,,To je nádhera," vydechl Albus nadšeně, když se s Gellertem procházeli pařížskými ulicemi, jež se pomalu zahalovaly do tmy a ozařovalo je jen pouliční osvětlení a měsíc. V mnoha restauracích seděly zamilované páry, pochutnávaly si na jídle, bavily se a trávily čas s tím, koho mají rádi, a i Albus s Gellertem se právě vraceli z jedné luxusní restaurace, kde se spokojeně najedli. ,,Myslím, že lepší místo na dovolenou jsi vybrat nemohl," zašeptal mu láskyplně, dychtivě se rozhlížeje kolem, snaže se všechno si zapamatovat, ale těch věcí bylo tolik, že to bylo nemožné. Vklouzl rukou do té Gellertovo a stiskl ji.

,,Jsem rád, že se ti to líbí," odvětil bezbarvým hlasem Gellert a oči upíral na obrovskou Eiffelovu věž před nimi. ,,Alespoň někomu."

Albus na něj udiveně pohlédl. ,,Tobě se tady nelíbí?" ptal se nevěřícně. Grindelwald jen pokrčil rameny. ,,Tak to tedy nechápu, proč jsi mne sem vzal, když ty s tím nejsi spokojený."

,,Vím, jak miluješ Paříž," bránil se Gellert. ,,Prostě jsem ti chtěl jenom udělat radost."

,,Ale já chci, abys byl taky šťastný!"

,,Já jsem šťastný," odpověděl mu Gellert, ale moc přesvědčivě to neznělo. Celý večer byl nervózní a roztěkaný, myšlenkami byl nejspíš úplně jinde. Albus se náhle zarazil a Grindelwald se na něj tázavě ohlédl. Mladý Brumbál na něj třeštil oči a kousal se do rtu.

,,Říkáš mi pravdu? Nezníš moc šťastně. Gellerte..." polkl naprázdno a ustrašeně se mu zahleděl do tváře, ,,nechceš... nechceš se se mnou... rozejít? Že ne?"

Grindelwald zpanikařil. Zatraceně! nadával si v duchu a přemýšlel, jak z toho šikovně vybruslit. Dnes večer vůbec nebyl ve své kůži, byl zamlklý a odtažitý a Albus si teď pomyslel, že se s ním chce rozejít... protože se choval celý večer jako idiot... jako ten nejnudnější partner na světě...

,,Ne, samozřejmě že ne," vrtěl hlavou rychle Gellert a všiml si, jak si Albus viditelně oddechl. ,,Blázínku. Jak tě něco takového mohlo napadnout?" Přitáhl si ho za pas k sobě a bok po boku se rozešli směrem k Eiffelově věži, která byla cílem jejich dnešního společného večera. Čím jí byli blíž, tím víc Grindelwald panikařil.

,,Vyděsil jsi mě," přiznal mu s hlubokým výdechem Albus. ,,Říkal jsem si, že už pro tebe možná nejsem dost dobrý, že sis našel někoho lepšího a že jsi byl celý večer tak uzavřený a nervózní kvůli tomu, že jsi nevěděl, jak mi to oznámit..."

,,Já vím, že jsem se choval jako idiot. Celou dobu jsem se snažil, aby to na mně nebylo poznat, protože dnes večer jsem byl skutečně nervózní jako nikdy předtím. A rozchodu se to netýkalo. Já," odkašlal si a náhle se zastavil, ,,asi ti to řeknu rovnou, než se mi tu nervově zhroutíš a stihneš vymyslet další otřesné scénáře. Albusi, já... já nějak nevím, co říct," řekl rozpačitě a přešlápl z nohy na nohu. Albus ho nechápavě pozoroval a Gellert si odkašlal. ,,Čekal bych, že ti to dojde, když máš tak geniální mozek, ale zřejmě mě toho neušetříš a já se budu muset ztrapnit. Tak dobře," zhluboka se nadechl, vklouzl rukou do kapsy kalhot a než z ní vytáhl sametovou krabičku, poklekl před ním na jedno koleno. Albus zalapal po dechu.

,,Jak už jsem říkal, nevím moc, co říct. Chtěl... chtěl bych ti poděkovat za to, jaký jsi, a že se mnou pořád zůstáváš, i když nejsem ten nejlepší společník na světě. A že mě miluješ. Nikdy bych si nepomyslel, že se zamiluješ do mě, zrovna do mě... Neskutečně mi na tobě záleží. A já vím, že tohle všechno je jedno obrovské klišé; dokonalá večeře, Paříž, Eiffelova věž, žádost o ruku, nutno podotknout trapná žádost o ruku... Miluju tě, Albusi. Miluju tě i přesto, že jsi občas nesnesitelný a pořád mě otravuješ s citronovými bonbony a ponožkami. Ale já... už si zkrátka nedokážu představit, že bych tě vedle sebe neměl. Albusi... vezmeš si mě?" zeptal se ho konečně a s bušícím srdcem čekal na odpověď.

,,Ano," zašeptal Albus dojatě a klekl si k němu, aby ho mohl obejmout a políbit. Zatímco mu ležel v náruči, Gellert mu na levý prsteníček navlékl prstýnek a z tváře nemohl smazat šťastný úsměv. ,,Nemůžu tomu uvěřit..."

,,Ani já ne. Patrně by nebylo na místě, kdybych teď řekl něco v tom smyslu, že to byl jen vtip?"

Albus se zazubil. ,,Teď už se mě nezbavíš, Grindelwalde."

Objal ho ještě pevněji. ,,To ani nemám v plánu," zavrněl mu do ucha. ,,Ale o jedno tě musím požádat. Nebudeme se brát tady. Nesnáším Paříž."

•••

Když je dnes ten Valentýn, musí to být přeslazené:D tak co, s kým ho trávíte vy? Požádal vás někdo o ruku?:D
Já ležím v posteli, koukám na Pýchu a předsudek a z očí mi tečou vodopády:D
Mili🍪