Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Pes

Za okny už dávno padla tma a celý Godrikův důl spal. I když, úplně všichni jeho obyvatelé nejspíš ne. V rodinném domku, v němž před několika lety bydlela pětičlenná rodina Brumbálových, leželi v posteli dva mladíci. Jeden spal, ten druhý zíral do tmavého stropu a zdálo se, že přemýšlí. Poté se ale přetočil na bok směrem ke svému milenci, který se tulil k polštáři, deku přitaženou až k bradě, a hlasitě si povzdechl.

,,Albusi?" zkusil ho šeptem probudit, dívaje se na jeho poklidnou spící tvář. ,,Abe? Albíku? Wafličko, vzbuď se!" řekl už trochu hlasitěji. Albus cosi zabručel do polštáře a přetáhl si deku přes hlavu, jenže Gellert ji zase stáhl dolů, aby na něj viděl, a přitáhl si ho k sobě. ,,Albí, nespi. Musím ti něco říct."

,,Grindelwalde, zatraceně," brblal Albus a pomalu otevřel oči, ospale si jej vyhledávaje. Gellert se na něj zazubil. ,,Co je zase? Musíš mě budit? Co máš tak naléhavého na srdci, že to nepočká do rána? Přísahám, že jestli to bude nějaká blbost..."

,,Není to blbost," ujišťoval ho Gellert a oči mu i v té tmě nadšeně zářily. ,,Albusi, já jsem dostal skvělý nápad. Co kdybychom si pořídili psa?"

Albus párkrát zamrkal, posadil se a přeměřil si ho pohledem, jako by se snažil zjistit, jestli si z něj dělá legraci. Grindelwald ale vypadal, že to myslí naprosto vážně, a tak hned popadl svůj polštář a hodil mu ho do obličeje. ,,Gellerte Grindelwalde! Děláš si ze mě legraci? Vzbudíš mě v jednu ráno jenom proto, aby ses mě zeptal, jestli si pořídíme psa? Jsi normální?"

Gellert se tiše smál a dal si Albusův polštář pod hlavu. ,,Musel jsem ti to říct teď, podle mě je to úžasný nápad. Tak co na to říkáš? Hmm, proč nespím na tvém polštáři? Voní úplně jako ty."

Albus ho dloubnul do ramene. ,,Přestaň, žádné lichotky ani flirtování ti nepomůžou. A vrať mi ten polštář. Grindelwalde!" Gellert se jen smál a nechtěl Albusovi jeho polštář vrátit. ,,Ach jo, mám tě plné zuby." Mladý Brumbál si zase trucovitě lehl, tentokrát zády ke svému příteli.

,,No tak, Albíku," škemral Gellert, naklonil se k němu a něžně ho políbil na krk, snaže se si ho tím usmířit. ,,Tak se nezlob. Vrátím ti ten polštář, až mi řekneš, jestli si teda pořídíme psa nebo ne. Hm?"

,,Proč vůbec chceš najednou psa? Nikdy jsi o psovi nemluvil. Já se z tebe zblázním, vážně."

,,Já nevím, psi jsou roztomilí. Mohl by tu s náma ležet a mazlit se..."

,,A ty s ním budeš chodit ve dne i v noci ven..."

,,No tak, Albusi. Bude to náš pes. Kouzelnej pes! Všechno zvládne sám," chlubil se Gellert. ,,Tak co, pořídíme si ho?" Nakonec mu vrátil jeho polštář, ale než si na něj Albus zase lehl, znovu jej jím praštil po hlavě.

,,Víš co? Teď to vážně řešit nebudu. Jdu spát. A ty bys měl taky. Dobrou noc," zahuhlal. Gellert si párkrát povzdechl, než se k němu přitiskl.

,,Tak jo, tak jo. Probereme to zítra. Dobrou, Albusi," popřál mu a byl chvíli zticha, než poté dodal: ,,Myslím, že mu budu říkat Antioch."

,,Gellerte!!"

•••

Upřímně? Jsem na tom podobně jako Gellert, taky bych vzbudila kohokoliv v jakoukoliv hodinu, abych se zeptala, jestli dostanu psa🤷🏽‍♀️
Mili🍪

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro