Boj začal. Tony si myslel, že ještěři vyhrají. Bylo jich okolo dvaceti, zatímco proti nim byli tři muži. Teda dva muži a jedna žena. 

Ve Starkovi to šrotovalo. Nevěděl, jestli zakročit, nebo ne. A pokud ano, komu má pomoct? 

"Co ty hajzle?! Chceš další!?" dolehlo k němu a muž v masce rozstřelil hlavu modrému ještěrovi. 

Teď už Tony nepřemýšlel. Je to člověk. Mluví anglicky. Musí to být člověk. Jeho jediná možná záchrana!

Rychle se k nim rozletěl. Začal střílet lasery a rány na ještěry. Na chvilku způsobil zmatek v obou řadách. Nikdo tu už nikoho dalšího neočekával. Zvlášť ne nějakého robota.

Brzy se však všichni probrali a pokračovali v boji. Tony byl rád, že po něm nešla skupina, které pomáhal. Trošku se bál, aby ho nezabili.

"Čus kámo! Dobrej vzhled! Jestli mi rozumíš, mohl bys prosím nějak rozstřílet tu loď? Nějak mi došly střely," ozvalo se vedle Iron mana. Otočil hlavu a lekl se. Vedle něho letěla nějaká chlupatá mluvící koule. Bylo mu jasné, že je tento tvor v teamu s člověkem. Nepřátelé totiž byli pouze jedné rasy.

Playboy nejistě kývl a rozletěl se k lodi. 

"Friday! Najdi nějaké slabé místo, kterým bych to mohl zneškodnit," poručil miliardář své umělé inteligenci. Byl rád, že se mu nestihla vybít. Naštěstí s ní moc nemluvil, takže pořád fungovala.

"Pane, na spodku každého křídla je zdroj energie. Pokud z ní vyndáte kabel, který přivádí statickou elektřinu, mohl byste vyhodit generátor a poté mů-" vysvětlovala, co a jak má dělat. Iron Man mezitím doletěl ke křídlu a rozstřelil ho. 

"-a nebo to můžete rozmlátit. Taky možnost," znovu promluvil milý hlas umělé inteligence. Tony za pár minut zneškodnil všechna křídla. Bylo mu jasné, co následuje. Velký výbuch. 

Rychle se rozletěl zpět k bitevnímu poli. Už zbývalo jen pár ještěrů, ale na ty nebyl čas. 

"Utíkejte! Hned! Celá ta loď bouchne!" křikl Tony a doufal, že mu budou všichni rozumět. Zelená žena chytla za ruku modrého muže a díky nějakým tryskám v batohu zmizeli v jejich lodi. Tony se ohlédl kolem sebe. Teď a tady umře, tak snad zachrání všechny osoby z této posádky. 

"Pet-Peter je u té lo-lodi," uslyšel Tony za sebou. Otočil se a spatřil toho samého živočicha, který mu předtím poradil, ať zničí loď. Loď, která vybouchne. Znovu se trošku lekl. Rozhodně to je zvíře. 

Tony na nic nečekal a vydal se k jisté smrti. Viděl muže, který zabíjel ještěry. Doletěl k němu a rychle ho objal. Otočil se a letěl s ním pryč. Muž se zmítal. Mlátil kolem sebe.

"Pusť mě! Ty hajzle! Okamžitě mě pusť! Moje posádka si tě najde a zabije tě!" křičel muž a Tony se pousmál.

Letěli docela pomalu, jelikož se muž v Tonyho náručí pořád zmítal. Už tam skoro byli, když loď bouchla. Obrovská tlaková vlna hodila Iron mana na trup lodi a v tu chvíli mu všechno zčernalo. 

***

"Hej! Já za to nemůžu!" 

"Ale můžeš!"

"Neříkej mi nic. Nechci tě poslouchat."

"Tak to budeš chlapečku!"

"Nebudu!"

"Ale budeš!" 

"I am Groot."

"I Groot to říká!"

"Ten toho taky řekne..."

"I am Groot!"

"Jo, promiň."

"Je to tvoje chyba."

"Není!"

"Je! Jsem kapitán, takže to je pravda."

"Nejsi kapitán! Já jsem kapitán! Je to moje loď."

"Je to moje loď. Víš ty co? Tak si tu všechno opravuj sám!"

"Rockete! Okamžitě se vrať!"

Tony pomaličku začal rozeznávat hlasy. Nebyl však schopný otevřít oči. Měl až moc těžká víčka a chtělo se mu spát. Přesto byl trochu zmatený. Myslel si, že bude mrtvý. Ale očividně to přežil.

"Jak vůbec víme, že žije?" ozval se třetí mužský hlas.

"I am Groot," odpovědělo něco.

"Počkáme ještě chvilku. Pak to buď dozabijeme, nebo to umře samo," promluvil zase první hlas. Pokud si Tony dobře pamatoval, tak se ten muž jmenuje Peter.

Iron Man se probral, jakmile padla věta, že ho zabijí. Otevřel oči a uvědomil si, že je pořád v obleku. Obraz měl poničený, ale i tak už viděl. Díval se přímo do stropu. Nejspíše je v té malé lodi a leží na zádech.

