Tony se po dlouhé době opravdu dobře vyspal. Neměl otlačená ramena, nebolela ho záda. Noha si přes noc opravdu odpočinula. Hlava se mu vyčistila, cítil se v bezpečí... Hlavně proto, že věděl, že není sám. Kdyby se něco pokazilo, tak tu s ním byl Peter, který by ho zajisté ochránil.

Stark otevřel oči a pořádně si zívl. Trošku se lekl, když si všiml, že má své ruce obmotané kolem kaštanovláska. Ještě více se lekl, když zjistil, že mu Quill objetí oplácí. Tony se pokusil z příjemného objetí dostat, ale moc se mu to nedařilo. Byl v koncích a nevěděl, co má dělat. Ne, že by se mu chtělo pouštět silné tělo, ale musel. Tohle nebyl Steve, který na to byl zvyklý. Vždyť se ani pořádně neznají. Pěstí dostat nechce.

Nakonec se mu podařilo přestat objímat Starlorda. Zavřel oči a čekal, dokud se neprobudí jeho společník. Pro oba bude lepší, když bude předstírat spánek a už nikdy o tom nebudou mluvit.

Netrvalo dlouho a Peter se opravdu probudil. Tony to poznal tak, že se přestalo ozývat pravidelné a klidné vydechování. Teplé ruce zmizely z jeho zad a matrace se zhoupla. Raději ještě oči neotevíral. Bál se, jak bude Quill reagovat.

"Hej! Hej Starku! Pojď, musíš jít," ucítil Tony tlak na rameni. Otevřel oči a pořádně si zívl. Falešně samozřejmě. Ještě si promnul oči, aby to vypadalo, že se opravdu právě probudil. Herec to je opravdu výborný.

"Co? Kam?" zamumlal Iron man. Najednou se mu teplo postele začalo až moc líbit. 

"Musíš jít zpět, než si toho někdo všimne," povzdechl si smutně Peter. Klečel na jednom koleni a díval se do hnědých očí. Ať se snažil jak chtěl, nedařilo se pohled odtrhnout. Stejně tak Tony si pořádně prohlížel zelené duhovky a byl jimi opravdu fascinovaný.

"Jak dlouho mě tam hodláte držet?" po chvíli odtrhl Stark pohled a začal se dívat všude okolo sebe. Jen ne na svého společníka. Oba dva věděli, že tohle byla opravdu divná a trapná chvilka.

"Nevím. Pokusím se jim domluvit. Všichni pořád zuří, že jsi se pokusil zabít Groota," zesmutněl Peter. Opravdu mu bylo Iron mana líto.

"Ale vždyť já nikoho nechtěl zabít! Byla to jeho blbost, že hrabal na něco, co neměl," zuřil Tony. Nemohl za to a přes to za to trpěl. Ani mu nedali šanci, aby jim to vysvětlil. 

"Ať to bylo jakkoliv, prostě jsou naštvaní. Bude mi chvilku trvat, než je přemluvím. Navíc, kam bys vůbec šel, kdybychom tě pustili?" zajímal se Peter. Ustoupil na stranu, když se hnědovlásek začal zvedat. 

"No já... Já nevím, kam bych šel," řekl Tony pravdu. Sám nevěděl, proč to udělal. Měl by hrát divadlo, střádat plány a snažit se utéct. Ne se tady svěřovat.

 "Tak já nejdřív domluvím, abychom tě nedrželi jako zvíře zavřeného a pak se domluvíme, co dál," navrhl Quill, když už byl Stark oblečený. Hned šlo znát, že si noha trošku odpočinula.

"Díky," zářivě se usmál playboy. Takhle upřímný úsměv dlouho nikomu nedal. Nikdo si ho nezasloužil.

"Ale jedno mi řekni. A prosím upřímně," začal nervózně Peter. Tony se znovu podíval do zelených očí a čekal, co z něj vypadne.

"No povídej," pobídl ho Stark, když se druhý pořád nemohl vyjádřit.

