,,Už nikdy víc," přísahal Gellert, když se k večeru vraceli domů ze zábavního parku, kde strávili celé odpoledne. Jak ironické bylo, že se z Albuse, který ještě před pár lety stál na jeho straně a hlásal názory, že kouzelníci by se měli před mudly skrývat a být jim nadřazeni, stal náhle jejich milovník. Obdivoval, jak dokázali žít své všední životy bez kouzel, a ještě ohromenější byl, když zjistil, kolik věcí dokázali vynalézt bez pomoci magie. Jedním z toho byl i zábavní park, který jej naprosto uchvátil, ale podle Gellerta to byla hotová noční můra. ,,Tam už mě nikdy nedostaneš, Albusi. I kdybys mi za to slíbil cokoliv na světě."

,,Gellerte, nebuď takový suchar!" namítl zvesela Albus a jeho pomněnkově modré oči mu jiskřily radostí. Grindelwaldovi se líbilo dívat se do nich, když překypovaly veselím, ale zrovna dnes by byl radši, kdyby si Albus ze zábavního parku odnášel zkaženou náladu stejně jako on. ,,Vždyť to bylo naprosto úžasné! Těch atrakcí a laskomin! Musíme navštívit víc takových míst!"

,,Albusi, ty mě snad vůbec nemáš rád!" zaúpěl Gellert a nabručeně si vrazil ruce do kapes. ,,Byla to hrůza. Děs. Naprostá ztráta času. Úplně jsem ztratil chuť k životu."

,,U Merlina, ty máš ale dneska náladu," protočil očima Albus a zatímco Gellert odemykal dveře od jejich domu a cosi nesrozumitelného si brblal pod nos, on se vesele ládoval citronovými gumovými bonbony. ,,Na, vezmi si. Bude ti lépe."

,,Tak s tímhle za mnou nechoď!" prskal Gellert, když zjistil, co mu Albus nabízí. Vtáhl svého rozesmátého přítele dovnitř a zabouchl za nimi dveře. Opřel ho zády o stěnu a natiskl se na něj, aby mu nemohl nikam utéct. ,,Ve jménu Antiochově, ta cukrátka ti úplně zatemnila mozek."

,,No tak, Gellerte," škemral Albus a znovu rukou zalovil v pytlíčku, aby mohl následně vytáhnout další - podle Grindelwalda odporný - žlutý bonbon. Když Gellert stáhl rty do úzké linky, Brumbál mu po nich schválně přejel citronovým bonbonem.

,,Tfuj, Albusi. Odhoď to pryč," zapředl Gellert, když se naklonil k jeho uchu a tváří se otřel o tu jeho. ,,Celý den se snažím splnit všechno, co ti na očích vidím, obětoval jsem se, jenom kvůli tobě, a souhlasil s tím, že půjdeme do toho zatraceného zábavního - a navíc mudlovského! - parku, kde jsi mě dlouhé hodiny tahal po příšerných atrakcích a nutil jsi mě sníst kdesi cosi, co bylo sladké. Co kdybys už přestal otravovat s těmi bonbony a začal se věnovat něčemu lepšímu? Nechci znít namyšleně, ale myslím, že za dnešek bych si zasloužil odměnu, hm?" zašeptal mu do ucha a něžně ho políbil na krk, zatímco se Albus tiše chichotal.

,,Mudlové jsou úžasně vynalézaví."

,,A ty jsi příšerně ukecaný! U Merlina, Albusi, jestli budeš dál pokračovat, tak se půjdu dobrovolně upálit," zasténal Gellert a frustrovaně ho kousl do ramene.

,,Auu! Nebuď hrubý!"

,,Tak tady přestaň básnit o mudlech! Už vím, co dělat, když se s tebou budu chtít rozejít; prostě tě vezmu do zábavního parku a ty ani nebudeš zklamaný - naopak, tam je zábavy a mudlů spoustu, takže se nudit nebudeš," protočil očima Gellert. Albus mu zapíchl ukazováček do hrudi a vítězoslavně se usmál.

,,Aha! Takže ty žárlíš!" prohlásil sebevědomě a zamrkal na něj. Grindelwald zavrčel.

,,Samozřejmě že ne. U Cadmuse! Jak jsem se mohl dát dohromady s milovníkem mudlů?" zvolal nevěřícně. Albus pokrčil rameny.

,,To nevím. Bonbon na uklidnění?" nabídl mu. Gellert se na něj zamračil, beze slov ho popadl do náruče a rozešel se s ním směrem do ložnice.

,,A dost, tohle už nebudu poslouchat. Je načase tě přivést na jiné myšlenky."

,,To se mi líbí."

Gellert povytáhl obočí. ,,Hlavně mi neříkej, že jsi mě schválně takhle provokoval jenom proto, abych nás dostal rychle do postele."

Albus se lišácky usmál a políbil ho pod ucho. ,,Možná."

,,Jen počkej," sliboval Gellert, ,,já ti udělám zábavní park."

•••

Tihle dva mě tak neskutečně baví!
Před psaním se mi skoro klepaly prsty, jak už chtěly psát. To jsem nezažila už docela dlouho!😃
Děkuju za tolik skvělých ohlasů pod první jednodílovkou, udělali jste mi ohromnou radost!😍
Snad se líbila i ta dnešní💟
Millie🍪