V bojové formaci vedle sebe stáli Strážci Galaxie, připraveni prát se za svého posledního člena, který jim chyběl. Naproti nim na zemi před nimi seděl bezmocný Iron Man spolu s Grootem uvězněném v obleku.

"Okamžitě nám ho vydej!" rozkřikla se Gamora a tasila meče. Stark si jí nevšímal. Měl sám problémy a nutně je potřeboval vyřešit.

"Poslední varování a ustřelím ti hlavu hajzle!" vrčel Rocket a myslel to vážně. Zbraní mířil přímo na playboyovu helmu.

"A já ti uříznu koule!" začal se smát Drax, který za to okamžitě schytal několik nechápavých pohledů. Takhle věta však Tonyho konečně donutila věnovat okolí alespoň nějakou pozornost. 

To co viděl, ho nemálo vyděsilo. Lekl se a omylem se pohnul. Tím zapříčinil, že se brnění o další malý kousek scvrklo. Okamžitě si v hlavě zanadával, jaký je to hlupák. 

"Klid! Ještě vy mu tu překážejte," rozčílil se playboy. Opravdu na ně neměl čas a potřeboval plnou pozornost věnovat problému. Klid mu ale ostatní obyvatelé vesmírné lodi nechtěli dodat.

"Tak to teda ne! Nás taky zabiješ? Tak proč jsi nás nezabil rovnou?! Hmm?" přidal se do rozhovoru i Peter, kterého to nemálo zamrzelo. Myslel si, že budeme mít kamaráda. Ne, že bude mít nepřítele.

"Tak jinak. Hněte se a váš přítel umře. Střelte mě a bude z něj už jen mrtvá tříska," obrátil svojí taktiku stále zoufalejší hnědovlásek.

"To ti jako máme věřit?" zamračila se Gamora ještě víc, pokud to vůbec šlo. Byla odhodlaná toho malého zachránit, ať se bude dít cokoli. Klidně by za něj položila život.

"Je na vás, jestli to chcete riskovat," odpověděl pevným hlasem Iron man. Doufal, že Groota milují natolik, že by ho umřít nenechali. A doufal správně.

Strážci na něj stále mířili všemi možnými i nemožnými zbraněmi, ale k boji se neměli. Bylo úplné ticho. Jen malý Groot se snažil nehýbat se a co možná nejdéle zůstat při vědomí. A Tony už pomaličku začal přicházet na to, co se vůbec stalo. Byl hrozně vystresovaný. Opravdu o toho malého nechtěl přijít. Vypadal jako dost milý týpek. 

"Groote? Zatáhni znovu za ten drátek. Úplně za stejný. Nesmíš za jiný, jinak oba umřeme. Chápeš? Prostě zatáhni za ten zelený. Ze-le-ný," přerušil ticho robotický hlas. Strážci se začali rozhlížet všude dokola a hledat Groota a drátky. Nikde ho však neviděli. Viděli jen robota, který jen seděl a nic nedělal. 

Groot se podíval na změť drátků, které měl hned před obličejem. Podíval se na velký černý a opatrně ho chytil. Chtěl za něj zatáhnout, ale pak si znovu zopakoval cizincova slova. Ruce přesunul na drátek fialový a pomaličku s ním trhl.

"Groote! Zelený! Au! KURVA! Pokud nebudu moct mít děti, tak z tebe udělám hobliny! ZELENÝ! To je... Barva, kterou mají stromy! Víš? Jak je to listí? Tak přesně tu barvu!" zasýpal bolestně Stark, který měl oblek těsně namáčklý na jeho přirození.

Malý strom pustil fialový drát a místo toho sáhl na drát hnědý. Na poslední chvíli ho však do očí udeřila svítivá zelená barva drátku, který trošku vyčuhoval. Pustil hnědý a chytil zelený. Teď už na nic nečekal a rychle za něj zatáhl. V tu chvíli stěny kolem něj začaly mizet. Chudák malá ztratil rovnováhu a začal padat.

