isaac a významně se na mě podíval.

„Takhle to přeci nejde do konce života. Jaký je plán?" zeptala jsem se, když už jsem to nemohla vydržet.

„Plán je najít alfy a zastavit je nebo jim ukázat, že tady nejsou vítané," řekl ostře Peter.

„Ok. Teď by bylo fajn dát Emily svoje čísla a ty Emily dej svoje číslo ostatním. Kdyby se něco dělo, můžeme zavolat," řekla Allison a všichni jsme si vyměnili čísla.

Pak se řešilo, jak budou probíhat hlídky, dokud vše nebylo rozdělené. První bude Peter, Isaac chtěl jít první, ale potřebuje si nastěhovat věci do nového Derekova bytu, ani nevím proč, ale neřeším to.

••••••••••

Byl u mě v pokoji a prohlížel si všechny moje věci. Celou dobu mi strašně rychle bije srdce, jak se snažím přinutit k tomu se ho na něco zeptat.

„Můžeš mi říct, proč jsi tak nervózní?" zeptal se ledabyle, když byl ke mně otočený zády a prohlížel si fotky s maminkou.

„Chci vám pomoc najít alfy," vyrazila jsem ze sebe tak rychle, že by mi člověk bez vlkodlačích smyslů jen těžko rozuměl.

Prudce se otočil a díval se na mě se zvednutým obočím. „Jsi člověk, my vlkodlaci, jak bys nám asi tak chtěla pomoc?"

Nervózně se kroutím na kraji postele. „Už jsem o tom přemýšlela. Nechci, aby se někomu něco stalo a jelikož víte, že chtějí mě, víte, jak je najít..."

Tentokrát se zamračí. „Návnada," hlesne a vrátí fotku, kterou stále držel v rukou na poličku, aniž by se otočil nebo ode mě odvrátil zrak.

Kývnu, spokojená, že to pochopil. „Byli byste kolem, a kdybyste ho nechytli, stačilo by ho sledovat."

Uznale si mě měří. „Spletl jsem se v tobě. Myslel jsem, že si jen chceš zachránit kůži a ty přitom vymýšlíš plány, jak nás ochránit. S Derekem to domluvím. Čím dříve tím lépe, dokud tě chce chytit za čerstva, bude nedočkavý." Vyskočil z okna a s mobilem v ruce si mi vytratil z očí v lese. Věděla jsem, že je blízko, jen nechce, aby o něm věděla Natalie.

Celý další den se to plánovalo. Jen já, Peter a Derek. Věděli jsme, jak budou reagovat ostatní, takže je postavíme před hotovou věc, buď do toho půjdou, nebo ne.

Plán je jednoduchý, půjdu hluboko do lesa a budu se procházet. Kolem mě budou ostatní, ale tak daleko, aby je nikdo neviděl. Od Argentů si půjčím uspávací pušku a jak Derek říká, půjde ze Deatonem, aby mu dal extra uspávací dávku. Vlkodlaka to zpomalí na pár minut. To zatím doběhnou ostatní a mě dostanou pryč, zatímco Peter ho bude sledovat. Vcelku nic těžkého.

Všem z minulé schůze, která byla včera, jsem napsala, že jsem v pořádku, ale s Derekem a Peterem bychom se rádi sešli. Za pár minut mi přišla odpověď od Scotta, že můžeme jít k nim, jelikož u mě je Natalie.

Dohodnuto. Všichni souhlasí a jedou tam. Nás vezme Lydia, mamce řekla, že jedeme na nákup a zdržíme se. Natalie znovu jede za maminkou a přiznala se, že by tam ráda strávila víkend, protože o ní má strach, ale nechce nás tu nechat.

Uklidnili jsme jí, že se nic neděje, ať jede. Po dlouhé době přemlouvání povolila a pojede na víkend. Odjíždí už dnes.

Rozloučili jsme se a sedli k Lydii do auta, kde už čekat Derek a Peter.

Dorazili jsme jako poslední, protože nás zdržela Natalie.

„Takže, co jste chtěli probrat?" zeptal se Scott za všechny. Podívali jsme se s Derekem na sebe a pak na Petera.

Odfrknul si a začal. Řekl jim celý plán, já jako kořist.

„Ani nápad!" vykřikl Isaac, když to slyšel.