"Chtěl jsi toho Groota zabít, nebo ne?" zeptal se a díval se hnědovláskovi přímo do očí. Potřeboval poznat, jestli lže.

"Co?! Ne! Samozřejmě, že ne! Proč bych ho měl zabíjet? Nejsem hloupej. Nebudu zabíjet někoho z vás, když jsem s vámi zavřený na jedné lodi!" mračil se Tony. Mrzelo ho, že se ho na to Peter vůbec musel ptát.

"Promiň, jen jsem si potřeboval být jistý. Tak pojď," vyzval Peter Tonyho a znovu ho podepřel. Starkovi se vůbec nechtělo jít pryč z tak hezkého pokoje. Už jen ta představa, že zase někde bude sám zavřený, ho ničila. 

Bez komplikací došli až k 'vězení.' Tony se zašklebil, když uviděl své brnění na posteli. Přišlo mu to chytré, ale nahlas by to neřekl.

Peter pomohl playboyovi, aby si sedl na postel. Všímal si smutných pohledů, které na něj Stark nevědomky házel. Šílel z toho, jak zoufalé jeho oči byly.

"Prostě tu přežij den a já tě zase večer vyzvednu. Co ty na to?" vypustil ze sebe Quill, když promyslel všechny klady a zápory. Záporů bylo mnohem, mnohem více. Ale nemohl si pomoct. Prostě tomu člověku musel pomoct.

"Myslíš to vážně?" rozsvítil se hnědovlásek. Už teď se nemohl dočkat, až bude večer a znovu bude moct spát v té úžasné posteli.

"Myslím," usmál se Peter. Líbilo se mu, že byl druhý muž tak nadšený z jeho společnosti. Ostatní na palubě ho považují za 'toho otravného' člena.

Peter vyběhl z malé cely a zmizel někde v lodi. A Tony znovu osaměl. Přesto byl šťastný, jelikož večer nebude usínat sám.

Playboy si s námahou sedl na zem a konečně se dal do opravování obleku. 

***

Friday hlásila, že by měl být večer. Čas se měřil opravdu špatně. Slunce tu nebylo, tak jak se mohli Strážci řídit? Nejspíše měli hodiny, jelikož 24 hodinový formát dodržovali. 

Na Tonyho už šla únava, ale snažil se neusnout. Prsty už měl od oleje umaštěné. Na dlaních měl mozoly a na čele kapičky potu. Za celý den udělal velký pokrok. Opravil vše, co potřeboval. Zrovna byl ve fázi, kdy přemýšlel, jak zajistit, aby se Friday sama dobíjela. Opravdu se obával dne, kdy jí dojde šťáva.

Když Peter okolo půlnoci došel k cele, Stark už dávno spal. Usnul na zemi v sedě. V jedné ruce svíral šroubovák, zatímco druhou měl položenou na břiše. Musela to být opravdu nepříjemná poloha.

Quill chvilku přemýšlel. Rozhodně ho nechtěl budit. Ale na druhou stranu, takhle spát nemohl. Povzdechl si a opatrnou chůzí se k muži vydal. Klekl si na jedno koleno a opatrně mu zatřásl s ramenem. To však Tonyho neprobudilo. 

"Tony! Vstávej!" zkusil to Peter přes hlas. Ani to však nezabíralo. Kapitán byl opravdu zoufalý. Neuměl budit. Nikdy mu to nešlo. Také ho kvůli tomu pár příšer málem sežralo.

"Dělej!" spojil obě činnosti dohromady. Takže mluvil a zároveň mu třásl s ramenem. Ani po pěti minutách se mu nepodařilo hnědovláska probudit.

Quill si povzdechl a vyběhl z místnosti. S jasným cílem.

***

Peter se vrátil. Tentokrát nebyl sám. V ruce držel malého mužíčka, který s ním za celou dobu nepromluvil. S nikým posledních pár dní nemluvil. Jen se mračil a ručičky měl složené na hrudi. 