Strážci stáli s otevřenou pusou. Vůbec nechápali, co dělal jejich člen v obleku toho zlouna. Zalapali po dechu, když Groot začal padat. Nejspíš by ho pád nezabil, ale určitě by si natloukl. 

Tony měl naštěstí perfektně vytrénované reflexy, takže padajícího prcka rychle chytil. Až teď si pořádně oddechl. Oblek už měl složený v náramku a konečně zase mohl pořádně dýchat. Nikoho dnes nezabije.

"I am Groot!" šeptl Groot a lehl si na Iron manovu ruku. Zavřel oči a během několika vteřin usnul. Dost ho to celé vyčerpalo. Tony si opřel hlavu o kovovou stěnu a snažil se vydýchat celý zážitek. Hřbetem volné ruky si setřel pot z čela. Zavřel oči a zhluboka dýchal.

Oči prudce otevřel, jakmile ucítil hlaveň zbraně na spánku. Celé jeho tělo ovládla panika a nebyl schopný se pohnout. Což bylo dobře, jinak by měl v hlavě díru.

"Ty hajzle! Hni se a zabiju tě!" křičel Rocket Tonymu do obličeje. Gamora rychle přiskočila a spícího Groota mu sebrala z ruky.

"Draxi. Pojď mi s ním pomoct," houkl Peter a spolu s modrým mužem se rozešli k hnědovláskovi. Oba ho z každé strany pevně sevřeli. Tony byl moc unavený, takže se ani nebránil. Ucítil jen, jak mu někdo oddělal okovy na noze a pak spadl do říše snů. Nebyl zvyklý na tuto zvláštní atmosféru a dost ho všechno unavovalo. 

***

Stark nespokojeně zabručel, jelikož ho něco dost nepříjemně tlačilo do zad. Povzdechl si a otevřel oči. Posadil se a došlo mu, proč se mu tak nepříjemně leželo. Byl v nějaké malinké místnosti. Byla tu vlastně malá kovová postel, na které seděl. Pak už jen viděl sklo, přes které viděl další místnost. Zvedl se a hned spadl. Úplně zapomněl na jeho poraněnou nohu. 

Dobelhal se ke sklu a snažil se najít dveře. Brzy mu došlo, že zde žádné dveře nejsou. Byl tam zabedněný. Začínal dostávat panický záchvat. Z malých prostorů měl vždycky strach. Myslel si, že se ho zbavil, ale teď, když je někde ztracen ve vesmíru, to na něj znovu přišlo. 

Udělal jedinou věc, která ho napadla. Začal rukou mlátit do skla. Po pěti minutách to vzdal. Nemělo to cenu. Tak lehce se ven určitě nedostane. Dobelhal se proto k posteli, pokud se tak tomu kusu šrotu dalo říkat, a lehl si na ni. 

"Friday?" šeptl potichu Tony a ruku s hodinkami si opřel o čelo. 

"Ano, Pane?" promluvila jeho umělá inteligence, která nějakým záhadným způsobem pořád fungovala.

"Jak dlouho už nejsem na Zemi?" zeptal se smutným hlasem. Nikdy si nemyslel, že se mu bude tak moc stýskat. Chybělo mu úplně vše. To dobré i to špatné.

"Týden," odpověděla Friday téměř okamžitě.

"Týden?! To není možné. Jsou to tak dva dny maximálně!" vyděsil se Tony. Nemohl být pryč tak dlouho. Připadalo mu to jako před několika hodinami, kdy se naposledy podíval na spícího Steva a opustil jeho byt. 

"Ano. Týden," potvrdil své předchozí tvrzení robotický hlas. 

"Nějaké zprávy ze světa?" snažil se bezradný Tony zjistit alespoň něco. Co by dal za to, aby věděl, jaký skandál se zrovna řeší. Kdo se zas s někým vyspal a kdo ve vládě něco pokazil.