„Souhlasím, tohle ne!" přidal se Scott a ostatní kývali hlavou.

„Jenže my se vás neptáme, jestli souhlasíte," řekla jsem pevně, až jsem si vysloužila překvapené pohledy. „My se ptáme, jestli do toho jdete s námi nebo nás v tom necháte samotné."

„Děláš si srandu?!" vyjekl Lydia.

„Samozřejmě nemyslím vás tři." Ukázala jsem na Melissu, Lydii a Stilese. „Bylo by to pro vás moc nebezpečné."

„A pro tebe snad není?!" vykřikl naštvaně Isaac. „Tohle ne. Nikam nepůjdeš!"

„To teda půjdu! Plán je to dobrý a vyjde! Jedna alfa proti alfě, dvoum betám a lovcům?! No tak, snad si nemyslím, že by vyhrál!" vyprskla jsem.

„Co když tě kousne, ještě dřív než se tam objevíme?" Všichni mlčí a pozorují naši hádku. Stojíme proti sobě a zuříme.

„Co když ho trefím uspávadlem?"

„Co když ti ublíží?!"

„Co když mě to nezajímá? Co když mě zajímá jen to, abyste byli vy všichni v bezpečí!"

Najednou jako by mu došla slova. Otevírá a zase zavírá pusu, jako ryba na suchu.

„Koukni, já vím, že se ti to nelíbí. A je mi jasné, že se to nelíbí ani vám," otočím se na ostatní. „Ale já nechci, abyste nasazovaly kožichy, kvůli tomu, že mě někdo chce kousnout. Kdyby se někomu něco stalo... Nikdy bych si to neopustila."

Všichni jsou ticho. Dívají se střídavě na mě a na Isaaca, který poraženě vydechne.

Oddechnu si a nechám ostatní, aby řešili, jak a kde kdo bude. Úplně je vypouštím a myslím na cokoliv jiného.

Nadskočím, když mi někdo položí ruku na rameno. Je to Melissa. „Musíš jim to říct," zašeptá, aby nás nikdo neslyšel.

„Já vím, ale pokud to řeknu teď, Isaac mě nikam nepustí a bude hysterčit. Vím, že kousnutí může zabít a že mě zabije, ale nemůžu to před ním říct. Před nikým. Peterovi by to snad nevadilo, ale myslím, že i Scott by byl proti, je to skvělý člověk," namítnu taky šeptem.

„Jenže, je to důležité. Nemůžeš to před nimi skrývat moc dlouho," řekne jemně a já si teprve teď uvědomím, že už se přestali domlouvat a dívají se na nás. Ztuhnu a zděšeně se dívám do překvapených očí Melissy, ani jedna z nás si neuvědomila, že nikdo nemluví, protože každá myslela na svoje.

„Dobrá, teď už to chci slyšet," řekl Chris Argent se založenýma rukama na hrudi.

„Tohle má být férová hra a ty nám něco skrýváš!" ozve se dotčeně Allison.

„Emily nám můžeš věřit, chceme ti pomoc," ozve se Scott.

Zhluboka se nadechnu a vložím si hlavu do dlaní. Vidím, jak ke mně přistoupil Isaac. Zvednu hlavu.

„Tak nám to řekni, prosím," vyzve mě potichu.

Podívám se na Melissu. Kývne a je mi jasné, že z toho už nevybruslím.

„Peter mi říkal, že ne všichni teenageři kousnutí přežijí. Popsal mi to." Všichni kývli na souhlas. „Já patřím mezi ně. Patřím mezi ty, co nepřežijí."

Isaac se napne. „Ale teenageři snad vždy přežijí. Navíc, tebe nikdo nekousne."

Pousměju se. „Isaacu, všichni víme, že je tady riziko, že mě kousne. Malé, ale přesto tu je."

„Isaac má pravdu, jen málo jedinců nepřežije, neměj strach." Uklidňuje mě Scott.

Pevně se na ně podívám. „Nepřežjí pokud nejsou úplně zdraví..."

Mám pocit, že už je vám jasné, co to znamená. Mě osobně se to skvěle hodilo do příběhu a zbytek povysvětlím v další kapitole. Snad se líbilo a moc děkuju za komentáře, Vote a přečtení! :3 Love you all :* Adél :)