Quill došel až k Tonymu a Groota opatrně položil na zem. Jeho obličejíček se rozzářil, když si uvědomil, kdo to před ním sedí.

Malý strom začal po Tonyho oblečení šplhat, až se dostal ke krku. Vyskočil a zachytil se několika vlasů. Chtěl se za ně přitáhnout, ale hnědá hlava sebou trhla. Groot se přesto pevně držel pramínků. 

Stark křikl bolestí a otevřel oči. Něco ho hrozně tahalo za vlasy. Rychle položil ruku na místo vzadu na hlavě, kde ho to bolelo nejvíc. Trošku se lekl, když se dotkl něčeho živého. Groot byl na druhou stranu rád, že vidí ruku. Pochopil to tak, že mu ji Tony nastavuje. Proto si na dlaň sedl a pevně objal palec. 

Miliardář se opravdu lekl a začal rukou třást. Snažil se hmyz z ruky setřást. V pohybu přestal, když se na ruku podíval a viděl, jak Groot visí z jeho dlaně a sotva se drží jeho palce. 

Tony vydechl všechen vzduch a opatrně malého mužíčka chytil a zachránil ho tak před pádem.

"I am Groot," usmíval se Groot a stále objímal palec. Tonymu to přišlo opravdu roztomilé, ale nahlas to neřekl. Slovo roztomilost v jeho slovníku chybělo.

"Hrozně jsi mě vyděsil," zasmál se Stark a ruku zvedl do výšky, aby na třísku ještě lépe viděl. 

"I am Groot," culil se nikdo jiný, než Groot. 

"Páni. Takhle nekomunikoval už pěkně dlouho," ozval se další hlas a s Tonym to málem seklo o zem. Rychlostí světla otočil hlavu a zorničky se mu rozšířily, když se díval do zelených duhovek.

"Ah-ahoj?" vykoktal zmatený Stark. Moc si nepamatoval, kdy usnul. Navíc byl pořád hrozně ospalý, takže si nedokázal spojovat souvislosti. Vůbec nechápal, jak se tady ti dva ocitli.

"No ahoj. Jsem rád, že jsi vzhůru, růženko," smál se Peter. Začal se smát ještě více, když ho Tony propálil opravdu naštvaným pohledem.

"Já jsem nespal," zamumlal potichu Stark. Samozřejmě věděl, že to není pravda. Ale potřeboval vypadat jako frajer. A frajeři takhle hloupě neusínají.

"Ale spal. To je jedno. Pojď, musíme jít. Teda, pokud nechceš zůstat na zemi. Vypadá to, že jsi se na ní zabydlel," vtipkoval Peter.

"Hrozně vtipný. Žil jsem na jiné Zemi," protočil Tony očima a Groota si dal do vlasů. Došlo mu, že se tam tomu malém stvoření líbí. A měl pravdu. Klacík si hned sedl a začal si s vlasy hrát. 

Peter se tomu uchechtl a zvedl se. Tony se také zvedal a snažil se ignorovat obrovskou bolest, kterou měl v noze.

"Díky. My už s Grootem půjdeme. Uvidíme se zítra," řekl Quill a při posledním slově na hnědovláska mrkl. Vzal nespokojeného mužíčka do náruče a vyběhl z místnosti. 

Tony si mezitím sedl na postel a čekal, než se pro něj kapitán lodi vrátí. Pokud vůbec.

A/N

Zdravím! Jedu na lyžák a nevím, jak to budu mít s Wifi a daty. Tak snad někdy během týdne něco vydám ♥ Pokud ne, tak se nebojte, neumírám xD

Co si zatím myslíte o příběhu? Jak na vás působí? Je to první pokus o psaní ve 3. osobě. Tak si tím moc nejsem jistá. Ztrácíte se někdy v ději? Kdo zrovna mluví nebo kdo co dělá? Určitě mi hoďte nějakou konstruktivní kritiku ♥ Ta vždycky potěší ♥

Marvel_corn ♥