"Dobrý den, Pane! Jsem ráda, že žijete," promluvila Friday. Tony trošku pohnul hlavou, ale znovu viděl jen stěnu. Zničeho nic mu do zorného pole skočila malá věc. Někdo by řekl, že to je větvička. Ta větvička se ale pohnula. Tony se hrozně lekl. Omylem zapnul trysky na nohou a rozletěl se pryč. Po pár vteřinách však nemohl. 

Už byl plně probuzený. Podíval se na nohu a všiml si řetězu. Namířil na něj rukou a vystřelil. Nic se však nestalo. Takhle moc se nikdy v životě nebál. 

"Z toho se nedostaneš. Vyrobil jsem to já. Takže to je dobře vyrobené," promluvil někdo. Tony zvedl hlavu a díval se přímo na nějaké divné zvíře, které stálo na dvou. Zakřičel a zády se co nejvíce natlačil na zeď.

"Rockete, vždyť tu věc děsíš! Táhni od ní," promluvil muž, který už na sobě neměl masku. Tony neměl čas přemýšlet nad tím, kdo to je a co tady dělá. Ani na to, jak moc byl ten muž atraktivní. V hlavě měl jen jediné světýlko. Chce domů. A to hodně rychle.

"Věc?!" promluvil Tony, kterému to až teď došlo.

"Tak promiň. Kus šrotu," pokrčil rameny muž a opřel se o stěnu lodi. Stark nevěděl, kam se dívat dřív. Jestli na tu chlupatou mluvící kouli, malý klacík, který seděl a prohlížel si své ruce, nebo na pronikavé zelené oči.

"Já nejsem nějaký kus šrotu!" naštval se Tony a vyskočil na nohy. Okamžitě se však sesunul zpět. Noha ho bolela. Podíval se na ní a zadržel v sobě vyděšený výkřik. V noze měl zapíchnutý nějaký kus plechu. 

"Kurva," řekl si pro sebe.

"I am Groot!" křikl ten klacík a playboy se znovu lekl. Neměl však čas na přemýšlení nad tím, co to je zač. Cítil, jak mu z rány teče krev. Povzdychl si. Teď přijde o jedinou ochranu, kterou má. Můžou ho tihle podivíni hned zabít. 

Stiskl ruku do pěsti a oblek se okamžitě začal skládat do náramku. Hnědovlásek se nadechl a byl rád, že je zde kyslík. Úplně ignoroval dvojí zalapání po dechu a jednu větu 'I am Groot.'

Sehnul se k noze, ze které doslova vytékala krev. Roztřesenou rukou si sundal tričko a zavázal si na nohu nad ránou. Musí to vyndat. Řeže ho to do tepny. 

"No doháje. Co tak všichni stojíte? Táhněte pro lékárničku!" křikl ženský hlas a na Tonyho noze se objevila zelená ruka. Muž se opravdu lekl. Nechápejte ho špatně. Není rasista. Jen není zvyklý na zelené lidi.

"Neboj se mě. Kdybych tě chtěla zabít, tak tomu stejně neunikneš. Asi tě nechám žít. Máš pěknou tvářičku," usmála se zelená dívka na Tonyho, který byl snad bělejší než sníh. 

Chodící plyšák přinesl něco, co nejspíš byla lékárnička. Tony se pošoupl tak, že se zády opíral o zeď. Poraněnou nohu měl nataženou před sebou. Dost mu v ní škubalo a dál z ní tekla krev. Zavřel oči a nechal ženu, ať pracuje. Modlil se snad ke všemu, co ho napadlo. Chtěl jen, aby ta omračující bolest skončila.

Ale neskončila. Žena vyndala kus železa a Tony vykřikl bolestí. Hned na to se mu na břicho začal sápat klacík. Sice to bylo k smrti děsící, ale na druhou stranu playboy v životě neviděl nic tak roztomilého. Klacík se dostal na hnědovláskovo svaly a posadil se vedle pupíku. Usmíval se a culil se.

"I am Groot," řekl klacík. Tony zavřel oči, jelikož jeho tělem proběhla další ostrá bolest.

"T-Tony. Těším mě," otevřel oči Tony a pokusil se o úsměv. Moc mu to nešlo, když mu právě umírala noha.

"I am Groot!" usmál se ještě víc klacík. Tony se naopak trochu zamračil.

"Jo. Já vím. Už jsi to říkal," nechápal a ani se to nesnažil pochopit. Znovu mu škublo v noze.

"I am Groot."

"Tony."

"I am Groot!"

"Tony."

"I am Groot!"

"U planety Halixsů! Říká, že tě rád poznává," ozvala se zelená žena. Tony byl potichu. Pozoroval to maličké stvoření a vůbec nic nechápal.

"Hej třísko! Ty říkáš jen svoje jméno?!" nadzvedl Tony jedno obočí. Stáhl ho, jakmile se mu obličej zkřivil bolestí. Doufal, že už ta bolest přestane.

"I am Groot!" křikl Groot a seskočil z Tonyho. Tvářil se naštvaně a ručičky měl založené na hrudi? Asi ano. Tento klacík měl ruce založené na hrudi.

"No výborně. Teď jsi ho naštval. Spokojenej?" promluvil chodící plyšák. Tony se na něj podíval a trošku křikl bolestí. Zelená žena se mu v té noze slušně hrabala. Raději už nic neříkal. Znovu opřel hlavu o stěnu a zavřel oči. Bolelo ho to tak moc, že na chvilku omdlel. 

-----------

I am Groot = Já jsem Groot