"Nemám přístup k internetu. Omlouvám se, Pane," zněla odpověděl, kterou Tony rozhodně slyšet nechtěl. Ač nerad, Friday vypnul. Musí si šetřit baterku. Dost pochyboval, že mu jeho věznitelé něco dovolí. 

Převaloval se a převaloval. Stále nedokázal najít příjemnou polohu, ve které by mohl usnout. Navíc měl obrovský hlad. Jestli měla Friday pravdu, tak se pořádně týden nenajedl. Od toho také proudila veškerá jeho unavenost a bolest břicha, kterou se snažil ignorovat.

Tony uslyšel ránu a hned se posadil. Ve stěně naproti se objevily dveře, které tam předtím určitě nebyly. Do místnosti vešel Quill a v ruce držel nějaký tác. Ani jeden nic neříkal. Tony měl strach. Měl strach, co všechno mu jsou schopní udělat. 

"Ehm... Gamora říkala, že taky potřebuješ něco jíst, jinak umřeš. Tak jsem byl vyslaný, ať ti něco udělám. Asi to nebude moc dobrý. Bohužel nejsem moc dobrý kuchař. Ale otrávit by ses z toho neměl," začal plácat páté přes deváté Peter a došel až k Tonymu. Byli od sebe tak dva metry. Playboy stále seděl a váhavě si tác s jídlem vzal. Jakmile ucítil vůni pokrmu, málem omdlel. Hlad měl obrovský a to jídlo vonělo až moc dobře.

Stark dotrhl pohled od jídla a nedůvěřivě se podíval na svého jediného společníka. Peter mu pokynul a Tony se konečně pustil do jídla. Už mu bylo jedno, jestli ho otráví. Stejně by umřel na hlad. Takže umře tak jako tak. 

Na vidličku napíchl něco, co vypadalo jako brambora. Raději nechtěl vědět, co to ve skutečnosti je. Sousto vložil do úst a slastně zavřel oči. Rychle bramboru spolkl a nabral si další. 

Během pěti minut do sebe naházel všechno jídlo. Tonymu bylo jedno, že ho Peter celou dobu pozoroval. Bylo mu jedno, že se cpal a bylo to velmi nevhodné a nevychované. Bylo mu dokonce i jedno, že si o něm musí jeho společník myslet, že je úplný prasák. Teď byl najedený a to bylo nejdůležitější. 

"Tak chutnalo?" zeptal se Peter, který vypadal značně pobaveně. To filantropa trošku překvapilo. Myslel si, že se na něj bude dívat s odporem. Ne s úsměvem na rtech.

"Ušlo to," odpověděl Tony, ale spíše to zasípal. Měl hrozně vyschlo v krku. Pití také nějakou dobu neviděl. Už byl i dost dehydratovaný.

"Promiň. Na," plácl se Quill do čela a z kapsy vyndal flašku vody. Tony jí rychle otevřel a všechno pití vypil na ex.

"Wow," šeptl v úžasu Peter. Ještě nikdy neviděl někoho takhle rychle něco vypít. Tony se musel ušklíbnout. 

"Co se divíš? Ne pro srandu jsem král večírků," zakřenil se hnědovlásek a trošku se zavrtěl na tvrdé posteli. Peter chvilku přemýšlel, nakonec jen sebral tác a beze slova odešel. 

Iron man si jen povzdechl a znovu si lehl na tu nejvíc nepříjemnou věc, co existuje. Snažil se uklidnit svoje rychle splašené srdce. Byl zmatený, jako nikdy. Bál se, co s ním bude. Přál si jen jediné. Aby ho nezabili.

A/N

Zdravím!

Ano, vím, že není čtvrtek. Překvapení?! ♥ Budu teď vydávat vícekrát do týdne. Čtvrtky zůstávají a nadále bych chtěl přidávat i pondělky ♥ Možná ještě nějaké dny, ale to bych vám určitě dala vědět ♥ Jste pro? Nebo vám víc vyhovuje jedna kapitola týdně?

Děkuji za všechny hvězdičky i komentáře ♥

Marvel_corn ♥