,,Jednu věc ti musím přiznat," řekl jednoho teplého červnového večera Gellert Grindelwald, když spolu s Albusem stál na vrcholu Astronomické věže, shlížel dolů na rozlehlé školní pozemky, na něž se pomalu začala snášet tma. Nad Zapovězeným lesem zapadalo Slunce a zbarvovalo nekonečnou letní oblohu do odstínů žluté, růžové a oranžové. V těch barvách se daly rozeznat tmavé obrysy ptáků, jež nad lesem kroužili. ,,Je tady skutečně krásně. Nádherně."

Albus se jen mírně pousmál a přivřel oči, aby se ponořil do mírného doteku teplého vánku, jenž mu laskal tvář. ,,Já vím. Nedokážu si představit, že odsud budu muset odejít. Tady... tady jsem se našel. Získal jsem spoustu přátel. Tolik jsem se toho naučil..."

,,A také jsi získal spoustu obdivovatelů," škádlil ho s úšklebkem o půl hlavy vyšší Gellert a zadíval se na něj, v očích odstín něžnosti, jenž však do svého roucha zahalovala krutost, která tam vždycky byla, a jež v jeho duši měla zapuštěné kořeny již od počátku. Turnaj Tří kouzelníků jí dal šanci se rozvinout, rozšířit se...

Ale pak potkal jeho. Nechtěl tvrdit, že mu Albus otevřel oči, to ne. Jen... mu možná ukázal i jiný pohled na svět. Ukázal mu, že může mít lidi rád nebo některé i milovat, a oni mohou mít rádi a milovat jeho. To nikdy předtím nezažil. Nevěděl, co je to láska, a nikdo kromě jeho mu ji nikdy neukázal, natož aby ji opětoval...

,,Hlavně to nezmiňuj před mým bratrem," usmál se smutně Albus a zlehka si povzdechl. Jak je možné, že si jej Gellert tak rychle a úplně podmanil? Měl jisté charisma, jímž ho očaroval... Ostatně, nebyl jediný, koho si tím získal. Jak v Kruvalu, tak v Bradavicích a v Krásnohůlkách si získal spoustu obdivovatelů, a nejedné dívce zlomil srdce. Mladý bradavický čaroděj pokroutil hlavou. Otevřel se mu rychleji než komukoliv jinému. Nevěděl, jak to popsat.. ale tehdy zkrátka cítil, že je mu druhý mladík tolik podobný. Tolik podobný, že mu bude rozumět.

Rozuměl.

,,Nevšímej si ho. Jen ti závidí, že máš v hlavě mozek a ne kozy jako on." Albus se zachichotal. ,,Abych byl upřímný, vůbec se mi odsud nechce. Bradavice jsou oproti Kruvalu ráj na zemi," zasmál se Gellert nevesele. Albus se zatvářil starostlivě.

,,Je to poslední rok, Gellerte, určitě to bude v pořádku. A víš, doufám, že mi můžeš kdykoliv napsat," řekl mu vážně a překryl jeho ruku tvou svou. Bylo to plaché, něžné a ustrašené gesto, jako by si nebyl jistý, zda si něco takového může dovolit. Ale srdce mu začalo překypovat štěstím a začalo radostně skotačit, když se Gellert neodtáhl, naopak; pevně jeho ruku stiskl. ,,Je to v Kruvalu opravdu tak hrozné? Vyprávěj mi o něm."

,,Není co vyprávět, Albusi," zabručel Gellert, v hlase zášť. ,,Mrzí mě, že tohle všechno skončí a my zase odjedeme. U Merlina. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že se ze mě stane sentimentální ufňukánek, proklel bych ho na místě."

,,Nic přece nekončí, Gellerte," špitl Albus. ,,Budeme si psát, že ano?"

Gellert se k němu otočil čelem, pokládaje mu ruce na ramena. Usmál se. ,,Samozřejmě, že budeme. Ještě nikdy jsem nepotkal nikoho, jako jsi ty, Albusi. Tolik mi rozumíš, jsi tak chytrý a vyspělý, a tak mocný! Byla by tě škoda..." protáhl líně a prsty mu obkreslil linie čelisti, až se Albusovi tajil dech. ,,Jsem si jistý, že se nevidíme naposled."

,,To doufám, Gellerte," zašeptal Albus, cítě, že mu srdce snad každým okamžikem vyskočí z hrudi. ,,To doufám," zopakoval sotva slyšitelně, plně si uvědomuje, že se bezhlavě a hluboce zamiloval.

•••

Nedávno mi při čtení Ohnivého poháru vyskočila v hlavě myšlenka, jaký by to bylo, kdyby se Albus a Gellert zúčastnili Turnaje Tří kouzelníků v Bradavicích. Tady jsem tomu naznačení neodolala.
Jak jste přežili pondělí? Máte už jarní prázdniny? Mě čekají příští týden:)
Mili🍪